Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Neopětovaná láska - 1. část

02.03.2011 (18:30) • rezule • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2000×

Seděla v okruhu spolužáků u stolu v jídelně a zírala na něj. Slovo nádhera popisovalo jen nedostatečně to, jak vypadal. Kéžby se na mě však jen podíval! Nestála jsem mu ani za jeden jediný pohled. Najednou jsem zkroutila na židli, stačila jen jedna taková myšlenka a bolelo mě srdce, jako bych měla uvnitř těla vyřezanou velkou, hnisající ránu a ta nešla zašít.

Proč zrovna já se musím vždy zamilovat do kluků, kteří o mě nestojí? Už od školky jsem se snažila uhnat Mika, jenže ten před mými balícími hláškami vždy tak nějak couval. Rozhodla jsem se tedy ho chvíli nechat na pokoji, on se do mne třeba nakonec zamiluje, až už to nebudu čekat, ne? Jenže mezitím jsem se zamilovala mnohem víc do Edwarda Cullena. Ano, Edwarda! Proč se pořád všichni divíte? Cožpak nestačí jeden pohled a neuchvátí vás? Jeho medové, lesklé vlasy, jantarové oči s hustě orámovanými řasami a plné, dokonale vykrojené rty...

„Jess, jsi v pohodě? Neměla bys na Cullena takhle zírat, nebo poznají i ostatní, že ho miluješ,” sykla na mne Lauren. Jí jediné jsem se svěřila. Nebyla jako já, ona dokázala neprozradit tajemství a já nestála po Angelině soucitu. Ang byla milá a hodná, ale na mě poněkud moc tichá.

„Jasně.” Nešikovně jsem se usmála a nerada stočila pohled k našemu stolku. Na mém tácu ležel netknutý malinový muffin, můj nejoblíbenější, jenže já prostě poslední dobou neměla nějak hlad.

„Tak, hm, co budete dělat o víkendu?” přerušil náš malý rozhovor s Lauren Tyler. Neodpovídala jsem mu, poslední dobou se to ode mě už ani neočekávalo, mlčela jsem vždycky, když jsem byla poblíž jeho. V klidu si povídali plány na tento víkend a já si s hrůzou vzpomněla, že jsem se domluvila s mámou na nákupy v Port Angeles. Přemýšlela jsem o nějaké dobré výmluvě, abych se jí zbavila, ale pak jsem dostala docela obstojný nápad. Měla bych na sebe nějak upozornit, aby si mě Edward konečně všimnul, takže by docela pomohlo nové oblečení, nový účes i šminky. Prima, alespoň víkend nějak strávím a nebudu se těšit do školy tak moc jako minule. Poslední dobou jsem si čím dál víc připadala jako šprt.

Víkend jsme podle plánů strávily s mamkou. Kupodivu jsme se bavily a máma mi vycházela vstříc. Nemusela jsem jí nic říkat, ale ona stejně poznala, že nejsem úplně v pohodě, takže na mne byla milá a většinu toho, co se mi v obchodech líbilo, mi koupila jen proto, aby mi udělala alespoň trochu radost.

Musím uznat, že mi to vážně docela pomohlo, nákupovací terapie mi spravila náladu jako asi každé normální holce. Oblečení jsem měla teď více, než se mi vůbec mohlo vejít do mé šatní skříně, takže jsem nedělní odpoledne strávila tříděním starého a vytahaného oblečení a vyměňovala ho za to nové. Nemohla jsem se dočkat, až ho budu moci vyzkoušet na Edwarda. Snad si mě již konečně všimne.

V pondělí ráno jsem byla ve škole asi první. No jasně, kdo by do školy spěchal tak jako já? Byla jsem vážně blázen! Sedla jsem si na lavičku a vytáhla knihu. Nedokázala jsem se na ni ale ani soustředit, pořád jsem po očku koukala po autech a lidech, kteří se pomalu a neradi loudali do tříd nebo se shlukovali venku a povídali si.

„Ahojky, Jess! Jé, ty jsi ostřihaná? Ten lehký, karamelový melír ti moc sluší. Co jsi dělala o víkendu?” přiběhla ke mně Angela. Lekla jsem se jí, protože v tu samou chvíli jsem zírala za stříbrným Volvem, co přijíždělo na školní pozemek.

„Ahoj, Ang. Jo, tuto sobotu jsme si s mamkou udělaly takový holčičí dýchánek.” Neupřímně jsem se na ni usmála a po očku jsem stále zírala za tím autem.

Celý den jsem ho už pak nezahlédla, takže jsem se nemohla dočkat na to, až budu moct vstoupit do jídelny a konečně se předvést v mém novém modelu. Ráno jsem ho pečlivě vybírala a strávila tak nad ním alespoň hodinu. Na sobě jsem měla bílý top s krajkovým lemem, upnuté džínsy a nové boty s podpatkem, do kterých jsem se zamilovala hned na první pohled.

Je pravda, že líp, než ta modelka Rosalie, jsem nevypadala, ale s ní v místností vypadal každý strašně bídně. Byla jsem nervózní, přece jen byl to ten nejkrásnější kluk z celé školy a měl na výběr z tolika holek. Proč by měl chtít zrovna mě? Jsem pošetilá, že jsem si vůbec nalhávala, že by o mě někdy mohl stát! Nevědomky jsem přecházela k pultu s jídlem a nabírala si kuřecí salát s rajčatovým dresinkem. Když jsem nechtěně vrazila do něj.

„Och, p-p-p-promiň-ň,” vysoukala jsem ze sebe velmi pomalu. Ó panebože, za co mě trestáš? Proč zrovna já?!

„To nic, Jessico. Byla to moje chyba,” usmál se na mne a já jsem ztuhla. Jeho úsměv byl tak nadpozemsky krásný. Jeho rty se pootevřely a on tak ukázal dvě řady dokonale bělostných, špičatých zubů.

„Není ti nic?” zeptal se mě zmateně a já se konečně vzpamatovala. Ježíši, co si o mně asi pomyslí? Já jsem ták hloupá!

„J-j-jasně, že n-n-ne.” Snažila jsem se pousmát, ale moc mi to nešlo. Vypadalo to spíš asi jako úšklebek. Chtěla jsem něco rychle říct, aby se konverzace nerozpustila a on neodešel. Než mě ale něco vůbec napadlo, už byl pryč.