Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Emmettovy prázdniny - 10. kapitola

23.11.2010 (14:15) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1589×

Pohled holek

Po cestě

Na Carlisleovu výtku jsme všichni nasedli a vyjeli. My dvě jsme spolu už zase tlachaly, a tak se Emmett snažil neposlouchat. Asi ve čtvrtině cesty se nám podařilo píchnout kolo.

„Sakra. To si ze mě někdo dělá srandu! Vy dvě mi nosíte neštěstí! Za celý můj dlouhý život se mi to nestalo!“ nadával vztekle Emm, jako bychom za to mohly.

„Snad si nemyslíš, že jsme to zavinily my?“ ptala se se smíchem Vevi a tím bránila i Baryka.

„Hybaj tam dát rezervu, já mám hlad,“ ozvala se Baryk.

„To máš blbý. Nemám tu hever, takže se načekáte,“ smál se nám.

„To si děláš srandu!“ vykřikla Vevi.

„Ne!“ řekl Emm a začal spravovat auto, jako by se nic nedělo.

Asi po 20ti nudných minutách přijel ve svém Volvu Edward s Rose.

„To jste moc daleko nedojeli,“ smál se nám Edward.

„Neudělal to z pomsty?“ žertovala Rosalie.

„Jo! A svádí to na nás!“ bránily jsme se.

„Edward vás odveze a já pomůžu Emmettovi spravit auto,“ smála se dále Rose a my toho už měly dost.

A tak jsme dojeli unavené domů v Edově Volvu. Tam pro nás měla Esmé připravenou večeři a ostatní si z nás tři dělali srandu. Po večeři jsme šly spát.

I přes to, že jsme včera nic neprovedly. Carlisle nám domluvil Rosalii na hlídání.

„Tak co chcete dneska provádět?“ ptala se nás se smíchem, sotva jsme se objevily v obýváku.

„To tedy vážně nevíme,“ odpověděla Baryk.

„Nesmíme většinu věcí, co se nám líbí,“ dodala smutně Vevi.

„A šly byste se mnou opravovat Emmův Jeep?“ ptala se.

„Jasně,“ odpověděly společně.

„Jen, co se nasnídáme,“ dodala Baryk.

Oprava Jeepu byla velice nudná. Sledováním Rose jsme však získaly představu, jak mu ho rozbít. A tak, když se Rosalie otočila, pokusily jsme se to uskutečnit. Rose si toho naštěstí nevšimla.

„Hotovo, co teď?“ zeptala se nás.

„Bude ti vadit, když se mrkneme na filmy?“ ptala se Vevi.

„Vůbec ne,“ odpověděla mile.

Do doby, než přišel Emm, jsme se dívaly. I poté kolem nás prošel s komentářem: „Jedu nakoupit. Esmé mi napsala seznam.“ A odešel.

Po necelé půlhodině se přiřítil neskutečně vzteklý.

„Co se děje?“ ptala se udivená Rosalie, protože ona nechápala.

„Ty Rosinaute! Co jsi mi udělala s autem?!“ odpověděl jí naštvaně otázkou.

„Co to meleš?“ ohradila se. „Co je s ním?“

„Je na šrot. Spadlo ze skály!“ rozkřikl se Emmett.

To už vážně nešlo vydržet a začaly jsme se smát.

„Vy svině! Co jste zase udělaly! Kvůli vám jsem bez auta!“ hulákal na nás.

„Klid, Emmette! Co se tady zase děje?“ ptal se Carlisle, který se vrátil z práce.

„Rozbily mi Jeep! Já už je tu nehodlám snášet!“ rozkřikoval se dále.

„Uklidni se. Co mi k tomu řeknete vy?“ ptal se nás zvědavě.

„Co chceš vědět?“ optala se Vevi a dusila se při tom smíchy.

„Ty víš moc dobře co! A přestaňte se smát!“ přikázal Carlisle nesmlouvavě.

V tu chvíli nás smích přešel. A nyní nám to ani nepřišlo tak směšné.

„Takže jste to zavinily?!“ ptal se pro jistotu.

Ani jedna z nás si netroufla nic říct. Takže jsme jen jemně přikývly. To však Carlisleovi stačilo.

„Dokud jste dělaly jen kraviny, nevadilo mi to. Ale rozbití Emmettova Jeepu nebude nejlevnější. Tímto jste zašly moc daleko a máte týden rozhodnout se, co bude dál,“ oznámil naštvaný Carlisle a odešel.

„Sorry, holky, ale to mě vážně nasralo. Jen jsem nevěděl, že Carlisle tak vyletí,“ zastával se nás Emmett i po tom, co jsme mu provedly.

„Tohle už není směšné!“ oznámila nám Rose.

Teprve teď jsme si pořádně uvědomily, co jsme provedly. Nic jsme neříkaly a smutně se zvedaly k odchodu do našeho pokoje.

Celé odpoledne jsme s nikým nic moc nenamluvily a večer jsme usnuly velmi brzy.

Ráno

Vstaly jsme brzy a výjimečně tu nikdo nebyl, což nás velmi překvapilo. Ale hned, jakmile jsme vešly do obýváku, jsme pochopily. Seděl tam Carlisle a pozoroval nás.

„Dobré ráno. Copak tu děláš?“ ptala se vždy zvědavá Baryk.

„Dobré ráno,“ pozdravila i Vevi.

„Chci si s vámi promluvit,“ oznámil a neobtěžoval se pozdravit.

Raději jsme nic nenamítaly, jen jsme se posadily vedle.

„Včera jste to přehnaly, ale celá rodina se vás zastala. Takže tu můžete zatím zůstat, ale nebudete dělat kraviny, které lezou do peněz,“ dal nám ultimátum.

„Nebudeme,“ připustila Baryk.

„Promiň. A díky,“ přidala se Vevi.

„Tak co chcete dneska dělat?“ ptal se zvědavě.

„Jeden nápad bych měla,“ zasnila se opatrně Vevi.

„Ale neřekneš mi to, co?“ žertoval už nyní Carlisle.

„Ne,“ odpověděla za ni Baryk.

„Když neporušíte podmínku,“ připomněl.

9. kapitola <<< 10. kapitola >>> 11. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Emmettovy prázdniny - 10. kapitola: