Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Svěrací kazajka - 11. Boj

11.10.2009 (18:00) • Mispulka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1854×

Alicin pohled.

Celou dobu jsem nic nepodnikala, nic se mi nechtělo, na nich jsem neměla náladu. A proč bych měla mít?Ani na nákupy jsem nešla i když by mi to možná zvedlo náladu, ale nač si jí zvedat?pro koho?Pro bývalého kamaráda?Začínám propadat depresi. Každou chvilku si sedám na zem, obejmu si kolena rukama, začnu se houpat a broukat si písničku. To mě uklidňuje, ale musí na mě být pohled jako na blázna. A to asi taky jsem. Nevím co si mám myslet. nejdřív jsem na Jaspera nahněvaná, ale když tu není, chybí mi. Už dva dny nebyl doma. Začínám mít o něj strach. Ještě se pořád houpu a broukám si svou oblíbenou písničku. Najednou blik.

Vize. Stojím na louce a koukám na probíhající boj před sebou. Je tam Jasper a dva jiní upíři. Vrhají se na něj oba najednou. Vykřikávám, ale nedělám vůbec nic. Vize mi skončila.

Neváhám. Vystřelím z hotelu jako brok a letím do lesa. Strašně se bojím. ne nesmí mu nic udělat. Dobíhám na louku. Buď jsem přišla pozdě nebo brzy. Jasper ležel na louce a koukal na bezmračnou oblohu. nevšiml jsi mě. Udělala jsem k němu pár kroků. Otočil jsem za mnou. Když mě spatřil, smutně se usmál a hlavu otočit zpět. „Em. . . Jaspere. . . já. . . ," a dál jsem to nedořekla. Objevili se ty dva upíři. Jasper byl ihned na nohou a a postavil se do útočné pozice. Budou se bít. Udělám krok k Jasperovi a on po mě hodí svůj pohled, který říká , ať se nepřibližuji. Ale já ho v tom nemohu nechat samotného.

„Ahoj Jaspere, dlouho jsme se neviděli," řekl jeden upír. Byl malý, ale svalnatý. Měl měl ryšavé vlasy a velmi pohrdavý pohled

„Doufám, že se ti stýskalo," pokračoval.

Ten druhý nemluvil, jen vyčkával. Měl dlouhé blond vlasy na krátko ostříhané a byl velmi vysoký. Asi jako Jasper.

Jasper nic neříkal, je trpělivě vyčkával, co ti dva upíři udělají. Bojím se, kdybych měla srdce, tak se mi strachy rozletí. Mám určitě rozšířené zorničky a začínám se klepat.

Zrzavý upír si mě všimne.

„Á , kamaráde, ty tu máš doprovod, představ nás, ať vím s kým se pobavím," zasmál se zrzoun.

„Nech ji," zavrčel Jasper. Bylo to výhružné vrčení.

„Ale, ale, vy jste pár. Doufám, že se bude bavit, až uvidí, jak tě rozcupujeme," krutě se zasmál zrzoun.

„Né," slyšela jsem křičet svůj hlas. Hned jsem si dala ruku před pusu, nedala jsem mu povel. Vykřikla jsem bez přemýšlení.

Upíři se přiblížili k Jasperovi na krok blíž. Blonďák mě pořád kontroloval , abych neudělala nějakou hloupost.

„Tak co, Jaspere, vy spolu chodíte nebo jste manželé," začínal. Zrzoun. snažil se Jaspera vyhecovat, aby začal první, ale Jasper byl klidný. Až moc klidný.

„Ale, Jaspre, přece se za ní nestydíš. Jestli nejste pár, tak si nebude vadit, když si trochu zašpásujem," zasmál se pro změnu blonďák.

Blik. Mám vizi. Zrzoun jde na Jaspera zezadu a blonďák ho kope do břicha. Né. Néééé.

Upíři krouží kolem Jaspera. On je zatím v klidu. Zrzoun dává blonďákovi znamení. Přišla moje chvíle.

„Jaspere, bacha, záda," zařvu vší silou. Jasper se otočí a šokovanému zrzounovi dá pěstí do břicha , až odlétá a naráží na strom. svezl se na zem. Vypadá mrtvě. Blonďák se naštval a bije se s Jasperem. je silnější a odhazuje Jaspera na druhou stranu naší malé loučky. Vypísknu. Blonďák si mě všimne. Jde ke mě a v jeho očích vidím touhu. Jsem jako přimražená. Nemůžu se pohnout. Blonďák mi přejíždí rukou po obličeji. Mám strach, co mám od něj očekávát.

Zezadu se plíží Jasper. Bere překvapeného blonďák a odhazuje ho. Jsem ráda, že se mu zatím nic nestalo. Jsem ochromena, že si nevšímám okolí. Upíří se plíží zezadu a každej chytý jednoho z nás. Mě bere zrzoun. Chytne mě pod bradou, vyzdvyhává mě do výšky. Chci se bránit, ale on je strašně silný. Jasper vrčí na zrzouna, ale nemůže nic dělat. Blonďák ho pevně drží. Zrzoun se na mě ještě jednou nenávistně koukne a odhodí mě pryč. Letím ohromnou rychlostí a přistávám u stromu. Aaach. To je bolest. Vykřiknu. Jasper zase vrčí. Upíři z toho mají strašnou srandu. Nemůžu se zvednout. Ach ta bolest. Chtěla jsem mu pomoct a akorát tu překážím.

Upíří berou Jaspera bezi sebe a táhnou ho ke stromu. Jasper se brání, ale proti dvěma nic nezmůže. Jeden se mu zahryzává do krku. Jasper bolestí vykřikl. Je toto stačilo, abych nastartovala. Rychle i přes bolest jsem vyskočila na nohy a potichu se k nim plížila.

„Jaké bude tvá věta na rozloučenou?" ptal se výsměšně zrzoun zatímco mu držel hlavu v nepřirozeném úhlu.

„Chcípni," zavrčel Jasper.

Zrzouna to rozpálilo. Chtěl vší silou trhnout, ale já jsem mu v tom zabránila. Nevím kde se to ve mě vzalo. To odhodlání a síla. Skočila jsem mu na záda. Lekl se a pustil Jaspera. Zrzoun spadl z Jasperových ramenou. Využil příležitosti a zrzouna nakopl. Zrzoun letí na druhou stranu a poráží mohutný strom.

Blonďák pustil v strachu Jaspera, který využívá příležitosti a chytá blonďáka v pase. Blonďák se brání , ale Jasper má velmi kamenný stisk.

„Sedni se mu na ramena, Alice," řekl prudce Jasper a já neodporovala. Udělala jsem to , co mi řekl.

„Teď ho chyť za hlavu a vší silou trhni a pořádně," poručil mi.

„Nééé to mu udělat nemůžu," bráním se. nejsem žádnej masovej vrah, abych upírů trhala hlavy.

„Musíš, Alice, on by ublížil dalším lidem a upírům," řekl něžně a já se nechala přesvědčit. Podívala jsem se na blonďákovu hlavu a trhla jsem. Oddělila jsem hlavu od těla.

„Skvělá práce, Alice," řekl Jasper a vytáhl sirky.

„Na co máš ty sirky?" ptám se.

„Na spálení jeho ostatků, abych ho zničil úplně," řekl mi Jasper a zapálil jeho části. Zrzoun strachy utekl. Aspoň že tak. Jen teď jsem si uvědomila jak jsem se bála a jak se mi třásli kolena. Vrhla jsem se Jasperovi kolem krku a on mi poskytl ochranné objetí. Strach mě opouštěl.

„Pšš, bude to dobrý, už jsou pryč," těšil mě Jasper. Odtáhla jsem se od něho. Usmál se na mě, vzal mě kolem ramen a vydali jsme se domů.

Jasperův pohled.

Hněvám se sám na sebe. Prostě jsem povolil nervy. Hnusím se sám sobě. Už i upírky se mě bojí. Jsem něco jako sedmihlavá saň, která požírá lidi malého městečka. Ale já jsem mnohem ohavnější, ty ldid nejím, jenom je vysávám. Nemůžu se na sebe ani podívat. Jen tu ležím a nic nedělám, nic nevnímám. Normálně jsem kvůli každému zašustění na nohou, ale teď je mi to jedno.

Ležím tu dlouho tak den, dva, více ne. Slyším někoho přicházet, cítím jeho vůni. Je to Alice, ta její vůně je kouzelná, nádherná. Počkat. Ona má strach. Z něčeho má obavu. Smutně se na ni podívám a ona mi svůj dokonalý pohled opětuje. „Em. . . Jaspere. . . já. . . ," a dál to nedořekla. Najednou slyším a cítím neznámé vůně. Je to někdo jiný. Jiní upíři. . V mžiku jsem na nohou a stavím se do útočné pozice. Už jsou tu. Blonďáka neznám, ale toho zrzouna jo. Je to Lary. Má nového pobočníka. Touží po pomstě. Jsme odvěcí nepřátelé. Vždy si na mě vycvičí novorozeného a spolu jdou na mě. Já už mu asi dva zabil a Lary?Nechal tam novorozeného bít se se mnou a sám utekl. Bačkora. Novorození nemají moc zkušeností a proto je dobře porazím, ale mají velkou sílu. někdy je to těžší, než to vypadá. To byl zrovna ten před ní. Lary ho dobře vycvičil a dal mi zabrat. teď se zase vrátil.

„Ahoj Jaspere, dlouho jsme se neviděli," řekl Lary.

jsem zticha. Proč reagovat?Nechci se s ním dohadovat o mé moci. nemám na to ani náladu. Alice. To jméno mi problesklo hlavou. Alice tu je. pořád. Asi mě chtěla varovat, možná proto přišla. Hlavně, ať si jí nevšimnou.

„Doufám, že se ti stýskalo," pokračoval.

Alice se trochu pohnula. Blonďák ji zaregistroval a poukázal na ni. Lary se na ní smyslně podíval a řekl:

„Á , kamaráde, ty tu máš doprovod, představ nás, ať vím s kým se pobavím," zasmál se Lary. Chtěl mě dostat na kolena. trochu se mu to dařilo. To už jsem nevydržel. Alice nesmí ublížit. Ona nesmí zaplatit mé účty s Larym,

„Nech ji na pokoji," zavrčel jsem.

„Ale, ale, vy jste pár. Doufám, že se bude bavit, až uvidí, jak tě rozcupujeme," Zamál se krutě zrzoun.

Mě a rozcupovat?Tak to já ho sundám levou zadní, ale teď když je tu Alice, mohou využít ji, aby mě dostali tam , kam potřebují. To nesmím dovolit.

„Né," zakřičela Alice. Ihned se chytila za pusu. Nechtěla se až tolik zapojit do debaty.

„Ale, Jaspre, přece se za ní nestydíš. Jestli nejste pár, tak ti nebude vadit, když si trochu zašpásujem," ozval se blonďák. To byl jeho dnešní první a asi poslední projev. Má pisklavý hlásek. Jako malé dítě. Upíři se ke mě přiblížili. Byli hodně blízko a já nevěděl, co udělají. Co plánují. Kdo první začne?Lary nebo blonďák nebo oba najednou?Točili se kolem mě a já se otáčel tak, abych je měl před očima. Přiblížili se ještě blíž. Cítil jsem jejich dech. Blonďák se zašklebil a mrknul na Laryho.

„Jaspere, bacha, záda," zařvala Alice a já jsem dal Larymu perdu do břicha. Pochopil jsem , že měla vizi. Blonďák neváhá a chce mě vydírat. Proto přešel k Alici a začal ji hladit po líci. To teda ne. Potichu jsem se k němu přiblížil. Chytil jsem překvapeného blonďáka a daleko jsem ho odhodil. Letěl pěkně. Chvíli na sebe s Alicí koukáme, ale i ta chvilka stačila k tomu, aby nás zezadu překvapili. Mě chytil blonďák a Alici Lary. Blonďák mě drží přes ruce, smýkám sebou, koupu , ale on jě jako z kamene. Bude to krutý boj. Střihnu pohledem po Alici, Lary ji bere za krk, chvíli jí něco říká a odhazuje ji pryč. Alice letí dlouho , až naráží do stromu. Svalila se jako mrtvá. To mě pobouřilo. Začal jsem sebou šít, dával do svého vyproštění veškerou sílu, chtěl jsem jí pomoci, ale blonďák mě nepustil. Lary se mi vysmál do očí. Hajzl jeden.

Lary se naposledy zašklebil a vyhoupl se na má ramena. Chytil mou hlavu a zatáhl za ní.

„Jaké bude tvá věta na rozloučenou?" ptal se výsměšně zrzoun zatímco mi držel hlavu.

„Chcípni," zavrčel jsem. Viděl jsem, že se Alice sebrala a plíží se mi na pomoc. Nechci na ní houknout, ať uteče a zachrání se. Ale to bych ještě zhoršil. Cítil jsem jak chce Lary vší silou trhnout a oddělit mou hlavu od těla, ale Alice mu skočila jsem na záda. Lekl se a pustil mě. Lary se hodně lekl , až mě pustil. Alice mi ho podržela a já ho nakopl, jako fotbalový míč a letěl dokud ho nezastavil strom, který se pod tou rychlostí zlomil.

Blonďák se lekl, toto nepředpokládal. Nevědomky uvolnit své sevření. Roztáhl jsem ruce, abych se vyprostil a pro změnu jsem chytil blonďáka já.

„Sedni se mu na ramena, Alice," řekl jsem prudce. Až tak prudce jsem to nechtěl, ale poslechla.

„Teď ho chyť za hlavu a vší silou trhni a pořádně."

„Né, to mu udělat nemůžu," brání se. Má zase strach a třese se odporem. Možná si myslí , že z něj bude tryskat krev proudem, ale musí to překonat. A nic z něj tryskat nebude.

„Musíš, Alice, on by ublížil dalším lidem a upírům," řekl jsem měkce a ona se nechala přesvědčit. Podívala se s odporem na blonďákovu hlavu a thrla. Hlava byla pryč od těla.

„Skvělá práce, Alice," řekl jsem a nahmatal jsem své sirky.

„Na co máš ty sirky?" ptá se.

„Na spálení jeho ostatků, abych ho zničil úplně," řekl a škrt jsem. Oheň vzplál až na potřetí. Blonďákovo tělo olizoval plameny. Lary samozřejmě utekl. Zase ho tam nechal, chudáka.

Až nyní jsem si všiml, jak je Alice vystrašená. Vrhla se na mě a já jí objal. Potřebovala to, byla celá vyklepaná.

„Pššš, bude to dobrý," utěšoval jsem ji.

<- Předchozí kapitola Další kapitola->

Autor: Mispulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Svěrací kazajka - 11. Boj: