Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 22


Hate is passing 22Kdopak je to asi vyrušil v jejich oblíbené činnosti? Edward Bellu přemluví, aby mohli být ještě chvíli spolu. Bell míří do nemocnice, ale je šťastná. Co víc k této kapitole psát snad jen ať se líbí a nechte mi tu komentáře. Díky moc.

BELLA

 

Pitomý klepání. Říkala jsem si v duchu, když nás s Edwardem zase někdo vyrušil. Na chvíli mě napadlo, že to budeme ignorovat a i Edward byl stejného názoru.

,,Prostě si toho nevšímej,“ řekl mi, když se ode mě na chvilku odtáhnul.

Klepání se ozvalo znovu a to mě donutilo se od něho znovu odtrhnout. Chtěla jsem dojít otevřít, ale on mě chytil za ruku a znovu si mě k sobě přitáhnul.

,,Bello, Edwarde, jestli mi okamžitě neotevřete, tak kašlu na klepání. Vím, že tam jste, slyším vás,“ ozvala se Alice a já s povzdechnutím opustila Edwarda a došla jí otevřít.

,,Co potřebuješ?“ zeptala jsem se a uhnula jí z cesty, aby mohla jít dál.

,,Čas snídaně jestli vám tohle nic neříká.“

,,No jo,“ odpověděla jsem jí a došla si do skříně pro bundu.

,,Ehm, ehm,“ odkašlala si Alice a já si uvědomila, že mám na sobě pořád tu krátkou košilku.

,,Tak všichni ven chci trošku soukromí.“ Alice se zvedla, ale Edward se k odchodu moc neměl. Když kolem mě procházel, jemně mi prstem přejel přes stehno. Usmála jsem se na něj a jen co za ním zaklaply dveře, hodila jsem na sebe první oblečení, co mi přišlo pod ruku.

Před chatkou na mě čekali oba. Smutně jsem koukla na Edwarda a ten se na mě šibalsky usmál.

,,Nebudeš chtít pomoct balit?“ zeptala se mě Alice.

,,Myslím, že to zvládne sama,“ odpověděl za mě Edward a nenápadně na mě mrknul. Alice se na mě tázavě podívala a já začala rychle přikyvovat.

,,Jo v pohodě když tak mi pomůže Edward.“ Vesele jsem ho dloubla do žeber a on mě chytil kolem pasu a dal mi rychlou pusu na tvář. Alice nad tím kroutila hlavou, ale zdála se být šťastná.

Nasnídala jsem se překvapivě rychle. Edward to nebrzdil, protože zase neměl hlad.

,,Těšíš se domů?“ zeptal se, když jsme se vraceli do chatky.

,,Jak se to vezme. Na jednu stranu jo pár věcí z domu mi opravdu chybí a uvědomuju si, že mi trošku chybí i Charlie. Jenže až budu doma, bude mi chybět něco ještě mnohem víc. A co ty těšíš se domů?“

,,Celkem jo, ale jak to tak vypadá, jsme na tom podobně“ odpověděl mi a otevřel dveře, abychom mohli vejít do chaty.

Zabaleno jsme měli oba docela rychle. Nejspíš to bylo tím, že jsme toho z báglů moc nevyndali. Spokojeně jsem se koukala na slušně odvedenou práci a přitom jsem pozorovala Edwardovo pozadí, které se sklánělo nad taškou. Chvilku mi trvalo, než jsem byla opět schopná slova.

,,Tak snad bych měla mít všechno,“ řekla jsem a došla si sednout na postel.

,,Bello,“ ozvalo se za mnou a já mohla spatřit Edwarda, který na mě mával dlahou.

,,Juj,“ pípla jsem a přišla si pro ni.

,,Carlisle nebude mít radost.“ Usmíval se na mě potutelně a připomněl mi tím fakt, že jsem dlahu nosila asi jenom dva dny.

 

EDWARD

 

Vzala si ode mě dlahu a lehce se začervenala. Čekal jsem, že si po svém novém zjištění nasadí, ale ona jí jen hodila do otevřené tašky. Koukla na mě, a když uviděla můj výraz, lehce se usmála.

,,Stejně už se tím nic nespraví, za půl hodiny vyrážíme a pak se musím za tvým tátou stavit do nemocnice na ten rentgen a vyndání stehů.“

,,Taky pravda. Nechceš tam odvést?“ zeptal jsem se a netušil, co si od toho slibuju.

,,Nejspíš pro mě přijede táta, ale jestli chceš tak mu můžu zavolat.“ Šouravým krokem došla ke mně a natáhla se, aby mě mohla políbit.

,,Zavolej,“ vydechl jsem. Kousek popošla a vyndala mobil. Vytočila číslo a poslouchala spojovací tón.

,,Ahoj tati,“ řekla do telefonu rychle.

,,Děje se něco?“ ozval se z telefonu vyděšený hlas šerifa Swana.

,,Ne tati nic se neděje,“ ujišťovala ho Bella a lehce protáčela oči. Vypadala u toho strašně roztomile.

,,Tak proč voláš? Neříkej, že už stojíš před školou, protože jste vyjeli dřív.“

,,Ne nestojím před školou, jsem pořád v kempu. Jen jsem ti chtěla říct, že pro mě nemusíš jezdit. Domů mě hodí Cullenovi. Musím ještě do nemocnice, takže přijedu možná trošku dýl.“

,,Do nemocnice?“ Belle se po tváři přehnal výraz ,,A sakra“.

,,Promiň, asi jsem ti to zapomněla říct. Ale to nevadí, všechno ti to vysvětlím, až přijedu,“ ukončila hovor a telefon hodila na postel.

,,Nejvyšší čas,“ řekl jsem, když jsem se podíval na hodinky.

Vzal jsem Belle tašku. Bella začala silně protestovat, když jsem jí chtěl vzít i baťoh. Nakonec jsem usoudil, že snad nebude vadit, když si ho zanese do autobusu sama. Sebrala z postele mobil a naposledy prošla chatku, jestli jsme tam něco nenechali. Potom spokojeně kývla hlavou a vyšla za mnou ven. Zamkla chatku a klíčky vzala s sebou.

Naskládal jsem do autobusu naše zavazadla a Bella mezitím došla panu Bannerovi vrátit klíčky. U Bannera se střetla s Kylem který na ní zlostně pohlížel. Z myšlenek jsem mu vyčetl, že nás ráno viděl, jak jsme šli na snídani.

,,Bello,“ řekl rychle.

,,Co je?“ zeptala se a pokračovala v cestě ke mně.

,,Kdy se pro tebe budu moct zastavit?“

,,Cože?“

,,No jak jsme se domlouvali, že někam zajdeme.“ Bella se zastavila a zpříma se mu podívala do obličeje. Z očí jí šlehaly plameny.

,,Kyle na ničem takovém jsme se nedomlouvali. Už jednou sem ti řekla, že s tebou nikam nepůjdu!“ odsekla mu a znovu se začala přibližovat ke mně.

,,No jo proč bys někam chodila, když máš teď Cullena co!“ zařval na ní a všichni se po nich otočili.

,,Dej mi pokoj,“ řekla prostě a připojila se ke mně. Vpustil jsem jí do autobusu přede mnou a ona se na mě vděčně podívala.

Přišlo mi, že zpáteční cesta trvala mnohem kratší chvíli. Přijeli jsme na školní parkoviště, kde jsem zahlídl mé Volvo a Emmettův Jeep. Děkoval jsem Esme i Carlislovi, kteří sem ty auta dovezli.

,,Ty tu máš auto?“ vyhrkla překvapeně Bella, když jsem odnášel naše zavazadla.

,,Rodiče nám sem auta přivezli nejspíš ráno. Mají hodně práce, tak by nás neměl, kdo vyzvednou.“ Byla to pravda, Carlisle byl od rána v nemocnici a Esme nedávno začala pracovat jako designérka.

Otevřel jsem jí dveře a ona zaplula na místo spolujezdce. Odešel jsem ke kufru a začal do něj ládovat naše věci. Bella vyklonila hlavu z okýnka, aby se mohla rozloučit s mými sourozenci.

,,Mějte se krásně a v pondělí,“ volala na ně. Já mezitím dosedl na místo řidiče a začal jsem startovat.

 

BELLA

 

Edward měl vážně pěkné auto. Bylo pěkně rychlé a Edward toho náležitě využíval – jel jako šílenec.

,,Prosím tě mohl bys trošku zpomalit? Jinak mi k té ruce přidají vyšetření žaludku.“ Edward se zasmál a maličko přibrzdil.

S jeho stylem jízdy jsme byli u nemocnice asi za deset minut.

,,Tak pojď, marode,“ říkal, když mi pomáhal z auta.

,,To děláš vždycky nebo se jen snažíš využít možnosti naposledy se mě dotknout, když už jsme ve Forks?“ rýpla jsem si do něj a on se na mě na oplátku usmál.

Došli jsme do recepce, kde nás přivítala starší dáma.

,,Jdeme za otcem,“ řekl Edward.

,,Pan doktor Cullen má teď pacienta můžete na něj počkat v jeho pracovně,“ odpověděla dáma a sjížděla Edwarda pohledem. Ten mě jenom chytnul za mojí zdravou ruku a táhnul mě chodbou do Carlislovy pracovny.

Carlislova pracovna byla vážně krásně zařízená. Edward uviděl můj pohled a došel ke mně.

,,To zařizovala Esme,“ řekl mi a obmotal mi ruce kolem pasu. Byla jsem ráda, že ačkoliv jsme ve Forks můžeme být alespoň ještě chvíli spolu.

Edward přešel ke stolu a sednul si do jednoho pohodlně vzhlížejícího křesílka. Kouknul na mě a stáhnu si mě na klín. Nejdřív mě krátce políbil na rty a potom se ode mě odtáhl a začal mě líbat na krku. Plně jsem si to užívala, a když náhle přestal, nespokojeně jsem se na něj koukla.

Ani ne minutu potom se otevřely dveře a v nich stál doktor Carlisle Cullen v celé své kráse. Když si všimnul, jak tam s Edwardem sedíme, na tváři vykouzlil okouzlující úsměv.

,,Ahoj Bello, Edwarde. Tak asi hned půjdeme na ty stehy a rentgen.“ Pomalounku jsem vstala a vydala se za ním. Šla jsem opravdu pomalu, neměla jsem nemocnice ráda a tak pro mě nebylo kam spěchat.

,,Bojíš se?“ zeptal se pobaveně Edward. ,,Neboj, půjdu tam s tebou, pokud mi to Carlisle dovolí.“ Přihodil k tomu můj oblíbený pokřivený úsměv a já omámeně kývla hlavou.

,,Dovolím,“ ozval se Carlisle a otevíral nám dveře do ordinace. ,,Mimochodem Bello, kde máš dlahu?“

,,No… víte… stala se taková věc…“ koktala jsem.

,,Trošku jí zapomínala nosit,“ řekl za mě Edward.

Posadila jsem se na lehátko a čekala na Carlisle. Nachystal si potřebné věci a začal mi vyndávat stehy. Edward se na mě usmíval jako sluníčko a to odpoutávalo mé myšlenky pryč z ordinace.

,,A je to,“ řekl najednou Carlisle a vypsal mi papírek na rentgen. ,,Edwarde odveď jí k rentgenu, já tu na vás počkám.“

,,Vidíš, že to nic nebylo,“ pověděl, když jsme byli na chodbě.

Na rentgenu to šlo rychle. Počkali jsme na snímky a potom se s nimi vydali zpět za Carlislem.

,,Tak ta ruka by mohla být během týdne v pořádku, ale musíš nosit dlahu, jinak ti na to dám sádru.“

Po menším přesvědčování, že dlahu nosit budu, nás Carlisle vypustil ven z ordinace. Nasedli jsme do Edwardova Volva a on se ujišťoval, jestli zná správnou cestu k našemu domu.

Pomohl mi s taškami až do pokoje.

,,Díky za pomoc,“ řekla jsem mu, když jsme scházeli ze schodů.

,,Jo za málo,“ odpověděl a nečekaně se na mě pod schody otočil. Sklonil hlavu a lehce mě políbil. ,,Tak se měj, krásko,“ rozloučil se se mnou a vyšel ze dveří. Chvíli jsem tam omámeně stála a pak mu odpověděla.

,,Ahoj.“ Zavřela jsem za ním dveře a šla zkontrolovat jak je na tom po tom týdnu kuchyně. Vypadala celkem obstojně.

Rozhodla jsem se, že si vyperu oblečení, které jsem měla v kempu. Všechno jsem pečlivě roztřídila, a když jsem do pračky házela druhou várku, ozvalo se cvaknutí dveří.

,,Bells jsi doma?“ zavolal Charlie.

,,Ahoj tati.“ Charlie se podíval na mou ruku a nevěřícně zakroutil hlavou.

,,Co jsi to zase vyváděla?“

,,Nic moc jen jsem upadla. Neboj, bude to v pořádku, koncem týdne mi tohle sundají.“ Zvesela jsem poklepala na sádru a došla do kuchyně, kde jsme s pomocí Charlieho uvařili oběd.

Předchozí

Shrnutí

Další



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 22:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!