Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Padlý anděl 4. kapitola

555

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Padlý anděl 4. kapitolaDemetriho a Serenu objeví dva z Volturiových poskoků. Pokusí se je zastavit, ale bezúspěšně. Demetri je oba zničí, ale všemu přihlíží Serena, která se ho začne bát.

05.11.2009 (20:15) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 8677×

4. kapitola

 

 

Cesta nám v tichosti ubíhala. Střídavě jsme po sobě občas střelili pohledem. Serena nadšeně sledovala krajinu, kterou jsme projížděli. Náhle mou pozornost upoutalo tmavé auto za námi. Jelo příliš rychle na to, aby ho řídil pouhý člověk. Teprve těsně za námi zpomalilo.

Zatnul jsem vztekle zuby. Černé auto bylo přilepené těsně na nás. Jeho tmavá skla ukrývala tváře uvnitř, ale mě bylo jasné, že to budou někteří z Volturiových poskoků. Výše postavení, jako členové gardy, by se nikdy nesnížili k planému nahánění.

Viděl jsem jen jedno auto, čili nevěděli, kde přesně můžeme být a tihle na nás měli pouze štěstí. Nebo smůlu. Pomyslel jsem si a přimhouřil oči. Jednalo se sice o méně zkušené, přesto by byla hloupost je podceňovat. Navzájem jsme sledovali i ty nejjemnější pohyby toho druhého. Motory chvílemi nepříjemně vrčely, jak jsme je protáčeli. Čekal jsem na jejich chybu, kdy jejich nervy nevydrží a oni se nás pokusí zastavit.

Pocítil jsem mírné uspokojení, když si v klidu počkali až na přehledný a rovný terén. Většina nováčků prošla pravě mým tréninkem a já jsem s potěšením sledovat, že to nebyl promarněný čas.

Jejich obrovskou nevýhodou však bylo, že znali pouze to, co jsme je my učili. Jakmile tedy vyrazili dopředu a bokem nás chtěli vytlačit ke krajnici, kde by se auto na nerovném povrchu jen střeží dalo ovládat, strhl jsem volant a naše auto přešlo do smyku.

Předek jejich auta šikmo směřoval ke krajnici a já do nich zadkem auta ještě vrazil ve stejném směru. V té rychlosti neměli šanci. Se zaskřípěním brzd i štěrku pod jejich koly se zabořili do zarostlého příkopu. Zatím co zadek jejich auta trčel do vzduchu a kola se ještě protáčela ze setrvačnosti, my zůstali stát kolmo přes silnici.

S kamenným výrazem jsem přejel Serenu vedle mě. Vytřeštěně zírala na druhé auto a její ruce nepřítomně svíraly okraj sedadla. Pod tlakem jejích prstů se drolilo polstrování z roztrženého potahu. Nechal jsem ji tam. Bez jediného slova jsem vystoupil a vydal se k nim.

Proti mě už mířil řidič. Měl světlé vlasy střižené těsně nad uši, znal jsem ho. On si mě evidentně také moc dobře pamatoval. Oba jsem se proti sobě vztekle rozběhli. Do dálky se rozlehl ohlušující třesk kamenů o sebe.

Dopadli jsme do trávy, kde pod našimi těly vznikla prohlubeň. Okamžitě se mi hnal zuby po krku. Oddělit hlavu byl nejrychlejší způsob jak odrovnat soupeře. Úderem lokte do ramene jsem ho však odmrštil stranou. Rychle jsem jeho tělo přidržel při zemi, abych mu mohl přejet zuby po šíji. Za zády se však mihl nějaký pohyb.

Odmrštil jsem se stranou právě včas, abych viděl jak ten druhý z auta doskočil přímo na místo, kde jsem se před chvílí ještě skláněl. Vztekle si mě našel pohledem a bez jediného zaváhání se po mě znova vrhl.

