Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je těžké... být jiná II: Poslední vzdor - 7. kapitola

robertek

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Je těžké... být jiná II: Poslední vzdor - 7. kapitolaHa! Po dvouměsíční pauze je povídka zpět a já zoufale doufám, že jste na ni nezapomněli. - Ehm, rádoby porada před bojem.

02.01.2011 (13:30) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3148×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

Měli jsme si pořídit větší dům. Proč to někoho z nás nenapadlo dřív, než jsme se nastěhovali? Sakra!

 

Bylo to sotva pár minut po to, co jsem si do domu – dobrovolně – nacpala… no, hodně ničitelek. Na něco takového ten domeček, za chvíli spíše kůlnička na dříví, nebyl stavěný a já se momentálně obávala, že nevydrží moc dlouho – v chodbě už stačil odpadnout kousek omítky. Kam se poděla civilizovanost?

Esme mě zabije, opravdu. A když se náhodou dožiji rána, bude to zázrak.

Zase se ozvala rána. Tentokrát sklo, ale pořád lepší, než kdyby to byla stěna. Proč se nemůže banda holek chovat prostě normálně a… lidsky? O ano, já zapomněla... nejsou lidi. Perfektní výmluva, že? Jen škoda, že mi bude na... no na dvě věci.

 

Kdyby mě aspoň poslechly, ale ony ne. Že prý „ jednou se dostaneme do upířího domu, tak si to užijeme, ne?“ Ony nikdy nabyly  “za nepřátelskou linií“, to jen a pouze já. Závist? Kéž by.

A to jsem si myslela, že když už nejsem člověk, tak mě ta hlava prostě bolest nemůže, ale co už, mýlila jsem se stejně, jako v mnoha jiných věcech. Kdybychom alespoň měli lékárničku. Co já bych v tuhle chvíli dala za jeden jediný aspirin. Nebo dva, v krajním případě tři.

 

Ještě jsem nezažila něco tak… chaotického. Kdyby aspoň vnímali mě – jakožto jednu z těch, co tady bydlí, ale ony ne.

A upřímně, čekala jsem, že náš druh je trochu, alespoň trochu kultivovanější. Místo toho, se chovaly jako banda nevychovaných spratků, teda alespoň většina z nich – ta většina, která ještě nezažila tak velký boj...

Ani se Amandě nedivím, že v telefonu zněla tak vynervovaně. Vlastně, oproti tomu, jak zněl můj hlas, byla tehdy ledově klidná.

 

Nacpala jsem si je sem, všechny do jedné.. Ví někdo vlastně kolik jich je? Já se je snažila spočítat, ale po několika pokusech jsem to raději vzdala...

Jsou tady  kvůli porady a... Té se to podobalo opravdu jen velmi vzdáleně. Spíš než smysluplná diskuze to bylo hlučné a nekontrolovatelné překřikovaní. Většina nechtěla mít nějaký přesný plán. Ten návrh jsem sama sobě odůvodnila tím, že kdyby tam náhodou byl nějaký čtenář myšlenek, ehm hodně silný čtenář, nemuselo by to dopadnout nejlépe.

Ony k tomu nejspíš tento důvod neměly, přece jen jsme nebyly zrovna druhem, který je hrr hrr do týmové práce, nám/jim... Kdy jsem se tolik změnila? Jim šlo jen o zabíjení a ochranu svého milovaného a to hlavně z toho důvodu, že pak, kdyby zemřel, by byly příliš zranitelné.

Absolutně jim nešlo o to, aby pomohly Amandině smečce nebo mým upírům.

 

Jen jich chtěly co nejvíce zabít. Byly jiné, to jen já potřebovala k opodstatnění jejich jednání nějaký racionální důvod. Ty roky života s upíry, sice vegetariány, ale stále s upíry mě změnily. Možná to přeci jen nebylo správné – podporovat nepřítele. Milovat nepřítele a cítit tu bolest, protože všechny ty potíže, to, že je jeho život ohrožen, je jen a jen moje vina. Neměla jsem to nechat zajít tak daleko, možná jsem se neměla tehdy před lety vracet. Zklamala jsem ho, ublížila jsem mu a stejně tak i rodině. Zkazila jsem všechno... Co by se stalo, kdybych pak odešla? Více se nevracela... Co kdyby jim beze mne bylo lépe?

 

Zmateně jsem zatřepala hlavou, když jsem sama sebe přistihla u těchto myšlenek. Já, já pochybovala. Proč? Milovala jsem ho a pochybovala jsem o správnosti svého úsudku zůstat po jeho boku. Proč?

Na tohle teď nebyl čas, měla jsem jen jeden cíl a toho jsem nyní musela dosáhnout. Zajistit přežití rodiny, nic víc. Na ostatní... mé problémy bude čas potom, po bitvě.

 Snažila jsem se celou svou myslí vrátit do reality, ale nebylo to zrovna nejjednodušší, vzhledem k tomu, že mé sebevědomí bylo pod bodem mrazu. Jak jsem jen mohla pochybovat, jak je možné, že stále pochybuju. Byla jsem tak zmatená a zklamaná sama ze sebe.

Pocítila jsem lehký stisk ruky, kterým se mě Edward snažil povzbudit. Určitě cítil, že nejsem zrovna nejšťastnější, i přesto, že už nějakou dobu jsem mu nedovolila nahlédnout do své mysli. Nechtěla jsem mu přidělávat starosti.

 

Tiše jsem si povzdechla a celým svým vědomím se vrátila do té debaty.

 

„V první linii útoku bude Knazarey ta je nejstarší a nejsilnější, Bella a Amanda, myslím, že nemusím vysvětlovat proč, pak Lee, protože...“

„Já nechci být v první linii! Nemůžu...“ vykřikla na protest právě zmíněná Lee. Ihned se na ni upřely všechny oči. „Už mlčím,“ špitla dodatečně.

„Protože ji Aro z neznámého důvodu nikdy neměl rád. A nakonec já, protože to rozřazuju. Jsem ráda, že nemáte připomínky a souhlasíte.“ Vykřikla vítězně Thaiko. Neměla jsem proč protestovat. A... ehm, tohle byla jediná část z debaty, kterou jsem postřehla – tákže mlčím.

 

Letmo jsem se rozhlédla po místnosti, ve které nevládla příliš přátelská atmosféra.Bylo nás tady příliš mnoho. Já, Amanda, Patience, Mary, Thaiko,  Shingo, Dariou, Sofronie – ta, kdyby se mi dostala do hlavy, nejspíš by mě přizabila. Ona nesnášela, když ji někdo oslovil plným jménem, chtěla jen Ronie. Dále jsem zahlédla Lee, Knazarey a Celestine. Jedenáct Ničitelek, které se nebyly schopny normálně domluvit.

A celé to ještě umocňoval fakt, že to stále nebyli všichni. Část z nás, ti na sedačce, utvořili jakou si skupiny „podporujeme upíry a jiné potvory“. Tedy Amanda a Embry, já s Edward, Maria a její snoubenec Dereck; tomu se asi nikdy nepřestanu divit, a dvojčata Thomas a Mary. Samozřejmě ještě Ness s Jacobem.

Bože! Dva upíři v domě, který je plný Ničitelek – pro ně peklo na zemi. A to nechci vědět, co se stane, až dorazí zbytek mojich upírů. Nedej bože až dorazí... Já o vlku a vlk...

„Vysvětlí mi někdo, proč je moje váza roztříštěná na kusy!? Proč můj dům vypadá, jako kdyby ta bitva už proběhla? Bože, moje omítka! To si váma vyřídím.“ Esme, její nepříčetný hlas se rozezněj domem, téměř jsem cítila, jak se v ten moment otřásl v základech. Jsou tady...

„Hupsí,“ uniklo mi.

.:::::.

Mimochem... Jsem pevně rozhodnutá, jak tato povídka skončí. Tákže... Muhuhaha :)

<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je těžké... být jiná II: Poslední vzdor - 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře