Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Forkský anděl - 5. kapitola

08.11.2010 (20:30) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2238×

„Zdravím,“ řekla jsem, když jsem vběhla do obývacího pokoje.

„Proč tě nepřivezl Jake?“ vyjel na mě táta.

„Musel si ještě něco zařídit, ale neboj, vysadil mě před odbočkou,“ řekla jsem a doufala, že nepoznají, že je to z poloviny lež.

„Nessie, nechceš jet na nákupy?“ ptala se mě Alice s výrazem ‚nechceš mi něco říct‘?

„Promiň Alice, ale mám učení,“ zase jsem lhala.

„Učení?“ divil se táta.

„Potřebuju mnohem víc času než vy. To, že ses několik desítek let nemusel učit, neznamená, že budu i v tomhle ohledu po tobě,“ odsekla jsem mu a řekla si, že už to malinko přeháním. „Tak mě prosím omluvte, jdu se učit dějepis,“ řekla jsem a šla ke schodům. Před prvním schodem jsem zpomalila a zhluboka se nadechla. „A mám kluka,“ řekla jsem a chtěla rychle vyběhnout shody, jenomže táta se svou upíří rychlostí rozeběhl a zatarasil mi cestu. Povzdechla jsem si.

„Co?“ ptal se skrze zuby. Ruce měl zatnuté v pěsti, a kdyby nebyl upír, řekla bych, že začíná modrat.

„Mám kluka,“ řekla jsem mu potichu.

„Kdo to je?“ ptal se ještě víc naštvaně.

„Tati, teoreticky jsem dospělá, myslím, je to moje věc, ne?“

„Renesmé Carlie Cullenová!“ křikla na mě Alice, když jsem se šikovně protahovala okolo táty. Otočila jsem se.

„Ty máš kluka a já o ničem nevím? A ani mi neřekneš, kdo to je?“ ptala se smutně Alice. Alice mám ráda. Po rodičích nejvíce z rodiny. Je moje teta, módní poradkyně a dokonce i moje nejlepší kamarádka. Nedokázala jsem se na ni takhle dívat. Jí ani nevadilo tolik to, že jsem jí to neřekla, ale hlavně to, že to neviděla už předem. Batoh jsem hodila k rohu schodů a seběhla dolů. Vzala jsem ji za ruku a vytáhla z domu. Běžely jsme do lesa, hodně, hodně, daleko.

„Sleduje nás někdo?“ ptala jsem, když už jsem si myslela, že jsme dostatečně daleko. Alice začichala do vzduchu a zavrtěla hlavou.

„Nikdo nás nesledoval, tak co se stalo?“ ptala se. Posadila jsem se na obrovský kámen.

„Táta mě zabije,“ zašeptala jsem.

„Proč by tě měl zabíjet?“ ptala se nechápavě a posadila se vedle mě na kámen.

„Chodím s Jacobem Blackem,“ řekla jsem jí do očí a čekala na její reakci. Oči se jí rozzářily.

„No ne!“ zavýskla radostně. Jen jsem se na ni nechápavě podívala. „Bylo konečně na čase!“

„Co?“

„Nessie, byli jsme s nimi hodně dlouho, myslím se smečkou. Myslíš, že mě bavilo, se na tebe s Jakem dívat a nevědět, kdy se konečně dáte dohromady?“ vysvětlovala a tančila okolo mě.

„To je vše? Ty máš radost? Žádné pohlavky, řev? Domácí vězení?“ vyptávala jsem se a Alice mě objala.

„Blázníš? Nejlepší zpráva po… ehm… po hodně letech!“

„Jsi úžasná, Alice!“ zabořila jsem jí hlavu do vlasů.

„Pojď, půjdeme zpátky, táta to určitě nějak překousne,“ nabádala mě Alice a vzala mě za ruku. Neprotestovala jsem. Rozeběhly jsme se zpátky k domu.

Táta stál u okna a poklepával nohou – což znamenalo, že má opravdu velký vztek, protože to upíři moc často nedělají.

„Jacob Black!“ řekla jsem, když jsem vešla do obýváku. Alice si zašla ještě na lov, abych jim to mohlo říct já sama.

„Co?“ ptal se táta a vypadal, jakože mu to nedošlo.

„Chodím s Jacobem,“ řekla jsem tiše a udělala pár instinktivních kroků vzad. Táta se pomalu otočil a pak ke mně přiběhl. Objal mě. „Tati?“ ptala jsem se nechápavě.

„To jsi měla říct rovnou, že je to Jake,“ oznamoval mi vesele.

„Cože?“ ptala jsem se zoufale. Co to se všemi je?

„Byl na vás dva hrozný pohled, když jste se ani jeden k ničemu neměli, jen jste po sobě toužili!“ stěžoval si a uvolnil mě ze svého objetí.

„Jé, ty žiješ!“ radoval se Jake v autě.

„Vtipný!“

„Bylo to hodně zlý?“ ptal se soucitně a vzal mě za ruku.

„Bylo to hodně zlý,“ podívala jsem se na něj smutně. „Samé objímání, výkřiky radosti, gratulace…“

„Děláš si srandu?“ nemohl tomu uvěřit.

„Ne, nedělám, táta byl celý šťastný.“

„Ne, to není možný,“ smál se Jake.

„Věř mi, taky jsem to nečekala,“ usmála jsem se na něj. „Co smečka?“

„No… dobrý, celkem. Jenom Paula to nějak vzalo,“ pokrčil rameny Jake. „Stýskalo se mi,“ řekl smutně.

PS: Věnováno všem, kteří čtou a speciální poděkování patří TwilightMishce, Enutce, Ywyk, Charlince, Elisme7,  LucyCull, Ranye a AndyBCullen za to, že čtete, i když vás svými konci doháním k šílenství a píšete tak úžasné komentáře. Děkuju. :*

Předchozí < Shrnutí > Další

Kacennnka

Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Forkský anděl - 5. kapitola: