Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » This is hell, but I love fire - 11. kapitola

07.11.2009 (19:15) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3733×

Došla jsem k jednomu ze stromů, sedla si a opřela jsem se o jeho kůru. Pokrčila jsem nohy a rukama je objala. Snažila jsem se vypadat „zničeně“ a začala jsem vzlykat.

A pak jen čekala, trpělivě čekala, protože jsem věděla že on přijde. Ano!
Asi po třech minutách jsem slyšela někoho utíkat a ucítila pohyb vzduchu, který ke mně dovál jeho vůni. Bleskurychle jsem otevřela oči. Jeho obličej byl jen pár centimetrů od mého.
Rychle jsem vyskočila na nohy a on se přizpůsobil a poodstoupil o pár kroků dozadu.

„Ahoj.“ řekl rozpačitě a usmál se.
„Dlouho jsme se neviděli Edwarde.“ řekla jsem a snažila se na něj usmát.
„Moc dlouhou dobu.“ řekla a udělal pár kroků směrem ke mně.
„Kdo ti to udělal?“ řekl.
„Tebe by to zajímalo?!“ odsekla jsem.

„Bello…“řekl a chtěl mě obejmout, ale já jsem se odtáhla.
„Bella, je mrtvá a TY jsi ji zabil!“ zařvala jsem na něj.
„C-co?“ vykoktal.
„Jó, tak chlapeček se nepamatuje! Bella tě milovala víc než vlastní život. A ty jsi ji opustil, nechal jsi ji samotnou v lese! Nestaral ses co s ní bude dál. Nechal jsi ji umřít.“ chrlila jsem na něj.

„Ani netušíš co kvůli tobě musela vytrpět, nemáš ani ponětí jakou prožila bolest. Kvůli tobě měla noční můry. To kvůli tobě ji chtěl Charlie poslat na psychiatrii a do nemocnice. Ty jsi ten který za ni nese vinu.“  řvala jsem a v jeho očích se objevila bolest – to mu patří.

„Řekl jsi jí, že její paměť je jako síto, že zapomene. Ale ona nezapomněla! Prý ‚musíš mít nárok na normální lidský život‘ “ napodobila jsem jeho hlas.
„ Připadám ti snad, že žiji lidský život?!“ okřikla jsem ho.

„Ona tě milovala a ty jsi ji zničil! Ale to ty si přece chtěl, nebo ne?! Chtěl ses ji zbavit. Když ses nudil byla ti dobrá, sprostě si ji využil a pak si odešel.“ pokračovala jsem.
„Bello, moc se …“ snažil se říct.
„Neoslovuj mě „Bello“, ta je mrtvá! Kvůli tobě je mrtvá. Jak já tě nenávidím Edwarde Cullene!“  křičela jsem na něj téměř v hysterii.
„Chceš vidět co jsi jí provedl?! Já ti to ukážu.“ řekla jsem a sundala ze sebe štít.

Začala jsem mu přehrávat své lidské vzpomínky a pocity.

„Ty… mě… nechceš?“ ptala jsem se tehdy.
„Ne.“ zněla jeho odpověď.

…Chodím po lese a hledám, už si nepamatuji co. Po několika metrech mi dojde že už není CO hledat.V tom momentu jsem se jako vždy probudila s křikem.

Stojím na útesu a skáču….

Opět nasadím štít a vidím Edwarda jak padl na kolena.

„Vidíš co jsi z ní udělal?! Trosku!“ řekla jsem a dala Victorii znamení rukou. Ta hned seskočila ze stromu a stoupla si vedle mě. Edward vytřeštil oči.

„Ale, copak? Vypadáš jako bys viděl ducha.“ řekla jsem lítostivě a roztáhla svůj úsměv.

„Druh za druha, pamatuješ?“ řekla Victoria výsměšně.
„Vidíš co jsi provedl? Nechal  jsi ji bez ochrany a takto to dopadlo.“ povzdychla si.

„Slyšel jsi někdy přísloví : „Pomsta bude sladká?“ Tak co kdybychom to vyzkoušeli?“ ptala jsem se.

„Můžu mu trhnou hlavu, nebo to chceš udělat sama?“ zeptala se Victoria.
„Hlava je moje!“ zavrčela jsem na ni.

Udělala jsem pár kroků k němu a klekla si a mé ústa mu přiložila k uchu.
„Neboj se, smrt je jako zapomnění. Bude se ti to líbit.“ zašeptala jsem a poodstoupila.

„No tak na co čekáme?!“ sykla po mě Victoria.
„Na potlesk…“ řekla jsem a můj úsměv se roztáhl.

„Sbohem zlato, kdysi jsem tě měla fakt ráda, ale už mě nudíš.“ řekla jsem sametovým hláskem a slovo „nudíš“ jsem zařvala.
Napřáhla jsem ruku a odmrštila ho na nedaleký strom. Po té k němu zase rychle doběhla.

„Proč to protahuješ zabij ho!“ křikla po mě Victoria, která v moment stála vedle mě.
„Nebyla by to zábava.“  řekla jsem a kopla ho do břicha.

„Bylo to pro tvoje dobro.“ řekl potichu a já strnula.
„Cože jsi to říkal?“ optala jsem se.
„Odjeli jsme abychom tě už nevystavili nebezpečí, které ti působila samotná naše přítomnost.
Neodjel jsem, protože bych tě nemiloval.“  šeptal.
„Ty mě…“ řekla jsem téměř neslyšně.
„Miluji tě a nikdy nepřestanu.“ doplnil.

„Is. Lže ti! Buď ho zabij ty – HNED, nebo to udělám za tebe!“ vrčela.
Já neodpovídala a ona se napřáhla.
„Já věděla že to nedokážeš.“ vrčela na mě.

„Tak hloupá…“ povzdychla jsem si.
„… na něco stále zapomínáš.“ řekla jsem, ale ona mi nevěnovala pozornost.
Její ruka byla stále napřažená a ve zlomku sekundy udeřila plnou silou.
Než se ovšem Edwarda stačila dotknou, já chytla její ruku. Druhou jsem jí jedním velmi silným pohybem utrhla hlavu a ta odletěla několik metrů daleko.
„A to na to, že já jsem tady ta silnější!“ řekla jsem a podívala jsem se na její mrtvolu.

Edward na mě pouze vyděšeně koukal a myslím, že ani nedýchal.

„Bella tě milovala, já vím že je někde hluboko ve mně. Ale já ji nemůžu pustit ven, nedokáži to – už ne.“ povzdychla jsem si a pokračovala.
„Je mi to vážně líto. Příliš tě nenávidím na to abych mohla být s tebou.
Část mého já tě bude milovat po zbytek mé věčnosti. Ale já nemohu být s tebou, ne po tom co jsem ti udělala. Moc se omlouvám. Sbohem Edwarde Cullene.“ řekla jsem, teď jsem byla opravdu šťastná, že nemohu plakat.

Běžela jsem pryč, ale po pár metrech jsem se zastavila a otočila.

„Slibuji ti, že už mě ve svém životě víckrát neuvidíš a ani o mě neuslyšíš.“ dala jsem slib, ale nevím jestli ho dokážu dodržet.

____________________________

Ještě se můžete těšit na EPILOG

<< Shrnutí EPILOG

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek This is hell, but I love fire - 11. kapitola: