Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Svěrací kazajka - 10. Hádka

edbebynella


Svěrací kazajka - 10. HádkaAhoj, je tu další dílek. Alice a Jasper se pohádají, ale proč?

 

Alicin pohled.

 

Jsme spolu měsíc, ale pořád se chováme jako by jsme se neznali. Stydíme se před sebou. Ještě nic nevím z Jasperovi minulosti, ale než bude chtít řekne mi to. Nebudu na něj naléhat, bylo by to nefér. On ode mě taky nic nevyzvídá a já jsem mu za to vděčná. Nevím jak bych mu to řekla. Já o sobě nic nevím, vím jen to, co mi řekla Lucy.

Jdeme na loučku. Jasper mi říká, ať se postavím do útočné pozice, ale já nevím co to je. Něco udělám a on na mě nechápavě koukne.

„Jaspere, ... no, ... já. ... se neumím ani bránit," hlesla jsem potichu.

Čekala jsem na jeho reakci, začíná se chvět. Vzteky. Co jsem zase udělala?Doufám , že mě nezbije jako psa a nechá tady.

„Jako to jsi se celou dobu, co jsi upír, s nikým nebila? A ani to neumíš?" řekl rozhněvaně, ale v jeho hlase bylo slyšet ještě něco. Byl to strach, který se mu tak dostal. Asi to skrýval pod tou

zlobou , ale byl to strach. O mě?

„Jo, nikdy," přiznala jsem příkře.

„To jsi se ani nesnažila něco dělat?Co jsi prosím tě dělala, nechala jsi se zbít?" teď už Jasper křičel.

„Ne, vždy jsem utekla, když jsem věděla , co chce dělat," opáčila jsem mu stejně útočným tónem. Já myslela , že se budeme mít rádi, jako kamarádi, ale on tu na mě vyjíždí jako na

puberťačku, kterou přistihnul kouřit za školou. Ale já nic zlého neudělala, nemůžu za to, že se neumím bít.

„Tebe nenapadlo, že by se za tebou mohli rozběhnout, chtěli si s tebou pohrát, zbít tě nebo zabít?!" křičí na mě.

„Možná napadlo, ale nemusíš tu na mě křičet jako na malé dítě. Nejsi můj rodič!" zakřičela jsem pro změnu já. Vzala jsem kámen a mrštila jím daleko do lesa. Co si o sobě myslí? Otáčím se na podpatku a chci jít pryč.

„Prosím, nechoď pryč, přehnal jsem to," řekl už mírnějším tónem, ale bylo v něm slyšet napětí a zloba.

„Jo přehnal jsi to," řekla jsem s utekla pryč. On tam zůstal stát a ani se mě nesnažil zastavit nebo doběhnout. Stejně by se mu to nepovedlo. Zůstal tam. Sám. Já jsem teď také sama.

Přišla jsem do pokoje, chtěla jsem prásknout dveřmi, ale nemohla jsem. Nešlo to, prozradila bych se. Smutně jsem se vrhla na gauč. Jak moc bych teď potřebovala kamarádku.

Postěžovala bych si jí a promluvila s ní. Ona by mě utěšila a dala by mi nějakou radu. Ale já nejsem člověk, jsem upír. Mě se všichni bojí, jsem zabiják. Chci brečet, ale nemohu. Jak by mi pomohlo, kdybych se vybrečela někomu na rameni. Mám vztek. Na Jaspera. Jak mi to mohl udělat?Vždyť cítí mé emoce, ví jak mi je a jak by mi bylo a on mě tam seřve jako malého parchanta. Chci křičet a vřískat , ale nemám sílu. Nemám sílu , ani na něj myslet.

Nevím jak dlouho už tu koukám do zdi, ale pár hodin to je. Nevím co dělat a nic se mi nechce. Ani na šití nebo listování časopisy nemám náladu. Už ho nemám ráda, je mi ukradený.

 

Jasperův pohled.

 

Jdeme na louku, zkusíme trénovat, doufám, že jsme oba nevyšli ze cviku. Kdyby se tu někdo objevil, byli by jsme dva a pak by hned vzal roha. Ha.

„Alice, tak zaujmi bojovou pozici," houknu na ní zvesela. Ona je zmatená, neví co dělat. Nějak se postaví. nechápavě se na ní podívám. Dochází mi to . Ona se neumí bít.

„Jaspere, . . . . . mno. . . . já. . . . . se neumím ani bránit," hlesla. Co cože? Ona se neumí bít. Vždyť by ji mohly zabít, zneškodnit. Ona si snad dělá srandu.

„Jako to jsi se celou dobu, co jsi upír, s nikým nebila? A ani to neumíš?" řekl jsem, ale to bylo trochu prudší než jsem čekal. Ale co čekala , že udělám?

„Jo, nikdy," přiznala se. To na mě bylo moc. Ona si ze mě utahuje. Za chvilku řekne apríl, ale asi to není její styl.

„To jsi se ani nesnažila něco dělat?Co jsi prosím tě dělala, nechala jsi se zbít?" teď už jsem asi zakřičel, protože měla strach. To jsem nechtěl , vystrašit ji.

„Ne, vždy jsem utekla, když jsem věděla , co chce dělat," řekla tvrdě. To jsem neměl dělat, ale já jsem dostal strach. Bál jsem se o ni. Ale ona neví, co jí mohou udělat a jak to bolí.

„Tebe nenapadlo, že by se za tebou mohli rozběhnout, chtěli si s tebou pohrát, zbít tě nebo zabít?!" křičím. Už se neovládám. Ona to bere moc lehkovážně.

„Možná napadlo, ale nemusíš tu na mě křičet jako na malé dítě. Nejsi můj rodič!" zakřičela vzteky. Ach já jsem blbec, mám pravdu křičím tu na ni a ona za to nemůže. Bere káme a vrhá ho

do lesa. otáčí se a chce jít pryč , ale já se jí postavím do cesty.

„Prosím, nechoď pryč, přehnal jsem to," řekl jsem omluvným tónem. Doufám , že mi odpustí, není snad tak tvrdohlavá nebo bezcitná.

„Jo přehnal jsi to," řekla a utekla. Utekla mi před očima. Chtěl ji zastavit, vysvětlit jí to, ale ona přidala na rychlosti a zmizela mi z dohledu. Zůstal jsem sám, ale zasloužím si to. Lehl jsem si do trávy a smutně jsem pozoroval oblohu.

Má smysl poprosit ji za odpuštění?Odpustí mi?Ale mám velmi malou naději. Zpražil jsem jí tu a to se nedá odpustit. Nechám to odležet, uvidíme co se stane. Začal jsem křičet slobou, vztekem na sebe.

„Nenávidím se, nenávidím, zlý zabiják, sobec!" křičím. Můj křik vyděsil ptáky v lese, kteří se vznesli ladným pohybem k nebi. Leťte si , leťte, rozkřikněte to všude po lese, jaký jse bídák a mizera.

Ležím tu dlouho a je mi jedno jak. Alice se nevrátí, neodpustí mi. A já na ní nejsem nahněvaný. Nevím za co bych měl. To já jí ublížil.

 

<- Předchozí kapitola Další kapitola->



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Svěrací kazajka - 10. Hádka:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!