Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Konec světa II: Staří známí ze Země

09.06.2010 (18:30) • DeSs • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2970×

Konec světa II:

Staří známí ze Země

Kdyby lidé ještě žili, právě by zaznamenali několik těles prolétajících kolem umělých vesmírných družic. Jenže za malou chvilku už neexistovaly ani ty družice a jejich úlomky, které se při obrovské explozi neroztavily, putovaly daleko do vesmíru. Stejně jako naši milí Cullenovi, jejichž pevná upíří kůže odolala i takovému výbuchu.

Teď všichni, až na Emmetta, poletovali ve stavu beztíže kus od místa, kde kdysi bývala naše planeta, a po které zbyla jen černo-černá tma jako všude okolo. Náš krtek bloudil neznámo kde s ožehnutým krtčím kožichem a nejspíš ještě nepochopil, co se stalo.

Rose přímo zuřila. Nesnášela stěhování a zvlášť ne takhle daleko. Ale na druhou stranu v jedné ruce svírala zrcadlo a v druhé hřeben na vlasy, takže se po tomto zjištění mírně uklidnila. I když ne úplně, protože pilník, kondicionér a svoji šatní skříň nechala doma.

Carlisle v rukou také svíral svoji knihu o bonsajích, ale právě dohořívala poslední stránka. Naštvaně ji zahodil, ale ona zůstala viset ve vzduchoprázdnu vedle něj. Pak dohořela úplně. Asi nedostatek kyslíku, pomyslel si. A nebo spíš žádný.

Esme se zase ulevilo. Nesrovnalosti ve výdajích už počítat nemusí. A dům opravu taky nepotřebuje, když žádný nemají. Teď jsou vlastně bezdomovci.

„My jsme bezdomovci!“ vyřkla zničeně, ale nikdo si jí nevšímal. Měli spousty práce se svými myšlenkami a pocity.

Alice byla nepříčetná, protože si uvědomila, že tady žádný kosmický obchůdek nenajde. Ještě se raději rozhlédla, ale všude byla tma a někde občas svítila nějaká hvězda. Ale nákupní středisko nikde.

Jasper se ještě nevzpamatoval z toho šoku. Bella se rozhlížela po Emmettovi, aby mu mohla zakroutit krkem. Edward litoval, že s sebou nemá knihy, ale jako jediný si uvědomil, že tohle bude vážný problém. Nikde totiž neviděl krev. A se svým poznatkem se podělil s rodinou:

„Musím vám bohužel sdělit lítostivou zprávu, neboť kam mé oko dohlédne, nikde nevidím ani kapičku krve.“ Všichni upustili od svých emocí a myšlenek a zaraženě se podívali nejdřív na Edwarda, potom kolem sebe a museli uznat, že je jim konečně jeho chytrolínská hlava k něčemu dobrá.

Konečně si všichni uvědomili vážnost situace. Lidé ani zvířata neexistují. Reneesmé a smečka jsou mrtví!

„Panebože,“ vypadlo z Belly.

„Jestli ten existoval, tak teď je z něj jen paštika jako z ostatních,“ pronesl Jasper a vysloužil si uražený pohled od věřícího Edwarda.

„Nessie,“ vzlykla Esme.

„Jacob!“ vykřikla nadšeně Rose, ale po hnusných pohledech od své rodiny raději ztichla a začala si rozčesávat svou zlatou hřívu.

„Prostě prozkoumáme vesmír a zkusíme najít něco, co by nám nahradilo krev a nové civilizace, dokud nezemřeme na vyhladovění. Tedy pokud je to vůbec možné, jinak tu budeme létat pološílení asi navždy. Ale teď držme minutku ticha za Emmetta, Nessie, Jacoba, smečku, Denalijské a vůbec všechny lidi,“ naplánoval Jasper, ve kterém procitly vojenské instinkty a taktiky.

Jak se zdálo, všichni souhlasili, sklonili hlavy a byli zticha. Loučili se.

„Jak se to sakra řídí? Proč to zastavilo? Rozjeďte to někdo! A vytesejte mi sem trůn, nebudu sedět na šutru. Viděli jste už někdy krále, aby seděl na šutru? Já teda ne! Tak dělejte!“ ozval se panovačný hlas a narušil jejich minutku ticha.

Všichni naštvaně vzhlédli, zvlášť Jasper, kterému vetřelci právě narušili plány a nevěřícně hleděli na scénu před sebou.

Gigantický kámen a na něm několik Volterských upírů. Uprostřed seděli bratři na kráterech jako na trůnech a kolem pár upírů z gardy. Felix, Demetri, Jane, Alec, Heidy a pár dalších, které nikdo z nich neznal.

„Tak nastartuje to někdo?“ zavrčel Aro, který si poletujících upírů před svým „dopravním prostředkem“ ještě nevšiml.

„Pane, máme tu nějaké překážky,“ řekl zaskočeně ten upír hned vepředu.

„Vždyť je to šutrák jak kráva! Přejeďte je!“ řekl klidně a dál si prohlížel kráter, na kterém seděl a přemýšlel, jak by se dal nejlépe opracovat, aby byl pohodlný a nejvyšší z těch tří. On přece musí mít největší, protože je nejdůležitější.

„Ehm, Aro?“ odkašlal si Carlisle. „Tak vy jste to taky přežili?“

Náš král kralující na kráteru nějakého vesmírného kamene jako kráva vzhlédl a usmál se, když spatřil další upíry.

„Carlisle! Tak rád vás tu vidím,“ zaštěbetal. „Nechcete k nám?“

„Snad raději ne,“ řekla vyděšeně hlava Cullenovic rodiny. „Copak to je?“

„Tohle je naše vesmírné plavidlo, je to kus měsíce. Super co?“ řekl nadšeně Aro. Chudák, ještě si neuvědomil, že nemá komu kralovat a že nejspíš brzy zemře na nedostatek krve.

„To teda jo,“ odvětili ironicky všichni Cullenovi zároveň, ale sami se právě chtěli poohlídnout po svém plavidle.

„Pane! Dobrá zpráva je, že jsem to právě nastartoval, ta špatná zase, že nevím jak a ani jak se to řídí!“ slyšeli křik toho upíra pilota a najednou po nich zbyl jen rozvířený „vzduch“ a prach z toho jejich plavidla. Byli pryč.

„Měním plány! Najdeme si vlastní plavidlo!“ zavelel Jasper a všichni se energeticky vydali hledat vlastní šutr. Máchali rukama i nohama a vypadali jako ryby na suchu. Nakonec zabral kraul…

Postupovali velmi pomalu, tady jim upíří rychlost byla naprosto k ničemu. Navíc museli poslouchat Rosino a Alicino skuhrání a Edward je každou chvíli upozorňoval na nějakou hvězdu nebo vesmírný jev, který byl podle něj velmi zajímavý, a museli o něm vědět něco víc, takže jim to ochotně vyprávěl.

Bohužel jim hvězdy a komety vzdálené několik světelných let byly naprosto k ničemu.

Máchali se tam už asi hodinu, i když ve vesmíru je čas asi měřen jinak, když konečně narazili na něco, co by se dalo použít jako plavidlo. Obrovský roj asteroidů. A měli dokonce na výběr!

Za chvíli už brzdili vybraný kámen vlastním tělem a následně se na něj škrábali. Když se všichni pohodlně usadili na středně velkém plochém šutráku, kde si mohli všichni lehnout a položit zrcadlo a sotva by zbývalo další místo, Alice se rozhodla udělat menší úpravy. Zase z něj slezla, domáchala se k přídi a nehtem do ní cosi vyryla.

Team Cullen

„Teď můžeme vyrazit,“ řekla pyšně a schytala zamračené pohledy od ostatních. „No co? Každá loď má mít své jméno, ne? Přemýšlela jsem ještě o Teamu zlatoočků, Zlatém plavidle nebo Vegetariánském útočišti, ale tohle je podle mě nejlepší. Ale dá se to změnit, kdybyste měli nějaké námitky.“

„Ne!“ vykřikli všichni zároveň vyděšeně. Rozhodně nechtěli riskovat, že by to Alice „vylepšila“.

A tak spokojeně nastoupila a mohli vyrazit. Jenže tu byl menší problém.

„A jak se to startuje?“ zeptal se Jasper a zaznamenal chybu v taktice.

„Jeď, ty kráme!“ zařvala Rose a pěstmi bouchla do kamene. Najednou se hvězdy v dálce kolem nich rozmazaly a oni poprvé za svůj upírský život viděli rozostřeně. Ale po pár chvílích jejich nové plavidlo zpomalilo a zůstalo v rychlosti, kdy vnímali děj kolem sebe docela ostře a rozlišovali i detaily. Taková ideální.

„A co Emmett?“ napadlo Esme. Další trhlina v plánu, pomyslel si Jazz.

„Prostě budeme hledat náhradní krev a další rasy, a když narazíme na Emmetta a bude žít, vezmeme ho na loď,“ rozhodl Carlisle a oni pokračovali v cestě.

Za chvíli se do jejich zorného pole dostal další obydlený šutrák, takže Rose znovu udeřila chudinku loď, která se s prásknutím zastavila, a sledovali, jak vedle nich zastavila druhá.

„Hahoj,“ pozdravil je Jacob. „To jsem hád, že hás hotkáváme.“

„Ho ho, háli jsme se, že jsme tu hami,“ přikývl Seth a celá smečka se přidala.

„Hami! Hati! Hluci! Holhy!“ zavřískla nadšeně Ness a skočila do Belliny připravené náruče.

„Co je to s vámi?“ zeptal se Carlisle, kterému se jejich mumlání zdálo vážně divné.

„Hale, hako hlkohlaci jsme si hychle přihykli k hatmosféře hez hyslíku a harostly hám hosní dírky,“ vypotil se sebe Jacob. Celá smečka i s Nessie přikývli. Cullenovi se pořádně zadívali na jejich nos a žádné dírky vážně nespatřili.

„Dobře, připojte si vaše plavidlo za nás a poplujeme spolu,“ rozkázal Jazz a jak řekl, tak se stalo. Jen závistivý Paul musel ještě něco dodělat. Na přední stranu jejich šutráku vyryl taky jejich logo.

Team Quilette

A tak pokračovali vesmírem. Na obou lodích sedělo za sebou několik bytostí v tureckém sedu a proráželi si cestu temným vesmírem.

Za pár minut však spatřili nahou siluetu člověka. Spíš upíra. A vydali se za ní. Byl to Emmett. A jelikož mu nikdo nechtěl dát vlastní oblečení, vytrhali vlasy naší Zlatovlásce a ovázali mu je kolem pasu. A pak ho posadili úplně dopředu, aby se nemuseli dívat na jeho předek. Rose to štvalo, ale pro manžela vše. Jenže manžel byl tak trochu mimo. Každou panenku měl otočenou na jinou stranu a jazyk vystrčený mírně na stranu. Ukapovala mu slina. A nevnímal. A ostatním to nevadilo, aspoň mají klid a ticho.

A když tak pluli dál s dalším nákladem, už vážně dost natěsnaní, blíž a blíž k Slunci, začal nahému Emmettovi z uší vytékat nějaký sliz.

„Panebože! To je jeho mozek! Roztává mu!“ vykřikl vyděšeně Carlisle, který si té hnusné hmoty všiml. „Rose, nacpi mu ho zpátky a ucpi uši!“ poručil jí, protože seděla hned za inkriminovanou postiženou osobou. A tak mu ho prsty našťouchala zpátky a rovnou je tam nechala, aby mu nevytékal.

Jenže když se přiblížili ještě blíž ke Slunci, začal mu vytékat i nosem a ústy. Rose rychle chňapla po první věci, co se jí dostala pod ruku a ucpala jím všechny otvory, kudy se snažil jeho mozek utéct.

Nakonec tam seděl s palcem z nohy nacpaným v ústech, malíčkem a ukazováčkem v nosních dírkách a prostředníčkem a prsteníčkem v uších. Dokonale to těsnilo! Dál už nevytekla ani kapka.

Všichni se zmateně rozhlédli, kde se tam vzala utržená upíří noha a na pravoboku spatřili tu gigantickou loď Volturiů, již se třemi trůny, jak na bocích sedí upíři a drží cizí urvané končetiny a veslují jimi a určují tak směr. A uprostřed na trůnech bratři lámali dalšího upíra. Aro zrovna zvedl utrženou ruku nad sebou, zaklonil hlavu a otevřel ústa. Pak ruku zmáčkl a krev mu vytekla přímo do úst. Když vykapala všechna, hodil ji za hlavu a urval si nohu…

Nechutné a praktické.

A když je Volturiovi zmerčili, Caius se nafoukl jako žába, seskočil ze svého trůnu a doběhl na přední stranu jejich šutru, kde vyryl jméno jejich lodi.

Team Volterra

Opičáci!

Všichni na sebe zamávali a rychle otočili směr. Ani jedna strana tam nechtěla ostatní. A společenský Aro se bál, že by mu vycucali jeho upíry.

A tak Cullenovi a Quiletté zamířili zase zpátky od Slunce, daleko od Volturiů a tam, kde by Emmettovi zase mohl ztuhnout mozek…

shrnutí

Konec světa

Konec světa II: Staří známí ze Země

Konec světa III: Nový domov

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Konec světa II: Staří známí ze Země: