Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Emmettovy prázdniny - 17. kapitola

27.01.2011 (14:00) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1487×

Když dojely k vilce, obě zalezly do pokoje.  Tam se nudily, a tak se vydaly dolů, kde zaslechly dosti divný rozhovor. Vedla ho celá rodina i s Carlislem, který již dorazil z práce.

„A kdy by měli přijít?“ zeptala se Esmé Alice.

„Pozítří,“ odpověděla jÍ jmenovaná.

„Volturiovi se nesmí setkat s holkami,“ pronesl Emmett a s tím se všichni otočili ke schodišti, kde se ty dvě právě nacházely.

„Kdo jsou ti Vol… co? Kdo?“ povytáhla obočí Vevi.

„Volturiovi nejsou jako my. Vysají vás brčkem!“ začal se smát Emmett.

„Emmette!“ okřikl ho Carlisle.

„No co, o nás vědí, tak o co jde?“ Pokrčil rameny Emm.

„Takže oni pijí lidskou krev? Fůj!“ zatvářila se Baryk a vydala se do kuchyně.

„Nemusíte se bát, vy se s nimi nesetkáte,“ ujistila ji Esmé.

„A jak vypadají?“ vrátila se Baryk z kuchyně.

„Carlisle má v pracovně jeden obraz, na kterém jsou znázorněni, tedy alespoň její hlavní vůdci,“ ozval se Edward a vedl obě do doktorovy pracovny.

Na stěně visel obraz ve zlatém rámu, velký a starý. Byly na něm jakési postavy na balkóně a pár lidiček pod nimi. Scéna jako vystřižená z nějakého bálu či plesu.

„Ten uprostřed je Aro,“ ukázal Edward na jednoho z nich.

„Ten s tím havraním vzhledem a křivým nosem?“ dotázala se Vevi.

Edward ji obdařil dosti významným pohledem, snažíc se napodobit Carlislea, ale koutky mu cukaly.

„Ano, to je on. Po jeho pravici je Caius, jeho ,bratr´,“ ukázal na dalšího.

„Ta peroxid blondýnka je chlap?“ divila se Baryk a obě dívky se začaly smát. Edward to přešel jenom usmáním.

„Po jeho levici je Markus, poslední vládce Volterry,“ dokončil proslov a byl tvrdě zvědav, co na něj vymyslí.

„Ten co potřebuje žehličku na ksicht?“ optala se ho se smíchem Vevi.

V tom uslyšeli ránu, která vyšla ze suterénu.

Když sešli dolů, všimli si, že se Emmett válí smíchy po zemi a strhl sebou i Jaspera.

„Nechte si to na doma,“ začaly se smát holky.

„Ale my jsme doma,“ zarazil se Emmett.

„Až mi budeme doma, blbečku!“ rozkřikla se na něj Vevi.

Baryk se otočila na  Carlislea.

„Máme zařízené ty letenky?“

„Ano, volal jsem tam a objednal jsem vám soukromé letadlo. Odletět můžete kdykoliv,“ odpověděl jí a odešel do své pracovny.

„Děvčata, máte připravený oběd,“ otočila se na ně Esmé.

„Tak jo, ale pustíme si k tomu nějaký film.“ A obě se vydaly do kuchyně.

Než jim Esmé nachystala jídlo, pustily si Rebelku, jakousi komedii.

Film začal a holky se pustily do kuřete s rýží.

Pohled Emmetta

Když obě odešly, šel jsem si sednout k televizi a koukal se na baseballový zápas. Asi po pěti minutách se začaly smát.

„Alice, ty jsi teda fúrie!“ ozvala se právě Baryk.

Než se stačily nadát, Alice stála ve dveřích a křičela na ně.

„Cože jsi říkala?!“

„Ale nic,“ bránila Baryka Vevi.

„Jedu nakupovat,“ řekla si radši pro sebe Al.

Alice asi poznala, že z nich již nic víc nevymlátí, a tak se urychleně rozhodla odejít.

Byl jsem tak zvědavý, že jsem se šel podívat, na co se to dívají.

Koukaly na nějakou komedii. Sedl jsem si za nimi a ignoroval ten děsný puch, co vydávalo to jídlo.

„Dámy, čtěte moje myšlenky. Čtěte mé myšlenky, dámy. Říkají mé myšlenky pohov? Možná mi čtete myšlenky a žádné tam nejsou. Přišel jsem o rozum? To je důvod, že chytáte lelky?“ řekl jakýsi chlápek v té komedii.

„Teď by se jim tam hodil Edward,“ vyhrkla Vevi a začala se tomu smát.

Baryk se začala také smát, ale neuvědomila si, že právě chtěla spolknout sousto rýže, takže se začala dusit a prskat.

„Tady se někdo dusí! A smíchy!“ provokovala ještě Vevi.

„Nacvičujeme Jurčenkova.“

„Skvěle, dám si Seduharu.“

„Myslíš Cukaharu?“

„Ne Seduharu.“

Pak se ta herečka začala všelijak kroutit a Baryk děsně smát.

Následovala další scéna. Nějaký chlápek si Haily hodil na rameno a někam ji nesl.

„Ne, že si prdneš.“

U toho obě vyprskly, i se mnou, smíchy.

„Dej mě dolů, Shreku.“

Další nával smíchu byl tu.

Poté holky dojedly a přestalo je to bavit. Sice nevím, proč si vzaly ty kosti, ale zdejchly se do pokoje.

Nic neříkaly, jen se potichu vydaly ven a my si jich nevšímali, neboť jsme jich už měli dost.

Pohled holek

Jelikož budeme odjíždět, tak jsme se vydaly rozloučit. Přece vlky neopustíme bez rozloučení. A ty kosti? Jen dáreček.

Alice byla nakupovat a s ní naštěstí i Edward a Jasper, takže nás neměl, kdo zastavit. Taky dobře.

Vydaly jsme se tedy směrem, o kterém jsme věděly, že tam budou.

Za chvíli jsme došly k hranici.

„Punťo, Fíku, k noze,“ zavolala na ně Baryk.

„Ňufáci, pojďte sem,“ přidala se k ní Vevi.

Za chvíli se před námi objevilo několik megavlků, jinak vlkodlaků.

Jakmile nás zmerčili, otočili se a odběhli pryč.

„To je teda drzost!“ zařvala Baryk.

„Jeden je zavolá, teda dvě a oni se jenom podívají a bez štěknutí odlezou!“ přidala se i Vevi.

Když už se chystaly otočit, z lesa se vyřítilo osm indiánů.

„Wow, oni se množí navzájem,“ podivila se Baryk.

„Co jste chtěly?“ zajímal se asi nejstarší z nich.

„Přišly jsme se rozloučit a donesly dáreček na rozloučenou,“ odpověděla mu Vevi a hodila mu sáček s kostmi k nohám.

Baryk si je mezitím prohlížela a zastavila se u jednoho vyššího maníka s hezkým, ale arogantním obličejem.

„To je Paul. A já jsem Seth,“ ozval se nejmenší z nich.

„Komu to cpeš?“  otočila se na něj Vevi a usmála se.

„Sbohem,“ odpověděly zároveň a odešly.

„Hej, a co ty kosti?“ zakřičel na ně ten vůdce.

„Večeře!“ zakřičely obě, mávly jim a dál si jich nevšímaly.

Po cestě zpátky Baryk pronesla k Vevi.

„Nebýt toho, co jsem, tak s tím arogantním – jak, že se jmenoval? Paul - začnu chodit.“

„Bože! Počkej, až se to dozví papínek,“ otočila se na ni Vevi. Její výraz jasně naznačoval, co si o nich myslí.

„Slib mi, že se o nich nikdy nedozví!“ žadonila Baryk.

„Jsi blázen, já s ním taky nemluvím,“ odpověděla jí a toto mohla Baryk brát jako souhlas.

V tichosti došly zpátky do vilky a zamířili rovnou na kutě.

Ráno se probudily těsně po sobě. Obě dvě se zašly osprchovat a začaly balit věci. Ten jejich kufr jim ale bohužel nestačil.

„Alice! Nerada to říkám, ale budeme potřebovat jít nakoupit!“ rozkřikla se Baryk a cítila, jak ji Vevi propaluje očima.

16. kapitola <<< 17. kapitola >>> 18. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Emmettovy prázdniny - 17. kapitola: