Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 23

01.01.2010 (10:15) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3991×

BELLA

Sobota byla pro mě a pro Charlieho pracovním dnem. Protože jsem nesměla sundávat dlahu, spíš jsem ho dirigovala v úklidu. Šlo nám to celkem dobře a musím přiznat, že mě bavilo trávit nějaký čas s Charliem. K obědu jsme společnými silami udělali maso s brambory a nakonec jsme si toto jídlo ohřáli i k večeři. Ačkoliv jsem toho přes den moc neudělala, byla jsem k večeru docela utahaná.

,,Já si půjdu lehnout,“ řekla jsem Charliemu, když zasedl k televizi.

,,Dobře. Hlavně si odpočiň, holčičko,“ rozloučil se se mnou.

V pokoji jsem sundala dlahu, abych se mohla jít osprchovat. Sprchu jsem zbytečně neprotahovala, protože jsem byla vážně unavená a každou chvíli jsem zívala. Než jsem se oblékla do svého otrhaného trika a flanelových kalhot, které jsem doma používala místo pyžama nandala jsem znovu dlahu. Do postele jsem ulehala spokojeně, ale zároveň mi tu něco chybělo.

Vzbudila jsem se kolem poledne. Vypadalo to, že Charlie není doma. Osprchovala jsem se a šla jsem se nasnídat. Na stole byl vzkaz od Charlieho.

Ahoj Bells

Musel jsem na stanici. Vrátím se nejspíš až odpoledne.

Přemýšlela jsem nad tím, co budu dělat. Mohla bych zavolat Edwardovi. Mohli bychom dodělat ten projekt.

Vyběhla jsem nahoru do pokoje a vzala jsem mobil. V tu chvíli jsem si uvědomila, že na něj nemám telefonní číslo. Chvíli jsem uvažovala, a když už jsem to chtěla vzdát, vzpomněla jsem si, že mi Alice jednou svoje číslo psala. Začala jsem hrabat v šuplíku a nakonec jsem našla papírek s jejím číslem. Uložila jsem ho do mobilu a potom jsem stiskla volat. Chvilku jsem čekala.

,,Ahoj Bello,“ ozvalo se ze sluchátka.

,,Ahoj,“ odpověděla jsem jí.

,,Co potřebuješ?“ zeptala se.

,,Mohla bys mi dát číslo na Edwarda?“

,,Jistěže mohla, potřebuješ mu něco nutně?“

,,Říkala jsem si, že kdyby měl čas tak bych k vám mohla přijet a mohli bychom dokončit ten projekt.“

,,To číslo ti pošlu. Teď ale nejsme doma, tak mu zavolej a můžete se domluvit.“

,,Díky a zatím se měj,“ poděkovala jsem a hovor ukončila. Během chvilky mi přišla sms s Edwardovým číslem.

EDWARD

Byl jsem s celou rodinou na lovu. Číhal jsem zrovna na jednu pumu, když mi v kapse začal vibrovat mobil. Kouknul jsem na displej, ze kterého na mě koukalo neznámé číslo. Po chvilce váhání jsem hovor přijmul.

,,Prosím,“ řekl jsem formálně.

,,Ahoj Edwarde,“ ozval se na mě z druhé strany ten nejlíbeznější hlas.

,,Bello,“ vydechl jsem do telefonu a absolutně zapomněl, že mám někde za zády pumu.

,,Volala jsem Alice, dala mi tvoje číslo. Chtěla jsem ti navrhnout společnou práci na projektu, abychom to mohli odevzdat třeba už zítra, ale Alice říkala, že nejste doma.“

,,To nejsme, ale rodině nebude vadit, když se od nich odpojím.“ Byl jsem nadšený další den s Bellou a už jsem před chvíli něco málo pojedl, takže by to nemusel být problém.

,,To by bylo prima. Mám na tebe někde počkat?“

,,Ne, přijedu pro tebe, stejně nevíš, kde bydlíme. Budu u vás tak za hodinu. Zatím se měj.“ Ukončil jsem hovor a vydal se na cestu. Poslal jsem Alice sms, že jedu domů, aby na mě nečekali. Naskočil jsem do Volva a uháněl zpět do Forks.

Jel jsem opravdu rychle, takže jsem před Belliným domem byl mnohem dřív. Vyskočil jsem z auta a došel k domu, kde jsem zaklepal na dveře. Uslyšel jsem nějaký šramot a pak se dveře prudce otevřely.

,,Ahoj,“ vydechla Bella a uvolnila mi cestu, abych mohl jít dál. ,,Jen se skočím převléknout, zatím můžeš počkat v obýváku.“ Ukázala mi směr, kterým se tam lze dostat. Došel jsem tam a dosedl do křesla. Všude kolem byla cítit Bellina vůně.

