Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 24

03.01.2010 (11:15) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4120×

EDWARD

Byl jsem naštvaný, když Alice zavolala, ale na jednu stranu to bylo dobře. Pouze mě informovala, že za pět minut budou doma.

,,Vadilo by ti, kdybych tě seznámil s Esme?“ zeptal jsem se Belly.

,,To je tvá mamka?“

,,Ano. Alice volala, že za pět minut všichni přijedou.“

,,Proč ne,“ řekla Bella a zvesela přikyvovala hlavou. ,,Ráda poznám poslední článek tvojí rodiny, ale na jednu stranu jsem nervózní.“

,,Budeš se jí líbit.“

,,Když myslíš,“ řekla pochybovačně.

Chvilku jsme koukali na náš projekt a dohadovali se co na něm zlepšit, když před domem zaparkovala auta.

,,Bello!“ zapištěla Alice a hned se na ní vrhla. ,,Jsem ráda, že jsem tě tu ještě zastihla.

,,Taky tě ráda vidím i ostatní.“ Pokývala hlavou ke dveřím, do kterých vcházel zbytek mojí rodiny.

,,Tak co ruka,“ ptal se jí Carlisle a vesele se na ní usmíval.

,,Ujde to,“ odpověděla mu a sklopila zrak.

Ve dveřích se objevila Esme a rozčilovala se na Emmetta.

,,To si vážně musel zaparkovat v mých růžích?“

,,Ale mami trošku jsem to nevybral,“ ospravedlňoval se Emmett.

,,Nezkoušej na mě tenhle kukuč. Tohle spravíš a hned. Jdi hezky ven a vytrhej ty zničené růže.“ Emmett se nezmohl na nic jiného a tak se odšoural ven.

,,Mami,“ řekl jsem, když stočila svůj pohled do obýváku, ,,chtěl bych ti někoho představit.“ Esme se na mě usmála a přešla k nám.

,,Tohle je Bella.“ Esme popošla blíž k Belle a zvesela se na ní usmála.

,,Moc ráda tě poznávám.“ Natáhla k Belle ruku a ta jí přijala.

,,Taky mě těší paní Cullenová.“

,,Prosím říkej mi Esme.“ Bella přikývla.

,,Bello,“ upoutala její pozornost zase Alice.

,,Ano?“ zeptala se.

,,Z dobrých zdrojů vím, že budeme muset vyrazit na nákupy.“

,,Ne Alice na nákupy s tebou nepojedu.“

,,Neboj se Bello, budu tam i já.“ Přikročila k ní Rose a čapla jí za ruku a táhla jí nahoru. Alice vesele poskakovala za nimi a na schodech se na mě otočila a vyplázla jazyk.

BELLA

Rose mě dovedla do patra a zavedla mě k jedněm dveřím. Otevřela je a já se mohla kochat nad krásou pokoje. Byl zařízený ve světlých barvách. Pokoji dominovala obrovská postel, z každé strany měla jeden noční stolek a na něm lampičku. U nohou postele byla postavena hnědá měkoučká sedačka, která směřovala k nástěnné plasmové televizi. Pod televizí byl stolek a v něm byl zabudován DVD přehrávač. V rohu pokoje byla malá knihovnička. A u další stěny byla skříňka, ve které bylo vyrovnáno nezměrné množství DVD. V pokoji byly další dvoje dveře. Žasla jsem nad tímto pokojem, když Rose promluvila.

,,Tohle je můj a Emmettův pokoj bude to bezpečnější než ten Alicin. Má mnohem větší šatnu.“

,,No dovol?“ rozčilovala se Alice.

,,Není snad pravda, že tvá šatna praská ve švech?“

,,Ve švech nepraská, mám tam všechno krásně urovnané.“

,,Taky fakt,“ dokončila rozhovor Rose a tím umožnila, aby na mě Alice převrátila svou pozornost.

,,A teď k těm nákupům.“

,,Alice už jsem ti jednou řekla, že na nákupy nepojedu.“

,,Ale pojedeš. Zajedeme si do Seattlu. Příští týden v pátek se bude konat každoroční podzimní ples v maskách. Je to skoro normální ples. Šaty mají být společenské a akorát je doplníš nějakou škraboškou.“

,,Já na plesy nechodím,“ pípla jsem a uhnula před Aliciným naštvaným pohledem.

,,No Bello všechno je jednou poprvé. A tohle je skvělá doba na to začít plesat.“

,,Alice já nevím…“ váhala jsem.

,,Výborně. Na nákupy pojedeme hned zítra.“

,,Je neděle,“ řekla jsem jí.

,,A? Ty snad chodíš do kostela?“ ptala se překvapeně.

,,Ne Alice nechodím do kostela.“

,,V tom případě nám nic nebrání jet. Vyzvedneme tě s Rose hned ráno v devět hodin. Teď už bys měla jít zpátky za Edwardem nebo bude naštvaný, že jsem mu tě ukradla. Je dole,“ řekla mi a vystrčila mě ze dveří.

Pomalu jsem sešla za schodů a omluvně se na Edwarda podívala.

,,Promiň.“ Přiskočil ke mně a já netušila, za co se omlouvá.

,,Proč se omlouváš? Přijela jsem kvůli projektu. To většinou znamená žádné plánování nákupů.“

,,Mohlo mě napadnout, že tě Alice vytáhne. Mluví o tom plese celý den.“

,,To nevadí. Dáme se do práce?“

Pracovali jsme až do odpoledne a díky Esme jsem nezůstala s prázdným žaludkem. O půl páté jsme usoudili, že je náš projet odevzdání schopný. Edward mě odvedl k jeho autu a pomohl mi nastoupit. Jel zase jako blázen a já věděla, že za chvíli už budu doma.

,,Zastav!“ zakřičela jsem na něj a on, jak se lekl, dupnul na brzdu. Auto se skřípěním zastavilo.

,,Co se děje?“ zeptal se zmateně a pozorně mě pozoroval, jestli jsem si něco neudělala.

,,Říkal jsi do soboty?“ ujišťovala jsem se a pomalu si rozepnula pás.

,,To říkal,“ pověděl mi nechápavě, ale když jsem si ze svého místa přelezla a sedla si na něj, tak pochopil. Obmotal mi ruce kolem pasu a já mu své propletla za krkem.

,,Tak dlouho to ale nevydržím, potřebuju něco, aby mi bylo líp.“

,,A můžu ti to dát?“ zeptal se a v očích mu jiskřilo.

,,Řekla bych, že jo.“ Sklonila jsem se a zlehka ho políbila.

Přitáhl si mě blíž k sobě a já mu jednou rukou zajela do vlasů. Mé rty tohle milovaly. Dokázala bych se s Edwardem líbat klidně celý den a stejně by mi to nestačilo. Laskal mé rty, jako by to bylo to nejvzácnější. Naše rty byly dokonale sehrané a já slastně vydechla, když se přesunul na můj krk. Náhle svůj polibek na mém krku ukončil a já se na něj zamračila.

,,Já něco vymyslím,“ řekl a přesunul mě zpět na místo spolujezdce. Připásal mě k sedačce a pomalu vyjel.

,,Víš, že nemůžu kloudně spát,“ řekla jsem úplně bez okolků. Nevím, čím to bylo, že jsem mu byla schopná říct úplně všechno. Zkoumavě se na mě podíval.

,,A pročpak ne?“

,,Nějak jsem si na tebe přes ten týden zvykla.“

,,To bude asi problém. Jestli zítra pojedeš s Alice na nákupy, budeš potřebovat spoustu síly.“

,,A jak to mám podle tebe udělat?“

,,Řešení bych měl,“ řekl a zaparkoval před domem.

,,A to?“

,,Kdy chodí Charlie spát?“

,,To nevím. Často usne na sedačce a je schopný vzbudit se až k ránu.“

,,Říkal jsem si, že bych tě navštívil hlavním vchodem, ale to asi nebude možné.“

,,Edwarde tohle vážně nemusíš…“ Umlčel mě rychlým polibkem.

,,A co i když mě se špatně spí?“ Hodil po mě pokřivený úsměv.

,,Tak to už je vážné,“ přisvědčila jsem a dala mu poslední pusu. ,,Pokoj mám nahoře.“ Ukázala jsem mu okno. ,,Pokud budeš chtít, tak se stav.“ Zasmála jsem se na něj a vcupitala přímo do domu.

,,Bells?“ ozvalo se z obýváku.

,,Ahoj tati. Jdu udělat večeři.“ Zamířila jsem rovnou do kuchyně a rozehřála pánvičku. Hodila jsem na ní dva kusy masa a pozvolna opekla z obou stran. Pak jsem maso strčila do trouby a nechala ho zapéct se sýrem. Uvařila jsem k tomu rýži.

,,Večeře,“ zavolala jsem na Charlieho o chvíli později.

,,Jak bylo u Cullenů?“ zeptal se hned, jak dosedl. Nandala jsem mu na talíř a sobě taky.

,,Bylo to moc fajn. Jsou opravdu milí a projekt už máme s Edwardem dodělaný.“

,,Tak to je bezva.“

,,Zítra v devět pojedu s Alice a Rose do Seattlu. Chtějí jít na nákupy nějakých plesových šatů. Příští pátek máme ples.“

,,Já myslel, že netančíš.“ Charlie na mě kouknul a zvědavě nadzvedl obočí.

,,To já taky, ale Alice mě přemluvila.“

Po večeři jsem umyla nádobí a vyrazila si rozestlat postel. V pokoji jsem si vzala věci na převlečení. Otrhané pyžamo jsem hodila do koše s prádlem a po sprše jsem vklouzla do modré košilky. Vyčistila jsem si zuby a pak jsem zalezla do postele.

Vytáhla jsem knížku z nočního stolku a začetla se do ní. Nechala jsem se vtáhnout do děje, když jsem uslyšela škrábání na okně. Vzhlédla jsem od knihy a za sklem se na mě zubil Edward. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, on vážně přišel.

Přiskočila jsem k oknu a po menší chvíli se mi ho podařilo otevřít. Všimla jsem si, že Edward stojí na žebříku přidržovaném Emmettem a Jasperem.

,,Ahoj,“ pozdravil mě a lehce žebřík odstrčil od okna. ,,Díky,“ zavolal potichu na kluky a zavřel okno. Pořád jsem na něj nevěřícně zírala.

,,Co se děje?“ zeptal se a došel ke mně.

,,Jsi vážně tady? Není to sen?“ ptala jsem se ho. Obtočil mi kolem pasu ruce a zlehka mě políbil.

,,Říkal jsem, že přijdu.“

Přešla jsem k posteli a natáhla se na ní. Edward přišel ke mně a lehl si na uvolněné místo. Stočila jsem se mu v náručí a hlavu mu položila na hruď. On své ruce obmotal kolem mého pasu a dal mi pusu do vlasů.

,,Jestli nás tu Charlie načapá, budu mít průser,“ řekla jsem.

,,Neboj,“ uklidňoval mě a začal mi broukat melodii, kterou jsem naposledy slyšela v kempu.

,,Díky,“ špitla jsem a zabořila hlavu do jeho hrudi. Jeho samotná přítomnost mě nesmírně uklidňovala.

,,Nemáš zač Bell,“ odpověděl mi a víc si mě k sobě přitáhl. A já dnes konečně usnula krásným poklidným spánkem.

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 24: