Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » As spirit - 8. kapitola

rozdělkikky1

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

As spirit - 8. kapitolaDalší!

03.03.2010 (13:45) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3059×

Edit: Článek neprošel korekcí.

 

Problém?! Jaký problém? Cítila jsem jak se zmocňuje strach, bezmocnost… a panika.

Přesně v ten moment uhodil pár centimetrů ode mě blesk. Vyděšeně jsem uskočila a těkala pohledem mezi mraky a zemí. To jsem udělala… já?

 

Opět jsem se podívala k nebi, nebylo možné, aby ten blesk… aby byl přírodní. Na nebi byly mraky, ale byly tak tenké. Nemohl být blesk, nebyl ani hrom. Musela jsem to být já, musela… Ale já nechci umět něco takového, když to nedokáži ovládat… tím bych mohla někomu ublížit, to nechci. Já nechci být výjimečná a nebezpečná. Nechci způsobovat podivné a nevysvětlitelné věci okolo mě. Chci být normální. Moc chci, ale nejde to, nikdy nepůjde a já to vím, vnímám to až příliš dobře.

 

Vím, že jsem zklamala… nedokázala jsem se udržet naživu, kdybych to dokázala, možná bych dokázala zabránit těm problémům, které mají Cullenová… moje skoro rodina.

Mohla bych tomu zabránit, nebo jim alespoň nějak pomoct. Oni ví, že bych pro ně udělala vše, ale já nemůžu a místo toho se ze mě stává zrůda. Možná kdybych se naučila ovládat to, možná bych jim dokázala nějak , jakkoli pomoct. Ale já nedokážu. Nikdy…

 

Proč nemůžu být normální? Proč nemůžu žít s Edwardem, jak jsem původně měla. Nenávidím svůj osud, který nedokázal splnit to, co jsem měla předurčené. Proč nemůžu žít svým životem?

„Co to…“ vypadlo z Edwarda, který nenacházel vhodná slova pro to, co jsem právě udělala.

Edward několik vteřin jen nevěřícně zíral na nebe, ale když se vzpamatoval, upíří rychlostí utíkal domů.

 

„Alice, kde jsi?“ vyslovila jsem v mysli myšlenku na Alici, moc jsem si přála být s ní.

Zavřela jsem oči a v duchu stále a toužebně opakovala její jméno. Stále dokola pak jsem ucítila lehký závan větru a když ustal a já otevřela oči, byla jsem v jídelně.

 

Rozhlédla jsem se… Všichni už byli zde, kromě Edwarda. Když jsem blíže zkoumala jejich tváře a výrazy… Byli nervózní, měli strach a Alice byla vyděšená. Ani ne za vteřinu se již dostavil Edward.

 

„Co se stalo?“ ptal se hned, když uviděl jejich výrazy.

„Victoria, ona ví o naší smlouvě s vlkodlaky. Nestačilo jí jen se pomstít na jejím… životě. Chce, abychom zemřeli všichni. Ona šla za Volturiovými, řekla jí o ní… Caus v tom viděl skvělou záminku, pro zničení naší rodiny. Útok proběhne zítra večer, nebude mít nejmenší šanci. Pak už jsem neviděla nic… Zemřeme, všichni včetně smečky,“ šeptala Alice a rozvzlykala se. Nikdo nic neříkal, byli jako sochy.

 

„Ne, NE! Oni nemůžou zemřít. To prostě nejde. Jsou moje rodina, nesmí umřít… Nemůžou, nemůžu je ztratit více, než se mi to již podařilo!“ řvaly mé myšlenky pořád a pořád dokola.

„Ne, prosím ne. Tohle nemůže být pravda. Cokoliv jen tohle ne,“ šeptala jsem v myšlenkách.

 

Pak se stalo něco… Já to nechtěla udělat!

První, s obrovskou ránou, prsklo sklo, které vyplňovalo jídelní stůl a roztříštilo se na tisíce kousků. Všichni ztuhli překvapením a následně na to, prasklo i ostatní sklo v domě, včetně oken. To jsem nechtěla, opravdu. Podívala jsem se na své ruce, jak jsem to mohla udělat? Já se tak nenávidím, jsem zrůda a neumím nic jiného než ničit… Kdyby tu byl člověk, zabila bych ho a nezabránila tomu.

 

„Co to bylo?“ zeptala se vyděšeně Esme a sledovala ty střepy kolem.

„Kdo to udělal?“ následovala další otázka, tentokrát od Rosalie, která se zřejmě nezlobí jen kvůli tomu, že v domě momentálně není jediné použitelné zrcadlo.

„Nikdo jiný kromě nás tu není, neslyším cizí myšlenky a Alice taky nic neviděla,“ řekl můj anděl, který měl zítra zemřít. Já nechci, aby zemřel, nechci, aby zemřel někdo z mé rodiny.

 

„Já nechci umřít,“ zašeptala Alice tichounce Jasperovi.

„Šššš, nikomu nedovolím, aby ti zkřivil jediný vlásek. Bude to dobré, slibuji,“ odvětil jí a pak ji objal. Ale já věděla, že ten slib nedokáže dodržet, oni proto Volturiovým nemají šanci. Tolik si přeji, abych se mýlila. Ale nemýlím se.

 

Konec, ve kterém bych je nechala zemřít, byste mi asi nedovolili napsat, že??

<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek As spirit - 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře