Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 27. díl 2/2

smilexD


Můj osud - 27. díl 2/2Druhá část.

27. Doučování? I tak by se to dalo nazvat -2/2

 

Bella Swan (Školní parkoviště)

Všechno se kazí. Klepala jsem hlavou o volant. „Potřebuješ pomoct nebo se snažíš rozbít si hlavu?“ vyrušil mě někdo. Byl to Edward. „To tak vypadá?“ odpověděla jsme mu naštvaně. „Chceš odvézt? Stejně bych asi měl vědět kde bydlíš když za tebou mám odpoledne přijít ne?“zeptal se a já beze slova vystoupila, zamkla a docházela spolu ním jeho autu. Procházeli jsme kolem Rosalie, které jsme věnovala zlostný pohled. Podle mě s tím má něco společného ona. Nasvědčuje tomu i fakt, že má na tričku mastnou černou skvrnku. Přesně takovou, co dělá motorový olej.

Beze slova jsme se posadila vedle Edwarda a ten se rozjel. Navigovala jsme ho a po asi pěti minutové jízdě jsme byli u nás pře domem. „Ve čtyři?“ zeptala jsme se a vystoupila. Edward přikývl a beze slova odjel.

Když jsme vstoupila, málem jsem dostala infarkt, v domě byl takový nepořádek. Všude se válelo Charlieho oblečení a špinavé nádobí. Je až neskutečné,co dokáže udělat jeden chlap za jeden den! Šla jsem do pokoje, shodila tašku, bundu a dala se do úklidu. Nejprve se vrhnu na nádobí. Chodila jsem od jedné místnosti ke druhé a hledala špinavé nádobí. Ozval se zvonek. Stál tam Jakob. „Ještě pořád kamarádíš s Culeny?“ vyštěkl na mě. „Jo a co je ti do toho!“ odvětila jsem mu a chystala se zavřít. „Neměl bych, ale asi by jsi si měla přečíst tohle.“ S těmito slovy mi podal staře vypadající knížku a odešel. Střídavě jsem si prohlížela obal knihy a Jakobova se vzdalující záda. Název knihy „Nesmrtelní“ mě přiměl k tomu, abych knihu odložila a šal se věnovat úklidu.

Po půl hodině usilovné práce bylo uklizeno a mě zbývala více jak hodina do příchodu Edvarda. Chystala jsem se jít do pokoje a všimla si kiny od Jackoba ležící na kuchyňské lince. Vzala jsem ji do rukou a šla po schodech nahoru. Přitom jsem ji jen tak prolistovala. Vypadalo to na hodně starou knihu, hrozící že se brzy rozpadne. Text v ní byl psán nějakým rukopisem, ani ne na stroji natož počítači. Zbýval mi poslední schod, když jsem upadla a upustila knihu. Mě se nic nestalo, ale z knihy vypadl složený papír. Nedalo mi to a zažloutlý papír jsem rozložila. Jako první mě upoutalo datum 5.8.1928. kdy to bylo proboha? Vždyť to musí být dávno, hodně dávno. Poté tam bylo něco psáno. Sedal jsem si v pokoji do křesla a začala číst.

5. 8. 1928

Toto je smlouva mezi naším Quiletským kmenem a vaší rodinou, zavazující se, že vás nezabijeme a ani neprozradíme lidem vaši pravou tvář a vy na oplátku nebudete zabíjet lidi a vstupovat na naše území které bude vymezeno.

Jensei Black a Carlisle Cullen

 

Vyjeveně jsem na to zůstala civět. O co tu sakra jde? To musí být podvrh. To nemůže být podpis pana Cullena. Už jen kdyby se v té době narodil,muselo by mu být teď asi 81 let a to není možné. Pod podpisy byl ještě nákres se silně označenou čárou, táhnoucí se kdesi mezi lesy. Papír jsem vzala založila ho na začátek knihy. Otočila jsem na další list a začala číst.

Po staletí obývají Zemi s lidmi. Přesto už nepatří do lidské rasy. S lidmi mají společný už jen vzhled a to že jim v těle koluje krev jiných, které musejí zabíjet. Lidská krev je jejich potrava. Jsou to bezcitní zabijáci, které není snadné zničit natož je rozeznat od ostatních lidí. Pár pravidel jak je poznat přece jen existuje.

Na první pohled je patrná křídově bílá pokožka, která se na slunci třpytí jako by byla posetá diamanty. Jejich rysy jsou ostřejší než rysy, když byli ještě lidé. Největší rozdíl je ale v barvě očí. Ty mají karmínově rudé. Když mají hlad, mají oči celé černé, že ani nejsou vidět zorničky. Existují ale výjimky. Ty se nesmířily se životem vrahů lidí a proto se živý zvířecí krví. Jejich zorničky mají zlatohnědou barvu ….

 

Knihu jsem okamžitě zavřela. Proč si ze mě dělá Jackob pořád srandu. To si myslí že jsem tak pitomá a skočím mu na t0o nebo co? Ta knížka je jako špatný horor. Ale zajímá mě jak to skončí. Otevřela jsem ji tedy zpět a pokračovala ve čtení.

 

Jejich zorničky mají zlatohnědou barvu, ti dokáží odolávat lidské krvi a dokonce se mezi lidmi i pohybují.

Každý z jejich druhu má ale neobyčejně vyvinuté smysly. Dokonalý zrak, čich, sluch, neskutečná síla a rychlost z nich dělá pravé zabijáky.

Člověk se na jednoho z nich přemění jen pomocí jedu,který jim koluje v ústech. Stačí,když se jediná kapka jejich jedu smíchá s krví člověka a nastává přeměna.

Je to neobyčejně bolestivý proces. Jed koluje krví, kde přeměňuje další buňky na jed, společně s nimi pak obíhá celé tělo a zastavuje důležité orgány, zaceluje jizvy. Ano tento jed dokáže i člověka, který se zdá mrtvý přeměnit v to co jsou oni. Musí ale bít jeho srdce, které se pak už napořád zastaví. Nepotřebují srdce, protože necítí. Nepotřebují dýchat, nemají proč. Přeměna trvá obvykle tři dny, záleží ale na množství jedu v těle oběti.

Jediná možnost, jak zvětšovat jejich počet je přeměňovat další a další lidi. Nemohou mít totiž děti, jejich těla jakoby zamrznou a poté již nemění svoji podobu,nestárnou. Také nespí neznají únavu, nepotřebují jíst a ani pít stačí jim jen krev.

Mají taky své nadřízené. Sídlí v Itálii a je to silný rod Volturiů. Vládne jim a rozhoduje, kdo bude dál přežívat a kdo ne.

Někteří z nich jsou nadaní. Projevují se u nich určité schopnosti, které si osvojují. Existuje mnoho druhů schopností. Od těch neškodných – ovlivňování počasí, měnění podoby, vidění do minulosti, budoucnosti, přemisťování se z jednoho místa na druhé, čtení myšlenek,…

Jejich schopnosti také dokáží škodit – ovlivňování mysli, navozování bolesti, iluzí, přebírání schopností,…

Jejich druh má velké množství talentů, přesto jen malý zlomek z jejich celkového počtu nějakou schopnost vůbec má.

Lidé si myslí, že je zastaví česnek a kůl vražený do srdce, že je slunce spálí na prach a nebo že spí v rakvích a nevstupují do kostela. Nic z toho není pravda, lidé si to vymysleli, jen aby se nebáli. Zabít je lze jen jediným způsobem. Jejich těla roztrhat na kusy a ty následně spálit v ohni. Lidé jim vymysleli také různé přezdívky, nejčastěji je pojmenovávají jako upíry.

 

Dobrý vtip. Co tím chce Jakob dokázat? Nechce abych se stýkala s Cullenovýma, tak mi nakecá že jsou upíři a to mu nám věřit? Copak jsem malá holka věřící na pohádky? Prolistovala jsem knihu skoro až na konec. Tam bylo psané něco dalšího, tentokrát jiným rukopisem.

 

Upíři s nimiž máme smlouvu a nesmíme je zabít:

Carlisel Cullen

-neobyčejně odolává lidské krvi

-družka Esme Cullen

 

Esme Ceullen

-starostlivá, rovněž dobře odolává krvi

-druh Carlisle Cullen

 

Rossaline Cullen (Hale)

-neobyčejně krásná

-druh Emmett Cullen

 

Emmett Cullen

-neobyčejně silný

-družka Rossaline Cullen Hale

 

Alice Cullen

-vidí budoucnost

-druh Jasper Cullen Hale

 

Jasper Cullen (Hale)

-ovládá a cítí emoce jných

-družka Alice Cullen

 

Matt Cullen (Hale)

-Ovládá mysl jiných, dokáže donutit říci pravdu

-družku nemá

 

Edward Cullen

-čte myšlenky

-družku nemá

Při těchto slovech to se mnou seklo.

Otevřela jsem oči až po nějaké době, když mě začal olizovat Max ze strachu, že se mi něco stalo. Měl pravdu. Právě jsem si přečetla knížku starou asi jako Metuzalém a dozvěděla se, že je moje kamarádka a celá její rodina jsou upíři.

Ale je to vůbec pravda? To co se stalo na lyžáku v Coloradu jak tam do mě Emmett vrazil, ty jejich nešťastné tváře nad pitím, to jak mě Edward zachránil a neměl snowboard s jehož pomocí by sjel dolů, Alicina snaha vyhnout se v létě bazénu se mnou, … třeba to byla všechno jen náhoda? Na snowboardu se jezdí rychle, třeba jim ten čaj nechutnal, Edward tam třeba opravdu stál a Alice se třeba bojí vody. Háček je v tom že ve všem je slovo třeba. Ale ty oči a bledost jejich kůže, to že jsem je nikdy neviděla jíst a ani pít. Otočila jsem se k Maxovi, který stál nade mnou. „Ty si to taky myslíš? Proto si se Matta bál v tom lese?“ smutně zakňučel.

Ale já to tak nenechám, pomstím se. Pomstím se Jackobovi za to, co mi uděl. Za to že mi to dal přečíst i když neměl. Vzala jsem bundu, knížku a vyrazila z domu. Když jsem zavírala zvonil telefon, já ale neměla čas, spěchala jsem zabít Jackoba. Šla jsem podle mapy u podpisu té smlouvy.

Po chvíli se přede mnou objevily první domy. U jednoho jsem zaklepala. „Dobrý den, kde bych našla rodinu Blackových prosím?“ zeptala jsem se starší paní se šedivým copem a korálky, které v něm měla zapletené. „Babi kdo je to?“ zatahal ji za sukni malý chlapec s delšími havraními vlasy. „Je to poslední dům vpravo.“ Odpověděla mi žena chraplavým hlasem. Poděkovala jsem a začala hledat jejich dům. Po chvíli se přede mnou objevil. Byl celkem velký. Bíle natřená fasáda s ornamenty okolo oken a dveří mě upoutala. Před oknem byla lavička, na níž seděl Billy a pokuřoval dýmku. „Isabello!“ zakřičel a vrhl se okolo mě. “Je doma Jackob?“ zeptala jsem se naštvaným hlasem a v rukou jsem svírala knihu. Za chvíli se otevřely dveře a v nich se objevil on. Ten blbec co mi zkazil celý zbytek dne. „Ty jedem kryple! Idiote!“ ječela jsem na něj, zatímco jsem stála na špičkách a o hlavu mu mlátila s knihou až z ní lítaly listy. Nezmohl se ani na slovo, jen stál a nechával se mlátit knihou. Billy mě sledoval jako vraha. Proč mám takový pocit, že mu nešlo o Jackoba, ale o tu knihu. „Proč? Proč?“ ječela jsem na něj pořád dokola.“Proč!!“ když jsem to zakřičela potřetí, zlomil se mi hlas a já v slzách sklouzla na zem.

 

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 27. díl 2/2:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!