Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nečekaná láska - 2. kapitola - Odhalen

08.04.2009 (16:18) • Veruuuu • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3592×

Když jsem přišel domů, už na mě v obýváku na gauči čekala Alice a usmívala se.

„Tak to netrvalo moc dlouho a už jsem byl odhalen," pomyslel jsem si.

„Edwarde," začala, „ty jsi opravdu nepoučitelný," a zasmála se. V tu chvíli přišla do obývacího pokoje taky Esme. Na tváři měla úsměv od ucha k uchu.

„Ty si taky nemůžeš nic nechat pro sebe," sykl jsem k Alice. Sklopila oči a řekla:

„Takovéto informace si přece nemůžu nechávat pro sebe." V tom už jsem po ní se smíchem hodil polštář a ona mi ho vrátila zpět. Esme nás sice krotila ať něco nerozbijeme, ale my si nedali pokoj a vesele jsme válčili, dokud nepřišel Emmett a nezačal nám vyčítat, že jsme ho nepozvali na bitvu.

„To není možné, vždyť víte, jak bitvy miluju a stejně mě nepozvete," zakňoural a dodal, „to je vážně hodná rodina." Všichni kromě Emmetta jsme propukli v smích. Emmettovi taky cukaly koutky, ale nemohl dát na jevo, že to nemyslí vážne. Potom si všiml, že je od něj kousek na zemi polštář. Rozzářil se hodil ho po mně a řekl:

„Však počkejte teprve vám to nandám!" a spustila se další bitva.

***
Ležel jsem na gaučíku v mém pokoji a v přehrávači měl puštěné Coldplay. Lilly řekla, že tu kapelu má ráda. Jak to tak poslouchám docela se mi to líbí. Nejvíce mě asi zaujala, stejně jako ji, písniška The Scientist. Vědec... Slova písně jsou tak krásné a smutné...
„I had to find you
Tell you I need you
Tell you I set you apart"

„Musel jsem tě najít
Říct ti, že tě potřebuji
Říct ti, že jsi pro mě vyjímečná"

„Tell me you love me
Come back and haunt me
Oh and I rush to the start"

„Řekni, že mě miluješ
Vrať se a zůstaň
Ach, a já spěchám na začátek"

Útržky textu se mi vrývaly do mysli...

„Je snad smutná? Ublížil jí snad někdo?" honilo se mi v hlavě spoustu otázek. V tu chvíli někdo zaklepal. Byla to Alice, viděla můj přemýšlející výraz a řekla:

„Neboj zase ji uvidíš" a usmála se.

„Ale proto jsi sem jistě nepřisla," řekl jsem. Asi trochu hrubějším toném, protože se na mě Alice zamračila. „Promiň," řekl jsem.

„No..." začala a šlo vidět, že se jí do toho moc nechce... Já už jsem ale věděl, co mi přišla oznámit...

„Stejně už jsi si to přečetl v mých myšlenkách... Tak co na to říkáš?" zeptala se...

Ano všechno jsem to už věděl. Alice se mi právě chystala říct, že nás přijede navštívit Tanya. Samozřejmě za jediným účelem - získat mě. Až teď se doslechla tu „novinu", že to s Bellou nevyšlo. Uvědomil jsem si další krutou pravdu. Lillian je taky člověk... Tvář se mi zkroutila do smutného výrazu a Alice si to hned všimla.

„Neboj, s Tanyou to zvládneš." Vůbec nevěděla, co způsobilo mou skleslou náladu. Ano, Lilly je člověk, stejně křehký jako byla Bella, stejný člověk, který si zaslouží žít. Musím na ni zapomenout. V tom Alice vyhrkla:

„Aha, takže tady teď vůbec nejde o Tanyu, že?" Ano, měla pravdu, vůbec mi nejde o Tanyu, díky Alice a jejím vizím můžu prostě na několik dní zmizet před tím než se tu objeví, nebo ji odbyju tak, jako jsem to dělal do teď. Tanya mi opravdu nedělala žádné starosti.

„Ne," zašeptal jsem směrem k Alice. Její myšlenky vedly správným směrem.

„Vím, Edwarde, že se bojíš, že to bude jako s Bellou. Vím, že trpíš pořád jako zvíře kvůli tomu, jak to dopadlo. Ale vím, že tohle je jiné. Jednou to pochopíš teď Ti k tomu víc říct nemůžu. A dobře mě teď poslouchej. Vyjde to, budeš ji milovat stejně jako Bellu možná i víc. Sám to poznáš," dokončila svůj proslov a povzbudivě se na mě usmála. Rychle dodala: „Edwarde Cullene, nesnaž se mi pořád dívat do hlavy, abys zjistil, co před tebou tajím. To je tajemství a taky to tak zůstane," rychle se zvedla a odtančila z mého pokoje. Co tím myslela, že je to jiné? Vždyť je stejným člověkem jako byla, nebo spíše je Bella. Znovu jsem se zaposlouchal do hudby v mém pokoji. Tentokrát hrála píseň Fix you... Podržím Tě... 

„When you try your best but you don't succeed,
When you get what you want but not what you need.
When you feel so tired but you can't sleep, Stuck in feverse.
When the tears come streaming doen your face, When you lose something you can't replace.
When you love someone but it goes but it goes to waste, could it be worse?"

„Když děláš, co můžeš, ale neuspěješ
Když dostaneš, co chceš namísto toho, co potřebuješ
Když tě zmáhá únava, ale stejně neusneš, uvězněný v neúspěchu
Když ti slzy začínají proudit po tváři, když přijdeš o nenahraditelné
Když někoho miluješ, ale je to k ničemu, mohlo to být horší?"

Poslední dvě věty... Tak výstižné... „Když někoho miluješ, ale je to k ničemu."

„Mohlo to být horší?" ptám se sám sebe. Pro dnešek už mi asi Coldplay stačí. Tolik pravdy v pár písních.
Napadá mě jediná otázka... Kolik pravdy v těch textech je pro ni? Ztratila snad osobu, kterou milovala? Vypl jsem cd přehrávač a můj pokoj zaplavilo ticho. Rozhodl jsem se, že pro dnešek už bylo přemýšelní dost. Šel jsem dolů, zeptat se, jestli někdo nepůjde na lov. Vůbec mě nepřekvapil Emmett, ten šel skoro vždy, ale přidal se i Jasper. Tak jsme vyrazili, tři žíznivý upíři jsme šli lovit...

Předchozí kapitola

Další kapitola

Autor: Veruuuu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nečekaná láska - 2. kapitola - Odhalen: