Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždy je kapka naděje - 2. kapitola

katyloveEd


Vždy je kapka naděje - 2. kapitolaPřipravila jsem (konečně) 2. kapitolu. Nazvala jsem ji Něco se splní, něco ne. Snad se bude líbit. Opět KOMENTÁŘE kujů. Crystal

Vešel jsem do našeho nového domova.  Dům už byl plně vybavený, protože tu Esme byla už před dvěmi týdny, abychom se už mohli nastěhovat do hotového.
„Tvůj pokoj je v prvním patře, druhé dveře nalevo, Edwarde.“  poslala mi Esme v myšlenkách.

Vyšel jsem po schodech na otevřel dveře, které mi ukázala Esme.
Byl krásně vybavený, vše laděno do světlých tónů, velká knihovna, pohodlné křeslo ze světlé kůže.
Pokoj byl dokonalý. Budu muset Esme poděkovat. Otevřel jsem okno, venku bylo nádherně.

„Jdeme na lov!“ křikl na mě Emmett, lekl jsem se tak, že jsem málem vypadl z otevřeného okna.
Emmett, jak jinak, dostal záchvat smíchu a začal se válet po zemi.. Já jsem jen protočil oči a šel jsem pomalu dolů. Všichni už tam na mě trpělivě čekali.

„Emmette, pohni! Nebo pojedeme bez tebe.“ zavolala Rosalie na Emmetta a v ten moment byl u nás.
„Můžeme vyrazit rodinko!“ zvolal zvesela a bylo vidět, jak se mu ještě cukali koutky.

Vyšli jsme ze dveří, ujistily jsme se, že v okolí nejsou lidé, kteří by nás mohli vidět.
Rychle jsme běželi do lesa. Kousek odtud je rezervace na které jsme se domluvili.

Za pár minut jsme byli na místě a pak jsme se rozdělili. Emmett si běžel najít nějakého medvěda, Rosalie šla samozřejmě s ním. Carlisle s Esme šli na nějakou vysokou a já samozřejmě na pumy.

Běžel jsem hlouběji do lesa a pochvíli jsem ji ucítil. Rychle jsem se za ní rozběhl.
Byl jsem jen pár metrů od ní, když jsem ucítil silný náraz.  Letěl jsem vzduchem několik metrů, poté jsem narazil do stromu. Ten se silně zakymácel, ale naštěstí to vydržel.
Rychle jsem vyskočil na nohy, přikrčil jsem se do útočného postavení a výhružně vrčel.

Přede mnou stál obrovský tmavě hnědý vlk a cenil tesáky, vypadalo to, že je schopen každou chvíli zaútočit. Ale já mám výhodu o které on naštěstí nic neví.
Začal kolem mě kroužit, ale já se jeho pohybům přizpůsoboval ještě dříve, než se pohnul on.
„Ty jedna hnusná, smradlavá pijavice. Připrav se, tohle je poslední den co jsi na tomto světě!“ myslel si a stále vrčel s vyceněnými zuby a já na oplátku ukázal své.
„No ty taky nevoníš nijak vábně.“ odsekl jsem mu na oplátku. To psisko vypadalo chvíli překvapeně, pak se nakrčilo a zaútočilo.
„To jsi neměl říkat!“ myslel si při tom a snažil se zakousnout do mého ramene. Já však jeho útoku hravě uhnul a běžel za ostatníma.
Když jsem k nim doběhl, byli obklopeni sedmi vlky a Carlisle vyjednával s nějakým mužem.
Myslím, že se jmenoval Ephraim Black.

Chtěl jsem vběhnout za nimi, ale něco mi nedošlo, bylo to, že ten čokl mě pořád sleduje.
Zakousl se mi do nohy a nechtěl mě pustit.
„Sakra, co jsem ti udělal?“ okřiknul jsem vlka.
Věděl jsem, že se mu nemůžu vytrhnout, protože s největší pravděpodobností bych o tu nohu přišel.
Emmett se začal smát, div nespadl na zem.
„Edwarda pokousal pejsek!! Aby se Edward nerozbrečel!“ dolehly ke mně jeho myšlenky.
„To není vtipné Emmette! Abych nezakousl já tebe!“ zavrčel jsem na něj.
Někdo bych ho opravdu nejraději zabil. Když se zvedl, Rosalie mu dala pohlavek.
„Héj! Za co to bylo?“ ptal se překvapeně a dal si ruku na hlavu.
„Děláš nám ostudu!“ sykla na něj.

„Quile, pusť ho!“ nakázal mu Ephraim. Quil mě poslušně pustil a smutně zakňučel.
„Nepřejeme si, abyste zde nadále zůstávali. Buď odejede sami, nebo vám v tom pomůžeme!“
řekl a to ‚pomůžeme‘ rozhodně nebyla nabídka pomoci při stěhování.

Ale tohle se nemělo stát, to není možné. Změnili budoucnost. Bellu, moji Bellu…
Proboha co jsem to udělal? ptal jsem se sám sebe v myšlenkách.

Vlci kolem nás se rozestoupili, abychom mohli odejít.

Pomalu jsme odcházeli. Nemusel jsem ostatním číst myšlenky, abych věděl jak se cítí.
Esme vzlykala, Carlisle měl sklopenou hlavu a objímal Esme.
Rosalie měla nepřítomný pohled, ale byla smutná. I na Emmettovi, který by se byl ještě před chvíli udusil smíchem, kdyby to bylo možné, byl náznak smutku.

A já? Já jsem ztratil všechnu naději.

_____________________________________

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vždy je kapka naděje - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!