Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 34. díl

new moon


Můj osud - 34. díl Další kapča. Bella přijíždí domů a Edward vůči ní začíná hrát podivnou hru ...

34. Hra způsobená návratem

 

Edward Cullen (ve čtvrtek u Charlieho doma)

Jestli se Bella nevrátí, budu si to vyčítat. Jestli se vrátí, budu to vyčítat Alici. Copak mi nemohla říct, že někam na delší dobu pojedou, copak to Isabella namohla říct svému otci? Ale co když to bylo neplánované?

Takové otázky mě napadaly za celé dva dny pořád. Kde jsou? Jsou v pořádku?  „Copak jsem ji nevychoval dobře?“ vzlykal mi do ramene Charlie, u kterého jsem zrovna byl, ujistit se, že je Bella už doma. „Vždycky poslouchala, neodmlouvala. Teď se už jen hádáme.„ pokračoval a otřel si slzy do kapesníku, který by se dal ždímat. „Ona se vrátí. Určitě a bude to dobré.“ Utěšoval jsem ho, ale o možnosti že se nevrátí jsem pomlčel. Byl jsem u Charlieho až do jedenácti. Pak mě vyhnal se slovy „Musíš jít spát, zítra máš školu.“vyšel jsem před dveře, počkal až si Charlie bude jistý mým odchodem a pak vyskočil do okna Belly, které bylo pootevřené. Její vůně pořád ovládala celý pokoj. Max ležel na posteli a smutně kňučel, když mě spatřil jak stojím uprostřed pokoje, seskočil a sedl si přede mě. Neodolal jsem a pohladil ho na hlavě, neutíkal. Naopak  mi moje pohlazení oplácel zpět. Už se nebál. Alespoň zatím. Posadil jsem se na postel. Pes vyskočil a položil si hlavu na moje nohy. Chvíli se vrtěl aby si udělal pohodlí, pak konečně usnul. Opatrně jsme ho ze sebe sundal a měl v plánu se vypařit. Na schodech se ozval zvuk nohou, blížících se k pokoji. Rychle jsem skočil na skříň a tím do něčeho vrazil. Rychle jsem věc zachytil a vyčkával. Dveře neotevřely a stál tam ustaraný Charlie, který doufal že se jeho dcera vrátila živá a zdravé. Kdyby jen tušil že si přeji to samé. Zavřel dveře a pokoj zase ovládla temnota. Seskočila jsem i s věcí v ruce na zem. Byla to kytara s iniciály I.S. Musela patřit kdysi Belle. U kytary ležely nahoře ve vrstvě prachu i noty. Písničky byly jednoduché, odpovídaly tak věku pěti, možná šestiletého dítěte. Když jsem to chtěl vrátit zpět nahoru, podařilo se mi omylem shodit další výkresy. Byly na nich obrázky postav. Podle sotva čitelných názvů jsem poznal že se jedná o její rodinu. Všichni byli šťastní, navzájem se drželi za ruce což zesilovalo jejich pouto. A právě toto pouto se přetrhlo. Pomalu začínám chápat, proč se tak upnula na Alici. Ale tohle není správně, my do jejího života nepatříme, my z něho musíme odejít a obzvlášť já.

 

Bella Swan(Pátek ráno, hotelu)

“To už je ráno?“ zívla jsem. „Jo už to tak vypadá. Spíš bych ale řekla dopoledne.“ Zasmála se Alice,která seděla vedle postele v křesle a četla si knížku. „V kolik by jsi tak plánovala být ve Forks?“ sklapla knížku. „No já nevím, průser z toho bude tak jako tak.“ Odpověděla jsme jí a odkráčela do koupelny. Tam leželo nové oblečení a tenisky. „Díky.“ Zavolala Jemeny ni a s jistotou věděla, že mě uslyší. Oblečení,jako vždy, padlo přesně a dokonce jsme v něm nevypadala jako nafrněná holka.

Po  mé snídani jsem usedla v autě vedle Alice a společně jsme mířili na letiště v Salt Lake City. Divíím seže nás nepovažovaly ze někoho, kdo pašuje oblečení. Alice je,nějakým zázračným způsobe, zabalila do osmy kufrů až po okraj napěchované.  Nastoupili jsme spolu ostatními cestujícími do letadla. S filmem Romeo a Julie, který nám pustili letedlo odstartovalo a já se z výšky mohla kochat výhledem na celé to obrovské město. Na film jsem se za celou dobu nepodívala ani jednou. Chci si pamatovat, že láska končí vždy šťastně.

„Prosíme cestující aby si zapnuli pásy, přistáváme.“  Ozval se hlas kapitána a letadlo začalo klesat. „Jdeš nebo tu zůstaneš?“ drbla do mě Alice,když už letadlo přistálo a uvnitř nebyl nikdo jiný než já o ona.  Beze slova jsem se zvedla a následovala ji, po čtyřech hodinách sezení to byla vítaná změna. Kufry, které tu už byly také zaplňovaly skoro celou místnůstku na uskladnění. Pomohla jsem s nimi Alici do auta a sedla si na místo spolujezdce. Alice držela v ruce telefon a neustále se smála. „Alice?“ oslovila jsem ji opatrně. „Ten mě zabije.“ Zasmála se. „Prosím?“ „Edward je naštvanej za to že neví kde seš, Jasper skončil málem na psychiatrii a tvůj otec po nás vyhlásil pátrání.“ Smála se „Hups.“ zašklebila jsem se.v tu chvíli začal zvonit telefon. „Ano?“ zvedla ho Alice „Uklidni se……neječ na mě….jo…..ne….je v pořádku….ne…..zapomeň..…neječ ne mě…. Edwarde si vůl.“ S těmito slovy telefon položila a já se neubránila smíchu. „Edward?“ vyptával jsem se. Alice povytáhla obočí. „On je z tebe úplnej maniak, měl by se jít léčit. Ted mě seřval jak psa.“  Alice nastartovala a rozjela se její obvyklou 150kilomentovou rychlostí. Celou cestu jsme se bavili o různých věcech. Čím blíž jsme se ale blížily k Forks, tím byla naše konverzace nudnější a vleklejší. „Bello o tom co o nás víš nesmíš nikomu říct, je ti to jasné? Už jen to že se s námi bavíš bylo nebezpečné, a teď když víš pravdu je to ještě horší.“ Němě jsme přikývla i přes mou nechápavost jejích slov. V dáli byla již vidět vzdálená cedule s názvem Forks. Alice zastavila,jelikož se za námi objevilo stříbrné Volvo a já začala být neschopná slova. „Počkej tady.“ Zašeptala Alice směrem ke mě a vydala se k Edwardovi, vystupujícímu z auta. Chvilku se dohadovali dost nahlas. Když už mi přišlo trapné sedět v autě, prostě jsem vystoupila.  „Jak jsi mohla takhle odjet!“ řval na mě nepříčetný Edward „Normálně, tobě není do toho co dělám vůbec nic.“ Odsekla jsem mu naštvaně. „Máš pravdu, vůbec nic.“ zašeptal, nasedla do auta a odjel. „Ne počkej.“ Zavolal jsem za ním „já ti chtěla něco říct.“ Můj hlas klesl až bylo úplné ticho, které přerušila až Alice „Pojď nech ho být on se uklidní.“ „To doufám.“ „Jedeme.“ Prohlásila a nastartovala.celou cesto k mému domu jsme míjeli cedulky s našimi fotkami a nápisem Pohřešují se.

 

„Díky,za všechno.“ Špitla jsem když zastavila a odejmula ji. „Není zač a pamatuj, nikdo to nesmí vědět.“ Odpověděla mi a odjela. Já zůstala stát před dveřmi, s kufry u nohou tupě zírající na žluté auto rychle mizející v dáli. Uslyšela jsem vrznutí dveří, když jsem se otočila, nevěřila jsem svým očím.

Edward Cullen (Pátek, sedí s Charlim v domě))

„Jestli se Bella nevrátí …“ šeptal pořád zoufalejší Charlie s kruhy pod očima. To že bylo okolo třetí hodiny odpoledne nic neměnilo na tom, že Charlie ustavičně vzlykal. Vzal jsem zase telefon a vytočil číslo Alice.

„Ano?“ oval se její hlas. S omluvným gestem u Charlieho jsem vyšel před dům. „Je Bella v pořádku? Není ji nic? Víš co jsi udělala?“ ječel jsem. „Uklidni se a neječ na mě“ sykla. „Je Bella v pořádku?“vyptával jsem se „Jo.“ „Není ji nic?“ „Ne?“ „Je ještě člověk?“ „Jo.“ „Opravdu?“ „Jo není ji nic.“

„Alice víš jak jsem se bál? Jsi normální?“ „Neječ na mě.“ „Jak neječ, já neječím, já jsem naprosto v klidu. Počkej až budeš doma, to si odpískáš!“ „Edwarde si vůl.“ Odsekla mi a zavěsila. Já že jsem vůl? Copak můžu za to že odjela s Bellou kamsi pryč, nikomu nic neřekla ani jedna a teď mi nadává že jsem vůl? Ano, láska je bláznovství, s tím souhlasím, ale to co udělala je neodpustitelné.  Odjel jsem od Charlieho a mířil na místo, kde stálo její Porsche.

Kousek před Forks se ke mně přibližovalo žluté auto. Zajel jsem k odbočce a vyčkával. Byla to Alice, když mě míjelo její auto, vyjel jsem a pověsil se na ni v domnění, že zastaví. Mé počínání po několika metrech pochopila a zastavila. „Co potřebuješ bratříčku?“ zašebetila veselým tónem. „ já? Nic,jen jsem se jel projet.“ „A náhodou stejnou cestou jakou jedu já co? To je náhoda.“ Zakývala hlavou a vesele zamrkala.“Víš co jsi provedla?“ spustil jsem na ni. „ Už to zase začíná.“ „Jak zase, ještě to neskončilo milá setřičko.“

Dveře od auta se otevřely a v nich stanula ten nejhezčí dívka ze všech. „Jak jsi mohla takhle odjet!“ začal Jemeny ni řvát. „Normálně, tobě není do toho co dělám vůbec nic.“ Vychrlila na mě. „Máš pravdu, vůbec nic.“ Zašeptal jsem nasedla do auta. „Ne počkej.“ Zavolala. Zbytek jsem neslyšel jelikož jsem přišlápl plyn a auto se s kvílením velice rychle rozjelo. Má pravdu, mě do toho vlastně není vůbec nic. Přesvědčil jsme se že je v pořádku a teď je na čase začít hrát svoji hru.

 

Bella Swan(Pátek podvečer)

. Uslyšela jsem vrznutí dveří, když jsem se otočila, nevěřila jsem svým očím. Stál tam Jackob. „Bello:“ zavolal a vrhl se mi okolo krku. „Kde jsi byla?“ vyptával se „ Na nákupech.“ „Sama?“ „Ne, s Alicí.“ Odsekla jsem mu. Bylo vidět jak rudne.postupně vystřídal snad všechny barvy duhy. „S Alicí! Ty jsi nečetla tu knížku? Nebo jsi takový sebevrah!“ ječel. „Sebevrah? Ne, jen jsem jela s kamarádkou nakupovat.“ Odpověděla jsem mu a začala se cpát dovnitř do domu. Charlie tu očividně nebyl. „Jo a když jsme u těch knížek, nemáš nějakou o vlkodlacích? Nebo by mi stačil váš rodokmen, to bych na tom byla stejně co?“ „J…jak o tom víš?“ vykoktal. „Ty si myslíš že to Alice nechá jen tak a nepoví mi o tobě a tvých pejsánkách?“ ušklíbla jsem se. Beze slova se otočil a odešel. Vystřídal se tam s právě přicházejícím Charlim. „Bello!“ zaječel,když mě uviděl. A jéje, teď to přijde pomyslela jsem si. Namísto toho se mi pověsil na krk a zuřivě mě drtil. K objetí Alice měl ale ještě hodně daleko,tudíž jsem tuhle chvíli nemusela přerušit kvůli nedostatku kyslíku mých plicích. „Tati promiň že jsem ti nic neřekla,ale bylo to narychlo.“  Omlouvala jsem se mu. „To nevadí, hlavně že jsi živá a zdravá.víš jaký jsme o tebe s Edwardem měli strach?“ „Jo to jsme viděla.“ Zašeptala jsem. „Říkala jsi něco?“ „Ne tati, jen že ti to věřím.“

Doma jsem mu musela říct co jsme dělali s Alicí. Předvedla se mi v košili a vše bylo dobrá. Jen mě překvapilo, že nemám domácí vězení nebo něco. To by mu bylo podobné. Jelikož byl další den víkend, mohla jsem přemýšlet Edwardovi a došlo mi že mu povím pravdu. Řeknu mu i tom že ho miluji a o tom že vím co je. Sedla Nemesi v pokoji na postel.na zemi ležel papír, který asi spadl ze země. Byly to noty z jedné písničky, kterou jsem kdysi uměl zahrát na kytaru. Vzala jsme si židličku a vylezla na ni. Na skříni ležela, pořád. Opatrně jsem ji sundala a oprášila. Noty jsemsi položila před sebe a začala hrát. Rytmus perfektně vystihoval moji náladu

 

„Crrrrr!“ probudil mě zvonek, oznamující že musím do školy. Vběhla jsem do koupelny, oblékla a zase valila tentokrát k snídani. I tak jsem zaspala „Tati? Odvezeš mě do školy?“ škemrala jsem. „Čekám v autě.“odpověděl mi a já i s rohlíkem v pusy valila za ním.

„Díky.“ Špitla jsem, když mi přibrzdil u školy. Právě v tu chvíli přijeli Cullenovi. Poslední nádech a jde se na to. „Edwarde?“ oslovila jsem ho. Nic, ani se neotočil, namísto toho dál mluvil k Rosalii, která po mém spatření přestala. „Edwarde?“ zopakovala jsem a začínala nabírat podezření. „Chci  se omluvit za tem včerejšek, vnímáš mě vůbec?“ Neotočil se a stále debatoval. Otočila jsem se a šla ke třídě. Fajn,jak chce. Nevšimnu si ho a nepromluvím na něj, budu hrát tu jeho hru taky.

 

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 34. díl :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!