Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 30

24.01.2010 (18:45) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4564×

EDWARD

Navzájem jsme se dívali do očí a já přemýšlel, jak jí to mám co nejšetrněji sdělit.

,,Má to co dělat s tvýma očima?“ zeptala se Bella a tím mě vytrhla z přemýšlení.

,,Co je s mýma očima?“

,,Mění barvu,“ řekla s naprostým klidem.

,,Ty jsi vážně hodně všímavá Bello. Ještě nikdo si toho nevšiml.“

,,Připíšeš mi za to body?“ Rozverně se usmála a já jí úsměv oplatil. Úplně nepatrně se otřásla, ale já si toho všimnul. Zvednul jsem se a podal jí deku, na které jsem seděl.

,,Díky.“ Obtočila si jí kolem ramen, zakryla tím její krásný dekolt, který mi až do této doby nedovolil plnou koncentraci.

,,Odkdy chodíš spát v tomhle?“ zeptal jsem se nepřítomně. Bella se na mě usmála a já v tu chvíli pochopil, na co jsem se jí vůbec zeptal.

,,Od té doby co mám pyžamo vypraný.“

,,Sluší ti to.“

,,Díky za kompliment Edwarde, ale mohl by ses pokusit neodvádět řeč jinam. Zajímá mě podstata tvé návštěvy.“ Zase jsem si uvědomil, že se to pokouším nevědomky oddálit. Měl jsem strach, že tohle může být poslední chvíle, kterou trávím s Bellou.

,,Promiň, jen mám strach, že jakmile ti to povím, tak utečeš.“

,,To ale musím posoudit sama.“ Pohledem mě podpořila, abych pokračoval.

,,Ty zvláštnosti, kterých sis všimla, všechno to jsou povrchové věci. To co ti chci říct je ve mně.“ Zarazil jsem se, nevěděl jsem, jak pokračovat. Bella mě chytla za ruku a slabým stiskem ruky mi vyjádřila, že můžu pokračovat, ale já nemohl.

,,Edwarde, řekni mi to prosím. Mám strach, že je to něco vážného, a že tě kvůli tomu brzy ztratím.“

,,Dobře. Víš Bello, já a moje rodina jsme…“ Hlas mě zradil.

,,Co jste?“ zeptala se s naléhavostí v hlase.

,,My jsme upíři.“ Bella se na mě nejdřív nevěřícně podívala, pak pustila mojí ruku a svalila se na polštář. Začala se šíleně smát, že se musela otočit a utlumit svůj záchvat smíchu v polštáři.

,,Děláš si srandu, Edwarde, apríla už totiž bylo.“ Zvedla ke mně pohled a já zavrtěl hlavou. ,,Hele Edwarde možná mě hned všechno nedojde zvlášť vtípky, ale tohle. Vážně myslíš, že jsem tak pitomá?“

,,Nejsi vůbec pitomá, to já jsem hlupák, že jsem ti to řekl.“ Chvíli mě propalovala pohledem a pak se jí v očích objevilo něco zvláštního. Nebyl to strach, spíš pochopila, co jsem jí před chvílí řekl.

,,Ty to myslíš vážně, že jo.“ Kývnul jsem hlavou a stále nepřerušoval náš oční kontakt. Vyhrabala se z lehu do sedu. ,,Takže tvá barva pleti, že máš jednou oči zlaté a podruhé černé.“ Chytila mě za ruku. ,,Bože jsi tak studený.“ Pozvedla mou ruku a nastavila ji tak, aby si do ní mohla položit tvář. Její reakce mě překvapila. Myslel jsem, že uteče.

,,Bello…“ Nenechala mě domluvit, jako by vycítila, co chci říct.

,,Útěk se nekoná, Edwarde.“

BELLA

Edward je upír. Nejdřív jsem myslela, že si dělá srandu, ale když jsem uviděla ten jeho pohled plný strachu, tak jsem pochopila. Strach z jeho očí neustoupil ani když jsem mu řekla, že nikam neuteču. Nechápu, jak jsem mohla být tak klidná, vždyť upíři podle toho co vím, mají pít lidskou krev. Nějak jsem cítila, že mi Edward neublíží.

