Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Emmettovy prázdniny - 16. kapitola

21.01.2011 (18:30) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1467×

Pohled holek

Žádný lechtání se nekonalo, takže jsme měly klid. Chvíli jsme si povídaly, ale nakonec jsme v takovém tichu, které tu bylo, usnuly. A spaly jsme hned několik hodin. Protože po našem probuzení ostatní už byli doma a navíc nás rozhodně zajímalo, co na to ostatní.

„Vy jste snad vylezly z blázince,“ smála se nám Alice, když nám vtrhla do pokoje a to nemluvě o tom, jak se Jasper, který přišel s ní chechtal.

„Jako bys to neviděla dopředu,“ ozvala se ihned Vevi.

„Viděla, ale nejdříve byla odpověď ne. Ano přišlo na poslední chvíli,“ upozornila nás.

„Tak to bylo zřejmě mé prvotní rozhodnutí,“ odpověděla Baryk jako by nic.

„Holky, oběd,“ zavolal Emmett vesele ode dveří a my ho mínili zabít.

„Otoč se a odejdi,“ nehodlala si to nechat líbit Vevi.

„Klid, máte dietu,“ upozornil nás Carlisle, že je ten oběd, co donesl Emmett, v pohodě.

„Mně jen stačí vidět, že ho nese Emmett, a je mi zle,“ upozornila Carlislea Baryk.

Vypravěč

Po chvíli přesvědčování a poté, co Emmett odešel, se holky konečně alespoň trochu najedly.

„Vy prý chcete přijet znovu,“ ozvala se nadšená Rosalie a my přikývly.

„Neřekla bych, že je to rozumné. Ale pokud se vám u nás tak líbí...“ začala uvažovat Esmé, ale my ji přerušily.

„My rozum neměly nikdy,“ vyhrkla Vevi, aby Esmé nemohla pokračovat, a Baryk ji za to žduchla.

„A že je to vidět,“ ozval se Emmett zespodu, tak abychom ho slyšely, se smíchem.

„Sklapni!“ upozornila ho ostře Vevi, neboť ji štval a hodně.

„Jdi si hrát s Pusíkem,“ doplnila ji okamžitě Baryk.

Holky si chvíli společně jen povídaly, nikým nerušeny.

„Máma mi psala. Prý ať nepočítám s tím, že nepůjdu do školy. A stejný názor mají i vaši,“ upozornila Vevi Baryk na příchozí smsku.

„Jako by se nás rádi nezbavily,“ ozvala se hodně naštvaně Baryk.

„Hele, ber to tak. Při každé příležitosti se můžeme vypařit, tak jako vždycky,“ řekla tajemně Vevi a poukázala na možnost útěku.

„To je taky fakt,“ přitakala Baryk a vrátil se jí úsměv i dobrá nálada.

„Však oni se nás ještě rádi zbaví,“ protestovala Vevi a usmívala se. Obě se usmívaly.

„Jo, to je fakt,“ souhlasila s ní Baryk.

Téměř nikdo nebyl doma, a tím je nechali vyspat.

„Čau, šílenci,“ vřítila se do pokoje Alice.

„No nazdar,“ řekly holky současně.

„Potřebujeme mluvit s Carlislem,“ vyhrkla Vevi.

„Tak se oblečte a vyrazíme za ním do nemocnice,“ přitakala Alice a odešla, aby měly holky soukromí.

Děvčata si oblékla první věci, co jim pod ruce přišly, tedy pokud to bylo v rámci možností normální, a odešly do garáže, kde již čekal jejich odvoz.

„A kterou popelnicí pojedeme?“ optala se s vážností Baryk.

„Moje auto není žádná popelnice!“ vykřikli naráz Edward, Emmett i Alice.

„Ale ty žádné nemáš, Emmette!“ křikla nazpět Vevi.

„No a do porscháku se nevlezeme, takže, Edwarde!“ otočila se ke dveřím Alice.

Najednou se Edward objevil ve dveřích a vzduchem, těsně kolem holek, proletěly klíčky.

„A vrátit v celku, ne jak Emmettův jeep!“ varoval je Ed.

„A co když potkáme Simira Gerchána?“ optala se Baryk.

„Koho to?“ nechápal Edward.

„Ty tupče, tys nikdy neviděl Kobru 11?“ klidila se mu z dosahu Vevi.

„S takovouhle se nikdy do nemocnice nedostaneme,“ stěžovala si Alice a popohnala je do auta.

Alice usedla na místo řidiče a vyjela směr nemocnice.

Cesta z počátku ubíhala v klidu, neboť jim vysvětlila trasu do Carlisleovy kanceláře.

„To abych zpořídila GPS!“ stěžovala si Baryk.

Na to nic Alice neodpověděla, a tak se děvčata začala nudit, a tak začala měnit rozhodnutí, čímž Alice dosti vytočily.

U nemocnice Alice zastavila u vchodu a obě dvě z auta přímo vyhodila. Obě zamířily po cestě, kterou jim Alice vysvětlovala.

Prošly kolem sesterny, a hned na to zapadly do kanceláře, kde měl být Carlisle. Ale ten tam, k jejich štěstí, nebyl.

„Hezky, má tu i kostru,“ zasmála se Baryk a šla si stoupnout za ni.

„Co tu chcete?“ vrazil dovnitř Carlisle.

Baryk vzala kostře ruku a poškrabala kostru na lebce.

„Ty ještě žiješ?“ zachraptěla Baryk a Vevi propukla v smích.

„Co jste potřebovaly? Pokud si pamatuji, máte ležet v posteli,“ otočil se Carlisle na Vevi, neboť Baryk stále zkoumala kostlivce.

„Tobě paměť ještě slouží? To se máš, mně už dávno ne,“ napodobila stejný hlas Baryk a pohodila rukama kostlivce.

Vevi se znovu začala smát. Najednou někdo zaklepal na dveře a dovnitř vešla Alice s nějakým chlápkem.

„Zdrástvuj ťa, Alice. Já jsem Pepa,“ zachraptěla Baryk dosti příšerným ruským přízvukem.

„Ale Pepo, ty jsi holka,“ opravil ji se smíchem nově příchozí doktor.

„No tak jo. Změna identity mi nevyšla. Jsem Jitka,“ opravila se Baryk a zaklapala spodní čelistí kostlivce.

„Jitko, ty krávo!“ vydala ze sebe Vevi mezi salvami smíchu.

„Mám pocit, Michaeli, že máš nového pacienta,“ řekl Carlisle a ukázal na Baryk.

Baryk dala kostlivci ruce v bok a hlavu prostrčila mezerou.

„Tak na to zapomeň. By ze mě zešedivěl!“ smála se Baryk a konečně vyšla zpoza kostlivce.

„Michaeli, počkej na mě u sebe,“ otočil se Carlisle na svého kolegu a ten odešel.

„Co jste teda chtěly?“ optal se znovu.

„Pozítří poletíme domů. Potřebujeme letenky,“ odpověděla mu Vevi.

„A to nemohlo počkat, dokud mi neskončí služba?“

„Ale ta ti končí za tři, dva, jedna… teď!“ usmála se na něj Alice.

„Tak dobře, jeďte domů, já skočím za Michaelem, co potřeboval, a potom tam zavolám,“ ukončil svoji velice nudnou řeč Carlisle.

„A nezapomeneš to?“ dobírala si ho Baryk.

Carlisle ji obdařil pohledem ,cos to říkala?´a otevřel dveře.

Dívky došly až k autu a nastoupily. Cestou je Alice informovala, že od ní dostanou dárek na rozloučenou, a obě lidské bytosti z toho nebyly nadšené.

15. kapitola <<< 16. kapitola >>> 17. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Emmettovy prázdniny - 16. kapitola: