Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je těžké... být jiná II: Poslední vzdor - 6. kapitola

23.10.2010 (10:15) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2386×

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/je-tezke-byt-jina-ii-posledni-vzdor-5-kapitolaStála jsem ve dveřích a sledovala svou kamarádku, která měla na tváři lehce poťouchlý úsměv.

Když jsem si představila, jaký pohled na mě v této chvíli musel být – moje brada byla kdesi u mých kolenou a ne a ne se dostat na své správné místo.

Nedokázala jsem uvěřit svým očím… Bylo to – tohle všechno – tak nepravděpodobné a podivné. Ano, já byla první, kdo si něco začal s upírem, byla jsem výjimka nebo spíš nějaká chyba, ale Maria… Nedokázala jsem to vstřebat, ona nebyla ten typ, který dokáže tímto způsobem porušit pravidla. Ona nebyla zrozena pro upíra, nebyla taková… na to jsem ji znala příliš dobře.

Poněkud nechápavě jsem sledovala toho upíra po jejím boku. Nikdy jsem si nemyslela, že je možné, aby si ještě některá z nás našla upíra, zvláště ne Maria, která byla proti mému vztahu s Edwardem.

„Překvapená?“ řekla vysoko posazeným hlasem Maria.

„A kdo by nebyl,“ řekla jsem a snažila se při tom o  normálně posazený tón hlasu – což nebylo nejlehčí.

Očima jsou opět pohlédla na toho hnědovlasého upíra, který stál vedle ní a láskyplně ji objímal kolem boku. Byl o celé dvě hlavy vyšší než ona a na jeho ostře řezaném obličeji si pohrával neposedný úsměv. Jeho oči byly barvy tmavšího karamelu… Připadal mi povědomý, ale byla jsem si jistá, že neznám jeho jméno. Ale byl tak povědomý. Litovala jsem, že se nedostanu skrz Mariin štít, který ho přede mnou chránil. Ovšem, alespoň zatím, jsem neměla v plánu zjišťovat odkud nebo z čí mysli. Nechtěla jsem riskovat, že bych se dozvěděla něco nepříliš příjemného…

„Jsem ráda, že jste přijeli.“ Usmála jsem se a aniž jsem to čekala, ocitla jsem se v Mariiném přátelském objetí.

„Přece bych si nenechala ujít takovou událost,“ zašeptala ke mně. Ihned na to se odtáhla a přitiskla k upírovi, se kterým přišla.

„Málem bych na to zapomněla,“ zasmála se a pokračovala, „tohle je Dereck, můj snoubenec.“

„Gratulujeme,“ promluvil Edward přátelským hlasem, ale z jeho myšlenek bylo znát, že mu příliš nedůvěřuje… stejně jako já.

„Děkujeme, ale kvůli tomu tady nejsme, že?“ Já na to jen přikývla a s Edwardem jsme se o něco posunuli, abychom jim dali prostor k průchodu.

A všechno probíhalo skvěle, společně s Edwardem jsme jim vysvětlili celou naši situaci a obeznámili je s podobnostmi. Díky tomu, že i oni dva byli spolu nás neodsuzovali a když jsem Dereckovi řekla o Nessie, byl neskutečně nadšený… Netušil, že jako upír bude moci mít ještě někdy vlastní dítě - oba byli neskutečně chápaví a nápomocní.

Byla jsem opět o něco klidnější, ovšem jen do okamžiku, kdy jsem uslyšela vyzvánění svého mobilu. Rychle jsem po něm hmátla, přešla do kuchyně, abych měla alespoň trošku soukromí, a přijala hovor od Amandy.

„Ahoj, Amando,“ pozdravila jsem v rychlosti.

„Na pozdravy není čas… bitva nejspíš přišla o pár dní dřív,“ ozval se zoufalý upištěný hlas a já v ten moment zkameněla tak, jak jsem si myslela, že to dokáží jen upíři.

„C – cože?“ vyhrkla jsem a mezitím mě polil chladný pot. To nemůže být pravda, měli přijít později… nejsme připevní a -.

„Špatně jsem to řekla. Volturiových se to netýká. Ale ta katastrofa je u nás. Nasáčkovalo se mi tam strašně moc lidí – nelidí a… a já z toho asi brzo zešílím. Nejen, že tam normálně bydlím já, Embry, Jacob a dvojčata… Občas i Ness. Ale před nějakou dobou mi tam vlezla Patience, která si myslí, že je v Disneylandu či co. Je strašně otravná a začala mi vyjíždět po Embrym, málem jsem ji zmlátila, ale naštěstí toho nechala. Místo toho pokukuje po Jacobovi a Ness začíná být nakrknutá. Thomas začal předstírat, že je s Mary, aby se jí vyhnul.

A aby toho nebylo málo, ona není jediná, kdo přišel. Dorazily i Thaiko a Shingo – ty stihly dřívější letadlo, takže jsou zde o den dříve, které jsou tady z toho pěkně mimo, jsou mladé a špatně se přizpůsobují. Cestou se potkaly s Dariou, takže tady je taky. Ona je zřejmě jediná normální. Já vážně nechápu, proč všechny musely přijít v jedno odpoledne… Za chvíli by měly dorazit Sofronie, Lee, Knazarey a Celestine. Další dvě až těsně před bojem. Hej, ale jestli některá z nich přijde do další půl hodiny, zblázním se. Totálně mi tam rupne a budu v háji. Bello, zbav mě… Počkej, dorazila další. Já se skládám, oni mi z baráku udělají kůlničku na dříví. Moment, ony jsou dvě… Sakra!“ Při posledních větách její hlas nebezpečně poskočil o oktávu výše.

Byla vynervovaná asi tak, jako když já měla onen až smrtelně nebezpečný sen. Ale já si na druhou stranu oddechla… No, i když Amanda říkala, že Patience otravovala Jakea od Ness?!

„Já ji přetrhnu,“ sykla jsem do telefonu.

„Počkej, počkej. Koho? Mám v tom zmatek.“

„Patience, svádět kluka mé dcery si dovolovat nebude,“ procedila jsem skrz zuby tónem, který se nápadně podobal vrčení.

„Tak si pohni, než to udělám já,“ zašeptala v telefonu zoufalým hlasem.

„Um… Kolik jich tam vlastně je celkem?“ zeptala jsem se – nějak jsem v tom neměla přehled a ztratila jsem se někde na začátku.

„Včetně nás dvou je nás ve Forks celkem… moment… Osm.“

„Ještě k nám dorazila Maria,“ podotkla jsem jako jen tak mimochodem.

„Takže devět.“ Ozvala se rána. „Ou, myslím, že jsme si měli pořídit větší dům…“ povzdechla si, už neměla sílu se vztekat.

„Radši nechci vědět, co se stalo,“ špitla jsem.

„Radši… Pomůžeš mi?“ prosila.

„No… když už jich je tam tolik, můžete udělat něco jako předválečnou poradu. Vymyslet strategii, nebo tak něco,“ plácla jsem první věc, který mě napadla.

„Jsi zlatá, vážně nevím, jak bych to tady dál zvládala…“ S těmito slovy zavěsila a já si uvědomila, co jsem jí vlastně řekla.

Souhlasila jsem s tím, aby mi tu přivedla několik holek, které se těší na boj a tím pádem budou opravdu divoké. To nedopadne dobře – pro dům.

 _________________________

Já vím, že tenhle díl byl celkem o ničem, ale slibuji, že od příštího dílu to bude mnohem lepší...
I když mě asi budete chtít zabít za to, co se chystám udělat.

<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Je těžké... být jiná II: Poslední vzdor - 6. kapitola: