Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » This is hell, but I love fire - 7. kapitola


This is hell, but I love fire - 7. kapitolaTak a 7. kapitola je na světě. Doufám, že se bude hodně líbit a že mi napíšete nějaký ten komentář. Přeji příjemné čtení Crystal

Tanya mi dala nějakou tašku přes rameno, abych si do ní dala nejnutnější věci – tmavé brýle, náhradní džíny, tričko, mapu a trochu peněz. Rychle jsem to tam naházela a šla jsem se rozloučit.
Pomalu jsem sešla po schodech pod kterými už na mě všichni čekali.

První ke mně přistoupila Tanya.
„Sbohem Is. Mám tě ráda. Jen je škoda ze odcházíš tak brzo, nestihly jsme se ani pořádně poznat.“
řekla mi, objala mě a políbila na čelo.
No, může být ráda že mě nepoznala až tak dobře.
Po ní se ke mně doslova prodrala Irina.
„Ahoj Isabell, ráda jsem tě poznala a až někdy nebudeš mít co dělat, stav se.“ řekla.
„Sbohem.“ odpověděla jsem, snažíc se o milý tón.
Pak přistoupil Eleazar.
„Isabello, je mi líto že odjíždíš tak brzy. Sbohem.“ na dojemné loučení asi moc nebyl. Pak přišla na řadu Kate. Objala mě tak, že být člověkem udusím se.
„Budeš mi moc chybět, mám tě ráda a opatruj se. Je, ale je škoda ,že jsi nemohla poznat Carmen.“ řekla se vzlyky.
„Chtěla bych vám všem moc poděkovat, že jste mě tu nechali bydlet. Moc si toho cením.
Mám vás ráda. Sbohem.“ tohle bylo těžké říct. Poté jsem vyběhla ze dveří a namířila si to na jihovýchod.

Chtěla jsem se co nejdřív dostat do nějakého města. Potřebovala jsem se napít.
Nechápu jak jsem mohla vydržet pít zvířecí krev, byla tak hnusná. Brrr.

Snažila jsem si vybavit mapu, do které jsem jen letmo nahlédla. Jedno trochu menší město než Forks, by mělo být asi sto, možná sto padesát kilometrů přede mnou. To bych mohla zvládnout tak za půl hodinku.

Rozběhla jsem se, jak nejrychleji jsem mohla. Nemohla jsem se dočkat té dokonalé chuti lidské krve.
Ještě v běhu jsem se při té myšlence oblízla a zrychlila tak, že víc už to asi není ani možné.

Asi za čtyřicet minut jsem se dostala na kraj městečka.
Z cedule jsem zjistila, že se jmenuje Chickaloon – 213 obyvatel. No to není moc, ale mě to nevadí.
Měla jsem štěstí, pomalu se začalo stmívat. Ale i přesto jsem si nasadila sluneční brýle.

Pomalu jsem šla do ‚centra‘ jestli se to tak dá nazvat. Zhluboka jsem se nadechla.
Ucítila jsem dokonalou vůni a šla za ní. Asi po minutě jsem našla mou budoucí ‚večeři‘.
Byl to mladý pár – dívka vypadala na šestnáct, její kluk vypadal asi o rok starší.
Pomalu jsem se k nim blížila. Už jsem byla asi tři kroky od nich.

„Prosím vás, nevíte kolik je hodin?“ zeptala jsem se té dívky, která obratně vyndala z kapsy mobil.
„Je přesně 18:57.“ hlásila poslušně. Když vzhlédla, její přítel už ležel na zemi v bezvědomí.
„C-co se mu stalo?“ ptala se. Chtěla si k němu kleknout, ale já jí to nedovolila. Chytla jsem ji za vlasy a hlavu táhla nahoru.
„Hej!“ křikla a snažila se dostat své vlasy z mého sevření. Ovšem marně.
„Slibuji, že to nebude bolet…“ řekla jsem lítostivě “ …. moc dlouho.“ dodala jsem.
Levou rukou jsem jí zakryla ústa a pravou odhrnula její vlasy, abych měla volný přístup ke krku.
Cítila jsem jak se bránila, mlátila mě do zad, ale já cítila pouze jemné lechtání.
Tuším že teď do jedné rány dala plnou sílu – ozvalo se křupnutí kosti.
Chudinka, zlomila si ručičku. Můj úsměv se roztáhl, odhaloval zuby.

Déle jsem to už nevydržela a rychle jsem se zakousla do její krční tepny.
Začal mě naplňovat ten pocit euforie, když se mi ta sladká tekutina vlévala do krku.
Ten pocit, ale skončil příliš brzo, odtáhla jsem se od mrtvoly dívky a přesunula se k jejímu příteli, který byl stále v bezvědomí. Vzala jsem ho za  levou ruku a zakousla se do zápěstí. Chutnal snad ještě lépe, než jeho přítelkyně.  Po nasycení jsem obě těla hodila do popelnice. Tak a městečko už má jen 211 obyvatel. Rychle jsem se rozběhla městem na jeho druhou stranu.

Už jsem byla skoro na konci, ale ucítila jsem sladkou vůni, která se nemohla rovnat s vůní člověka, ale byla nádherná a patřila upírovi. Tu vůni znala, ale nemohla jsem si vzpomenout kde jsem jí cítila a komu patří. Běžela jsem po pachové stopě a jejímu majiteli jsem se blížila čím dál, tím víc.

____________________________________

Ps: To městečko fakt existuje a opravdu má jen 213 obyvatel. XD

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek This is hell, but I love fire - 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!