Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bree - 3. kapitola

18.09.2010 (18:30) • MaiQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1435×

3. Denali

„Za hodinu dorazíme do Denali,“ otočil se dozadu Emmett.

„Nato bych přišel i bez tebe. Na té GPS navigaci je to vidět,“ odpověděl mu pohotově Jasper. Usmála jsem se. Jakmile se ujistil, že nejsem prozatím nijak nebezpečná, odhodil zuřící masku a začal se chovat mile. Tedy mileji než předtím. Bylo na něm vidět, že se uvolnil. Možná to bylo jen tím, že nebyla již žádná možnost, ublížit jeho družce.

„Tobě jsem to taky neříkal,“ řekl Emmett. Celou dobu co jsme sem jeli, sršel optimismem. Nedokázala jsem si představit chvíli, kdy by se mračil.

„No jo no,“ vydechl Jasper. Podívala jsem se z okna. Ještě před chvíli jsme byli na menší dálnici, ale teď jsme vjeli na postraní silnici, lemovanou lesy. Připomínalo mi to tu cestu k Forks. Zase samá zelená. Doufám, že existuje cvokárna pro upíry, já ji s takovou budu muset za chvíli navštívit.

„Je těžké naučit se ovládat?“ zeptala jsem se a otočila se na Jaspera. Díval se na mě zkoumavým pohledem. Bylo vidět, že se rozhoduje, zda mi to říct.

„U všech ne. Podle mě záleží na tom, jak moc si přejete nezabíjet lidi. Když jsem začínal já, několikrát jsem nevydržel. Ale věřím, že ty na tom budeš s ovládáním lépe,“ odpověděl mi a při říkání poslední věty se usmál. Snad má pravdu.

„Jaké je to v Denali?“

„Nijak zajímavé. Hlavní ale je, že tam budeš mít lepší možnosti na zdokonalování ovládání.“

„Kolik jich je?“ zeptala jsem se ho.

„Pět,“ odpověděl mi.

„Co vás tak baví na tom sdružování?“ zamumlala jsem.

„Nevím,“ odpověděl mi.

„Neuraz se, ale zajímalo by mě to. Nemusíš odpovídat…“

„Tak se zeptej.“

„Kolik ti je?“ zeptala jsem se rychle a byla ráda, že je to za mnou. Jen doufám, že se neurazí.

„Přeš sto šedesát let,“ odpověděl mi po chvíli. Zaraženě jsem se na něj podívala. Hodil po mně okem.

„Co?“ zeptal se.

„Vypadáš mladší,“ odpověděla jsem mu v klidu. Uchechtl se.

„Díky. Pochvala potěší, víš kolik ty plastické operace stojí? A ještě k tomu když jsi upír, musíš platit víc,“ odpověděl mi.

„Já to měla zadarmo. A plus k tomu i bitvu a druhou šanci k lepšímu životu,“ pokrčila jsem rameny.

„Šťastlivče,“ usmál se. Chtěla jsem odpovědět, ale nestihla jsem to.

„Jsme tady,“ ozval se Emmett. Podívala jsem se z okna, všude kolem sice byla samá zeleň, ale před námi se začínala rýsovat pokácená plocha a když jsme dojeli ještě blíž, objevil se i dům velice podobný tomu Cullenových. Emmett zastavil těsně u schodů, počkala jsem si až vystoupí, a pak také vylezla. V tu stejnou chvíli vyšlo ven pět upírů. Takže mi Jasper o jejich počtu nelhal. A já s nimi budu bydlet. Došli jsme k nim.

„Rád tě zase vidím, Eleazare,“ podal Jasper ruku jedinému muži z té smečky.

„Já tebe také, Jaspere a samozřejmě i tebe, Emmette,“ odpověděl mu. Emmett pokýval hlavou. „Carlisle nás už informoval, čekali jsme na váš příjezd. Ty musíš být Bree,“ otočil se na mě a společně s ním i všechny upírky.

„Ano, ráda vás poznávám,“ kuňkla jsem. Nebylo mi příjemné, jak na mě všichni zírali. U Cullenových se tolik nedívali.

„Jsem Eleazar a tohle jsou Carmen, Tanya, Kate a Irina,“ vždy po řeknutí ukázal na jmenovanou. Takže jsem dostala dobrý přehled kdo je kdo. Přikývla jsem, že rozumím. Nastalo ticho.

„Ehm, někdo by měl Bree ukázat její pokoj,“ ozvala se Carmen.

„Já půjdu,“ ozvala se s nehraným nadšením Tanya.

„Dobrá tedy. Snad se ti bude pokoj líbit. Kdykoli můžeme něco změnit,“ řekla Carmen těsně předtím, než mě Tanya vtáhla za ruku. V přízemí jsme prošly nádherným obývákem, spojeným s kuchyní. V té bylo vše potřebné pro lidi. Doufám, že nevaří. V rohu obýváku bylo točité schodiště, barvou sladěné do světlých tónů obrovského obýváku. Vyšly jsme po něm a Tanya si to zamířila k nejzazším dveřím.

„Máš štěstí, když jsme se sem před pár desetiletími stěhovali, nikdo si pořádně neprohlížel pokoje a každý se nastěhoval tam, kde bylo ještě volno. Nejprostornějšího pokoje si nikdo nevšiml, dokavaď jsme nehledali schody na půdu,“ mluvila tak rychle, že pro mě bylo těžké všechna slova postřehnout. Poté co domluvila, představila jsem si, jak asi může vypadat pokoj, ve kterém je, pokud jsem dobře pochopila, vchod na půdu. Na mysli mi vytanuly všechny ty hororové místnosti. No, budu jim věřit.

„Snad se ti bude líbit,“ vydechla a otevřela dveře. Otevřela se mi pusa údivem. Pokoj byl opravdu velmi prostorný, uprostřed něj byly schody a naproti sobě byly ještě další dvoje dveře. Bylo to, jako by mi v tomhle velkém domě udělali jeden menší byt. Měla jsem tu snad vše. Hýřilo to tu barvami a novými i starými věcmi. Bylo to zcela nádherné.

„Jedny dveře vedou do koupelny a druhé do šatny. Tu budeš ještě potřebovat,“ ozvala se. Úplně jsem na ni zapomněla. „Nekoukneš se do vrchního patra?“ zeptala se. Přikývla jsem. Vyšla jsem po schodech nahoru. Mysleli opravdu na všechno. V téhle části byla i postel, ale nejvíce místnosti dominovala prosklená zeď. Bylo díky ní vidět i hodně vzdálené město. Nebylo pochyby, tohle bylo hned po záchraně Cullenových to nejhezčí, co mi kdo kdy dal.

Měla bych jít za ostatními. Sešla jsem dolů a vydala se do obývacího pokoje. Všichni tam seděli, i Jasper a Emmett.

„Tak úkol jsme splnili, měli bychom jet zase domů,“ ozval se Jasper nervózně, jakmile mě zahlédl. Co mu zase je?

„No tak jo. Za chvíli nás tu budeš mít zase, Bree. Jak se tak dívám,“ řekl Emmett a mrkl na Jaspera.

„Měl bys si pohnout. Rose by si za ty dva dny mohla najít někoho jiného,“ popíchl Jasper Emmetta. Ten ihned vstal a rozešel se ke dveřím.

„Mějte se hezky. A Bree, nezapomeň, že mi se za chvíli vrátíme na obhlídku,“ vydechl a vyšel z domu. Za pár vteřin se ozvalo tiché předení auta. Jasper se vydal za ním.

„Hodně štěstí, Bree. Budeš jej potřebovat,“ otočil se na mě ve dveřích a usmál se.

Předchozí - Shrnutí - Následující

Autor: MaiQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bree - 3. kapitola: