Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Rytíř ve stříbrné zbroji


Rytíř ve stříbrné zbrojiSulpicia je manželkou Ara už několik staletí. Jejich láska však ustoupila Arově touze po moci. V předvečer velkého boje s Rumuny se jde projít. Co když najde svého rytíře ve stříbrné zbroji?

Jiný pohled na Sulpcii a na to, proč se stáhla z veřejného života.

Předem díky za komentáře.

Procházela se mezi stromy. Měsíční světlo jí stačilo, aby viděla stejně dobře jako ve dne. Užívala si samotu. Daleko za sebou nechala svého muže i jeho bratry spolu s bojovníky, aby plánovali zítřejší útok na hrad. Věděla, že by měla být s nimi, ale nemohla si pomoct. Toužila po klidu. Už příliš dlouho žila jen ofenzívou a bojem. Intrikami, které spřádal její muž. Příliš dlouho mu byla oporou a nic za to nedostávala. Kdy se tak odcizili? Kdy se Aro tak změnil? Nebo jen konečně po stovkách let ukázal svou pravou tvář?

Vždycky byl cílevědomý a toužil vládnout. Jenže teď, když měl splnění svého snu na dosah, se žití s ním stalo téměř nesnesitelné. Proto stála sama  za nádherné měsíční noci v rumunských lesích. Kéž by mohla vztáhnout ruku a dotknout se hvězd. Vzala by jednu z nich do dlaně a přála si, aby… Krátce se zamyslela a pak kývla. Ano, přála by si, aby bylo vše jako dřív. Jako na začátku. Když se poprvé potkali. Tehdy ji miloval stejně jako ona jeho. Stýskalo se jí. Škoda, že pohádky se nestávají.

V tom k ní vítr zavál pach neznámého upíra. Zvedla hlavu, až jí světlé vlasy zavlály kolem obličeje. V tu chvíli zalitovala, že si s sebou nikoho nevzala. Prohledávala pohledem okolí a snažila se vymyslet, jak se zachránit. Uviděla ho několik metrů před sebou. Vysoký tmavý muž s jiskřivým brněním na hrudi, které ve světle měsíce vypadalo jako ze stříbra. Válečník. Odpovídala tomu i jeho postava. Široká ramena, pod tmavou tunikou se rýsovaly silné ruce. Dlouhé tmavé vlasy mu povlávaly kolem tváře. Měl divoký, nebezpečný pohled, když nabíral vzduch do plic, jak se snažil odhalit další protivníky. Ale jeho oči se dívaly přímo.

„Ztratila ses, paní?“

Rozuměla mu, ale jeho přízvuk prozrazoval nade vší pochybnost, že před ní stojí Rumun. Postoupil k ní o krok a stále se jí vpíjel do tváře. „Měla by ses vrátit ke svým lidem, paní. Bojiště není místo pro tebe.“

Po letech strávených s Arem životem ve lži a intrikách Sulpicia dokázala ocenit přímost. Tenhle muž, ať už to byl kdokoli, ji zvláštním způsobem fascinoval. Byl tak naprosto odlišný – kdyby jej postavila vedle štíhlého a pokryteckého Ara, byli by jako den a noc. Možná proto ji tak přitahoval. Nepohnula se ani o píď, nepromluvila a neodtrhla od něj oči.

„Jmenuji se Marcel.“

„Sulpicia,“ spíš vydechla, než opravdu řekla.


Ráno nastalo až příliš brzy. Oba věděli, že se nejspíš vidí naposledy. Kdo jim mohl dát záruku, že nepadne jeden, druhý nebo oba? Možná dokonce rukou přátel toho druhého. Kdyby se o jejich setkání dozvěděli, zemřeli by oba zcela jistě. Byli přece nepřátelé. Nic z toho, co se tu noc stalo, neplánovali, a přesto oba cítili, že je změnila. Zamilovali se do toho, kdo byl ještě před pár hodinami pouhým cizincem.

Dřív, než se slunce vyhouplo nad obzor, objal tedy Marcel Sulpicii naposled. Drželi se tak pevně, jako by se už nikdy nechtěli pustit, ale čas byl neúprosný.

 

Vrátila se ke svým. Byla ráda, že se jí nikdo neptal, kde byla. V tichosti vstoupila do poradního stanu, kde se naposled shrnovala strategie. Vmísila se mezi spojence a tvářila se, že poslouchá. Myslí však byla s Marcelem. Modlila se, aby z bitvy vyvázl nezraněn, i když to znamenalo, že může zabít její vlastní lidi. Od dnešní noci však pro ni nic neznamenali. Nikdo z nich…

Nedlouho po té bitva začala. Byla krutá. Obránci byli dobře připraveni. Přesto se Volturiovým nakonec povedlo dostat se dovnitř do hradu. Jakmile obránci přišli o výhodu, jednali jako smyslů zbavení. Jako by jim nikdo nevelel. Nechávali se zabíjet jako dobytek na jatkách.

Sulpicia se do boje příliš nezapojovala. Sama neútočila, jen se bránila… a to ještě pouze tehdy, když se někdo dostal příliš blízko – přes její stráž.

Dostala se na nádvoří. Zvedla hlavu a spatřila nahoře na cimbuří stříbrný záblesk. Marcel. Bojoval se třemi Volturiovými, z nichž jeden byl Aro. Bil se udatně, ale nakonec skvěle vycvičené přesile podlehl. Sulpicia viděla, jak si Aro svůj triumf užívá. Přistoupil k němu a chytil ho za ruku. Jeho pohled zesklovatěl, jak se probíral jeho vzpomínkami. O minutu později sebou trhl a jeho pohled se zapíchl přímo do Sulpicie. Arova tvář byla jako bouřková mračna. Kývl na stráže, které Marcela drželi a jediným pohledem mu utrhl hlavu. Stráže se postarali o zbytek.

 

Ten večer hořel na hradě obrovský oheň. Pálil staré pořádky a dělal místo novým. V pobořeném trůnním sále usedli na vyvýšené místo tři vládci – Marcus, Aro a Caius. Za nimi stály jejich manželky. Sulpicia měla stále pocit neskutečnosti. Jak to, že Aro nic neudělal? Vždyť přece ví, že mu byla nevěrná. Ať už to ukončí, ať ji pošle za Marcelem. Jistým zvráceným způsobem si to přála.

Když skončila audience a všichni odešli, otočil se Aro k rozechvělé manželce. Sladce se na ni usmál. „Zdá se, že sis včera v noci našla zábavu, má drahá. … Nevyčítám ti to, protože jsi nám tím nakonec pomohla. Díky strachu o tebe byl Marcel daleko zranitelnější. Jen proto ti odpustím.“

Jeho výraz ztvrdl: „Ale už nikdy se nic podobného nestane. Teď, když jsem konečně vládce všech upírů, nemůžu si dovolit být bez manželky. Musíš mě reprezentovat, ale kromě událostí, na kterých bude tvá přítomnost nezbytná, a krmení, neopustíš své komnaty. Jinak zemřeš. A věř, že ten rozsudek provedu osobně a bez zbytečných průtahů.“

Sulpicia sklopila hlavu. Aro jí přichystal osud horší než smrt. Snad jednou, až pro ni budou vzpomínky příliš bolestivé, najde odvahu požádat o smrt. Zatím ale bude hrát svou roli královny.

Promiň, Marceli - můj rytíři ve stříbrné zbroji. Kéž je pro nás smrt druhou šancí.

THE END ♦



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rytíř ve stříbrné zbroji:

 1
1. pepek námorník
13.08.2012 [20:48]

Sulpicia je osobnost hodna úcty žije sama v komnate nechcela by som tak žiť Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!