Nikdy bych nevěřila, že něco jako upíři vážně existuje. Zvedla jsem ruku k obličeji a pořádně se do ní štípla.

,,Au,“ usykla jsem.

,,Co to děláš?“ ptal se zmateně Edward.

,,Zkouším, jestli nespím. Z čeho máš strach?“ vyhrkla jsem náhle, když jsem se zadívala do jeho ztrápených očí.

,,Že tě ztratím. Ještě ses mě totiž nezeptala, čím se živíme.“

,,Podle filmů by to mohla být krev. Vím, že ty mi neublížíš, ale nejsem si jistá, jestli se vyrovnám s tím, že zabíjíš nevinné lidi.“ V Edwardových očích se objevil náznak radosti.

,,My se neživíme lidskou krví.“ Usmál se na mě a já mu úsměv opětovala.

,,A čím tedy neříkej mi, že chroupete salát?“ Nad touto představou jsem se musela usmát.

,,Živíme se zvířecí krví.“

,,To jako všichni?“

,,Ne jen naše rodina a pak ještě jedna rodina v Denali.“

,,Zajímavé. A to vám lidská krev nechybí?“

,,Voní lákavě a někdy máme potíže se přes tu vůni přenést, ale to se stává málokdy. Celá naše rodina je upíry už dlouhou dobu. Jsou to léta praxe a odvykání. Chce to jen pevnou vůli, kterou teď vynakládám na jednoho člověka.“ Edward mluvil a já poslouchala, bylo to velmi zvláštní. Oni jsou upíři. Mají být krvelačné bestie schovávající se v temných uličkách. Přesto dokážou lidské krvi odolat, jen aby zachránili lidský život. V tom mě něco napadlo.

,,Na koho vynakládáš všechno svoje úsilí?“

,,Na tebe,“ šeptl.

,,Jak to myslíš? Vždyť teď si tu se mnou a vypadáš normálně až na to, že se nesměješ, což mě deptá. Je to moc těžké? Nechci, abys musel kvůli mně trpět.“

,,Moc krásně voníš Bell. Máš úžasnou květinovou vůni, která mě nesmírně láká. Je to jakoby zpívala jen pro mě. Na začátku jsem myslel, že to nepřekonám a asi proto jsem se k tobě choval tak hnusně. Proto jsem dělal, že chodím s Becky. Věř mi, bylo to naprosto příšerné.“ Pro sebe jsem se usmála, ale jemu to neuniklo.

,,Stejně to pro tebe musí být těžké.“

,,Jak říkám není to takové jako na začátku. Když nás dali na ten projekt do kupy a já musel být s tebou v chatce, myslel jsem, že se zblázním, tak nádherně jsi voněla. Bylo to ale blízko lesů a já mohl lovit daleko častěji. Pak ses seznámila s Kylem a ve mně se probudil neznámý pocit. Strašně jsem žárlil a chtěl jsem mu nějak ublížit. Ta nenávist v tu chvíli ale nebyla nic oproti tomu, když na tebe začal dorážet. Chtěl jsem ho zatáhnout do lesa a urvat mu tam hlavu, nahrát to na zbloudilého medvěda a byl by od něj pokoj.“ Edward mluvil s takovým zápalem a jeho oči nabíraly čím dál tím tmavší odstín.

,,Edwarde,“ vyhrkla jsem.

,,Myslel jsem, že toho nechá, ale ten parchant musel znovu přilízt. Už tenkrát v tom lese, když jsem slyšel jeho myšlenky, jsem věděl, že to s ním nebude jednoduché. Pak jsme se, ale vrátili zpět do Forks a vypadalo to, že už tě nechá na pokoji, jenže ten kretén tě musel zatáhnout do toho kumbálu.“ Při vzpomínce na ten zážitek jsem se otřásla. Edward to uviděl a přitáhnul si mě k sobě, aby mě mohl obejmout.

,,Promiň, neměl jsem to připomínat.“

,,Nic se neděje,“ vydechla jsem, protože mě začala omamovat Edwardova vůně, která z něj vyzařovala.

,,Ten den jsem byl postaven před nejtěžší zkoušku. Tekla ti krev sice jen troška, ale pro mě byla tvá krev vždy lákadlem. Jenže v tu chvíli, kdy jsem rozrazil dveře a viděl tě tam schoulenou, mi to bylo úplně jedno. Tvá krev mě neomamovala takovým způsobem, aby mě donutila na tebe zaútočit. Jediné co jsem v tu chvíli chtěl, bylo, abys byla v pořádku. Víš Bello, tehdy jsem si uvědomil, že jsem toho démona v sobě překonal. Stejně ale musím být opatrný, když jsem s tebou.“ Chvíli jsem na něj koukala. Držel mě kolem pasu a vypadalo to, že se ho nehodlá pustit.

,,Edwarde… já… nevím, co říct. Děkuju za všechno, co jsi mi teď řekl. Vždycky jsem si přála pochopit, proč jsi na mě jednou milý a podruhé hnusný.“

,,Za všechny své změny nálad se omlouvám.“

,,Takže,“ řekla jsem.

,,Takže co?“ zeptal se na oplátku on a zkoumavě si mě prohlížel.

,,Jak to teď s námi bude?“

,,Nevím, jak to cítíš ty, ale moje pocity jsou jasné. Probudila jsi ve mně nový cit a já se ho nechci vzdát, ale pokud se rozhodneš, že to tak nechceš, budu to respektovat, ale jedno musíš vědět.“ Na chvíli se odmlčel. ,,Miluju tě Bello a nikdy nepřestanu. Budu tě milovat po celou dobu mé věčnosti. Nikdy jsem nic podobného k nikomu necítil.“

Edward vyslovil své pocity. Mé srdce se rozbušilo a běželo snad rychlostí světla. Nemohlo se uklidnit, protože si můj mozek pořád přehrával, že mě Edward miluje. Nechápu, jak někdy mohl pochybovat o mých citech. Muselo mu být přeci jasné, že o něj taky stojím. To je vážně blázínek, že si něco takového mohl vůbec kdy myslet. Zvedla jsem k němu ruku a pohladila ho po tváři.

EDWARD

Dívala se mi do očí a já její pohled nemohl než opětovat. Její oči mě k sobě táhly jako dva magnety a nechtěly mě pustit.

,,Taky tě miluju, Edwarde a už se s tím nedá nic dělat.“ Touhle nádhernou větou prolomila ticho a kolem místa, kde jsem měl dřív srdce, se rozlil nádherný teplý pocit, který zaplňoval celé mé tělo.

Naklonila se ke mně a opravdu nepatrně mě políbila. Pouze otřela své rty o ty mé, ale i tenhle slabý dotyk jsem vnímal všemi svými smysly.

Bella se odtáhla a obdařila mě krásným úsměvem, který se roztáhl do mohutného zívnutí.

,,Měla bys spát, zítra jdeme do školy,“ navrhl jsem jí, ale věděl jsem, že všechny její protesty rázně zatrhnu. Potřebuje odpočívat a teď jí na to zbývají sotva čtyři hodiny. Ani bych nevěřil, že jsme se bavili, tak dlouho.

,,Mám ale ještě tolik otázek.“ Upřela na mě psí pohled, ale já jí jemně položil na postel a zavrtal do deky.

Nechápavě se na mě podívala, když jsem se zvedl. ,,Ty někam jdeš?“

,,Jenom uklidím žebřík, aby si ho Charlie ráno nevšiml.“

,,Mám ti jít otevřít hlavní vchod?“ Tomu jsem se musel zasmát. ,,No co?“ zeptala se Bella naštvaně.

,,Ještě toho o mně hodně nevíš Bell, ale slibuju, že na otázky budeš mít dost času a že ti na všechny odpovím.“

Vyskočil jsem z okna a sklidil žebřík, poté jsem skočil zpět k Belle. Přešel jsem k její posteli a lehl si vedle ní. Překulila se na mě a propletla naše ruce.

,,Takže je to oficiální?“ zeptala se a ruku mi víc stiskla.

,,Ano. Oficiálně spolu chodíme.“ Usmál jsem se a dal jí pusu do vlasů.

,,Stejně si myslím, že náš vztah je na vyšší úrovni.“ Bella pozvedla hlavu, aby mi viděla do tváře.

,,Nezbývá mi než souhlasit.“ Políbil jsem jí na rty. ,,A teď už jdi spát.“

,,Co jsi to říkal předtím? Ty umíš číst myšlenky?“ Bella to zkoušela dál, ale její hlas byl stále víc unavený.

,,Už spi Bello. Zítra si o všem promluvíme.“

,,Dobře.“ Přikývla a během pěti minut usnula.

Ráno jsem se musel schovat, protože Charlie šel Bellu zkontrolovat. Hned jak odjel, jsem se k ní vrátil. Spala jako zabitá a já jí nechtěl zbytečně budit. Potřebovala se vyspat.

Opatrně jsem jí ze sebe sundal a vyskočil z okna. Rozeběhl jsem se k našemu domu pro auto. Auto jsem včera nechal stát před domem a teď jsem byl za to vděčný. Nemusel jsem se s ničím zdržovat. Nechtěl jsem potkat nikoho z rodiny, protože by se hned začali vyptávat, jak to dopadlo. Já jsem chtěl být co nejdřív u Belly. Vyskočil jsem do okna mého pokoje a do batohu naházel učení na dnešní den. Pak jsem vyskočil ven a nastoupil do auta.

U Belly jsem byl za pět minut. Vážně jsem se snažil z mého auta vymáčknout maximum. Skočil jsem k ní do okna zrovna ve chvíli, kdy se hrabala z postele. Byla otočená zády, takže si mě nevšimla. Otočila se čelem ke mně a nadskočila.

,,Ježíš Edwarde ty mě vážně jednou zabiješ.“ Usmál jsem se a přešel k ní.

,,To bych vážně nerad.“ Objal jsem jí kolem pasu a přitáhl si jí blíž k sobě, abych jí mohl políbit na krk.

,,Měla bych se jít osprchovat,“ vydechla Bella.

,,To bys měla, ale nejdřív mi řekni, jak ses vyspala?“

,,Chtělo by to ještě chvilku, cítím se trošku nedopečená, ale kafe to spraví.“

Nechal jsem jí odejít a sešel jsem do kuchyně. Nejdřív jsem si říkal, že bych mohl Belle něco připravit, ale nakonec jsem to zavrhl. Beztak bych to akorát zmrvil. V lidském jídle se nevyznám a navíc to strašně smrdí.

Bella sešla dolů, tentokrát už na sobě neměla tu noční košilku, ale normální oblečení. Prohlížel jsem si jí, zatímco si šla postavit vodu na kafe. Měla na sobě tmavé úzké kalhoty, které zvýrazňovaly její štíhlé křivky, modré pruhované tričko a vše doplnila černou mikinou s výstřihem.

Otočila se ke mně a taky si mě prohlížela. ,,Je něco špatně? Mám to tričko obráceně.“ Začala se prohlížet.

,,Ne zlato vypadáš báječně, a proto od tebe nemůžu odtrhnout svůj zrak.“ Objal jsem jí a políbil.

Chytila mě za košili a přitáhla si mě ještě blíž. Hladil jsem jí po zádech a ona mi rukou zabloudila pod košili. Začala mě hladit na břiše a její horká ruka oproti mojí studené pokožce se mnou dělala divy. Spokojeně jsem zavrčel a ona se na moment odtáhla.

,,Promiň já…“

,,Takže ty vážně vrčíš? Vždycky jsem si myslela, že jsem blázen, když jsi tohle udělal. Myslela jsem, že mě škádlí můj sluch.“ Usmála se na mě a šla si zalít kafe.

Došla si sednou ke stolu, kde si namazala chleba marmeládou. Snídani měla jí snědenou celkem rychle. Celé to zalila kafem a pak opláchla použité nádobí.

,,Jdeme?“ zeptala se. Kývnul jsem hlavou a vstal od stolu. Pomohl jsem jí navlíct bundu a pak jsme mohli vyrazit do školy. Poprvé jako oficiální pár.

U školy na nás všichni koukali. Stále přemýšleli, co spolu máme společnýho, a když jsem chytil Bellu za ruku a propletl naše prsty, nikdo už nemohl pochybovat.

BELLA

Všichni na nás koukali. Holky mě propalovali nenávistnými pohledy a někteří kluci se na mě dívali stylem – jakože propásli velkou šanci.

Můj pohled bloudil po parkovišti, abych se nemusela dívat do naštvaných tváří holek. Otočila jsem hlavu doprava a zahlídla Kyla. Strachem jsem se přikrčila a Edward si toho samozřejmě všimnul. Nejdřív mi stisknul ruku a potom si mě přitáhl blíž k sobě a chytil mě kolem pasu.

Když jsme procházeli kolem Kyla mlsně se na mě díval.

,,Ještě jsme neskončili Bello,“ řekl mým směrem a Edward na něj zavrčel. Kyle se lekl a radši zapadnul do školy.

Edward mě zavedl až před třídu, kde se se mnou rozloučil polibkem. Když se odtáhl, slabě vzdychnul.

,,Pokusím se nějak si přeházet hodiny,“ šeptal mi. Své čelo měl opřené o to mé a já vdechovala jeho vůni.

,,Nemusíš to dělat,“ řekla jsem, ačkoliv jsem si přála přesný opak.

,,Nerad tě tu nechávám samotnou s myšlenkami všech těch kluků.“

,,Žárlíš na myšlenky?“ ptala jsem se pobaveně.

,,To taky, ale hlavně bez tebe nedokážu být ani minutu.“ Naposledy mě políbil a odešel na svou hodinu.

Zbytek dne byl celkem v pohodě. Nemohla jsem si zvyknout, jak na mě a Edwarda všichni zírají. Jemu to nevadilo. Říkal, že je strašně šťastný, a že chce, aby všichni věděli, že jsem jenom jeho.

,,Ahoj Bello,“ vykřikla Alice, když jsme si k ní sedali na obědě.

,,Ahoj Alice,“ oplatila jsem jí a zakousla se do pizzy, kterou pro mě vzal Edward.

Během chvilky dorazili i ostatní členové Cullenovic rodinky.

,,Čau Bello,“ zahulákali Emmett s Jasperem.

,,Ahoj Rosalie,“ pozdravila jsem jí, abych je poškádlila. Naštvaně na mě koukli a Rose se zasmála.

,,Jak je Bello?“ zeptala se Rose.

,,Teď už dobře.“ Usmála jsem se na Edwarda. ,,Jo a čau kluci.“

,,No konečně,“ odfrkl Emmett.

Na biologii se nedělo nic zvláštního, takže jsme si s Edwardem potichu povídali. Hodina skončila snad dřív, než začala.

,,Počkej na mě potom u auta.“ Loučil se se mnou Edward před tělocvičnou.

Pořád jsem nemusela cvičit a Emmett se vymluvil, že má nataženej sval, aby mi dělal společnost.

,,Takže jste konečně spolu.“ Usmíval se, když dosedal vedle mě na lavičku.

,,Jo jsme.“

,,A řekl ti o nás všechno?“

,,Ještě úplně ne, ale to hlavní vím.“

,,Tím líp. Bojíš se?“ žertoval Emmett.

,,Ne,“ řekla jsem rozhodně. ,,Můžu se na něco zeptat?“

,,Jasně.“

,,Jaký to je být upírem?“

,,A jaký to je být člověkem?“ zeptal se mě na oplátku.

,,Emmette.“

,,Ne Bello vážně. Na tohle by ti měl nejdřív odpovědět Edward a pak teprve já. Můžeš to pak porovnat.“ Zasmál se a šťouch mě do ramena.

Po hodině jsme se rozloučili. Emmett šel vyzvednout Rose a tak jsem se sama vydala na parkoviště.

,,Bello,“ ozvalo se za mými zády.

,,Miku, co potřebuješ?“

,,Říkal jsem si… ples se blíží a já… no chtěl jsem tě na něj pozvat.“

,,Miku…“ Nedokončila jsem. Moje oči zaregistrovaly Kyla, který se k nám blížil. Strašně jsem se lekla.“

,,Bello?“ zeptal se lehce nervózní Mike.

,,Dobře půjdu.“ Šťastně přikývl a běžel pryč. Kyle taky změnil směr své cesty a možná to bylo tím, že přicházel Edward.

,,Ahoj Bell,“ přivítal se se mnou Edward a políbil mě.

,,Edwarde já… musím ti něco říct.“

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 30: