Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen kamarádi - 3. kapitola

19.06.2013 (07:00) • CherryBella • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1525×

Mike

Byl čas oběda a já směřoval do jídelny. Když jsem došel ke dveřím, všiml jsem, že je tam nějak moc ticho. Většinou je tam hluk, všichni po sobě pokřikují. Otevřel jsem dveře a podíval se kolem. Všichni se dívali na trojici, která se hádala. Podíval jsem se na ně a uvědomil jsem si, že ta trojce se skládá z Jessicy, Belly a mé krásné Cheryl.

Jo, je to tak, že se mi začala líbit asi před měsícem. Uvědomil jsem si jak je roztomilá, krásná, upřímná. Byla to ale moje nejlepší kamarádka. Byla jako moje sestra. A i když bych se po těch krásných rtech někdy vrhnul, nemůžu riskovat, že ztratím sestru. Navíc nevím, jestli mě má takhle ráda. Pokaždé, když se na ni podívám, jako bych se díval na anděla.

Navíc teď jí nic nemůžu říct. Poslední dobou je nějaká nesvá. A když se přede mnou rozplakala, málem mě to roztrhalo na kousky. Nevěděl jsem, proč plakala, ale bolelo mě vidět ji takhle.

A teď, když jsem ji viděl další den, jak s chutí křičí na Jessicu, tomu jsem se musel usmát.

Jessica něco řekla, ale já jsem to neslyšel. Slyšel jsem jen Bellu. Viděl jsem, jak se na ni rychle otočila a spustila.

„Jessico! Nevím, jestli ti to došlo, ale stojíme hned před tebou, takže si nech ty svoje myšlenkové pochody blbé blondýny pro sebe! Tady nikoho totiž nezajímají. Tak se zklidni!“

Začal jsem se potichu smát jako celá jídelna. Pak jsem slyšel Jessicu říct něco, co mě překvapilo.

„Hele, myslíš, že mě zajímá, že vy to slyšíte? Mě je to u prdele, jako vy dvě. Mike bude můj. A Edward samozřejmě taky. Vy se s tím smiřte!“

Mě teda nedostane. Já patřím jen Cheryl. To by jí měl někdo říct.

Cheryl se otočila, když slyšela moje jméno a z očí jí metaly blesky. To nebude hezké.

„Tak, a dost. Jak už řekla Bella, nikdo tu není zvědavý na myšlenkové pochody debilní blondýny. Víš co, Jessico? Tady na ty svoje plasticky upravený kozy nikoho nedostaneš, tak si raději pořiď psa. Třeba budeš mít štěstí a nebude před tebou utíkat, jako všichni. Ale víš co? Ani ten pes po tobě neštěkne!“

Začal jsem se smát naplno. Bella se na mě podívala a usmála se. Jessica nevěděla, co má říct. Otvírala a zavírala pusu.

„Moje prsa jsou pravá!“ zasyčela na ni. Jo jasně. To jí fakt nikdo nevěří.

„Jo? To ti nikdo nežere! Myslíš si, že ti všichni věří, že ti ty prsa narostla přes noc? Vzpamatuj se, Jessico! Tady ti na to nikdo neskočil. Já vím, že v tom mozku nic nemáš, ale mohla by si už konečně začít myslet. Jestli víš, jak se to dělá,“ smála se Cheryl. Byla tak krásná, když se zlobila.

Spokojeně se usmála na Jessicu a odcházela. Šla přímo naproti mně. Oba dva jsme se smáli a společně odešli z jídelny.

Ještě než se zavřely dveře, viděl jsem Jessicu, která funěla jako býk, který viděl červenou barvu.

„To bylo dobrý! Co to do vás najednou vjelo?“ zeptal jsem se, když jsem se dosmál.

„Prostě jsem nevydržela poslouchat ty její kecy o tom, jak tebe a Edawrda dostane do postele. To by mě nejspíš…“ zarazila se a já taky. Co?!

Cheryl

Sakra! Málem jsem se prořekla. Zarazila jsem se. Bylo trapné ticho. Mike ho ale přerušil první.

„Co?“ zeptal se a donutil mě podívat se na něj. Zase mi chytil dlaněmi obličej a já zpanikařila.

Mám mu to říct? Nemám? Chci ho ztratit? Nechci!

Ani jsem si neuvědomila, jak byla moje tvář blízko té jeho. Pomalu se přibližovaly. Podívala jsem se Mikeovi do očí a málem jsem se zase skácela na zem. Tentokrát jsem se ale udržela. Dělala jsem jednu chybu za druhou. Začala jsem ho brát víc jako někoho, koho miluju, podívala jsem se mu do očí, ale teď jsem se mu podívala na jeho rty. Popadla mě touha políbit ho. Na poslední chvíli jsem odolala a zavřela oči.

Vytrhla jsem se mu, otočila se s tichým „promiň“ a rozběhla se k východu.

Běžela jsem přes parkoviště až ke svému autu a nastoupila si. V očích jsem cítila slzy. Ani jsem se nenadála a už mi tekly po tvářích. Rozjela jsem se směrem domů.

Po chvíli jízdy už jsem neviděla na cestu, a tak jsem zastavila na kraji cesty.

Zastavila jsem a vyčerpaně se opřela o volant.

Byla jsem tak blízko. Mohla jsem ho políbit nebo utéct. Co teď budu dělat?

Málem jsem ho políbila. Mikea. Políbila. Ale nepolíbila. Utekla jsem, abych zachránila naše přátelství.

Rozplakala jsem se naplno, když jsem si uvědomila, že ho nikdy nepolíbím. Nikdy s ním nebudu.

Opřela jsem se o sedadlo a plakala. Najednou se otevřely dveře a já vzhlédla. Uviděla jsem Mikeův starostlivý obličej.

Mike zvedl ruku a utřel mi jednu slzu, která putovala po mé tváři.

„Copak se děje?“ zeptal se a já se znovu rozplakala. Mike mě objal. U něj jsem se cítila v bezpečí. Vzlykala jsem mu do trika a jemu to vůbec nevadilo. Jen mě hladil po zádech. Chtěla jsem, aby to takhle bylo navždy. Abych mohla být v jeho objetí celý život. Aby tahle chvíle nikdy neskončila.

„Cheryl? Už ti Bella říkala o té Paříži?“ řekl Mike, když jsem se trochu uklidnila.

„Co? O jaké Paříži?“ zeptala jsem se zmateně a popotáhla nosem. Mike se zasmál.

„Za týden končí škola a my chceme jet na prázdniny do Paříže. Pojedeš taky?“ zeptal se mě se psíma očima. Do Paříže bych jela ráda. Třeba by se to tam nějak vyřešilo s Mikem a Bella by se dala dohromady s Edwardem.

„Pojedu ráda. Bude to fajn,“ řekla jsem a usmála se. Najednou se mu rozzářil obličej.

„Tak fajn, a už neplakej,“ řekl a pohladil mě po tváři.

„Dobře, už pojedu domů. Uvidíme se zítra ve škole, jo?“ zeptala jsem se a on se usmál tím nejkrásnějším úsměvem.

Chytla jsem pevněji volant, protože se mi roztřásly ruce. Mike odešel do svého auta a odjel. Když kolem mě projížděl, ještě zatroubil a zamával na mě.

Rozjela jsem se domů s tím, že se hned zeptám mamky na tu Paříž. Doufám, že se to v té Paříži nějak spraví s Mikem a se mnou.

Bella

Hned, jak jsme se s Edwardem přestali smát, vylezli jsme ze školy a plánovali cestu do Paříže a doufali jsme, že pojede i Cheryl.

Edwardovi zazvonil mobil a on to zvedl.

„Čau, Mikeu,“ pozdravil ho. Chvíli poslouchal a pak se usmál.

„Vážně? Tak to je skvělé! Dobře, domluvíme se zítra. Jo. Měj se,“ domluvil a dal si telefon zpátky do kapsy. Usmál se na mě a potom o něčem začal mluvit, ale já ho neposlouchala. Jenom jsem se dívala na jeho rty a byla mimo.

„Bello?!“ zamával mi rukou před obličejem. Párkrát jsem zamrkala, a pak se mu podívala do jeho nádherných očí. Počkat! On měl vždycky zelené oči a teď je má skoro zlaté! Troška zelené by se tam ještě našla, ale byly spíš zlaté.

„Co?“ vzpamatovala jsem se a čekala na odpověď. Edward se zasmál.

„Čemu se směješ?“ řekla jsem na oko naštvaně a bouchla ho do ramene. Au!

Bolela mě ruka. Edward si všiml, že něco není dobře a hned přiskočil ke mně.

„Sakra, jsi z kamene nebo co?“ zašeptala jsem. Edward se pousmál.

„Ukaž,“ řekl a vzal mou ruku do té své. Začal mě po ní hladit a díval se mi přitom do očí. Já jsem se v těch jeho doslova topila. Edward se pousmál a pohladil mě druhou rukou po tváři. Zavřela jsem oči a zhluboka dýchala. Kdybych se mu znova podívala do očí, byl by to konec. Vrhla bych se na něj.

Jeho ruka zmizela jak z mého obličeje, tak z mé ruky. Otevřela jsem oči a vydechla. Jeho obličej byl nebezpečně blízko mého a jeho oči se snažily vypálit mi do obličeje díru. Pomalu překonal vzdálenost mezi obličeji a otřel se mi o rty. Dával mi ještě na výběr, abych couvla. Když jsem zavřela oči a nereagovala, odtáhl se, ale já jsem ho překvapila. Chytila jsem ho kolem krku a přisála se na jeho rty. V ten moment mi dal ruce kolem pasu a přirazil si mě ke svému tělu. Naše jazyky hrály divoký tanec a já jsem byla jako v ráji. Konečně jsem dostala to, co jsem chtěla.

Po chvíli jsme se od sebe odtrhli a já si všimla, že jeho oči už nejsou takové, jaké byly před chvílí. Už nebyly zlaté s trochou zelené, ale byly celé černé, až jsem se lekla.

Edward na chvíli zavřel oči a zhluboka dýchal jako já. Po chvíli otevřel oči a znovu se na mě podíval svýma zlatýma očima s kapkou zelené. Zvědavě jsem zvedla obočí.

„Co to máš s očima?“ zeptala jsem se zvědavě. Co to s ním je? Poslední dobou se chová divně, mění se mu barva očí a je jako z kamene.

„Nic, prostě se mi změnila barva očí. To se stává,“ řekl otráveně. Takhle se mnou ještě nemluvil.

„Tak fajn. Tak zítra, čau,“ řekla jsem ledově, otočila se a směřovala ke svému autu.

Nastoupila jsem, hlasitě zabouchla dveře a odjížděla jsem z parkoviště.

Debil! Nejdřív mě políbí, a pak dělá, jakože nic a ještě otráveně odmlouvá. Jak chce.

Myslela jsem, že to mezi námi bude lepší, když se políbíme, ale jak vidím, je to jenom horší.

Dojela jsem domů a naštvaně vyběhla schody. Charlie už byl doma. Jen se na mě zmateně koukal, ale nic neříkal. Však on ví, že se za chvíli uklidním. Zavřela jsme se do pokoje a lehla si na postel.

Po nějaké době jsem si všimla, že už je půl osmé večer. Byla jsem unavená. Šla jsem si dát dlouhou koupel, která mě ještě víc uspala. Když jsem vylezla, ještě jsem si vyčistila zuby a šla popřát tátovi a mamce, která už byla taky doma, dobrou noc. Vyšlapala jsem schody. Tentokrát vyčerpaně a svalila se na postel. Po pěti minutách jsem už byla tuhá.

…

Vyšvihla jsem do sedu, když se mi zdálo, že Edward stojí u mojí postele a dívá se, jak spím. Když jsem otevřela oči, vážně tam byl a dívala se na mě. Jak se tu dostal?!

„Edwarde?“ zašeptala jsem. Neviděla jsem ho pořádně. Ani to nemusel být on, ale nějaký psychopat, který se mi vyšplhal do okna.

Otočila jsem se, abych rozsvítila lampičku. Když jsem se ale otočila zpátky, nikdo tam nebyl.

Chvíli jsem se dívala na to místo, kde stál. Odkryla jsem deku a postavila se na zem. Klekla jsem si a podívala se pod postel, jestli tam nikdo není. Potom jsem se ještě podívala do koupelny. Nikde nikdo.

Vracela jsem se do postele s tím, že to byla jenom halucinace.

Znovu jsem zhasla lampičku a lehla si, ale nedokázala jsem usnout. V šest hodin ráno se mi konečně podařilo usnout, ale za hodinu jsem vstávala. Takže jsem se moc nevyspala, no.

…

Přijela jsem ke škole svým autíčkem a zaparkovala.

Vystoupila jsem a spatřila Jessicu, která si to mířila k Edwardovi a Mikeovi. Očima jsem vyhledala Cheryl, která zase vyhledávala mě. Kývly jsme na sebe a zamířily ke škole. Když jsme procházely kolem Jessicy, Cheryl do ní vrazila a ona ztratila rovnováhu na těch svých padesáti metrových lodičkách a spadla do louže.

Edward se uchechtl a Mike se otočil a odcházel do školy. Cheryl se nahnula k Jessice.

„Promiň,“ řekla sladce a odkráčela.

Jessica se podívala na Edwarda a natáhla ruku. Já jsem vybuchla smíchy, ale když jí Edward pomohl, úsměv se vytratil. Zamračila jsem se a odcházela do školy.

Fajn, jak chceš! pomyslela jsem si.

Cheryl

Ten pohled Jessicy, když spadla, byl k nezaplacení. Po cestě do školy jsem se smála, až se lidi otáčeli. Pak jsem si uvědomila, že mám první hodinu s Mikem. Včera večer, než jsem usnula, řekla jsem si, že všechno nechám na Paříž. Teď to budu muset vydržet.

Vešla jsem do třídy a spatřila Mikea, ale nebyl tam sám. Bavila se s ním nějaká červenovlasá holka. Tu jsem tady nikdy neviděla. Asi je tu nová. Šla jsem za nimi a hodila tašku na lavici, ve které vždy sedím s Mikem. On se jenom otočil a usmál se na mě. Přemáhala jsem se, ale nakonec jsem se taky usmála. I když jsem v tu chvíli chtěla té červenovlasé blbce vytrhat ty její červené vlasy.

Ona se na mě podívala s pozvednutým obočím a to se mi nelíbilo. Měla takový ten namyšlený výraz. Jakoby mi říkal „Co si o sobě myslíš?“. Obešla jsem Mikea a sedla si na své místo. Mike se otočil na mě a znovu se usmál. Sakra, já to do té Paříže poseru!

Někdo mi poklepal na rameno. Červenovláska. S nechutí jsem se otočila a pozvedla obočí.

„Ahoj, já jsem Jenna. Ty jsi Isabella, že?“ řekla a podala mi ruku. Isabella mi už nikdo dlouhou neřekl, neměla jsem to ráda. Podívala jsem se na její ruku, potom na ni, a pak jsem jí podala tu svou.

„Jen Bella, těší mě, Jenno,“ řekla jsem s úsměvem. Ne! Netěší mě!

Mike si na chvíli odsednul k Benovi a já jsem se otočila.

„Promiň, ale jsem tu nová a… Nemohla bys… Pomohla bys mi najít učebnu Angličtiny? Prosím,“ zeptala se mě a já se ani neotočila.

„Jasně. Já mám taky další hodinu Angličtinu, tak půjdu s tebou,“ řekla jsem, a pak se na ni otočila a usmála se. Aby si nemyslela, že jsem namyšlená, nebo něco.

„Děkuju,“ řekla a už mě nechala být. Mike si šel sednout zpátky za mnou a usmál se na mě.

„Tak co? Seznámila ses s Jennou? Je milá, ne?“ zeptal se mě a vytahoval si knížku na hodinu.

Milá? To sotva. Beztak se se mnou baví jenom proto, aby dostala tebe!

„Jo, jasně. Je milá,“ řekla jsem a snažila se usmát, ale vyšel z toho jenom nějaký škleb. Mike se zasmál. Ale já ne. Dneska jsem měla nějakou blbou náladu. Nejdřív Jessica a teď Jenna.

…

Po hodině jsem se zastavila před třídou a čekala na Jennu. Viděla jsem, jak se loučí s Mikem.

Chytila ho za ruku a dala mu pusu na tvář. Když odcházela, Mike se na mě podíval a já sklopila pohled. Tohle neměl vidět.

Jenna za mnou došla a já se usmála. Otočila jsem se, ale ještě jsem viděla Mikeův zamyšlený výraz.

Šly jsme po chodbě a najednou Jenna začala povídat. Já jsem jenom tiše šla a poslouchala.

„Páni! Tahle škola je fakt dobrá! Nevěděla jsem, že tady je tolik krásných kluků. Ale jeden se mi fakt líbí. Ten tvůj kamarád Mike. Nevíš jestli…“ nedořekla to, protože jsem ji přerušila.

„Nemá!“ odsekla jsem. Ona si nevšimla, jak jsem nesvá, a začala si tleskat.

„Takže můžu hned začít. On je tak krásný! Ještě jsem neviděla krásnějšího kluka. A to tělo,“ brblala vedle mě a já jsem se musela pousmát. To jo. To tělo! Jak asi vypadá s ručníkem kolem pasu? Vykulila jsem oči, když jsem si to představila. Rychle jsem zatřepala hlavou a začala myslet na nějakou blbost. Ale nic nepomáhalo. Pořád jsem měla v hlavě tu představu, jak vypadá jen s ručníkem kolem pasu.

Ani jsem si toho nevšimla, ale málem jsme přešly učebnu Angličtiny.

„Tak tady to je,“ řekla jsem a ukázala na dveře. Vešly jsme a já jsem mířila ke svému obvyklému místu. Slyšela jsem za sebou kroky. Sedla jsem si na místo a čekala. Dala jsem si ruce na lavici. Po chvíli jsem si všimla, že Jenna neodešla na jiné místo, ale čekala u mojí lavice. Rozhlédla jsem se po třídě. Bylo to spousta volných míst. Podívala jsem se na Jennu a lekla se. Usmívala se od ucha k uchu, div jí pusa nepraskla. Odsunula jsem židli vedle sebe.

„Tak pojď,“ řekla jsem a ona si sedla. Začala o něčem mluvit, ale po pátém slově už jsem ji neposlouchala. Do třídy vešel učitel, ale jí to nezabránilo v tom, aby mluvila dál.

Najednou se nějaká holka přede mnou otočila a naštvaně se podívala na Jennu.

„Můžeš už sklapnout? Někdo by se rád učil!“ zašeptala a Jenna po ní hodila ten namyšlený pohled, který předtím hodila po mně. Jenně vystřelila ruka k čelu a prsty na tu holku ukázala L. Ta holka se na mě podívala. Vybuchla jsem smíchy i s tou neznámou. Jenna to totiž ukázala pravou rukou tak, že z toho vyšlo obrácené L. Asi chtěla té holce ukázat, jak je ubohá, ale moc se jí to nepovedlo.

Po hodině jsem s Jennou neodcházela ze třídy. Asi se na mě naštvala za to, jak jsem se jí smála. Na obědě jsem ji viděla s Jessicou, jak si o něčem povídaly a pak se podívaly na mě. Začaly se smát.

Podívala jsem se na Bellu a ta se jenom mračila.

„Bože! To je hlas! Umlčte jí někdo, nebo jí do toho chřtánu nacpu jablko!“ řekla nahlas Bella tak, aby to slyšel každý a hlavně Jessica a Jenna. Podívala jsem se na ty dvě a viděla, jak si odfrkly. Začala jsem se smát. Do jídelny vstoupil Mike a ty dvě hned zpozorněly. Když si vzal jídlo, směřoval k našemu stolu.

„Mikeu! Mikeu! Pojď si sednout k nám!“ zapištěly Jessica a Jenna zároveň a začaly se smát. Otočila jsem se na něj.

„Mikeu! Mikeu! Nebo k nám!“ imitovala jsem Jessičin hlas a Mike se začal smát a s ním i celá jídelna.

Mike si sedl vedle mě a Edward vedle Belly. Najednou se rozrazily dveře a v nich stála Alice, Jasper, Emmett a Rosalie. Alice stála vedle Jaspera, byla otočená z boku a dělala, že drží v ruce pistoli. Jasper měl ruce založené na prsou jako Emmet a Rosalie stála z druhé strany opřená o Emmetta a stála stejně jako Alice.

Začala jsem se smát naplno. Za chvíli byli u nás a já jsem zase slyšela Jessicu.

„Smradi! Chodí si tady jak do holubníku,“ řekla tak hnusným tónem.

„Edwarde, budeš jíst ten salát?“ zeptala jsem se ho. Jen zavrtěl hlavou. Vzala jsem krabičku se salátem a mrskla ji po Jessice. Krabička se otevřela na poslední chvíli a Jessica byla celá od salátu.

Všichni jsme vybuchli smíchy a Jessica zlostně chytila Jennu za ruku a táhla ji pryč z jídelny.

…

Dalších pět dní uběhlo v klidu. Jessica ani Jenna se ve škole neukázaly. Měli jsme klid.

Byl poslední den školy a já jsem jela domů. Sbalené už jsem měla. Zítra ráno odlétám do Paříže. S Bellou, Edwardem, ale hlavně s Mikem.

V rádiu zrovna začali hrát dobrou písničku. Začala jsem si zpívat.

„I-I love you like a love song baby!“ No co? Jsme zamilovaná, ale pššt! Nikdo o tom nesmí nic vědět!

Je tu třetí kapitolka. 

Jdu hned na tu čtvrtou, ať ji tady máte co nejdřív. 

Nechte mi tu, prosím nějaké komentáře. 

Vaše CherryBella. :D

Autor: CherryBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen kamarádi - 3. kapitola: