Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 6. díl

19.04.2009 (16:30) • Jitulka963 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4713×

6. Stěhování

Bella Swan

Druhý den ve škole se zase vše opakovalo. Tak to šlo skoro celý týden. V pátek jsem měla už autíčku zpravený. Jenomže se porouchalo auto Philovi, tak mi ho zabavil s vysvětlením, že ho nutně potřebuje. I nadále jsem tedy jezdila do školy s Clair. Byla sobota večer, když se Phil přiřítil do pokje. „Nechceš nám oznámit, že nás zase někdo pozval na návštěvu, že ne??" rýpla jsem do něj, když jsem spatřila jeho nadšený výraz. „Ne to ne" odpověděl a hned potom pokračoval „dostal jsem novou práci, ještě výnosnější než je tahle. No jenže problém je ten že je ta práce v Pittsburghu." Opatrně jsem se zeptala „To bychom se museli přestěhovat že??" . Phil přikývl. Renné si nás všechny přeměřila pohledem. Pochopila jsem, že to znamená stěhování. I když se mi moc nechtělo, protože jsem si zvykla, byla jsem rozhodnutá. Kvůli mamce to udělám. Začali se domlouvat podrobnosti. Tohle téma u nás doma převládalo celý týden.

Nakonec bylo rozhodnuto. Stěhujeme se.

***

Před měsícem jsme se dozvěděli, že se budeme stěhovat. Vše už bylo připravené, Renné dala v práci výpověď, mě odhlásily ze školy. Dnešek byl poslední den, kdy jsem byla ve škole. Nikomu nebylo líto, že odcházím, snad jen učitelům a to jen z toho důvodu, že přijdou o jednoho z nejlepších studentů. Claudie z toho, že se budeme stěhovat přímo vyšilovala. Zbývalo už jen odvézt nábytek. I když jsem tu neměla žádné kamarády, zvykla jsem si tu.

Vzala jsem vodítko a vyšla s Maxem ven. Teple jsem se oblékla. Byl prosinec a venku již ležela vrstva sněhu. Už jsem přestávala myslet an to, jaké počasí máme tady v Denveru, ale přemýšlela jsem jak bude tam. Teplo nebo zima? Asi jsem nedávala pozor kam šlapu, protože mi najednou podklouzla noha a já se válela po zemi. Spadla jsem na ruku a vykřikla bolestí. Naštěstí nebyl nikdo doma. Jinak by mě donutili jít na pohotovost, kde jsem, byla téměř stálým hostem. Raději jsem se zvedla a pokračovala v mém původním úmyslu. Byla jsem asi pětiset metrů od domu, když jsme si všimla,že nemám bundu. Nechtělo se mi ale vracet, proto jsem pokračovala v procházce i bez bundy. Max si to náležitě užíval, škoda jen že neví, že se sem už nikdy nepodívá a nikdy již nebude možnost se tu volně proběhnout. Náhle se spustil déšť a já si uvědomila, že bych už asi mohla jít domů.

Když jsem přišla domů, byla jsem již promočená od hlavy k patě a díky tom, že jsem neměla bundu mi bylo i dost zima. „Není ti špatně?" ptala se mě Claudie ihned, jakmile jsem vstoupila. „Ne, je mi fajn, jen je mi trošku zima, nic víc." Odvětila jsem a běžela se převléknou. Doopravdy mi již začínalo být špatně. Vykoupala jsem se, umyla si hlavu,vzala si prášek a šla spát.

Druhý den ráno jsem se vzbudila a připadala si jako by mě přejel parní válec. Navíc mě začínala bolet i ta ruka na kterou jsem včera úplně zapomněla. Sešla jsem pomalu dolů ke snídani, na kterou jsem vlastně již neměla ni chuť protože si myslím, že by v mém žaludku nezůstala dlouho. „Co se ti stalo?"vyptávala se hned starostlivě Renné jen co mě spatřila „Ale nic, jen je mi špatně." Odpověděla jsem a pádila do koupelny vyzvracet se. „Bello?" zeptala se máma, která s nyní objevila taktéž v koupelně „ je ti určitě jen špatně, nebo je v tom něco víc?" pokračovala a já nechápala na co naráží „asi bych měla pochopit na co narážíš"odvětila jsem jí „ jenže to nechápu?"vzhlédla jsem směrem k ní a sledovala jak si sedá vedle mě. „ No..." pokračovala"jen mě napadlo, jestli čistě náhodou....ehm...nejsi v tom?"zeptala se opatrně a já vybuchla smíchy „Ne, to se fakt neboj." Odpověděla jsme z posledních sil před dalším výbuchem smíchu.

„Hele Bello" začala další rozhovor "my se ještě dneska nebudeme stěhovat, jen tam se stěhovací službou odvezeme nábytek. Tak můžeš ještě zůstat doma. Teda jestli chceš?" chvíli jsme přemýšlela. Než si pozvracet auto, radši budu doma. Rychle jsem kývla hlavou jako že zůstanu doma.

Sešla jsem pomalu za schodů rovnou za Claudií „Zůstaneš doma se mnou?" požádala jsem ji a dodala „prosím" „No, co mám s tebou dělat .?" povzdechla si. S touto její odpovědí jsem se spokojila a počkala dokud Renné s Philem neodjedou. „Užijte si to a přijeďte brzy !„ napomínala jsem je. Máma mi před tím něž nasedla do auta ještě zamávala. Její rozlouční jsem jí opětovala a dívala se jak pomalu odjíždí. Poté jsem se sbalila a šla si lehnout do postele.

Ani nevím kolik hodin uběhlo, když v tom mě najednou probudil zvuk telefonu."Já to vezmu!" zvolala zespod Claudie. Pomalu jsem vstala a šla se obléknou. Stála jsem zrovna u okna a přemýšlela, kolik může být hodin, protože byla venku tma. Když v tom přišla do pokoje Claudie.

Sedla si vedle mě a rozbrečela se. Nechápavě jsem se na ni podívala. „Stalo se něco hrozného" začala. S úsměvem jsem na ni podívala, myslela jsem si že si dělá jako obvykle srandu, aby mě rozesmála. Mýlila jsem se. „ jsou mrtví."dopověděla větu a úsměv mi začal pomalu mizet ze rtů.

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek

Autor: Jitulka963 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 6. díl: