Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » This is hell, but I love fire - 6. kapitola

Erb


This is hell, but I love fire - 6. kapitolaDávám 6. kapitolu. Ale varuju vás, tak je taková nudnější. Opět moc a moc prosím o komentáře.

Tak já mám schopnost. Štít.
Proto mi nemohl číst myšlenky. Moment, Alice neuvidí moji budoucnost.
Neví že jsem v Denali. Neví vůbec nic. Toho bych mohla využít… využiju.

Seděla jsem v „mém“ pokoji. Cvičila jsem. Snažila jsem se roztáhnout svůj štít.
Cítila jsem ho, cítila jsem, jak mě obklopuje. Snažila jsem se soustředit na ten psychický.
Nevím jak, ale ty dva štíty jsem dokonale rozeznala, možná kdybych se plně soustředila, dokázala bych je roztahovat nezávisle na sobě. Ale to bych se to první musela naučit…


Zavřela jsem oči a snažila se soustředit. Vnímat svůj štít a snažit se ho roztáhnout. Snažila jsem se, ale cítila jsem pouze dvě vrstvy, které mě obklopovaly. Cítila jsem, že jednou tím štítem pohnu…

Z mého soustředění vyrušila Kate, která právě vcházela do mého pokoje.
„Ahoj, Is, doufám že tě neruším.“ řekla . Já jen zavrtěla hlavou a tím ji na tváři vykouzlila překrásný úsměv. „Přinesla jsem ti nějaké knížky, kdyby tě tvoje věčnost začala otravovat,“ řekla a postavila mi na stolek asi patnáct knih.
„Kdyby tě ty knihy nudily, nebo se ti nelíbily, můžeš si zajít dolů pro nějaké jiné. Nebo se můžeš koukat na televizi... Jak chceš. No, už tě nebudu rušit.“ řekla a šla pryč.
„Děkuju, Kate.“ řekla jsem potichu, ale věděla jsem že mě uslyší.

Přešla jsem ke stolku a podívala se co mi vybrala. Byla tam Pýcha a předsudek, Na větrné hůrce – moje oblíbená a dokonce i Pán prstenů a několik dalších. Přešla jsem ke skříni a začala ji prohrabávat.
Překvapivě brzo jsem našla přesně to co jsem hledala.
Ze skříně jsem vyndala malý černý kožený batůžek.

Přemístila jsem se k pracovnímu stolu a hledala papír a tužku. Našla jsem jen tu tužku, ale hledání jsem nevdávala. Bingo. Našla jsem kus papíru a naškrábala vzkaz:

 

Nebojte, neutekla jsem. :)

Jen jsem se šla proběhnout do lesa.

Brzy jsem zpátky.

Isabella

 

Z hromádky knih jsem si vzala Na větrné hůrce. Byla v o hodně lepším než ta, kterou jsem měla já.

Dala jsem si ji do batohu a vyskočila jsem oknem. Za chvilku jsem byla na okraji lesa v kterém jsem včera lovila. Vběhla jsem hlouběji do lesa a zastavila jsem se před vysokou borovicí.
Schválně jestli umí upíři lézt po stromech. Pousmála jsem se nad tou představou.


Vyskočila jsem asi čtyři metry vysoko, přichytila se kůry a obratně stoupala do výšky.

Měla jsem chuť vykřiknout nadšením.


Až jsem si připadala dostatečně vysoko, vyhoupla jsem se na jednu z větví a posadila se.
Jako upír jsem překvapivě dobře ovládala svou rovnováhu. Vyndala jsem si knihu a začetla se do děje.

Nečekala jsem, že jako upír čtu tak rychle. Dočetla jsem knihu a teprve se začalo stmívat. Knihu jsem hodila do batohu. Stoupla jsem si na větvi a podívala se dolů. Byla jsem opravdu vysoko.
Pode mnou už žádné větve nebyly a tak jsem jednoduše seskočila dolů.
„Padala“ jsem docela dlouho,čekala jsem, že z okolí uvidím pouze šmouhy, ale nestalo se tak a všechno bylo dokonale jasné.

Po několika sekundách jsem neslyšně dopadla na nohy. Upravila jsem si vlasy a běžela zpátky.
Po chvilce jsem byla před domem a okno od pokoje bylo stále otevřené a tak jsem skočila dovnitř.
Vyndala jsem si knihu z batohu a položila na stolek k ostatním. Batoh jsem zase úhledně zahrabala do skříně.

Přesunula jsem se před zrcadlo a učesala se, z toho běhání moje vlasy vypadaly spíš jako kupa sena, než jako vlasy. Když se mi je konečně podařilo rozčesat sedla jsem si na postel a pokračovala v tréninku.

Zavřela jsem oči a soustředila se na můj štít. Soustředila jsem se na to aby se pohnul alespoň o pár centimetrů. Opravdu nevím, jak jsem to udělala, ale cítila jsem jak se ten štít o kousek roztahuje. Roztahoval se víc a víc.
Byla jsem šťastná, že se mi to konečně, po tolika pokusech povedlo.
Najednou splaskl jako bublina. Otevřela jsem oči. Na okenním parapetu sedel nějaký ptáček a hvízdal.
Byl nádherně zbarvený, ale já jsem nechtěla aby mě cokoliv rušilo a okno jsem s tichým zavrčením zavřela.

Když jsem se otočila, málem jsem se lekla. Ve dveřích stála Tanya a měla pobavený výraz.
„Ahoj, snad jsem tě nevylekala,“ řekla a potuchu se zasmála.
„Něco jsem odtud slyšela a tak jsem se přišla podívat, jestli to jsi ty. Jaká byla procházka?“ zeptala se.
„Byla skvělá, můžu něco zkusit?“ zeptala jsem se ostýchavě.
„Ale samozřejmě.“ řekla a usmála se.
Zavřela jsem oči a konečky prstů jsem si přiložila na spánky, abych se mohla lépe soustředit.
Pomalu jsem začala roztahovat svůj štít. pomalu jsem ho zvětšovala a zvětšovala. Pomalu jsem ho přehodila přes Tanyu. Otevřela jsem oči, ale štít stále zůstal kde byl.

Tanya stála na místě s otevřenou pusou. Pak jsem ho zase stáhla.
„Jak.. jak? Jak ses to naučila tak rychle ovládat?“ ptala se koktavě a přesto s údivem.
„Ani nevím, prostě mi to začalo jít,“ řekla jsem a pokrčila rameny.
„Cítila jsi něco?“ zeptala jsem se hned.
„Ano, cítila jsem tvůj pach,“ řekla jakoby omámeně.

„Tanyo? Můžu se tě na něco zeptat?“ vysoukla jsem ze sebe nakonec.
„Ale samozřejmě, ptej se.“ odvětila.
„Nevíš  kde právě bydlí Cullenovi? Chtěla bych je navštívit,“ řekla jsem polohlasem.
„Carlisle tvrdil, že pojedou do Schefferville na východě USA. Čekala jsem kdy se na to zeptáš, ale nečekala jsem, že je budeš chtít navštívit tak brzo,“ řekla, „hlavně po tom, co ti provedli…“ dodala potichu.
„Rozhodla jsem se, že jim odpustím. Byli má rodina,“ řekla jsem s náznakem úsměvu.
Lež, lež, lež, lež, lež, lež, lež, a jen lež!¨

<< Shrnutí >>

 

__________________________________________

 

Otázka pro vás: chcete Happy end nebo ne?

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek This is hell, but I love fire - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!