Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 29. díl

Deník


Můj osud - 29. dílDalší kapitolka. Zde se Bella pohádá s Claudií a dojde k názoru, že kdyby byla mrtvá vš by bylo jiné. Jak to dopadne?? Zabije se anebo přežije? Jaké bude její rozhodnutí??

29. Lidé se mění, stejně tak jako názory

Edward Cullen (U Belly před domem)

Nabídl jsem jí rámě a odvedl ji ke dveřím. Strčila klíč do zámku a já stál stále za ní. Najednou se otočila a tím měla tvář necelých pět centimetrů od mé. Neudržel jsem se. Jednu ruku jsem jí dal okolo pasu a druhou za zátylek. Přibližoval jsem se k ní ještě víc, stále nerozhodný co vlastně chci. Ona je člověk, já upír, nemůžu s ní být, natož ji milovat. To nejde,je to proti přírodě.

Mé přemýšlení o zbytku mé existence přerušila Bella, která mě políbila. Zprvu jsem jí nechtěl její polibky oplácet, pak jsem ale již neodolal. Její rty byly teplé, měkké. Ne jako moje chladné a tvrdé. Byl jsem tak zabraný do Belly, že jsem nesledoval dění okolo. Po chvíli ke mně dolehly něčí myšlenky a otevřely se dveře do domu. V nich se objevila Claudie. „Bello! Jsem doma!“ zakřičela. Poté přestala snad i dýchat. Nevěřícně na nás zírala a následně couvala „Já nebudu rušit.“ Řekla a zavřela dveře. „Já ji nenávidím, vždyť říkala že je to vůl a teď ho tady ocucává?“ nadávala v duchu. Bela si nepřítomně kousala ret. „Já taky půjdu.“ Oznámil jsem jí a otočil se k odchodu.

 

 

„Edwarde! Matt je pryč!“ spustila na mě Alice po příchodu domů. „A co se vlastně Belle stalo? Dělej mluv!!“ ječela na mě. „Jaspere! Zklidni si manželku!“ zavolal jsem. Alice na mě vrhla zuřivý pohled a klekla si „Edwardíčku mluv, já ti pak seženu pumu jo?“ „No nic se jí nestalo. Po škole jsem se měl stavit k ní a vysvětlit jí tu matiku. Musel jsme ale na lov a poprosil jsme Matta, aby ji hlídal. Ona ale běžela do La Push a tam podle smlouvy Matt nesmí. Čekal na ni tedy před hranicí. Jenže ona nezastavila na silnici. Tm vjel kamion a on ji strhl pryč. No a má otřes mozku, naraženou ruku a rozčilenou sestru v bytě.“ Alice se zamračila. “Lžeš.“ „Alice já se teď nechci hádat. Dej mi chvíli pokoj, já jsme udělal něco hrozného.“ „Tys ji zabij že? Ty jsi mi zabil jedinou kamarádku že?“ Byla rozčilením bez sebe. „Tak hroznou věc zase ne.“ Odpověděl jsem jí a odešel do svého pokoje.

 

Tohle se už nikdy nesmí stát. Ať ji miluji sebevíc, tohle už nikdy neudělám. Bude mě to sice stát hodně zapírání, ale ovládnu se a už nikdy ji nepolíbím a ani se k ní nepřiblížím. Budu ji ignorovat. A když to nepůjde jinak odjedu. Napořád.

 

 

Bella Swan (Stojí přede dveřmi)

„Bello! Jsem doma!“ zakřičela Claudie. Její hlas ovšem postupně utichal. Tikala pohledem mezi mou a Edwardem, který mě držel okolo pasu a prohlížel si ji stejně nevěřícným pohledem jako já. Nadechla se a začala couvat zpět do dveří. „Já nebudu rušit.“oznámila nám a zvřela dveře.

Co tady dělá? Proč nezavolala? A co se to se mnou děje? Dozvím se co jsou Cullenovi a teď se tu líbám s Edwardem? Co mě k tomu donutilo? Mám ho snad ráda?

„Já taky půjdu.“ Řekl mi Edward a otočil se k odchodu. Stále jsem byla tak překvapená, že jsem se nezmohla ani na to ml říct sbohem. Nezmohla jsem se na nic. Můj pohled spočinul na stříbrném Volvu právě mizícím v zatáčce.

„Claudie!“ problesklo mi hlavou. Rychle jsem vešla do domu. Setra seděla na sedačce a zuřivě přepínala programy. „Ahoj Clau.“ Pozdravila jsem ji a čekala na reakci z její strany. Nic…….bylo ticho.

„Děje se něco?“ pokračovalo mé vyptávání. Otočila svůj pohled ke mně. V jejích očích byla nenávist, zloba. „Jo děje! Já myslela, že se ti nelíbí, že je to divnej a arogantní sobec!“ „Názory se mění podle toho, jak lidi blíže poznáme.“ Odsekla jsem jí. „Jak vidím, ty se s ním poznala už dost!“ zvedla se a přešla ke mně. „ No a? I kdyby tobě to může být jedno! Já jsme si našla kamarády, když ses mi ty celou dobo neozvala!“ její výraz posmutněl „Já nemohla.“ „Jo tys nemohla a kdo ti to zakázal? Charlie?“ ječela jsme na ni. „Jo on! Viní mě z toho co se s tebou stalo v Denveru. Zakázal mi to!“ obhajovala se. „A to ti mám věřit? To by nikdy neudělal!“ „Belo, věř mi, zakázal mi to. Proč bych ti jinak posílala to auto?“ „Protože jsi byla líná za mnou přijet a teď tady na mě křiče kvůli úplné prkotině!“ objala mě. Já jsem jen stála a čekal až mě pustí. „Co je Bello? Ty se zlobíš?“ vyptávala se starostlivě. „Jo zlobím! To sis myslela, že mě tím autem přesvědčíš, že za mnou nemůžeš? Tys byla líná se sem uráčit dostavit! Já jsme tě měla ráda, považovala jsme tě za nejlepší kamarádku. Zmýlila jsem se. I Rosalii mám radši než tebe! Zrádče!“ nezmohla se na slovo. „Teď na mě ječíš, ale to auto ti je dobrý že!“ „Víš co, tak si ho strč někam!“ zařvala jsem na ni, odstrčila ji od sebe a šla pro klíče, které byly na věšáku. Hodila jsem je po ní. Stále na mě zírala. „Bello! Co to děláš?“ vzpamatovávala se z toho, co jsem jí teď řekla. „Vypadni! Vypadni ven!“řvala jsem na ni. „Bello ne---“ „Vypadni!“ skočila jsme jí do řeči a bylo mi úplně jedno, co si o mě myslí. „Bello.“ Zanaříkala „Vypadni ven, z mýho života! Dejte mi všichni pokoj!“zařvala jsem a se slzami v očích utíkala k sobě do pokoje.

 

„Proč?“ ptala jsem se sama sebe. Proč se tohle děje? Proč se Edward změnil? Proč mi Jackob lže a Claudie mi poroučí? Nikdy nic takového nebylo. Schoulila jsem se pod oknem do klubíčka a nechala na sebe padat jemné kapky začínajícího deště, které ke mně do pokoje proudily polotevřeným oknem. Brečela jsem, nemohla se zastavit. Všechno je špatně. Tenkrát v Denveru, já neměla být nemocná. Měla jsem jet s mámou a Philem do Pittsburghu. Nemusela bych se teď trápit. Mohla jsem být mrtvá tak jako oni. Ale co se nestalo, můžu napravit. „To nesmíš! Co Alice? Charlie? Edward? Vždyť ti na něm záleží!“ nabádala mě část mé mysli. „Udělej to, budeš mrtvá, vše bude jiné. Už se nebudeš trápit.“ Přesvědčovala mě ta druhé. Abych pravdu řekla, ta první možnost se mi líbila víc. Ale i ta druhá má pravdu. Není mi souzeno být živá a šťastná,o tom není pochyb. Sice mi na Edwardovi opravdu zleží, to popřít nemůžu, ale co on? Co jeho změny chování vůči mě?

„Stačí jedno rozhodnutí, jeden pohyb a budeš mít pokoj, napořád.“ Ozvala se má špatnější část. „Ne! Všechno by se změnilo. Máš rodinu přátele!“ obhajovalo svou část pravdy mé lepší stránka. Co si vybrat je těžké rozhodnutí. Být mrtvá by pro mě bylo možná lepší, jednodušší. Nemusela bych už řešit problémy. Nikdy. Ale co Charlie, Alice a v neposlední řadě co Edward? Co on by dělal,kdybych byla mrtvá? Litoval by mě? Možná….

Začala jsem uvažovat nad tím, co by se všemi ostatními udělala zpráva, že jsem mrtvá. Kdo by mě litoval? Komu by se stýskalo?

Ozvalo se zavrzání dveří a dovnitř vběhl Max. Posadil se a skenoval mě pohledem, jako by říkal „A co já? Na mě jsi zapomněla?“ pohladila jsem ho po jeho srsti. Stále ne mě upíral svůj pohled plný bolesti, jako by věděl, co jsem ještě před dvěma minutama chtěla udělat. „Maxi. Maxíčku.“ Opakovala jsem stále dokola a vtiskl svůj obličej do jeho srsti. Byla měkká, hebká. Po chvíli se mi tváři zase objevily slzy. Tentokrát sebou nepřinášely nerozhodnost, ale rozhodnutí. A doufám že správné. Už vím, kterou s mých dvou částí poslechnu a kterou zavrhnu.

Zůstanu žít. Kvůli Edwardovi. Zítra s ním musím mluvit a všechno mu říct. Ale mám mu říkat o Jakobovi a jeho „zázračné“ knížce? Nebo si to mám prvně ověřit u někoho, komu důvěřuji víc? Třeba u Alice. Ano, zeptám se prvně jí a až potom řeknu Edwardovi pravdu, až si budu jistá na sto procent.

„Maxi, Maxíčku.“ Vzdychala jsem mu stále do kožichu. Na chvíli se ode mě odtáhl, ale následně ihned nato mě začal olizovat jeho drsným jazykem. Musela jsme se chtě nechtě začít smát. A za to jsem mu vděčná.

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 29. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!