Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budu tvoje smrt - 10. kapitola

laretheab


Budu tvoje smrt - 10. kapitolaDalší :D!

„Byl jsi první a zároveň poslední výjimka, které jsem se kdy dopustila. Omlouvám se a říkám ne. Edward zemře ještě dnes, pak se setkáme až za rok. Je mi to… líto. Byl jsi můj oblíbený upír,“ řekla jsem a s lítostivým pohledem jsem se na něj podívala.

„Opravdu to musíš udělat?“ ptal se opět.

„Omlouvám se Carlisle. Nemám jinou možnost. Teď mě omluv, mám rozdělanou práci,“ šeptla jsem, spustila z místnosti štít a rychlým krokem odcházela, jeho nechávala za sebou.

 

Já věděla, že nemám dělat výjimky… nikdy. Jen jedinkrát jsem podlehla lidským emocím natolik, abych dala novou šanci žít. Jen jedinkrát jsem byla natolik mírumilovná a soucitná, jen jsem byla tolik překvapená způsobem života, který vedla bytost. Jednou jsem vzala životy, aby mohla ona bytost žít. Zaváhala jsem a dodnes to nese následky. Jak jsem si mohla tehdy myslet, že to  zvládnu a možná jednou zapomenu, že jsem porušila všechna má pravidla, která jsem si stanovila… zapřísáhla se, že je nikdy neporuším, že to nepůjde. A já svůj slib porušila a teď mi to dělá jen samé problémy. Mohla jsem tušit, že když dám život jednomu, přihrnou se zástupy dalších se slovy „je to nefér“. A nejhorší na tom je, že mají pravdu. Vůči ostatním je to nefér.

 

Moment! Co se to se mnou děje? Já se takto nikdy nechovala, necítila jsem lidské emoce. Jen jsem zabila a šla dál. Proč mi to teď dělá takový problém? Kvůli jedné hloupé výjimce? Proč, jsou to jen hloupí upíři. Neumírají každý den, většinou maximálně tři do roka, měla bych se na to těšit. Bavit se, tak proč se sakra nebavím? To jsem tak neschopná? To mě tolik ovlivnil jeden upír, kterého jsem potkala před  téměř sto lety? Proč…

 

Neslyšně jsem prošla celým domem až k pokoji Edwarda. Ani jsem se neobtěžovala otevírat dveře, jen jsem se na vteřinu zbavila hmotného těla a prošla jimi. S kamennou tváří jsem došla k Edwardovi, který seděl na pohovce a měl zavřené oči.

 

„To že jsem neslyšel Carlisleovy myšlenky, byla tvoje práce, mám pravdu?“ zeptal se, když je otevřel a uviděl mě stát předním.

„Ehm, museli jsme probrat… něco,“ špitla jsem tiše a doufala, že to nezačne rozmazávat.

Pak jsem rozhodla použít schopnost, kterou jsem dosud nepoužila, protože jsem k tomu neměla důvod.

 

„Edwarde, podívej se mi do očí,“ šeptala jsem a zadívala se na něj. Ještě jsem nikdy nepoužila hypnózu, jsem na to zvědavá. Jen odvrátil pohled od okna a pohlédl na mě.

„Poslouchej můj hlas, nevnímej nic jiného. Nic krom mého hlasu pro tebe teď neexistuje. Slyš můj hlas, vyslyš mou prosbu, poslouchej můj hlas,“ mluvila jsem na něj tichým hlasem a stále ho sledovala.

„Teď pro tebe neexistuje nic jiného, jen já a můj hlas. Nic jiného. Poslouchej mě,“ jakmile jsem to dořekla letmo jsem mu rukou mávla před obličejem. Teď byl můj.

„Pojď se se mnou projít,“ vyzvala jsem ho a natáhla k němu ruku.

„Samozřejmě,“ odvětil omámeným hlasem a chytil se jí.

 

Ani jsem se neobtěžovala jít s ním dveřmi, šla jsem s ním k otevřenému oknu a zároveň s ním vyskočila. Pak jsme se rozběhli k lesu, už bychom tam byli, kdyby nás nepřerušil dotěrný hlas jeho sestřičky.

„Edwarde, nikam s ní nechoď! Nevidím tvou budoucnost, zabije tě! To nesmíš dovolit!“ křičela za námi zoufale.

Oba jsme se otočili, ovšem Edwardovi to momentálně bylo úplně jedno.

„Už ho nezachráníš Vědmo!“ křikla jsem po ní pohrdavě.

„Edwarde, prosím, nevol jí, aby tě zabila! Bojuj s tím!“ volala k němu a to už na terase byla celá jejich upíří famílie, včetně Carlisle. Jen jsem se na něj letmo podívala a pak zas věnovala pozornost Alice.

„Alice, on musí zemřít,“ odvětila jsem a už se chtěla opět otočit. Jestli bude ta malá mrška ještě chvíli otravovat, podpálím jí barák.

„Prosím,“ šeptala.

„Laskavě nestrkej svůj upíří nos do věcí, kterým nemůžeš rozumět!“ křikla jsem po ní. Kdyby jen tušila, jak je to pro mě těžké, zabít jejího bratra… už kvůli Carlislemu.

„Prosím!“ řekla dotěrně.

„Něco jsem ti řekla, ne?“ ptala jsem se a pak k ní vztáhla ruku, kterou jsem po té sevřela v pěst a přesně v ten moment se Alice s křikem a obrovskými bolestmi hlavy zhroutila k zemi. Je až zarážející, jak dokáže tolik nepřehledných vizí znázorňující bolest, krutost a smrt bolet.

 

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Budu tvoje smrt - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!