Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » As spirit - 7. kapitola

Stephenie Meyer


As spirit - 7. kapitolaDalší díl!

Asi sedm metrů přede mnou byla puma v obranném postavení a ona vrčela… na mě? Ona mě viděla? Ne, to není možné, nebo snad ano? Jen jsem na ni zírala a nebyla jsem schopna nejmenšího pohybu.

„Na koho to vrčíš? Snad nevidíš ducha,“ ozval se za ní ten nejkrásnější hlas. Puma nepřestávala vrčet a já udělala jen opatrný krok k ní.

 

„Ty… mě vidíš?“ ptala jsem se v myšlenkách i když jsem věděla, že mi nebude rozumět. Nejsem dr. Dolittle, ale teď by se mi to opravdu hodilo. K mému překvapení, puma ve vrčení přestala a naklonila hlavu lehce na stranu. Teď bych přísahala, že mi rozuměla.

„Rozumíš mi?“ optala jsem se. Puma dvakrát zamrkala a její oči vypadaly tak… inteligentně a chápavě. Ne, to se mi určitě jen zdálo. Pumy lidem, teda přízrakům nerozumí… jsou to jen zvířata.

 

Na okamžik jsem pohlédla na Edwarda, vypadal rozhozeně z jejího chování. Ani jsem se tomu nedivila, když jsem viděla Edwarda poprvé lovit, všude kolem byl strach, já ho cítila. Zvířata se ho bála a snažila se uchránit si svůj život. Moc se ho bály a teď se jedna puma zastaví a místo, aby se snažila najít si úkryt, vrčí na… nic.

„Co tam vidíš?“ zeptal se, ale puma na něj nereagovala a její pohled vysel jen na mě.

 

Vážně mi rozumí? Chápe, co jí říkám? A kdybych jí dala příkaz, poslechla by mě?

Na tyto a další otázky bych ráda znala odpověď… Možná už bych se pak necítila tak bezmocná, necítila všechnu tu beznaděj a smutek… tu bolest.

 

A po pár okamžicích, jsem zjistila, že odpovědi se zřejmě nedočkám, alespoň ne od této pumy. Bylo to tak rychlé, téměř jsem nepostřehla Edwardův pohyb, když mi zabil mou naději. Ale nemohla jsem mu to mít za zlé, o ničem, co se tu teď stalo neměl nejmenší tušení… Zvířata možná, ale on mou přítomnost nevnímal, přestože by si to přál… tím jsem si jistá.

Udělala bych pro to vše, klidně bych i znovu zemřela… pro něj. Abych byla opět s ním nebo, aby alespoň cítil mou přítomnost. Aspoň trošku.

 

Po dvou minutách mého tichého trpění už byla puma pod kořeny mohutného stromu a Edward lidským tempem odcházel.

 

A tak se můj pocit beznaděje ještě prohloubil. Beznaděj z toho, že jsem měla šanci. Našla jsem spojku mezi mým a jeho světem a já jí nevyužila. Ta puma byla ona spojka mezi světy, jeho a mým, které byly ještě donedávna propojeny tak silně… Dva světy, které si nyní nemilosrdně vzdalovaly více a více. Tolik bych si přála, aby vše bylo jako dříve, před tím, než jsem všechno zničila mou smrtí. Ale ptám se… Půjde to ještě někdy? Nevím.

 

Tolik si přeji, aby byl šťastný, aby se smál a opět si užíval své existence. Aby žil, ne, jen přežíval, jak tomu bylo posledních několik dní, možná i týdnů… Je snadné zapomínat na čas, když jsme mrtví, protože po smrti už čas nehraje podstatnou roli. Po smrti nestárnete a čas se stává tak nedůležitým faktorem…

 

Jak už jsem řekla, nejvíce ze všeho si přeji, vidět jeho úsměv, vidět ho, jak si užívá života… aby byl šťastný. Miluji ho, nepřestala jsem ani po své smrti, nedokázala bych to. Tohle si přeji, aby se měl dobře. Ať už se mnou nebo beze mě.

 

Šla jsem směrem, kterým šel Edward, ale netušila jsem kam jdu. Teď pro mě okolní svět neexistoval, jediné co jsem vnímala, byl Edward. Nic víc, protože on byl mé slunce a bez něj bych byla… Co bych byla, kdybych ho nikdy nepotkala? Ano, nejspíše bych byla živá, nevěděla bych nic o světě upírů, vlkodlaků, duchů a přízraků. Byla bych živá, žila jako normální člověk a nejspíš bych s končila s někým, jako je Mike Newton. Nikdy bych Edwarda nemilovala…

 

Já žila dobrý život, takový, o kterým si můžou ostatní nechat jen zdát. Nikdy bych svého rozhodnutí, své lásky k Edwardovi nelitovala. Vlastně bych měla být šťastná, že jsem měla někoho jako je on, že mi dovolil milovat ho a strávit s ním překrásné chvíle.

Jsem moc špatná, že bych chtěla víc?

 

Z mého přemýšlení, mě vyrušilo až zvonění Edwardova mobilu. Abych řekla pravdu, lekla jsem se… hodně.

 

„Co se děje Alice?“ zeptal se tiše Edward.

„Edwarde, pojď domů. Máme problém, hodně velký problém,“ odpověděla Alice o poznání rozčilenějším a hlasitějším tónem.

 

Problém?! Jaký problém? Cítila jsem jak se zmocňuje strach, bezmocnost… a panika.

Přesně v ten moment uhodil pár centimetrů ode mě blesk. Vyděšeně jsem uskočila a těkala pohledem mezi mraky a zemí. To jsem udělala… já?

 

Copak se to děje?

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek As spirit - 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!