Také jsem si ho pamatoval z tréninku, ale tohle byl naprostý nováček. Ještě stále vztekle útočil na svůj cíl, aniž by si kryl záda. Bylo tedy záležitostí jen pár vteřin, než jeho tělo leželo na kusy kolem.

Blonďák využil tohoto času, aby se dal opět do pořádku a jakmile jsem k němu byl zády, vymrštil se do vzduchu. Se škodolibým úsměvem na mém jinak kamenném obličeji, jsem si počkal ten krátký okamžik, kdy se vítězoslavně blížil k mým zádům. Než se mě však stačil dotknout, stočil jsem se k němu a popadl ho za paži. S odpudivým tupým zapraskáním povolila a já ji odhodil stranou.

Ztěžka dopadl vedle mě. Ve vteřině jsem se skláněl z boku u jeho krku, který si teď chybějící paží nemohl bránit a přejel zuby hluboko pod jeho bledou kůží. S ledovým úsměvem jsem se rozhlédl kolem sebe. Kusy dvou těl ležely poházené všude kolem. Naházel jsem je k jejich autu a zapálil jej. Plameny brzy zachvátily celý vůz. Sledoval jsem je dokud neuchvátily každý kousek upířích těl.

Ničení na popel jsem prováděl už nesčetněkrát, nyní jsem při tom však cítit neobvyklé uspokojení. Teprve tento postřeh mi připomněl důvod toho všeho.

Bleskově jsem se otočil k autu. Serena stála opřená o auto kousek od otevřených dveří spolujezdce. Tiskla se tělem i dlaněmi k vozu a v očích se jí zračil strach.

Boj mě tak vtáhl zpět do mého bývalého světa, že jsem na ni zapomněl. Zapomněl, že tu je a vše sleduje. Nyní jsem však sledoval její vyděšený obličej a nevěděl co dělat. Stáli jsme tam snad už několik minut aniž by povolila svou ztrnulou pózu. Museli jsem ale odtud co nejrychleji zmizet. Pomalými kroky jsem se vydal k ní. Ten její vyděšený pohled mě ubíjel.

„Sereno?“

Vztáhl jsem ruku a jemně jí přejel po paži, aby se probrala. Prudce sebou škubla od mého doteku.

„Musíme odtud.“ zašeptal jsem stranou.

Nemohl jsem se na ni dívat, na ten její strach. Po krátkém zaváhání si opravdu opět nastoupila. Zavřel jsem za ní dveře a obešel auto. Chvíli jsem zůstal sedět a zírat na své ruce položené na volantu. Byl jsem si nimi zvyklý rozdávat rány či zabíjet. Namohl jsem se jí divit, že se štítila mého doteku po tom co viděla. Já nic jiného jak boj už ani neznal, ale ona byla jiná.

„Nezměním to co jsem.“ promluvil jsem do ticha uvnitř auta.

Teprve pak jsem nastartoval a rozjel se. Utěšoval jsem se, že je přece stále ještě tady, neutekla, zůstala. Zarputile jsem upíral pohled jen na vozovku před sebou.

„Kam jedeme?“ ozval se vedle mě její váhavý hlas.

Obrátil jsem se zmateně na ni. Po strachu v její tváři už nebyl ani památka. Sledovala své prsty s nimiž si nervózně hrála v klíne.

„Do Norska, je tam klid.“

Jen okrajově jsem hlídal kam jedeme, protože celá má pozornost byla zaměřena na ni. Konečně zvedla svůj pohled a zůstala mě zvědavě sledovat.

„Proč tohle děláš?“

Teď jsem pro změnu uhnul pohledem já.

„Nevím.“ přiznal jsem po pravdě.

Nemohl jsem dovolit, aby jí někdo ublížil, ale nedokázal jsem to vysvětlit ani sám sobě. Jí však tato odpověď zdá se stačila. S přikývnutím a mírným úsměvem se znovu otočila k oknu a sledovala krajinu.

 

<< Předchozí kapitola     Další kapitola >>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Padlý anděl 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře