Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bree - 4. kapitola

31.12.2010 (11:15) • MaiQa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1401×

4. Telefonát

EDIT: Článek neprošel korekcí

Ležela jsem na posteli, pozorujíc mikroskopickou prasklinu ve zdi. Nebavilo mě to, ale co jiného mám dělat? Můj první vegetariánský lov byl naplánovaný na nadcházející den. Nedalo se říci, že bych se na něj těšila, ale nemohla jsem ustoupit. Teď už ne. Jakmile jsem popřemýšlela o možnostech, které budu mít díky téhle stravě, točila se mi hlava. Spíše přímo bušila nadšením. Budu moct mezi lidi beze strachu o ublížení jim. Moje žízeň bude v ovladatelná. Navíc. A přiznávám to bez pocitu viny, jsem se chtěla vrátit ke Cullenovím. Ale nejvíce k Jasperovi. Nechápu proč, ale i přes násilný začátek, jsem k němu cítila nákolnost. Ach jo.

Vyšvihla jsem se do sedu a sestoupila do spodní části pokoje. Posadila jsem se ke stolu s počítačem a zírala na černou obrazovku. Po chvíli jsem se odvážila a zapnula jej. Hledala jsem jakékoli články o rodině Cullenových. Bylo jich sice jen minimálně, ale žádný z nich se ani okrajově nezajímal o to co zajímalo mě. Jenže, já ani pořádně nevěděla co hledám. Byla jsem ze sebe zcela zmatená, moje mysl si dělala výlety. A to za Jasperem. Mimoděk jsem se usmála. Při každém pomyšlení na něj se mi v břiše rozdivočilo hejno motýlků. Přísahala bych, že jsem slyšela i třepetání jejich křídel.

„Bree,“ zavolal mě někdo. Nadskočila jsem leknutím a otočila se. Ve dveřích stála Tanya.

„Ano?“ zeptala jsem se.

„Za hodinu vychází slunce. Takže budeme vyrazit. Ve skříni, hned vespod, máš věci na lov. Jsou to nějaké starší kousky oblečení. Prosím přijď přesně.“ Přikývla jsem. Chystala se k odchodu, ale pak se v polovině kroku zastavila. „Mimochodem. Volal Jasper.“ S vyslovením jeho jména jsem ožila.

„Co chtěl?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Domlouval se s námi o možnosti návštěvy. Chystá se na několikadenní lov a nejlepší výběr je prý tady. Za tři dny přijede,“ odpověděla mi. Usmála jsem se.

„Zmínil se o mě?“ vyhrkla jsem. Hned nato jsem se zastyděla. Neměla jsem to ani vypustit z úst. Tanya se ale usmála.

„Zmínil,“ odpověděla a zmizela. Ještě hodně dlouhou dobu jsem se dívala na místo, na kterém stála. S poťouchlým úsměvem jsem se vydala ke skříni. Kdeže říkala, že jsou ty staré věci na lov? Bezva, jsem první upír trpící ztrátou paměti. Prohledala jsem celý vršek. Tam nic tomu odpovídajícího nebylo. Takže jsem si klekla. Při ohýbání mi křuplo v zádech. Ježiši, nikdo mi nemůže říct, že tohle je normální. Jak mi mohlo rupnout v zádech? Přestala jsem to raději řešit a šla prohrabovat věci. Opravdu tu byly věci zcela jiného vzezření než byly ty nahoře. Ale zrovna moc staré se mi nezdály. Spíš naopak. To vyhazují věci po jednom použití? Tohle opravdu není normální. Raději jsem se tím přestala zaobírat. Vyndala jsem ze skříně první dva kusy, který se mi dostaly pod ruku. Raději jsem je ještě zkontrolovala. Žádné chyby jsem se nedopustila. Triko a kalhoty. Ještěže tak. Už by mi asi vážně hráblo, kdybych si vzala dvě trika nebo dvoje kalhoty. Ještě těžší by nejspíše bylo to oblékání. Přestala jsem raději přemýšlet nad blbostmi a oblékla si to.

Šlehla jsem pohledem po hodinách. Zbývalo mi už jen pět minut. V klidu jsem se vydala dolů. Nebylo nikam spěchat, ale i přesto jsem dolů dorazila za ani ne dvě minuty. Všude bylo prázdno. Jen nahoře jsem sem tam zaslechla nějaký pohyb. Sedla jsem si na poslední spodní schod a čekala na ně. Okamžitě jsem se ocitla duchem jinde, takže jsem se pořádně lekla, když zazvonil telefon.

„Bree, prosím vezmi to,“ ozvalo se z vrchu.

„Dobře,“ zavolala jsem na odpověď. Vydala jsem se k telefonu. Tedy vydala. Byla jsem u něj za pár vteřin.

„Prosím?“ přijala jsem hovor. Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo.

„Ahoj, Bree. Je tam Eleazar?“ zeptal se známý hlas. Kdyby moje srdce bilo, vynechalo by určitě nejméně jeden úder.

„Je nahoře. Zavolám ho,“ odpověděla jsem.

„Vlastně nemusíš. Můžu to říct i tobě, když mu to pak vyřídíš,“ řekl pohotově.

„Jasně. Takže můžeš mluvit,“ odpověděla jsem.

„Našli jsme dalšího novorozeného. No našly. Jane dostala nějaký záchvat a místo aby jej zabila, nám ho sem zatáhla. Začínáme si připadat, jako nějaký domov pro opuštěné novorozené,“ odfrkl si. „Nic proti tobě, Bree,“ dodal ihned.

„Kdy jej přivezete?“ zeptala jsem se.

„Zítra. K večeru.“

„Jak se jmenuje?“ začínala jsem být zvědavá.

„Riley,“ odpověděl. Obrátila jsem oči v sloup. No bezva. Ten mi tady chyběl. Neměl být mrtvý?

„Ale vždyť jste říkali, že je mrtvý,“ zamumlala jsem.

„Mysleli jsme si to. Edward to říkal, ale nakonec vyšlo najevo, že Sethovi utekl. Nechtěl to nikomu říkat a myšlenky si chránil dobře. Nikdy by jsme se to nedozvěděli, kdyby ho k nám nedotáhla Jane.“

„Pošlu jí děkovný dopis,“ zavrčela jsem. Z druhého konce se ozval smích.

„Nezapomeň, že to byla ona, kdo ti dal milost. Už budu muset končit. Vyrážíme s Emmettem na cestu k vám. Doufám, že se tvůj první lov vydaří. Dám ti jednu radu, dávej si pozor na chlupy. Není moc příjemné, když musíš ještě další dvě hodiny po lovu plivat chlupy,“ řekl a zavěsil.

„Budu to mít na paměti,“ odpověděla jsem do hluchého sluchátka. V té chvílí dolů sestoupily všichni ostatní obyvatelé domu.

„Kdo to byl?“ zeptal se Eleazar.

„Jasper. Zítra sem přivezou dalšího novorozeného. Rileyho,“ odpověděla jsem.

„Ale mi nemáme žádný další volný pokoj,“ ozvala se Tanya.

„To vyřešíme potom. Teď se jde na lov. Čím dřív to Bree zkusí, tím líp,“ zakončil tento rozhovor Eleazar. Tanya přikývla. Vydaly se ven, já jim byla těsně v patách. Hned jakmile jsem zavřela dveře a otočila se k nim, se rozeběhly do lesa. Vydala jsem se za nimi. Nebylo těžké je dohonit. Možná i proto, že se po pár minutách synchronizovaně zastavily. A nečekaně že jsem málem narazila do Kate. Naštěstí jsem to ale ubrzdila. Eleazar ke mně přistoupil.

„Je to stejné jako při lovení lidí, Bree. Jen se zaposlouchej do zvuků lesa a jakmile zaslechneš bití srdce běž za ním. Tvoje smysli tě povedou. Jen si prosím dávej pozor na…“ nestačil to dokončit. Věděla jsem co tím myslí.

„…chlupy,“ dopověděla jsem za něj. Zaraženě se na mě podíval.

„Jasper mi to poradil,“ zašeptala jsem. Přikývl.

„Připravena?“ zeptal se.

„Ano,“ vydechla jsem. Odstoupil ode mě. Zhluboka jsem se nadechla a společně s tím se zaposlouchala. Na východě, dost daleko nato, abych to zvíře ulovila i kdyby se změnil vítr, jsem zaslechla pravidelný tlukot srdce. Hned nato ke mně přišla i jeho vůně. Vyrazila jsem, ovládána instinkty. Za pár vteřin jsem se dostala na místo, uprostřed malého paloučku se páslo stádo sobů. Ve chvíli, kdy jsem se rozhodovala který mi padne za oběť, se změnil směr větru. Jeden ze sobů vydal nějaký přidušený zvuk a všichni začaly jako na povel prchat pryč. Rozeběhla jsem se za nimi. Přitom jsem si vybírala nejlepší oběť. Jeden z nich byl trochu pozadu, takže jsem se ihned rozhodla pro něj. Neměla jsem náladu na nějaké hraní, takže jsem po něm ihned skočila. Bezmyšlenkovitě jsem se mu zakousla do krku. Musím říci, že ta krev nebyla nejhorší, ale lidské se ani za mák nevyrovnala. Ale byla jsem velmi hladová, takže jsem bez ustání pila, dokud ještě nějaká kapka zůstávala. Jakmile jsem mrtvolu odhodila všimla jsem si Tanyi, která se na mě dívala ze stromu.

„Dostala jsem za úkol na tebe dohlídnout. Máš ještě žízeň?“ zeptala se. Zavrtěla jsem hlavou. „Ok. Takže jdeme domů,“ řekla a seskočila dolů. Změřila si mě pohledem. „Hned jakmile přijdeme domů musíš se převléknout. Máš oblečení od bláta.“

„Dobře,“ odpověděla jsem. Vydali jsme se lidským krokem zpátky do domu. Cestou jsme nemluvily. Ticho přerušilo po pár minutách zvonění. Tanya vytáhla z kapsy džín mobil. Podívala se na číslo a ihned to zvedla.

„Stalo se něco?“ zeptala se.

„Přijedou už za hodinu. Ten novorozený přecijen zas tak mladý není. Upírem je už přes rok. Už se umí dobře ovládat. Takže letěli letadlem. Za jak dlouho to sem stihnete? Musíme se na všem domluvit,“ vysvětloval Eleazar.

„Dej nám pět minut,“ odpověděla Tanya a zavěsila. Poté se rozeběhla. Vydala jsem se za ní.

Opravdu hrozně se omlouvám za takovou odmlku. Naprosto jsem přišla o nápady týkající se této povídky, až dnes jsem se k ní konečně dostala a dopsala ji. Můj veliký dík patří adě1987 zato, že mě celou dobu burcovala k psaní a bez níž by tento díl ještě hodně dlouho nespatřil světlo světa. ;) Moc děkuji. A abych nezapomněla, dík patří i ElenaSalvatore a lulu, které mě také vyburcovaly svými komentáři.