Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Volturi - 2. kapitola

07.11.2009 (17:00) • Rock • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 8516×

Vystoupila jsem na letišti v Seatlu. Rozhodla jsem se, že zbytek cesty poběžím. Chtěla jsem si zajít na lov. Sice jsem byla před pár dny, ale oči mi začali černat a já se chtěla pochlubit.

Rozeběhla jsem se do lesa. Miluju běh. Vždy jsem si ho užívala. Cestou jsem narazila na stádo jelenů. Jednoho jsem vysála a zahrabala. To mi bude stačit. 

Běžela jsem a běžela. Nejednou jsem před sebou uviděla ceduli vítejte ve Forks. Tak už jsem tady. Nevěděla jsem kde Cullenovy bydlí, ale bylo mi jasné, že někde dál od lidí. A tak jsem začala běhat lesem.

Asi po 10 minutách jsem narazila na nádherný bílý dům s prosklenou východní stranou. Doběhla jsem ke dveřím a zazvonila. Otevřel mi velký, svalnatý kluk. Nevěděla jsem jak jeho rodina vypadá, ale podle popisu jsem poznala, že je to Emmett.

„Přejete si?“ zeptal se mě nejistě. Asi nejsou moc zvyklý na návštěvy.

„Ano, jsem Isabella Volturi, ty si Emmett, že? Hledám Carlisla, je tady?“ při mém příjmení sebou nepatrně cukl. 

„A - ano,“ vysoukal ze sebe. „Carlisle? Někdo tě tu hledá.“ řekl a nepřestával na mě zírat.

„A kdo?“ slyšela jsem jeho hlas. Byl pořád stejný. Slyšela jsem jeho kroky na schodech. Sešel dolů a začal na mě civět.

„Bello? Jsi to ty? Ach, strašně rád tě zase vidím.“ řekl a objal mě. Emmett se uvolnil a zavolal zbytek rodiny. 

„Já tebe taky, Carlisle.“ pustil mě a podíval se mi do očí. Když viděl mojí zlatou barvu, usmál se.

„Vidím, že si vytrvala.“ jeho hlas zněl téměř pyšně.

„Ano, a ty taky, jak vidím. Dosáhl si svého cíle a je s tebe doktor. Věděla jsem, že to dokážeš. A naučil si to i ostatní, to se mě bohužel nepovedlo.“

„Ach, promiň, Bello. Dovol abych ti představil svou rodinu. Tohle je má manželka Esme. Dcera Alice a syn Jasper. Pak Emmett, toho už znáš, dcera Rosalie a Edward.“
Všichni byli samozřejmě moc krásní, ale kdo mě uchvátil byl Edward.

„Rodino, tohle je Isabella Volturi.“ při mém příjmení sebou cukli, až na Carlisla a Emmetta, který se s toho šoku už dostal.

„Nebojte, přicházím v míru.“usmála jsem se. Šlo vidět, že si oddychli.

„Zdrháš?“zeptal se mě Emmett se smíchem.

„Ty budeš nejspíš rodinný srandista, viď Emme?“jen kývnul. „Jsem tu na žádost, Ara.“ Carlisle ztuhl.

„Neboj Carlislei, jak už jsme řekla, přicházím v míru. Můžeme si sednout?“tu otázku jsem směřovala k Esme. 

„Ach, samozřejmě. Jsem to, ale nezdvořilá. Tudy.“a vedla nás do nádherného obýváku.

„Máte krásný dům.“ řekla jsem, když jsem si sedala. „Jak už jsem říkala, není se čeho bát.“ Emmett se zase začal smát na celé kolo. To vypadám jako E.T.? Rosalie na něj hodila káravý pohled, ale to nepomohlo. Tak jsem na to šla já.

„Emmette, mohl by si ses prosím zklidnit?“zeptala jsem to s takovou dávkou autority, až mě to samotnou překvapilo.

Přestal.

„Díky. Takže jak možná víte nebo spíše ty, Carlisle, má Aro za týden narozeniny a poslal mě. Prý tě má strašně rád a takové kecy, však ho znáš.“ jen kývnul.

„Takže se obává, že pouhá pozvánka by byla něco jako urážka?“

„Přesně.“ přisvědčila jsem. „Doufám, že si, si vědom, že tam musíte jet a já na to mám jak se říká – dohlédnout. Den po oslavě se večer koná módní přehlídka. U nás v Itálii si na módu hodně potrpíme což je něco pro tebe, Alice.“když jsem to říkala její oči se rozzářili, ale kluci nevypadali dvakrát nadšeně.

„Nebojte kluci, pro vás se tam taky něco najde. Co takhle večer plný rychlých aut a tuningu?“

„Jsi bezva, Isabello, víš to?“rozzářil se Emmett.

Usmála jsem se. „Vím, a prosím, Bello. Isabello mi říkají ve Volteře a už na to začínám být alergická.“

„Bello? Půjdeš se mnou na nákupy?“ zeptala se mě Alice.

„Promiň, ale ne. Něco jsem si o vás našla. A se shopoholiky nakupovat nechodím.“ Všichni se rozesmáli, až na Alici, která se tvářila ublíženě.

„Promiň, Alice, ale ty by si šla na nákupy s někým jehož nejlepší kamarádkou je kreditní karta a největší nepřítelem zavírací doba?“ To způsobilo ještě ublíženější výraz Alicin. A ještě větší smích v místnosti. 

Po chvilce odpověděla. „Ano, šla.“ řekla krásným zvonivým hlasem.

„No tak můžeš jít sama.“ řekla jsem. Alice mě nejspíš nebude mít moc v lásce.

„S tebou je teda sranda, Bello.“ řekl Emmett. Což způsobilo to ,že se Alice zvedla a běžela na horu.

„Provedla jsem, něco?“ zeptala jsem se, se strachem.  

„Ne, šla jen balit.“ Promluvil poprvé Edward. Zajímalo by mě, jestli má potuchy o tom, jak má sexy hlas.

„Balí pro všechny, že?“unisono přikývli.

„V duchu už nadává, že nemůže zabalit i tobě.“ upřesnil. „Proč ti nemůžu číst myšlenky?“ zeptal se náhle. Čekala jsem kdy to přijde.
„Jsem štít.“odpověděla jsem ve stejnou chvíli kdy, Carlisle řekl: „Je štít.“ A dodal. „Nefungují na ní žádné schopnosti upírů, kteří působí na její mysl jako je tvoje čtení myšlenek. Zrovna začala svůj štít cvičit, když jsem byl ve Volteře. Povedlo se ti ho vůbec roztáhnou na ostatní?“

Byla jsem ráda, že má taková zájem o moje vyprávění a tak jsem začala. „Ano povedlo a nejen to, dokážu ho ze sebe i dostat úplně, což znamená-“nemohla jsme to dopovědět, protože mi do řeči skočil Edward.

„Že by si to mohla udělat tak abych tě slyšel, nemám pravdu?“řekl.

„Správně.“

„A jestli ho dokážeš dát i na ostatní, dokážeš zaštítit i mě? Takže by mi Eda neviděl do hlavy?“ usmála jsem se Emmettově snažení, bylo mi jasné o co mu jde.

„Ano Emmette, dokázala bych tě zaštítit, takže by si měl v boji šanci Edwarda porazit, ale myslím, že by se ti to stejně nepodařilo, protože bojuješ jako novorozený.“ zamračil se.

„No, a?“

„Copak tě takový vysloužilý voják jako je Jasper nic nenaučil? Nesmíš se spoléhat jen na svoje svaly, Emmette. Nejdřív to chce taktiku. Až bude Edward od tebe daleko můžeš nad tím přemýšlet a pak tě možná já, zaštítím. Dřív ne.“

„Proč ne?“ vyptával se.

„Protože nechci abys prohrál, Emme.“ řekla jsem mu s úsměvem.

„A nemohla by si mě zaštítit, hned? Já jen, že bych už mohl přemýšlet.“

„V žádném případě. Už to vidím. Já tě zaštítím a ty se na něj teď a tady vrhneš. To těžko.“zamračil se.

Poprvé za celou dobu co jsem tady, promluvil Jasper.

„Jak to o mě, víš?“byla to rodina plná zvědavců. Můj úsměv se rozšířil.

„Jak už jsem říkala, našla jsem si o vás pár informací a musím říct, že bych si s tebou někdy dala přátelský souboj, Jaspere.“usmál se. Za to Emmett se teď mračil.

„A se mnou, ne?“ptal se.

„Emmette co jsem ti říkala? Taktika. Ne, svaly.“

„Bojíš se.“konstatoval. Já a bát se? Těžko.

„Já? Nikdy.“

„Bello?“zeptal se Jasper nejistě.

„Ano, Jaspere?“

„Nevím, jestli to není moc troufalé, ale povíš nám, jak si se stala upírkou?“

Zasmála jsem se. „Vidím, že o mě Carlisle moc nemluvil, co?“

„Já totiž..“byl na rozpacích.

„To je v pořádku, Carlisle. Ano ráda vám to povím, ale je to dlouhý příběh a musím vás varovat, nemá happy end.“
To už se na sedačce objevila Alice a sedla si vedle Jaspera.

„Takže narodila jsem se roku….“

Shrnutí povídek

Prolog + 1. kapitola X 3. kapitola

Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Volturi - 2. kapitola: