Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je těžké... být jiná II: Poslední vzdor - 8. kapitola

rybicka

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Je těžké... být jiná II: Poslední vzdor - 8. kapitolaPoslední vyznání před bojem...

13.01.2011 (11:15) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2701×

EDIT: Článok neprešiel korekciou.

Popravdě... Nikdy jsem neviděla Esme v tomhle stavu. Byla nepříčetná a tedy vlastně i jediná, z koho v tomto domě měly ty holky respekt. Mohly by jí ublížit, kdyby chtěly. Byly několikanásobně silnější a Esme by neměla šanci, ale když ji tam viděly, když slyšely ten řev. Netroufly si. Bylo by to jako dráždit hada bosou nohou. Nechtěly nic riskovat.

 

A já je chápala, v ten moment jsem se cítila opravdu zbaběle, protože bych neváhala použít některou z nich, kupříkladu Patience, která mi dlouho ležela v žaludku, jako živý štít. Hlavně, abych přežila Esmino “zlé já“.

 

Ale nebyl čas se vztekat, nebyl čas na nic, než na přípravu k útoku. Byli jsme již téměř všichni, už zbývaly jen dvě ničitelky, které by měly dorazit na minutu přesně k útoku. Od Patience jsem věděla, že jedna z nich bude Debora – kterou neznám, a ta druhá... Nevím, nikdo z nás netušil, o koho se vlastně jedná. Žádné jméno nepadlo.

 

Už jen pár hodin. Příliš krátká doba, které mi zbývala. Už jen pár hodin a ten pocit, že můžu přijít o všechny, které miluji. Že můžu zůstat sama ztracená v temnotě, že se to může stát jen a jen kvůli mě.

Teď byl čas spát a nabrat síly. Doufala jsem, že mi to pomůže srovnat ty zoufalé myšlenky v mé hlavě...

 

***

 

Byla noc, hluboká a tajemná. Kdyby jen lidé tušili, jak nebezpečnou se brzy stane...
Jak nebezpečná hra se bude hrát...

 

Stránka kalendáře ukazovala obávané datum – devátý červenec. Toho dne jsem se tolik bála, téměř jsem cítila, jak mi tuhne krev žilách. Snažila jsem se to překonat a být silná, tak jedině jsem mohla ochránit své nejdražší.

„Blíží se,“ zašeptal ke mě tiše Edward a vtiskl mi, doufala jsem, že ne poslední, letmý polibek do vlasů. Na okamžik jsem pevně semknula víčka, zatlačila tu zoufalou slzu.

„Miluji tě, navždy,“ špitla jsem a pevně stiskla jeho ruku.

„Navždy,“ zopakoval a úsměvem se snažil zakrýt svou nervozitu, která se, nejen u něj, stupňovala s vzdálenými výkřiky upírů, kteří byli proti nám. Volturiovi, už byli tak blízko, zbývaly nám poslední minuty.

 

Několik vteřin jsem hleděla do očí upírovi, který byl můj život. Zkoumala jsem to tekuté zlato, které pomalu, ale jistě tuho, nedivila jsem se tomu. Snažila jsem se vychutnat si ten okamžik. Teď tady byl jen on, jen on. Můj Edward, tak krásný a dokonalý jako vždy. Při pohledu na něj se mi podlamovala kolena.

„Nenech mě tu samotnou.“ Snažila jsem, aby můj hlas zněl klidně a vyrovnaně. Nepovedlo se.

Ucítila jsem jeho dlaň na své tváři. Zavřela jsem oči a vnímala ten chladný dotyk plný něhy. Přála jsem si zastavit čas, aby tento okamžik neskončil, aby to zlo nepřišlo. Bříška jeho prstů lehce sklouzla přes mé rty, kde jsem si neodpustila dát jim láskyplný polibek, ke krku a zpět. Nakonec jimi jemně podepřel mou bradu a přitáhl si mě k sobě, ke svým rtům, jež jsem okamžik na to při vášnivém polibku měla možnost ochutnat. Můj osobní anděl...

 

Tahle chvíle neměla skončit, ale nebyla jiná možnost. Po chvilce jsem byla nucena se odtáhnout.  

„Tebe nikdy, lásko.“ Ten dokonalý hlas... Opakovala jsem si to krásná slova stále dokola. Dávala světlo a naději. Ještě jednou jsem si dovolila nahlédnout do zlata, ještě jednou jsem pocítila to příjemné teplo. Nádhera.

 

Ale teď jsem se musela oddálit, zaujmout své místo vepředu.

„Dopadne to dobře, slibuju,“ pomyslela jsem se a povolila štít tak, aby jediný, kdo si tu myšlenku mohl přečíst, byl právě on. Nakonec jsem štít rozprostřela a tím, umožnila sdílet své myšlenky s ostatními z ničitelek. Jedině tak jsme mohly fungovat dokonale, jako jedna mysl, jedno tělo.

 

Stála jsem na pravém okraji naší „první linie“, kterou krom mne tvořila Lee, stojící po mé levici,  Knazarey, Thaiko a Amanda, které řadu uzavírala ze strany levé. To my byly ty, které první okusí sílu sedmdesáti upírů najednou. V tento moment, kdy jsem slyšela to zuřivé vrčení celé gardy, už se to rozhodně nezdálo tak lákavé jako na začátku.

 

Cítila jsem vibrace v zemi. Běželi a neobtěžovali se být nenápadní. V duchu jsem děkovala za to, že naše skupina vyrazila dostatečně včas, abychom se stihli dostat daleko od Forks a ostatních měst. Nemohla jsem dopustit, aby zemřel nevinný člověk, kvůli mě. A to jsem si byla vědoma toho, že pro nasycení takového množství upírů při cestě muselo padnout mnoho životů. Bolestná představa.

 

Tak blízko, cítila jsem jejich vůni... Zkrat - nervozita byla pryč, už dávno tady pro ni nebylo místo. Vystřídalo ji soustředění na boj... na smrt. Od konečků prstů mnou projelo příjemné teplo, cítila jsem se, že nyní zvládnu vše.

Boj se blížil a sním i smrt a to nejen v temných myšlenkách našich protivníků...

 

Pohled nikoho:

 

Obrovská skupina nestvůr, které měly až nezdravou zálibu v krvi, se blížila obrovskou rychlostí lesem. Měli jediný cíl, jediný rozkaz, zabít... Jejich zvrácené mysle se na to nesmírně těšily. Boj, však pro co jiného byli stvořeni, pro co jiného existovali?

Jejich běh, to proplétání mezi stromy... Připomínaly temné přízraky, stíny míhající se mlze za svitu měsíce. Jakoby létali, bylo nepozorovatelné, jak se jejich nohy dotýkaly země. Andělé smrti.

Z jejich hrdel vycházely zvuky, ze kterých by nejednomu člověku přejel mráz po zádech.

Jejich tváře, neskutečně nádherné, přesto chladné, zdobily temné oči s rudými odlesky a vyceněné zuby bílé jako ty nejvzácnější perly, které vzbuzovaly oprávněný strach...

 

Skoro byli na místě, už mohli cítit pachy jejich protivníků, mohli cítit tu lákavou vůni krve z těl Ničitelek... Angeli della morte...  která jim zůstane odepřena.

 

.:::::.

Za to, co se chystám udělat mě asi zastřelíte... Muhuhaha *to byl ďábelský Bellatrixin smích*

<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je těžké... být jiná II: Poslední vzdor - 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře