Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » As spirit - 9. kapitola

Jacob

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

As spirit - 9. kapitolaDalší je zde!

09.03.2010 (13:30) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3198×

Edit: Článek neprošel kontrolou

 

Už to bylo pár hodin od doby co Alice měla vizi a domem se ozývaly jen velmi tiché vzlyky… Vize se nezměnila. Stále jen setkání s Volturivými a pak smrt. Nic víc. Nic, nic a je další nic.

Nemůžou si jen tak umřít a mě tu nechat bloudit. Nemůžou, to nejde. Nepřižiji, jestli už je neuvidím… už teď jsem mrtvá. Uzavřená mezi dvěma světy, pouhý přízrak… Já si toto existenci nevybrala, aby mi zemřeli a já už je  nikdy neviděla. Já s nimi chtěla být do konce věčnosti, chtěla jsem být jednou z nich. Ale když jsem nemohla, vybrala jsem si alespoň toto, ale k čemu mi bude tato volba, když mi zemřou. K čemu… Já znám odpověď, k ničemu.

 

Kdybych mu alespoň byla schopná dát najevo, že jsem zde. Já se snažila, pokoušela jsem se o vše a… nic. Nic se nedělo a to byl ten problém. Ničil mě ten pocit bezmoci. Bylo mi jasné, že něco dokážu, ale já jen netušila jak. Trhalo mě to na kusu a nedalo se to změnit.

 

Zůstat s nimi navždy… Tyhle slova mi stále dokola zněla v mysli. Ale jak, když jsem jen energie, jen přízrak a nedokáži jim pomoct. Jen zůstat nevždy, to jediné si přeji.

 

Další slza mi vyklouzla z oka, ale já jen ledabyle pod ní máchla rukou a rozplynula se.

Proč dokáži tohle a ne ochránit mé nejbližší? Proč? Proč jen jsem tak slabá.

 

Opět jsem se zaposlouchala a stále jsem slyšela jen tiché vzlyky a to znamenalo jediné… Vize se neměnila a už zbývaly sotva dvě hodiny, oni už nemohli dělat nic. Jen čekali na smrt, protože utíkat bylo zbytečné. Kéž by nebylo.

 

Když jsi vzpomenu, co jsem s nimi zažila. Nemůžu všechny ty zážitky jen tak zahodit, znamenají pro mě příliš mnoho… Jsou to poslední, co mi zbylo. Nic, jen oni, pár lidí, kteří se mi stali rodinou a teď mi je chtějí vzít. Já již ztratila vše, přátele, otce i matku, život… Oni jsou to poslední. Nechci o ně přijít.

 

A tak minuty utíkaly a já se marně snažila smířit se skutečností… Která pro mě byla příliš krutá. Minulost nelze změnit, ale přítomnost a budoucnost ano. Proto se ptám… Jak? Jak mám změnit to, co se děje? Jen jak… Proč mi nikdo nedokáže odpovědět.

 

Proč se nemůžu probudit… Proč nemůžu zjistit, že tohle vše byl jen sen? Já se chci probudit, moc. Ale nejde to, chci, ale nemůžu. Přeji, chci se probudit vedle Edwarda a říct mu dobré ráno. Chci, aby to byla jen další noční můra, ne realita. Prosím…

 

Tik tak, tik tak se dál a dál rozléhalo po domě. Nic víc, už ustaly i vzlyky a zbývalo jen několik minut. Už jen pár minut mě dělí od doby, kdy je ztratím. Já je nechci ztratit. Já chci tolik věcí… proč nemůžu mít alespoň jednu jedinou? Je to tak těžké, splnit přání jedné zbloudilé duši? Jen jedno jediné, nic víc. Proč tu není nikdo, kdo by mi ho dokázal splnit?

 

Já vím, že nenávidět je špatné, ale, co když nenávidím vlastní ubohý osud? Svět je špatný… Ale, co je dobré? Když chtějí zabít upíry? Kteří se mi stali rodinou. Proč, jen proč.

 

„Už,“ ozval se tichý hlas Alice a pak slabounký vzlyk. Pomalým krokem sešla společně s Jasperem dolů do jídelny. Hled po nich i Rose s Emmettem, za pár vteřin i Carlisle s Esme.

Všichni se cítili strašně. Nechtěli ztratit milovanou rodinu… nikdo z nich. A poslední přišel můj anděl. Jeho obličej byl zjizven vší tou bolestí a stejně tak Jasperův. Tenhle pohled mě ničil.

 

„Už jsou tady,“ šeptala Alice a otočila se k oknu já s ní. Opravdu, už tam byli a to včetně gardy.“

„Možná by se to ještě dalo vysvětlit,“ řekla Esme.

„Nedalo, oni jsou pevně rozhodnutí a mají jediný cíl a to nás zabít,“ řekl Edward.

„To si jen tak půjdeme pro smrt? To už vážně není žádná naděje?“ ptala se Rosalie a více se přitiskla k Emmetovi.

„Ne, není,“ špitla Alice a tiše vzlykla.

 

„Já nechi umřít,“ řekla tiše Esme a zoufale se podívala na Carlislea.

„Bude to dobré, všechno bude v pořádku,“ odpověděl jí a snažil se o co nejklidnější tón.

 

„Carlisle?“ ozval se Aro jeho přeslazeným hlasem. Chtělo se mi zvracet. Všichni jen sklopili hlavu a vyšli ze dveří.

 

„Aro,“ pozdravil zdvořilým tónem Carlisle, když se zastavil asi dvacet metrů od gardy.

„Jsem si jist, že víš proč jsme zde, ale přece jen pro připomenutí…“ řekl a ustoupil, aby někomu nechal volný průchod.

„Victorio, můžeš říct Cullenovým tvé obvinění,“ řekl Victorio?! Ne, že bych nevěděla, že to obvinění vznesla ona, ale, že tu přijde. Vždyť mě zabila. Udělala několik kroků vpřed a pak si sundala kápi.

 

„Ty! Jak si mohla?!“ vrčel po ní Edward a chtěl po ní skočit, ale zarazily to Emmettovy a Carlisleovy paže.

„Mohla bych se ptát na to samé,“ odvětila Victoria s úsměvem.

„A teď k věci… Přátelíte se s vlkodlaky a to není upírům dovoleno,“ řekla s úsměvem.

„Carlisle, je to, co říká Victoria pravda?“ zeptal se Aro.

„Ano,“ odpověděl prostě.

„Velmi si mě zklamal příteli. Porušili jsi pravidla… celá tvá rodina je porušila. Víš co to znamená? Nemám jinou možnost,“ řekl Aro, teď již bez úsměvu.

„Je mi to nesmírně líto… Ale slibiji, že to bude bezbolestné. Nic neucítíte,“ nadechl se a pokračoval „Sbohem mí mladí přátelé. Alecu,“ kývnul k němu a Alec lehce přivřel oči. O několik okamžiků všichni Cullenová znehybněli a spadli k zemi. Co jim to udělal? Co je s nimi. Prosím, řekněte mi to někdo…

 

„Budete tak laskaví“ řekl a kývnul ke gardě… Všichni upíři lidskou rychlostí postupovali k nim a já věděla, co se bude dít. Dala jsem si ruce před obličej, po kterém mi tekly proudy slz.

 

Nemůžou mi je zabít! Oni jsou má rodina, to nesmí. Nemůžu jim to dovolit.

„Né!!“ křičela jsem v myšlenkách…

 

Žebych dala sad end?

<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek As spirit - 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře