Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždy je kapka naděje - 26. kapitola


Vždy je kapka naděje - 26. kapitolaDalší díl s názvem "Bello, neumírej mi!". Doufám, že se bude líbit.

„Ááááááááááíííííííí!“ přerušil mě Bellin bolestný výkřik.

„Jsem v tom nevině, přísahám,“ řekla Lilith a zvedla ruce do vzduchu.

 

„To trhání ruky bude muset počkat,“ zavrčel jsem ni a co nejrychleji běžel za Bellou.

Rychle jsem vyběhl schody a upíří rychlostí vběhl do Bellina pokoje.

„Bello, co se stalo, co tě bolí?“ ptal jsem se rychle, když jsem ji zvedal ze země.

„Všechno,“ zaúpěla Bella. Opatrně jsem ji položil do postele a to už se vedle mě zjevila Alice.

„Edwarde, musí do nemocnice!“ řekla a upíří rychlostí balila nejpotřebnější věci.

„Ještě měla měsíc,“ zašeptal jsem.

„To už je teď jedno, musíme jít. Jinak bude pozdě,“ řekla a já rychle vzal Bellu do náruče a běže s ní k autu. Opatrně jsem ji naložil dozadu a sám si k ní sedl, řídila Alice.

 

„Bude to dobré Bello,“ šeptal jsem jí a chtěl ji pohladit po vlasech.

„Nesahej na mě,“ sykla po mě a pak vyjekla bolestí.

„Proč tu jsi se mnou? Proč si nejdeš za tou svou?“ptala se mě tiše.

„Bello, já miluji jen tebe. Lilith, to byla dohodnutá svatba, nechtěl jsem si ji vzít ani když byla člověk. Neviděl jsem ji devadesát let, byl bych ji už nejradši neviděl nikdy. Po tom co ti udělala.“ zašeptal jsem jí a jemně ji chytil za ruku a začal na ni kreslit uklidňující kroužky.

„Je mi moc líto, co ti udělala. Bello, miluji jen tebe. Vždy jsem miloval a vždy budu,“ řekl jsem a Bella se na mě i přes své bolesti usmála.

„Miluji tě,“ zašeptala a pak se jí obličej stáhnul do bolestné grimasy.

„Už to nebude trvat dlouho,“ šeptal jsem a to už Alice parkovala před nemocnicí.

 

Rychle jsem vzal Bellu do náručí a co nejrychleji, abych nebyl nápad jsem jí nesl do nemocnice. Prošel jsem hlavními dveřmi a posadil Bellu na židli.

„Jdu ji zapsat,“ řekla Alice a odešla k pultu, za kterým stála postarší sestra.

 

„Bude to dobré, brzy,“ šeptal jsem jí a držel jí za ruce.

„Budu ti věřit,“ řekla a láskyplně se mi podívala do očí. Alice už byla zpátky.

„Za čtyřicet pět sekund přijde doktor Flatyare, hned tě vezmou na sál,“ řekla a stiskla jí ruce.

„Zvládneš to, neboj. Všechno bude dobré,“ snažila se jí zlepšit náladu.

Z konce chodby se k nám přiřítil doktor s vozíčkem.

„Pomožte jí,“ řekl a já pomohl Belle do vozíčku.

„Mělo by to proběhnout bez komplikací, po hodině už bychom měli být s Belou hotovi. Pak vezmeme na sál to malé,“ řekl spěšně a odvážel ji na sál. Ještě kousek jsem šel vedle ní.

„Jsi silná, zvládneš to. Budu na tebe čekat,“ řekl jsem a zastavil se před dveřmi, věnoval jsem jí ještě jeden pohled.

 

A pak mi nezbývalo nic než čekat. Seděl jsem na židli, která byla naproti dveří operačního sálu.

Sekundy ubíhaly a přecházely na minuty a tak pořád dokola… Bylo to k zbláznění. Pořád jen tik tak, tik tak, tik tak, tik tak…

„Bude v pořádku,“ zašeptala Alice a usmála se. Sotva to dořekla rozletěly se dveře, ze kterých vyjelo mobilní lůžko i s Bellou. Oba najednou jsme se zvedli a šli souběžně s lůžkem. Několikrát jsme zabočili a pak jsme se ocitli před pokojem číslo 822.

 

Pomohl jsem doktorovi přesunout spící Bellu na postel a pak ji jen pozoroval.

Jediné, co tuto chvíli kazilo bylo pípání přístrojů. Byla tak krásná a byla moje. Lehce jsem se usmál a konečky prstů přejel po její tváři. Už se začalo stmívat a do pokoje přišla sestřička.

„Skončily návštěvní hodiny,“ řekla a tím mě donutila odejít. Pomalým krokem jsem vyšel z nemocnice a vběhl do lesa. Musel jsem hodinu počkat, aby se  nemocnice trochu vylidnila.

A pak jsem jí vyskočil do okna a celou noc ji pozoroval, byla překrásná.

Anestézie byla zřejmě velmi silná, spala i následující den a probudila se až kolem čtvrté hodiny odpoledne.

„Ahoj lásko,“ zašeptal jsem, když otevřela oči a zmáčknul tlačítko k přivolání doktora.

„Ahoj Edwarde,“ zašeptala a natáhla ke mně ruku. Já jsem ji chytil a lehce stiskl.

„Jak ti je?“ zeptal jsem se.

„Teď už dobře, když nemusím tahat těch patnáct kilo navíc,“ řekla a usmála se úsměvem, který jsem miloval.

„Miluju tě,“ řekl jsem.

„Já tebe taky,“ zašeptala a já se naklonil a něžně ji políbil.

 

„Slečno Swanová, jak vám je?“ zeptal se doktor, která právě přišel.

„Docela dobře,“ řekla tiše.

„Máme pro vás špatné správy ohledně vašich dětí,“ řekl a podíval se do papírů. Bella lehce přimhouřila oči.

„Co se jim stalo?“ ptala se lehce vyděšeně.

„Holčička bude v pořádku, dali jsme ji do inkubátoru, jelikož byla velmi drobná. Ale chlapeček bohužel nepřežil, je mi to líto. Dělali jsme co jsme mohli,“ řekl doktor a svěsil hlavu. A Bella? Té vyklouzla slza.

„Jste rozhodnutá dát ji k adopci?“ zeptal se po chvíli a Bella kývla.  Pak jí podal nějaké papíry.

„Tohle mi prosím podepište a řekněte mi jména obou dětí,“ řekla, Bella podepsala a podala mu je zpět.

„Chlapeček J.T. a holčička bude Joanna Amélie,“ řekla se smutkem v očích. Doktor už  zamířil ke dveřím, ale ještě se ohlédl.

„Návštěvní hodiny skončily,“ řekl tiše a odešel.

 

„Za chvíli jsem zpět,“ řekl jsem, políbil ji na čelo a lidským tempem odešel z nemocnice a šel čekat do lesa. Čekal jsem minutu, pět, deset, patnáct…

„Ááááááááááááááááááíí!!“ ozval se Bellin křik, neváhal jsem ani vteřinu a vyskočil do jejího okna. Ve vzduchu jsem cítil vůni Belliny krve, téměř jsem cítil jak mé oči černají. Další pach mě, ale zarazil. Byl to pach Lilith. Rychle jsem se otočil k Belle a naskytl se mi hrůzostrašný pohled. Bella byla od hlavy k patě pokryta krví, ta krev byla její. Ze všech míst na těle krvácela, z očí, z obličeje. Celé tělo jí pokrývaly drobounké ranky.

„Edwarde, musíš se rozhodnout!“ ozval se za mnou hlas Carlislea…

 

Co se Belle stalo?
ps: příští kapitola bude BONUS z pohledu Lil

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vždy je kapka naděje - 26. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!