Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Radiace 5

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Radiace 5Hu! Už šestá část :) Buďte rádi, že jsem tak rozjetá, takže téměř pořád píšu :D Zatím mám pořád nápady, horší to bude, až mi dojdou... :( Ale to zatím ještě dóóóóst kapitol nehrozí, nebojte :) Mám toho docela dost naplánovanýho :) Tahle část je celkem důležitá, i když se tam toho moc nestane... můžete polemizovat o tom, co je Paul zač :) Nápověda: nehledejte nic složitého, je to až moc jednoduché :) Jinak opět prosím o komentáře, kritiku! Díky! Janna

03.10.2009 (16:30) • Janna • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3050×

Část pátá

Edward. To bylo první slovo, první myšlenka, která mě napadla, abych se odpoutala od Paulových očí.

Několikrát jsem zamrkala. Je to šílené a čím dál víc se mi to přestává líbit. To není normální, abych na něj jen tak pro nic za nic civěla.

Můj mozek pracoval na plný obrátky. Věděla jsem, že něco to musí způsobit, ale co? Jaké tajemství přede mnou Paul skrývá?

Vrtalo mi to hlavou a ať jsem přemýšlela nad čímkoliv, nic mi nedávalo smysl. Je možné, že by existovalo něco… tak jako upíři… i nějaký jiný druh? Ti, co vás ovládnou pohledem? Sama sobě jsem si takové teorie nedokázala nalhat. Dokud jsem nezačala chodit s upírem, taky jsem v ně nevěřila.

Bylo to tajemné a mě nejvíc štvalo, že na to nedokážu přijít. Co mi uniká?

Přemýšlela jsem nad možností, že to zkrátka na Paula vybalím, ať řekne, co je zač. Jenže k tomu jsem neměla odvahu.

Zbývalo mě pouze pozorovat jeho chování.

Další týden se nesl ve znamení naděje, že se možná podaří nahodit internet. Začínalo jít do extrému. Byli jsme absolutně odřízlý od vnějšího světa a zásoby potravin pomalu ubývaly.

Jenže jako by nám nikdo nepřál, ani druhý a třetí týden připojení nenaskočilo.

Šílené pomyšlení, že už tu trčím tři týdny. Ovšem, měla jsem dost času na to, abych zkoumala Paula.

Občas neúmyslně, občas schválně se stalo, že jsem upadla, zakopla… zkrátka něco už mi hrozilo, že se stane. Samozřejmě, dřív než mohlo přijít bezprostřední riziko, Paul se objevil a zachránil mě. Byla jsem čím dál tím vzteklejší sama na sebe, že nedokážu uhodnout, co to s ním je.

Dalším faktorem, který jsem vypozorovala byla už zmíněná chladná kůže. Nebyl ledový jako upír, ale rozhodně neměl lidskou teplotu. Pak to byly jeho znalosti. Na to, že mu mohlo být fakt maximálně dvacet dva, měl neuvěřitelné vědomosti. Bylo to, jako by měl snad vystudovanou každou školu. Podivné.

Další, co mě zarazilo, bylo to, že spal strašně krátkou dobu a taky toho málo jedl a pil. Můžu vám potvrdit, že já zažila několik bezspánkových nocí, když jsem se nechala poddávat nočním vzlykům, které poukazovaly na to, jak se mi stýská po Edwardovi. A opravdu, nejdelší doba, kdy Paul spal byly snad jen čtyři hodiny, nikdy víc. A pokud jsem z mého pozorování dobře postřehla, nevypil víc než dvě skleničky vody denně a snědl tak trochu brambor a jedno ovoce.

Šílené, naprosto šílené a já na to stále nemohla přijít.

Jedno jsem věděla jistě. Paul není člověk – nebo minimálně něco, co by se člověku podobalo.

Teorie mi hloubaly mozek a mezitím se mě Paul snažil znovu a znovu ochromit. Ale já už proti tomu měla svojí zbraň. Stačilo pomyslet na Edwarda a podivné omámení mě přešlo. Zvláštní.

***

Tma.

Všude tma. Vidím světlo. Malé, ale je tam. Jdu za ním. Táhne mě to k němu. Jsem blíž. Blíž. Blíž…

Stojím. Jsem oslepená. Všude je světlo. Zářím. Všechno září. Dívám se do zrcadla. Vidím se. Jsem jiná. Oči. Mé oči září. Všechno to světlo vychází z mých očí. Němě otvírám pusu sem a tam. Nic. Žádný zvuk. Němota. Prázdnota.

Dva páry očí. Přede mnou. Zelené a oříškové. Hledí na mě. Bojím se. Krčím se a jsem vystrašená. Dost! Už dost! Nechte mě být!

Tma. Světlo. Voda. Vidím vodu. Jsem ve vodě. Pod vodou. Plavu. Potápím se. Delfíni. Všude kolem mě. Plavou. Jejich oči se lesknou. Jsou černé. Smutek. Smrt.

Slyším jekot. Ozývá se všude kolem. Silný. Hlava mě bolí. Puká.

Tma.

Vyskočila jsem do sedu na posteli. Mé srdce tlouklo šílenou rychlostí, můj mozek vstřebával poslední střípky snu. Tedy spíš noční můry.

Košile se mi lepila na tělo, jak jsem byla zpocená. Byla noc, všichni spali. Roztřesenou rukou jsem si podala kelímek vody a celý jsem ho vypila. Trochu to pomohlo.

Mozek pracoval na plný obrátky. Tohle byl ten typ snu, který vám něco říká – něco znamená. Jenže já viděla samé symboly.

Něco z toho jsem si dokázala vyložit.

Například, jak zářily mé oči. Je to ta radiace. Mám z ní neustálý strach a trému, proto se to promítlo do mého snu. Vzpomínám si, jak každý roznášel tu poděsnou fámu, že když jste kontaminováni, vaše oči ve tmě světélkují. Samozřejmě to nebyla pravda a já to moc dobře věděla, jenže mé podvědomí to zřejmě vzalo jinak.

A ty dvoje oči jsem si dokázala vyložit jen napůl. Ano, oříškové – bylo jasné, co znamenají. Byla jsem Paulem poslední dny tak posedlá, abych zjistila kdo je, že se mi o tom i zdá. Jenže jsem nechápala ty zelené – co tam dělaly? Co znamenaly? Neznám nikoho s takovýma zelenýma očima.

Další – ti delfíni, polkla jsem. Moc dobře jsem věděla, co znamená ve snu ‚delfína viděti‘. Kdysi, ještě ve Phoenixu, jsem našla v nějaké zahrbané krabici na půdě snář, který dřív patřil babičce. Vzpomínám si, jak jsem si v něm strašně ráda četla a pokoušela se překládat své sny. Jen pár věcí a jejich významy mi utkvěly dodnes v paměti. Delfína jsem si však pamatovala. Úplně jsem viděla tu knihu, její starou polorozpadlou vazbu, a na jednom z řádků mezi mnoha text:

Delfína viděti – Velké neštěstí, smrt

Ano, tohle jsem nezapomněla. Hrůzou mi naskočila husí kůže. Jistě, ve sny jsem obvykle nekladla žádnou důležitost, ale tenhle byl tak moc reálný, až to bylo hrůzostrašné. Přemýšlela jsem, co se má stát, nebo jestli se to už stalo. Neštěstí? Smrt? Je snad možné, že Edward… ne, už jen to pomyšlení ve mně vyvolávalo muka. Edward není mrtvý. Nesmí být mrtvý.

Jenže, kdo mi zaručí, co s ním je? A kde vůbec je? S Cullenovými? Ví, že jsem na živu? Znovu jsem propadla do šíleného pláče, který jsem tentokrát nedokázala ovládnout, takže se mé vzlyky nesly celou místností.

A tak jsem se vůbec nedivila, když ke mně z ničeho nic přispěchal Paul.

„Bello? Jsi v pořádku? Co se děje?“ ptal se ustaraně.

„Nic,“ utírala jsem si slzy z očí. „Byl to jen sen, hnusný sen.“

„Opravdu? Nemám si radši na zbytek noci lehnout na madraci na zem vedle tvé postele?“

„Ne!“ zarazila jsem ho asi až moc rázně. A k mému zděšení si toho všiml, takže se jeho obličej stáhl do bolestné grimasy. „Promiň,“ omlouvala jsem se zahanbeně. „Nechtěla jsem-“

„To je v pořádku, Bello, chápu tě,“ přerušil mě a mávl nedbale rukou, přesto jsem věděla, že ho to mrzí.

Výhodou noci bylo to, že jsem mu neviděla do hloubi jeho očí. V tom tmavém šeru byla jejich barva téměř černá. Černé oči. Trochu jsem sebou cukla, když jsem si vzpomněla na černé oči delfínů v mém snu.

Odpochodoval zpátky na druhou stranu, kde měl svou postel.

Znovu jsem si lehla a usnula. Tentokrát už beze snů.

 

<< Předchozí | Další >>
>> Shrnutí povídek <<

Autor: Janna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Radiace 5:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře