Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Konec světa

06.06.2010 (21:00) • DeSs • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3870×

Konec světa

„Ten čokl zase strká nos do našeho dnešního plánu!“ zavřeštěla drobná rozzuřená černovláska.

Všichni na ni upnuli zlaté oči plné naděje a čekali vysvětlení.

„Vidím jen tmu,“ rozhodila rukama. „Asi za půl hodiny přijede a zruší naše plány na celý den!“

Všichni se snažili potlačit úlevný úsměv. Nemusí podstupovat několikahodinové mučení, jehož výsledkem bude spousta tašek se známými logy, nacpaných až po okraje oblečením a výslednými nachozenými kilometry přesahující hranice i dvou či třech Londýnských maratonů, ovšem nikoli na ulici, ale v obchodním středisku mezi regály.

„To mě tak mrzí,“ pronesl Jasper a ostatní přikývli, ale on jediný to mohl myslet vážně, protože jeho žena byla smutná. Ale nemyslel, sám si neuvěřitelně oddechl a v duchu děkoval Jacobovi za jeho nečekanou návštěvu a změnu programu.

„Je to hrozná ztráta, všichni jsme se moc těšili, až budeme moct vyprázdnit naše nacpané skříně a obnovit náš šatník, ale úlevou nám může být alespoň to, že nám Jacob vrátí Nessie dřív a my budeme moct prodlévat v jejich přítomnosti celý den,“ pronesl chytře Edward a všichni museli zase něco potlačovat. Smích a protočení očí.

„Nemusíš mi pořád připomínat, z jaké doby pocházíš. Stačí, když se před každým naším milováním pomodlíš a žádáš boha o odpuštění, nebo když pohřbíváš zdechliny zvířat v lese a stloukáš jim kříže,“ pronesla kousavě jeho manželka.

To už nikdo nic nepotlačoval a pobavili se na Edwardův účet, který to uraženě okomentoval slovy: „Alespoň přijdu do nebe!“

„Takže máme hodinu, než přijdou,“ pronesla chytře blonďatá hlava rodiny a zasedla do křesla s tlustou knihou o pěstování bonsají, což raději nikdo nekomentoval a raději si posedali do křesel ve velkém luxusním obýváku.

Všichni čekali a jediný zvuk rozléhající se místností bylo tikání hodin.

Ale jednoho hyperaktivního člena rodiny to rozhodně nebavilo a považoval to za mrhání časem, kterého prý není nikdy dost, což rodinku rozesmálo. Až na uraženého Edwarda a studujícího Carlislea. A taky na rozzuřenou Alici.

„Nikdy nevíte, kdy skončí svět a s ním i my!“ vztekal se, že ho zase neberou vážně.

„Až nastane, rozhodně nám to vadit nebude,“ štěkla po něm Alice. To je přece jasné, když budeme mrtví, nemůže nám to nijak vadit, protože o tom ani nebudeme vědět, odůvodňovali si téměř všichni.

„Tak co budeme dělat?“ zakňoural znuděný Emmett.

„Hrát si na zvířátka!“ okřikla ho Esme, která právě propočítávala rozpočet na její novostavbu, a pořád jí tam někde unikalo několik tisíc, a kvůli Emmettovi to zapomněla a musela začít znovu. „Ovšem ty si na nic hrát nemusíš!“ dodala spíš pro sebe a na mysl jí vytanul obrázek malého oslíka. Ten se jí nezdál vhodný a tak mu pár metrů přidala. Pak si spokojeně pokývala hlavou. To sedí, pomyslela si a jala se znovu propočítávat investice.

Ale její druhou poznámku už neslyšel ten, komu patřila. Emmetta její nápad nadchl a chtěl ho zrealizovat…

A tak se před nimi za chvíli objevila obrovská černá koule chlupů s růžovým čumáčkem, v jejímž nitru byl schovaný nadšený Emmett.

„Yetti?“ tipla si Bella, kterou rýpání prostě bavilo. Ale tohle myslela vážně.

„Ne! To je přece medvěd!“ hádal Jasper.

„Takový medvěd? To nemůžete myslet vážně! Nic takového neexistuje, takže to musí být zvíře již dávno vyhynulé. Dinosaurus?“ pronesl vážně Edward a vysloužil si další protočení očí všech přítomných, dokonce i těch, které patřily té velké, nyní naštvané a uražené, kouli.

„Když nepoužíváš mozek, pochopím to, bolí to. To znám. Ale když nepoužiješ ani vlastní dar, to už je něco,“ odvětila koule snažíc si udržet klid. Edward tak skutečně učinil a snažil se najít podobu mezi koulí a oním inkriminovaným zvířetem, které zahlédl v jeho mysli. Marně.

„To bude určitě potkan,“ řekla Rose a dál se věnovala pilování svých nehtů. Bylo to zbytečné, protože pilník její upíří nehty vůbec nepozměnil. Ale zkuste to vysvětlit blondýnce se sílou větší než parní lokomotiva. „Taky mají takový roztomilý růžový čumáček,“ dodala nevzrušeně.

„Je to krtek!“ zařvala už vytočená koule na takové frekvenci, až z ní slétlo několik chlupů a přítomným upírům zapískalo v uších.

Všichni nechápavě pozorovali tu kopu hadrů a chlupů a snažili se v tom najít nějakou podobu s krtkem, ale stejně jako Edward neuspěli.

Naštvaná koule tedy vyšla před dům a hodlala jim dokázat, že je to krtek. Pokud to nejde zjevem, půjde to činy…

Podíval se na deštěm zmáčenou zem a pokýval si hlavou. To půjde, pomyslel si. Nadechl se, ačkoliv to nepotřeboval, spojil si ruce za hlavou jako na šipku a zpevnil si nohy. Pořádně se odrazil…

A hop!

Skočil po hlavě do mokré hlíny a hodlal si vyvrtat chodbičky a udělat hromádku jako krtek. Jeho tvrdá hlava prorážela půdu i horniny jako máslo a jemu to připadalo strašně vtipné. Hlavně když prorazil nejenom půdu, ale i dřevěnou podlahu v Cullenovic obýváku. Udělal si hromádku a navíc všichni viděli, že je opravdu krtek!

Rodinka zatím zmateně zírala na černou hlavu s růžovým čumáčkem uprostřed trosek jejich podlahy a hromádky hlíny, jak šťastně pozoruje jejich tváře a hromadil se v nich vztek.

„Emmette!“ zařvali všichni. Věděli, co to bude znamenat. Koupit nové dřevo na podlahu, kde se nevyhnou ani nákupů oblečení. Jako vždycky. Navíc hodil spršku zeminy do Carlisleovi velice zajímavé knihy o bonsajích, Esme přerušil složité počítání výdajů a Rose zničil nové bílé kalhoty nehledě na její vlasy, ze kterých to bude muset vyčesávat nejmíň půl hodiny.

A tak, když Emmett zjistil, že ostatní jeho nadšení a štěstí ani v nejmenším nesdílí a zaregistroval ve svém zorném poli přibližující se naštvané obličeje, raději použil poslední únikovou cestu, která mu zbývala.

Zpátky pod zem!

Zavrtal se raději hodně hluboko, aby někoho nenapadlo dojít si pro něj a přemýšlel, jak to vyžehlit. U Rose věděl ihned, požádá ji znovu o ruku a má vystaráno. A na ostatní kašle, ti mu můžou políbit. Anebo ne, rozmyslel si to. Měl bych si usmířit aspoň hlavu rodiny.

A když tak bolestivě přemýšlel, co by ho obměkčilo, dostal nápad. Zaryl nohy i ruce do stran do hlíny, zpevnil tělo a odrazil se. Zjistí pro něj, co se nachází v zemském jádru! Ten bude mít radost!

A Cullenovi mezitím odklízeli hlínu ze všech koutů, děr a dalších otvorů a míst, kam mohla zapadnout. Odnášeli třísky, které zbyly z podlahy, a přitom přísahali, že až ho uvidí, roztrhají ho na cucky, zapálí a těmi třískami budou přikládat. Tedy až na Rose, ta si vyčesávala z vlasů hroudy hlíny.

A pak se najednou začalo vše třást a ozvalo se burácení, které museli zaslechnout i obyčejní lidé bez super-upířího sluchu. Rose to přimělo položit hřeben a přichytit zrcadlo, aby nespadlo a nerozbilo se a Carlisla odložit knihu a zjistit, co se to děje. I ostatní zpozorněli a odložili čistící a uklízecí prostředky.

Pak se najednou ozvala obrovská rána a již zahrabanou dírou uprostřed obýváku vyletěla ohnivá velká koule, prorazila strop i další patro a střechu a zmizela někde daleko v atmosféře.

Když se koule vzdálila tak, že ji již ani upíří zrak nedokázal zachytit, a bylo to velmi brzo, protože letěla rychleji než raketa, jejich pohledy se vrátily na podlahu. Najednou otřesy i burácení ustaly a rozhostilo se naprosté ticho.

Klid před bouří.

A pak se ozvala neuvěřitelně hlasitá rána, až měli pocit, že jim to urve uši a popraskají i ušní bubínky. A všude na světě padala těla mrtvých lidí k zemi, protože oni tu hlasitost nevydrželi a doslova jim bouchly hlavy. Z díry v Cullenovic doupěti se vyřítila horká láva a dům se začal bortit, protože ohnivá koule rozbila nosné zdi.

A Edward do toho hrozného hluku, ohnivé smršti a než stihl spadnout dům, zařval: „Emmett měl asi pravdu.“

A ostatní vyděšeně vykřikli, a kdyby lidé ještě žili, tohle by je zabilo mnohem rychleji: „Konec světa!“

A pak bum. Naše modrá planeta explodovala...

shrnutí

Konec světa

Konec světa II: Staří známí ze Země

Konec světa III: Nový domov

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Konec světa: