Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Padlý anděl 3. kapitola

rybicka


Padlý anděl 3. kapitolaDemetri si užívá svého života na útěku a sleduje, jak z dívky pomalu opadává apatie. Čím více ji však poznává, tím větší je pro něj záhadou. Nikdy neudělá to, co od ní očekává.

3. kapitola

 

 

Po opuštěných vedlejších cestách jsme za chvíli dojeli až k Modeně. Zaparkoval jsem kousek před městem v opuštěném broskvovém sadu.

Přejel jsem ji pohledem.

„Musím vyřídit pár věcí, ale za chvíli jsem zpátky.“

Nepatrně přikývla, Nechtělo se mi od ní odcházet, ale z Voltery jsem odešel poněkud narychlo a nechal jsem tam všechny své věci.

Slunce bylo naštěstí už za horizontem a já mohl bez obav mezi lidi. Jen mé rudé oči prozrazovali, že jsem odlišný. Zastavil jsem se v pár obchodech, k jejich smůle už měli dávno zavřeno. Takové drobnosti se mi však nechtělo nyní řešit. Snažil jsem se vše vyřídit co nejrychleji. Nakonec mi to trvalo necelé půl druhé hodiny a vracel jsem se s pár nejpotřebnějšími věcmi a hotovostí, která by nám měla na chvilku vystačit. Tohle naštěstí nikdy nebyl problém. Měli jsme účty všude po světě.

Nedočkavě jsem dorazil zpátky k našemu autu. Přivítala mě váhavým úsměvem, při němž se mi z hlavy úplně vykouřilo co jsem chtěl a já na ni jen zíral. Jemně jsem jí přejel po tváři.

„Něco pro tebe mám.“

Zvědavě se ohlédla na oblečení, které jsem držel v ruce. to na sobě měla značně poničené. Vzal jsem ji do náručí a posadil si ji před sebe. Dostat z ní její staré oblečení nebyl problém. Stačilo jen trochu zatáhnout a samo povolilo.

Zůstal jsem hledět na jemné jizvy, které se jí táhly po zádech. Bezmocně jsem zatnul zuby a přál si dostat do rukou toho, kdo jí to provedl. S neblahým tušením jsem si vzpomněl na Dereka, který měl obrovské štěstí. Rozsápání novorozenými byla krásná a rychlá smrt v porovnáním s tím, co bych mu provedl já. Začala se přede mnou nervózně ošívat. Její jizvy úplně odvedly mou pozornost od toho, že tu přede mnou sedí a je téměř nahá. Nervózně ke mě obrátila hlavu. Zůstal jsem hledět na její dlouhou šíji a jemné kontury zad. Byla překrásná. Chvíli mi trvalo se vzpamatovat. Museli jí to být nepříjemné. Pomohl jsem jí tedy obléct šaty, které jsem jí vybral. Jemně, aby se nelekla jsem ji omotal ruce kolem pasu a přitáhl si ji blíže k sobě. Seděla nyní hned přede mnou a opírala se o mě zády.

Temeno její hlavy mi sotva sahalo k bradě. Nechal jsem své ruce ovinuté kolem ní. Nevypadala, jako by jí to vadilo. Fascinovaně hleděla vzhůru na temné nebe, kde se třpytily hvězdy. Jako by si ten pohled chtěla co nejlépe zapamatovat, jako by nebe opět nesměla dlouho spatřit.

„Nedovolím, aby ti ještě někdo ublížil.“ zašeptal jsem jí do vlasů.

Pohlédla na mě a rty se jí opět zvlnily do spokojeného úsměvu. Měl jsem neovladatelnou touhu je na ně políbit. Nestihl jsem se však ani hnout a ona se obrátila zpátky k obloze. Sklonil jsem alespoň tvář a vnímal její sladkou vůni. Voněla jako louka. Ačkoliv byla tak dlouho zavření v té tmavé kopce, přesto stále voněla jako divoké květy na louce. Nikdy jsem se s takovou vůní nesetkal. Většinou jsme voněli příjemně a sladce, ale její vůně doslova omamovala smysly. Nechal jsem ji ještě chvíli se kochat pohledem, ale už jsme museli jet. Před námi byla poměrně hustě obydlená oblast a já ji nechtěl projíždět pod září slunce.

Ještě s tváří v jejich vlasech jsem jí zašeptal přímo do ucha.

„Už musíme jet.“

Její pohled trochu posmutněl, ale přikývla. Pomohl jsem jí vstát na nohy, když však chtěla vyjít k autu, popadl jsem ji opět do náruče. Nedokázal jsem si odepřít ani jedinou možnost se jí dotknout či ji přímo držet v náručí. Obzvlášť když budu muset vydržet několik dalších hodin sedět hned vedle ní.

Posadil jsem ji na místo spolujezdce, zapnul jí pás a zůstal u ní dřepět.

„Jak se jmenuješ?“

Sledoval jsem její tvář, ona však jen sklopila oči ke svým dlaním, které jí ležely v klíně. Mlčky jsem tedy obešel auto a nastoupil si. Naposledy jsem se na ni podíval. Pohled měla sklopený. Nastartoval jsem a vyjel.

Měl jsem v plánu jet až do Norska. Poblíž Alty jsme měli docela pohodlnou chatu při pobřeží, která se využívala jen velmi výjimečně.

Zprava jsem zaznamenal nějaký pohyb. Instinktivně jsem se hned otočil a hleděl chvíli do jejích očí, než jsem je znovu obrátil k vozovce.

„Serena.“

Málem jsem poskočil na sedadle jak jsem se lekl nečekaného zvuku. Na rtech jí pohrával pobavený úsměv. Kývl jsem, nevěděl jsem co říct, tak jsem tedy zůstal mlčet.

To jméno jí slušelo, bylo latinské a znamenalo jasná, světlá a veselá. Toužil jsem ji znát jako člověka, jako dítě, které bezstarostně běhá v trávě. Při pohledu do její tváře jsem si to však nedokázal představit. Na to v ní měla vepsáno příliš krutostí, které zažila.

Sledoval jsem její křehkou a slabou postavu. Prudce jsem stočil volant a odbočil na štěrkovou cestu.

Vyděšeně na mě vytřeštila oči. Odhodlaně jsem dojel až k menší farmě. Všude ještě panovala tma a ticho.

„Musíš něco sníst.“

Polekaně na mě zírala, nebral jsem na to však ohledy. Vytáhl jsem ji z auta.

„Počkej tady.“

Cítil jsem z domu tři lidi. Byl jsem zvyklý dělat co bylo potřeba a jestli nechce jíst dobrovolně, klidně jí tu krev naliju přímo do krku.

Tiše jsem vylomil zámek dveří. Po pachu jsem došel až k ložnici. Pod mýma nohama nezavrzalo ani prkno podlahy. Spokojeně jsem došel až k posteli, kde spal manželský pár. Měli nanejvýš pětatřicet a jejich vůně chutně naplnila celou místnost. Ústa jsem měl plná jedu, přesto jsem klidně došel až ke straně postele, kde spala ta žena a natáhl ruku po její paži. Chtěl jsem ji dotáhnout ven a o další dva se pal postarat sám. Nestihl jsem se jí však ani dotknout. Z venku jsem uslyšel pravidelné údery tlap o zem a vzteklé vrčení.

Instinktivně jsem se otočil a vyrazil ven, kde jsem zůstal strnule stát na prahu. Serena tiše seděla na zemi a sledovala vlčáka, který kousek před ní nerozhodně přešlapoval. Pes ještě chvíli váhavě zůstal na místě, než se pomalu vydal k ní. Měl jsem chuť ho odmrštit co nejdál. Převyšoval ji o hodný kus a mě z toho pohledu cukala nervózně ruka, jak jsem ho chtěl od ní odtáhnout. Vlčák jí jen položil hlavu na koleno a nechal se klidně drbat mezi ušima.

„Nebudu pít krev.“ ozvala se aniž by zvedla pohled.

„Musíš do sebe něco dostat, podívej, jak jsi slabá.“ trval jsem si tichým hlasem na svém.

Chvíli ještě mlčela a já doufal, že konečně dostala rozum. Pak se zvedla a přišla kolem mě do domu. Zvědavě jsem se za ní díval. Došla však jen do předsíně, kde si z bedničky vzala jablko a opět kolem mě vyšla.

Nevěřícně jsem na ni hleděl. Bez jediného zaváhání se zakousla. Chvíli sousto jen měla v ústech, než ho začala rozkousávat. Dosedla do auta na místo spolujezdce a sledovala mě nedočkavým pohledem.

Úplně se mi z hlavy vykouřili ti tři lidé, kteří si stále nevědomě za mými zády spali. Nechápavě jsem kroutil hlavou, zatím co jsem zamířil do auta. Zvědavě jsem ji sledoval, jak spokojeně okusuje jablko, jehož nepříjemné aroma se neslo celým autem. Serena se však tvářila naprosto nadšeně. Hladově polykala ten hnus a ještě se výborně bavila mým znechuceným pohledem.

Se zamračeným pohledem jsem znovu vyjel na cestu a pokračoval vytyčeným směrem. Občas jsem zvědavě pohlédl na Serenu. Vypadala jako upír, ale rozhodně se tak nechovala. Čím více jsem ji poznával, tím větší hádankou pro mě byla.


<< Předchozí kapitola     Další kapitola >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Padlý anděl 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!