Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolest pro upíra - 1. kapitola

CRP


Bolest pro upíra - 1. kapitolaŽe lidé nejsou upírům nebezpeční? Anna kariéru antropoložky zasvětila analýze legend primitivních kmenů o „studených“ a doufá v průlomový objev. Nečekanou nabídku podílet se na přísně utajovaném výzkumu vládní vědecké organizace nemůže odmítnout. V cele číslo pět přežívá zatrpklý tvor, který se živí krví, lidskou krví, a údajně nemá duši. Položku číslo jedna čekají vyšetření za pomoci nejsilnějších plasmových laserů. Stále ještě věříte, že člověk nemůže upíra zranit? A kdo zlomí koho?

Anna v třesoucích rukou křečovitě svírala kapesník a pokoušela se otřít si vlhké dlaně od potu. Kamerami střežená hala čpěla chlorem a odrážela dunění dvou párů nohou.

„Na nedostatek soukromí si rychle zvyknete,“ podotkl její průvodce během chůze, když si všiml, kam se dívá.

„Kamery mi nevadí. Kdy ho uvidím?“ naléhala Anna a snažila se promítnout si všechny dosud zjištěné informace ve složce. Připadalo jí, že musela projít nekonečnou řadou psychologických testů, prověrek, bezpečnostních opatření. Starý vědec se pousmál její ambiciózní nedočkavosti.

„Za okamžik. Nejprve se ovšem musíte seznámit se svými kolegy,“ ujistil ji.

Zastavili u čehosi, co připomínalo dveře od trezoru. Profesor Cage zadal příslušné kódy a podrobil se skenu oční duhovky. Bez jakéhokoli zvuku se dveře plynule začaly otevírat. Anna vyvalila oči na metr silnou stěnu kovu.

„Jsou ohnivzdorné a pohybuje s nimi nejdokonalejší hydraulické zařízení,“ pochlubil se s výrazem nadšeného dítěte, ale Anna už mu nevěnovala pozornost. Za jeho zády se jí otevřel pohled na místnost plnou elektroniky a lidí v bílých pláštích. Zdálo se, že stojí před velkým oknem, ale jejich postavy jí zakrývaly výhled.

„Vážení, dovolte mi, abych vám představil poslední článek našeho týmu. Slečna Swanová je antropoložka, která se zabývá legendami, které by mohly souviset s položkou číslo jedna,“ zahlaholil potěšeně a ukázal na ni jako na vlastní objev. Zdálo se, že zbylí vědci nesdílejí jeho nadšení. Celkem čtyři další muži a dvě ženy hrozivě vyplňovali malou místnost. Vysoká kostnatá brunetka sevřela rty a podala jí stroze ruku. Muži krátce pokývli na pozdrav a malá blondýnka od ní odvrátila pohled.

„Těší mě, že vás poznávám,“ řekla. Nečekala, že by někdo odpověděl: „Potěšení na mé straně.“ Nemohla se zbavit dojmu, že na ni pohlížejí jen jako na někoho, kdo jim zasedne křeslo už v tak dost stísněném revíru.

Aby neprodlužovala nepříjemnou pozornost, obešla vysokého muže, který vypadal jako z dálného východu, a zahleděla se do prosklené stěny, která tvořila průzor do další místnosti.

Pak uviděla Ježíše. Přímo naproti ní napůl ležel a napůl visel mladý muž, připoutaný k bizardnímu kovovému kříži s rozpaženýma rukama. Hlavu měl mírně skloněnou a tvář mu brázdilo utrpení. Nepochybně měl velké bolesti, ale nehýbal se. Anna z něj nemohla odtrhnout oči, protože přes všechno to utrpení to byl ten nejkrásnější muž, jakého kdy spatřila.

Anny se zmocnila nutkavá touha ochránit to bezbranné stvoření, ať už je to cokoli. Vždyť se nemohl ani pohnout, natož někomu ublížit. Sklousla si nerozhodně rty. Bojovala s představou, že se otočí na nízkém podpadku z gumy, svou pěsť zarazí do obličeje nepříjemné blondýny, která jí právě dýchala na záda, a teatrálně odkráčí pryč z téhle zrůdné společnosti.

„Okouzlil nás všechny,“ sykla ta blondýna tiše za jejím ramenem. Anna si nebyla jistá, jestli v jejím hlase slyší jízlivost, vztek, opovržení nebo zklamání, ale okamžitě si vybavila vysoký hlas své někdejší sokyně ze střední školy.

„Nechápu, proč vůbec pozvali antropoložku, jako jsi ty,“ pokračovala šeptem, „jak chceš zkoumat jeho způsob života, když se ještě ani nepohnul?“

„Prosím?“  Anna konečně odtrhla pohled od spoutaného mladíka.

„Slyšíš dobře,“ odvětila uštěpačně blondýnka. „Nekomunikuje, nejí, tedy nepije, nereaguje na nás, neslyší, nerozumí, nemluví. Ani si nepamatuju, kdy se naposledy pohnul.“ Vzápětí ohromeně vydechla a vytřeštila oči na místo za jejím ramenem. Anna automaticky následovala její pohled a strnula.

Skrze sklo se na ni dívaly dvě černé uhrančivé oči.


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bolest pro upíra - 1. kapitola:

06.06.2012 [16:38]

ada1987 Emoticon Emoticon

6. Hejly
06.06.2012 [16:16]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Squirl45
06.06.2012 [15:54]

Pánejo, to je vážně tvoje první povídka? Tleskám, tleskám Emoticon . Máš to skvěle zpracované a navíc ten nápad je fakt něco! Jenom chudák upír...

06.06.2012 [15:22]

Annabell Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Lis
06.06.2012 [15:12]

Lisvau.. zaujímavé, teším sa na pokračovanie Emoticon

05.06.2012 [23:10]

eMCullenAhoj, článek jsem ti opravila, ale stále jsi v něm měla nějaké chyby.

+ přímá řeč
+ nepoužívej zkratky
+ jednoduché číslovky vypisuj slovem
+ shoda podmětu s přísudkem
Také jsem ti odstranila omezení 15+, v tvém případě je naprosto zbytečné.

Příště tedy pozor, děkuji.

17.05.2012 [9:55]

WhiteTieAhoj, článek ti musím bohužel vrátit. Máš v něm chyby:

+ nefunguje ti perex obrázek,

+ kapitola musí mít min. 500 slov (bez věnování),

+ č. 1 -> číslo jedna,

+ přímá řeč (níže ti posílám koncept),

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

Až si to vše opravíš, zaškrtni "článek je hotov". Děkuji.

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!