,,Tak můžeme,“ ozvalo se z patra a Bella běžela dolů ze schodů. Na posledním schodě se jí podařilo brknout a vletěla mi přímo do náruče.

,,V pohodě?“ zeptal jsem se.

,,Řekla bych, že jo.“ Rukama se o mě opřela a usmála se.

,,Tak můžeme jít.“ Bella kývla a oblékla si bundu.

,,Počkej ještě,“ řekla spěšně a ze skřínky na chodbě vytáhla blok a tužku. Něco na něj načmárala a potom vyšla za mnou ven. Podržel jsem jí dveře u spolujezdce a jen co jsem i já nastoupil, mohli jsme vyjet.

,,Musíš jet jak šílenec?“ vyhrkla a pevněji se chytla sedačky. Lehce jsem se usmál a maličko zpomalil.

,,Lepší?“ zeptal jsem se.

,,No ještě nic moc, ale ujde to,“ odpověděla mi.

BELLA

Edward jel vážně jako cvok, ani jsem nestíhala vnímat cestu. Po chvilce šílené jízdy Edward odbočil ne nějakou lesní cestu. Potom už jsme nejeli moc dlouho a les se před námi otevřel.

Uviděla jsem planinu bez stromů a uprostřed stál dům. Co dům tohle byl spíš palác. Jejich dům byl vážně úžasný. Nemohla jsem z něj odtrhnout oči, takže mě ani nepřekvapilo, že si Edward musel odkašlat, aby upoutal mojí pozornost.

,,Vážně si nemyslím, že v mém autě je dost místa na dodělání toho projektu.“ Usmál se na mě pokřiveným úsměvem a já konečně vystoupila z auta.

Znovu jsem si začala prohlížet dům. Byl vyvedený ve světlých barvách. Ke vchodu vedlo delší schodiště, které do stran přecházelo ve větší verandu. Uvnitř muselo být hodně světla soudě podle počtu oken, která dům měl.

,,Jdeme?“ zeptal se Edward a já neschopna slova pouze kývla.

Edward mě dovedl do chodby, kde mi pomohl z bundy. Uvnitř byl dům ještě krásnější než zvenku. Stejně jako venkovní omítka i uvnitř byl vyveden ve světlých barvách.

Edward mě zničehonic chytil za ruku a táhnul mě dál. Dovedl mě až do obýváku. Uprostřed se skvěla bílá sedačka a kolem byla bílá křesílka. Čelem směřovaly proti obří plasmové televizi. Před sedačkou byl prosklený konferenční stolek. Z obývacího pokoje vedly schody do patra.

,,Sedni si, já přinesu ten projekt,“ řekl mi Edward a odběhl do patra.

Posadila jsem se na sedačku a než jsem se nadála, Edward scházel ze schodů.

,,Ani jsem ti neřekla, jak ráda tě vidím,“ vypadlo ze mě a já nevěděla, kde se to ve mně bere.

,,Taky tě rád vidím.“ Edward položil projekt na stolek a přisedl si ke mně.

,,Dneska ti to vážně sluší.“ Naklonil se ke mně a zlehka otřel své rty o mé.

,,Ty už ses rozhodl?“ zeptala jsem se a odtáhla se od něj. ,,Já jsem tu totiž dneska kvůli tomu projektu.“

,,A když ti řeknu, že se do konce týdne rozhodnu, bude to lepší?“ zeptal se a znovu se naklonil. Obličej mi ovál jeho studený dech a já začala být zase omámená.

,,A přemluvíš Carlisle, aby mi tohle sundal dřív?“ Zase se odtáhl a káravě se na mě podíval.

,,Bello máš to nalomený. Můžeš být ráda, že ti to sundá už po týdnu.“

,,Tak dobře, ale já počkám jen do soboty, neděli už neberu. Sice jsi řekl do konce týdne, ale to já nevydržím.“

,,Tak tedy do soboty,“ řekl a přitiskl svoje rty na mé.

Hladila jsem ho po zádech a on mě pomalu pokládal na sedačku. Líbali jsme se už docela dlouho a mně začal docházet dech. Edward to nějak vycítil a přesunul se na můj krk. Zrychleně jsem dýchala a moje srdce běželo maratón. Edward mě začal líbat na klíční kosti a já slastně vydechla. Zajela jsem mu rukama do vlasů a začala se v nich probírat.

Edwardovi zazvonil v kapse mobil a on se ode mě odtáhl.

,,Alice,“ řekl do sluchátka. Chvilku počkal, než se Alice vypovídala.

,,Dobře,“ dokončil a ukončil hovor.

Chtěla jsem si ho zase přitáhnout, ale on mě pouze obdaroval zářivým úsměvem.

,,Do soboty,“ řekl a přesunul před nás projekt.

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 23: