Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 29

21.01.2010 (16:30) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4015×

BELLA

Promiň? Jaký promiň. Co to má jako být? Domluvíme se a on mi pak půl hodiny předtím zavolá, že to ruší. Bez udání důvodu, jen řekne, promiň a myslí, že se to všechno vyřeší. Určitě si to zase rozmyslel. Už se v něm vážně nevyznám. Ale co se divím. Nevím, jak mě kdy mohlo napadnout, že by zrovna on chtěl mít něco se mnou. Je mi to jasný, tohle už považuju za uzavřenou kapitolu. Sbohem Edwarde Cullene. S touhle větou skončilo mé vnitřní rozmlouvání a já se šla dolů nasnídat.

Neměla jsem co dělat. Charlie byl v práci, tak jsem se rozhodla pro úklid domu. Předtím jsem otevřela ledničku a zhodnotila, že budu muset nakoupit.

Rozhodla jsem se, že nejdřív pojedu nakoupit do Port Angeles. Sice se tam moc nevyznám, ale do krámu snad trefím. Hodila jsem na sebe bundu a obula si tenisky. Čapla jsem klíčky od auta a konečně po týdenní pauze šla provětrat svého staršího, nakřáplého broučka. Při startování to vypadalo, že mu každou chvíli uletí motor, ale já si z toho nic nedělala. Věděla jsem, že je natolik starý, že to zvládne.

Do Port Angeles mi to trvalo asi hodinku. Potom týdnu jsem nebyla zvyklá řídit, proto jsem jela obzvlášť pomalu. Po chvilce bloudění jsem našla obchoďák, kde jsem vjela na parkoviště. Vylezla jsem z auta a vzala si kabelku, ve které jsem měla peněženku.

V krámě jsem nejdřív navštívila koutek se zeleninou a ovocem. Do košíku jsem přihodila nějaké čerstvé bylinky, abych mohla experimentovat při vaření. Přihodila jsem těstoviny, nějakou rýži a vyrazila k oddělení s masem. Nakláněla jsem se nad mrazákem a hodnotila masa pohledem. Zamyšleně jsem dávala kuře do košíku a přemýšlela, co mi ještě chybí.

,,Bello, jsi to ty?“ uslyšela jsem za sebou. Rychle jsem se otočila a rentgenovala kluka, co mě oslovil.

,,Tome?“ zeptala jsem se.

,,Jo jsem to já.“ Překvapeně na mě koukal. ,,Myslel jsem, že se dneska sejít nemůžeme. To jsi mě vážně odmítla kvůli nakupování?“

,,Ne to ne. Já vážně něco měla, ale pak se to ráno zrušilo a já neměla co dělat. Lednice byla skoro prázdná a bylo rozhodnuto.“

,,Takže můžeme zajít třeba na kafe, když nemáš co dělat?“ zeptal se a usmál se na mě. Ne takovým úsměvem, který nahazoval Edward, ten by neuměl nikdo, ale i tak to od Toma bylo milé a proto jsem mu úsměv opětovala. ,,Tak co půjdeš?“

,,Dobře.“ Kývla jsem mu. Nevím, proč mi tak dlouho trvalo se rozhodnout. Edward o mě nemá zájem a Tom očividně ano. Nejsem si úplně jistá, ale dívá se na mě jiným pohledem než tenkrát v letadle.

Došli jsme k pokladně a Tom mi pomohl donést nákup do auta. Odjeli jsme před nějakou kavárnu. Tom mě odvedl do zadnějšího koutu. Během chvilky přišla servírka. Místo kafe jsem si dala horkou čokoládu, protože kafe mi moc dobře nedělá. Dlouho už jsem ho nepila naposledy během týdenního zkoušení a testů na staré škole. Zvykla jsem si na něj a v polovině týdne už mě nedokázalo udržet tak dlouho na nohou jako na začátku. Ale teď by určitě stačil malý šálek a neusnula bych do rána. Tom si dal čaj a objednal nám k tomu ještě nějaké sušenky.

,,Tak jak se ti líbí ve Forks?“ zeptal se, když servírka odešla vyřídit naší objednávku.

,,Celkem to jde. Už jsem si zvykla.“ Pokýval hlavou. Nevěděla jsem co říct a tak jsem seděla a čekala, až nám přinesou pití.

S Tomem to bylo úplně jiné než s Edwardem. Až moc jsem si uvědomovala, že mi chybí to jiskření, které bylo mezi mnou a Edwardem pokaždé, když jsme byli spolu. Tom trval na tom, že zaplatí i za mě. Nepřipouštěl žádné mé protesty, tak jsem nakonec rezignovala. Doprovodil mě až k autu a otevřel mi dveře.

Chvíli jsme se na sebe dívali a pak se jeho tvář začala přibližovat k té mé.

EDWARD

Byl jsem u sebe v pokoji a sledoval, jak začíná svítat. Z mraků vyklouzly první paprsky a já měl v tu chvíli možnost vidět Alicinu vizi, že celý víkend bude svítit slunce. V tu chvíli se ve mně vzedmul obrovský vztek. Popadl jsem první věc, na kterou jsem dosáhl a mrštil jí ven z otevřeného okna.

Bylo skoro třičtvrtě na devět a já vytáhl telefon, abych mohl zavolat Belle.

,,Ahoj Bello,“ pozdravil jsem jí a ani se nesnažil zamaskovat, jak trpím.

,,Edwarde.“ Na jejím hlasu bylo znát napětí, nervozita ale i radost.

,,Je mi to moc líto, ale dneska se nemůžeme sejít.“ Trhalo mi mé mrtvé srdce, že jsem jí něco takového musel říct.

,,Proč?“ Nic nechápala a já se jí vůbec nedivil.

,,Moc mi záleželo na tomhle dni, ale teď momentálně nejsme celá rodina doma.“ Sice jsme zatím doma byli, ale v hlavách všech jsem slyšel, že pojedeme na lov.

,,A kde jste?“

,,Jeli jsme kempovat.“

,,Proč zrovna dneska. Nemohlo to počkat?“ Byla zoufalá. Moc jsem si přál jí utěšit, ale kdyby mě viděla na slunci, nejspíš už by mě nechtěla nikdy vidět. Až takový jsem byl sobec, že jsem si myslel, že mě po tomhle, co jsem jí teď udělal, bude chtít ještě kdy vidět.

,,Bohužel. Promiň.“ Na víc jsem se už nezmohl. Ukončil jsem hovor a mrštil telefonem z okna. Bolestně jsem zařval a podél dveří se svezl na zem. Belle jsem teď nesmírně ublížil. Pořád jí jen ubližuju, ona mi dává tolik. Měl bych jí nechat, ale to už nejspíš nedokážu. Musím jí říct, co k ní cítím. Musím jí říct, co jsem zač a pak bude všechno na ní. Když mě nebude chtít, nebudu jí bránit, aby odešla. V hlavě se mi utvořil přesný plán, jak to udělám. Doufal jsem, že mě Bella ještě kdy nechá s ní promluvit.

,,Pojď, Edwarde. Jedeme na lov.“ Do pokoje mi vtančila Alice, čímž mě odstrčila od dveří. Vstal jsem a vydal se za svou rodinou.

Jeli jsme hloub do hor, protože Emm měl chuť na pořádného medvěda a i mně se zastesklo po pumách. Dojeli jsme na místo a Alice měla vizi. Ve vizi byla Bella s nějakým klukem. Podle toho se měli potkat v supermarketu. Vize pomalu navazovala na další, ve které byla Bella s tím klukem v kavárně. I tato vize se pomalu rozplynula a vystřídala jí třetí. Ten kluk pomáhal Belle do auta, ale najednou se začal až nebezpečně přibližovat svojí hlavou k té Belliné. Vize najednou skončila a já hřmotně zavrčel.

,,Co se stalo?“ vypálil jsem na Alice.

,,Nevím, Bella se nejspíš ještě nerozhodla.“

,,Alice.“

,,Edwarde já nevím a ani teď vědět nechci. Dlouho už jsem nebyla na lovu a tady v lese to až moc krásně voní čerstvou krví.“ Alice se otočila a vyběhla do lesa, kde se k ní přidal Jasper.

Chvíli jsem ještě stál na místě, až mi do ramene uhodila něčí pěst.

,,To jsi tady zakořenil?“ zeptal se Emmett a začal se smát vlastnímu vtípku.

,,Ježiš Emmette nech ho na pokoji.“ Rosalie dala Emmettovi pohlavek a odtáhla ho do lesa. Omluvně se na mě koukla, když mizeli mezi stromy a já jí kývnutím hlavy naznačil, že děkuji.

BELLA

Skláněl se ke mně a mě to začalo být nepříjemné.

,,To ne.“ Ustoupila jsem o krok dozadu a narazila přitom do otevřených dveří od mého auta.

,,Promiň,“ omlouval se a taky o krok ustoupil.

,,Né neomlouvej se. To není tvoje chyba. Nedávno jsem ukončila jeden zvláštní vztah. Vlastně ani nevím, jestli to byl vztah. Je to zamotané a teď se do toho zamotávám i já.“

,,Aha, to jsem nevěděl. Hlavně proto byla ta omluva na místě. Asi jsem zblbnul. Co takhle začít znovu jako kámoši?“ zeptal se a natáhl ke mně ruku.

,,Asi by to bylo nejlepší, prozatím.“ Přijala jsem jeho ruku a lehce jsme si potřásli.

Společně s Tomem jsme odjížděli od kavárny. Vysadila jsem ho před domem jeho babičky a potom jela zpátky domů

Celý zbytek dne jsem uklízela. A i neděle byla podobná. Charlie byl v práci a já douklidila zbytek domu a udělala si úkoly na pondělí.

V pondělí ráno jsem trošku zaspala. Běhala jsem po domě jak blázen a hledala svou oblíbenou mikinu. Nakonec jsem si uvědomila, že jsem jí hodila do pračky. Vzala jsem místo toho modrou pohodlnou mikču a s bundou, kterou jsem v tom spěchu utrhla z věšáku, vyběhla ven a startovala auto.

Na parkoviště jsem přijela za deset minut osm. Cullenovi už tam byli soudě podle jejich aut zaparkovaných na druhém konci parkoviště.

Doběhla jsem na svou první hodinu a zadýchaně se svezla na židli. Až do oběda den probíhal dobře. Kyla jsem stále nikde nepotkala a to mi přidávalo na dobré náladě.

Došla jsem do jídelny a už od vchodu jsem viděla Mika, jak na mě mává od stolu. Přišlo mi to zvláštní ale co. Vzala jsem si jídlo a přisedla si k Mikovi.

,,Ahoj Bello.“

,,Ahoj.“ Opětovala jsem Mikovi pozdrav.

,,Jak se máš?“

,,Celkem to ujde, a pokud přežiju dnešní tělocvik, tak se budu mít přímo báječně.“

,,Nechtěla bys někdy někam vyrazit?“ zeptal se Mike bez obalu.

,,Možná…“ Nechala jsem to vyznít do ztracena a zakousla jsem se do bagety.

,,Ehm Bello,“ ozvalo se za mými zády a můj pohled se střetl s Edwardovýma zlatýma očima.

,,Co chceš?“ vyjela jsem na něj naštvaně.

,,Tohle ti posílá Carlisle.“ Podával mi nějaký papír a tak jsem si ho od něj vzala. Byla to omluvenka na celý týden z tělocviku.

,,Díky,“ řekla jsem mu a zvedla se k odchodu. ,,Měj se Miku,“ rozloučila jsem se.

Vyšla jsem z jídelny a zamířila na hodinu biologie.

,,Bello počkej.“ Nezastavovala jsem se a šla dál, ale Edward mě dohonil.

,,Co ještě chceš? Copak ti to už nestačilo. Trápil jsi mě docela dlouho a mě už to vážně nebaví, Edwarde Cullene.“

,,Já… chtěl jsem ti to vysvětlit.“

,,Hele Edwarde měl jsi šanci. Do toho pitomýho telefonu jsi mohl říct víc a možná bych to i pochopila, já totiž nejsem tak blbá jak si myslíš! A teď mě poslouchej. My dva jsme spolu skončili, rozumíš, skončili!“ ječela jsem na něj přes celé parkoviště. Otočila jsem se na podpatku a odešla do třídy. Edward tam stále ještě stál a ani se nepohnul. Na biologii nedorazil, a když jsem odcházela po hodině k autu, abych mohla jet domů, jeho auto tam nebylo.

EDWARD

Bella mě tam nechala stát a odešla do třídy. Chvíli jsem tam stál a potom jsem naskočil do auta a odjel. Jako největší zbabělec jsem odjel.

Auto jsem nechal před domem a zaběhl jsem se uklidnit menším lovem. Sice jsme se vrátili až dnes k ránu, ale stejně jsem byl teď hodně rozrušený. Nevím, jestli může být upír rozrušený, ale jestli ano tak tohle byl přesně ten stav.

Domů jsem se vrátil až k večeru a na sedačce u mě v pokoji mě čekala Alice.

,,Musíš jet za ní, Edwarde.“

,,Nic nemusím Alice. Bella se vyjádřila jasně, copak jsi jí neslyšela? I na Marsu jí museli slyšet.

,,Edwarde Bella je naštvaná proto se chová, jak se chová a ty musíš za ní.“

Půl hodiny mě přemlouvala, až jsem nakonec povolil.

,,Emmette!“ zakřičela Alice.

,,Kdo si mě žádá?“ Do pokoje přilítl Emmett s napůl svlečenou košilí.

,,Musíš jet s Edwardem a podržet mu žebřík.“ Do pokoje přišla mírně rozcuchaná Rose.

,,Že jsi to ty, brácho, tak ti toho mého manžílka na chvíli půjčím, ale vrať ho celýho.“ Odkráčela z pokoje společně s Emmettem a Alice a já vyrazil za nimi.

Před Belliným domem jsme byli asi za pět minut. Vytáhli jsme žebřík a já na něj pomalu lezl. Emmett hrál svoje divadýlko  ,,Jistím ho, aby nespadl“ a já lezl nahoru. Přes okno jsem uviděl Bellu, jak spokojeně podřimovala.

,,Tak co bude?“ zavolal na mě Emmett zdola.

Už, už jsem se natahoval, že zaklepu na okno, když mi pod nohama zmizela pevná opora. Rychle jsem se chytl za okap a zůstal na něm vyset.

,,Emmette!“ řval jsem na toho pitomce, co se válel hned vedle žebříku na zemi. Svíjel se v křečích smíchu mezitím, co já visel na okapu. Bella vyděšeně otevřela okno a sledovala tu spoušť. Koukla na rozchlámaného Emmetta a pak na mě.

,,Jsi v pohodě Emmette?“ zeptala se. To se mi snad zdá já tu visím a ona se zajímá co Emmett.

,,Jo jsem.“

,,A ty?“ přejela mě pohrdavým pohledem.

,,Dobrý,“ houknul jsem na ni.

,,Ale Edí vždyť tam visíš jako jabka na stromě.“ Zakřičel Emmett a tohle už nevydržela ani Bella a začala se šíleně smát. No ano ona se začala smát. Žádnej strach, že bych mohl spadnout a něco si udělat. To ne ona se řehtala na celé kolo, až jí z toho tekly slzy.

,,Bello,“ ozval se za jejími zády Charlie.

,,Zkus viset tiše,“ zašeptala Bella a rychle přibouchla okno.

,,Co je tak k smíchu v půl druhé ráno?“

,,Já koukala na oblohu hvězdičky dneska krásně září. No a pak jsem uviděla na stromě malou veverku. To bys nevěřil, jak takový malý zvířátko umí skákat. Jenže pak se jí to maličko smeklo a ona sebou šmíkla na jinej strom, než chtěla.“ Slyšel jsem Bellu a seskočil dolů. Jednu jsem Emmettovi ubalil a schoval žebřík ke straně domu.

,,Jdi už spát,“ řekl Charlie a v myšlenkách mu běželo, že Bella je buď rozespalá a neví, co mluví nebo že se praštila o rám toho okna, když z něj vystrkovala hlavu.

,,Tak do akce Romeo,“ zahalekal za mnou Emm.

,,Cože?“

,,No vzhůru na okap. Bella ti přece říkala, ať visíš tiše. Nechceš přece, aby se Bella ptala a vyzvídala, proč jsi dole.“ Zvesela mě praštil do ramene a já se chtě nechtě začal škrábat na okap.

Uslyšel jsem zaklapnutí dveří a pak se okno nade mnou otevřelo.

,,Co potřebuješ?“ zeptala se a já stále visel na okapu.

,,Promluvit si.“

,,To jsi mohl v sobotu,“ řekla a zabouchla okno.

,,Emmette dej sem okamžitě ten žebřík nebo si promluvím s Rose.“ Začal jsem mu vyhrožovat, a jak to pomohlo. Žebřík byl během vteřiny vedle mě a já po něm šplhal nahoru.

,,Jdi pryč,“ šeptla Bella, když mě uviděla v okně.

,,Nepůjdu, dokud si nepromluvíme.“

,,Tak si užij krásnou noc.“ Tahle holka bude vážně tvrdý oříšek. Tak tedy dobrá.

,,Jen mě nech všechno ti vysvětlit. Řeknu ti všechno i to, proč jsme se nemohli v sobotu sejít a pak ti to i ukážu, pokud se po tom budeš se mnou chtít ještě někdy bavit.“ Bella na mě chvíli koukala a váhala. Nakonec vylezla z postele a mně se naskytl pohled na její obnažené tělo. Na sobě měla jen hnědou košilku, která jí zvýrazňovala její bledou pleť. Vypadala naprosto báječně. Došla k oknu a otevřela ho. Se studeným nočním vzduchem, který se dostal do pokoje jí naskočila husí kůže. Vlezl jsem k ní do pokoje a ona mě propalovala pohledem.

,,Tak proč?“ vypálila téměř okamžitě.

,,Víš, chtěl jsem tě předtím uchránit. Myslel jsem, že s tím dokážu přestat, ale láska si nevybírá co.“ Zkonstatoval jsem. ,,Prostě já nejsem obyčejný.“

,,Já vím,“ pípla tiše.

,,Víš?“ zeptal jsem se se zdviženým obočím.

,,Jsi až moc studený, ale mě se to líbí,“ dodala hned a lehce se začervenala.

,,To ale není jen v mojí teplotě,“ řekl jsem a dovedl jí k posteli, na kterou jsme se posadili.

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 29: