Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání jinak - 2. První školní den - 3. část


Stmívání jinak - 2. První školní den - 3. částPoslední část druhé kapitoly. Nevím jestli mám dál psát, jelikož jsem moc komentářu nezaznamenala. Prosím i kritiku.;) V příští kapitole už se to rozjede. Teď je to jen takové to poznávání. Vím, je to asi nuda, když podobně jste to tu už četli nesčetněkrát, ale bude to lepší. Slibuju!;o)

Když zazvonilo, sbalila jsem své věci do tašky a vydala se na další hodinu. Mike Newton se ke mně hned na chodbě připojil a vyptával se mě na různé věci. Byl moc přátelský a dobře se mi s ním povídalo. Zjistila jsem, že do svých deseti let bydlel v Californii, takže dobře věděl, jak mi zde chybí sluníčko a teplo.

„Co jsi vlastně provedla Edwardovi Cullenovi?“ zeptal se najednou.

„Kdo je Edward Cullen?“ nechápala jsem, ale hned jak jsem to vyslovila, došlo mi, o koho jde. „To je ten kluk, co seděl vedle mě?“ dodala jsem v tu ránu.

„Ano, přesně ten. Vypadalo to, jako bys mu něco strašného provedla a teď tě nenáviděl.“ Vysvětloval dál Mike. „Víš, takhle se jindy nechová.“

„Aha.“ Zamyslela jsem se. „Nevím co s ním je, nikdy předtím jsem ho neviděla.“ Snažila jsem se ukončit celou debatu. Nechtěla jsem už myslet na to, že jsem já jediná, kterou ten Edward tak nenávidí.

„Nic si z toho nedělej“ reagoval hned Mike, když viděl můj smutný výraz. „on i celá jeho rodina jsou podivíni, víš.“

„Jeho rodina?“

„Má ještě čtyři sourozence, přistěhovali se před dvěma lety z Aljašky společně se svými adoptivními rodiči. Jsou opravdu zvláštní. Sama uvidíš.“ Odpověděl a podíval se na hodinky.

Náš hovor by byl pokračoval, ale přestávka se chýlila ke konci a my se museli rozdělit. Rozloučila jsem se s Mikem a vydala se na trigonometrii.

Matematika nikdy nebyla mým oblíbeným předmětem a tak jsem do učebny vcházela s nevolí. Navíc mě nejspíš čekalo další představování, jelikož na každé hodině bylo složení studentů jiné.

To dopoledne jsem strávila bez dalších kolapsů. Většina učitelů mě trápila před tabulí, ale já si na to postupem času začala zvykat, dokonce jsem se už ke konci tolik nezadrhávala. Navíc jsem si zapamatovala i některé tváře a jména svých nových spolužáků. V každé třídě mi věnovali poměrně dost pozornosti a někteří se se mnou dali i do řeči.

S dívkou jménem Jessica, která vedle mě seděla na trigonometrii i španělštině jsem se vydala na oběd. Jen co jsem usedla ke stolu, spatřila jsem je. Museli to být oni. Seděli v rohu místnosti a o něčem se bavili. Edwarda jsem poznala hned. Ostatní museli být tudíž jeho sourozenci.

Byla tam malá dívka s černými, krátkými vlasy, rozčepýřenými okolo obličeje tak, že vypadala trochu jako elf. Vedle ní seděl strnule další člen rodiny Cullenů. Byl to blonďák, v obličeji velmi pohledný, ale vypadal tak nějak zmučeně. Druhá dívka byla blondýna s bezvýrazným, ale velmi krásným obličejem. Objímala dalšího z nich, který byl značně mohutný a svalnatý. On se na ni rozverně usmíval a byl mi dost sympatický. Všichni vypadali neuvěřitelně krásně. Jako z obálky časopisu. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Jak jsem tam tak zírala, uvědomila jsem si, že se někdo chichotá.

„To je něco, že?“ chichotala se dál Jessica. „Vsadím se, že ses právě do někoho z nich zamilovala. Tak který je to? Emmett, ten velký, Jasper, co se tváří jako umučenec nebo krásný Edward?“ dál se smála a já nevěděla co jí odpovědět.

„Nevím.“ Jak chytré, lepší odpověď jsem si vymyslet nemohla!

„Nedělej si naděje, na ty obyčejní lidé, jako my, nemají.“ Řekla rychle Jessica a já nemohla přeslechnout jízlivost v jejím tónu.

„Čím jsou tak výjimeční, pomineme-li vzhled?“ zeptala jsem se zaujatě.

„Jsou to takoví tajnůstkáři. Nikoho si nepustí k tělu. V podstatě nikdo o nich nic neví.“ Řekla nedbale.

„Přece zde musí mít i nějaké přátele?“ nechápala jsem.

„Ne, nemají. Baví se jen spolu. Ze začátku se mnoho lidí pokoušelo navázat s nimi kontakt, ale neúspěšně. Vždycky každého odpálkují a teď už se nikdo ani nesnaží.“ Vysvětlila mi. „Být tebou bych to také nezkoušela. Nemá to cenu.“ Odfrkla si.

„Zvláštní.“ Zašeptala jsem si pro sebe.

„Ano, to je.“ Přitakala Jessica, která netušila, že nepřemýšlím pouze o jejích slovech. Pořád mi hlavou vrtala dnešní hodina angličtiny.

Po obědě zbývaly už jen dvě vyučovací hodiny, biologie a tělocvik. Přežila jsem je poměrně ve zdraví, jen na tělocviku jsem si málem zlomila vaz, když se mi zapříčila hlava při kotoulu vzad. Nejsem žádný talent na pohybové aktivity, a tak mě to příliš nepřekvapilo. Pouze trenér Clapp kroutil nevěřícně hlavou.

Další část



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání jinak - 2. První školní den - 3. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!