Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 21. díl

13.06.2009 (16:00) • Jitulka963 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3885×

21. Kamarádka

Bella Swan (úterý, začátek výcviku)

Čekala jsem, že se rozplácnu o strom, ale nic takového se podle mého mínění nestalo. Když jsem otevřela oči, spatřila jsem Edwarda, který mě držel v náručí a starostlivě se na mě díval. „Je Emmett v pořádku?“ vykoktala jsem. Zkoumal mě pohledem „Právě se málem rozplácneš o strom a ty se staráš o Emmetta?“přikývnout bylo automatické „No tomu nic nebude, maximálně mu něco zlomím, ale to až doma.“ Zažertoval. Chtěla jsem se ho zeptat ještě na něco, jenže náš rozhovor přerušil křik „Bellóó´, Bellóó!“ po chvíli se přiřítil Emmett a ihned se začal smát, po skouknutí výrazu Edwarde ale smích ustal. Vzhlédla jsem k Edwardovi a došlo mi,co je tady vtipného. Držel mě vysoko v náručí, moje ruce byly obmotané okolo jeho krku a obličeje jsme měli jen několik desítek centimetrů od sebe.

„Pusť mě.“ Zaprosila jsem a on mé přání splnil. Sotva jsem ale stála na nohou, zamotala se mi hlava a já se řítila k zemi. Dopadla jsem ale jinam. Můj let totiž skončil zase v edwardově náruči. „Dík.“ Zašeptala jsem. Při pádu jsem si všimla, že má na sobě Edward boty od snowboardu. Rozhlédla jsem se proto, ale snowboard nikde. Žádala jsem po něm vysvětlení „Edwarde? Jak jsi se sem vůbec dostal?“ „Já jsem stál tady a ty jsi domě vrazila.“ „NE! Ty jsi byl nahoře u sjezdu z lanovky.“ „Bello, já jsem už sjel dolů.“ „A na čem hmm?“ naše hádka by trvala déle, jenže ho přerušila Alice, která vyběhla kopec se snowboardem. „Edwardéé! Tady máš ten snowboar. Sjel ti z kopce!“ Edward přikývl. „Sakra Edwarde, to si nemůžeš vzít to svoje prkno? To musíš pořád krást to moje?! Já jsem kvůli tobě musel jít pěšky.“ Křičel Jasper, který se přiřítil z vršku sjezdovky. S těmito slovy vytrhl ze sněhu snowboar, který tam před chvíli zarazila Alice. Svým pohledem přejel nás všechny a zadělal si pusu rukou. Asi si uvědomil že jim něco zkazil. „Jo a mě říkejte čínská princezno!“ vložila jsem se do rozhovoru. Mého slovy se ihned chytil Edward „Dobře princezno, tak jestli Vaše milost dovolí, dopravím Vás na ošetřovnu.“ „Haha pan vtipný. Edwarde pusť mě, já tam dojdu sama.“ Zaprotestovala jsem, chytil mě ale ještě pevněji a snesl mě sám ze svahu. Dole jsme narazili na Carlisleho, který tam stál u hrnku kávy a nešťastně ho pozoroval. Edward mě odnesl k němu na ošetřovnu. „Bello, Bello. Co jsi proboha dělala?“ vyptával se. „Jezdila jsem s Alicí, udělalo se mi špatně a spadla jsem, Alice taky spadla ale vypadala tak nějak divně, jako by nebyla duchem přítomná. Zvedla jsem se a chtěla jsem jít za ní, ale zezadu do mě vrazil Emmett a já letěla ze svahu. Dole mě chytil Edward a odmítnul mě pustit a donesl až sem.“ Pokyvoval hlavou a mezitím mi přejížděl prsty po páteři. „Au.“ Zaprotestovala jsem, když jeho dotyk zesílil. „Vypadá to že máš pořádně naražený záda a taky levou nohu. Tímhle pro tebe asi výlet končí, musíš být klidu.“ Obličej se mi protáhl do znuděné masky. „Opravdu? Nešlo by třeba ---.“ Zarazil mě „Ne nešlo, tady máš léky proti bolesti a běž si lehnout. Edwarde?“ nemusel nic říkat. Edward mě chytil a odnesl. Myslím, že budu padat častěji, v jeho náruči se mi začíná celkem líbit.

„Díky.“ Špitla jsem, když mě položil na postel. Zavřel dveře a beze slova odešel.

Zadívala jsem se z okna. Jelikož bylo otevřené slyšela jsem co se tam odehrává. Emmett stál naproti Angele a mluvil sní. Spíš to ale vypadalo, že na ni křičí. Když jsme se zaposlouchala, zjistila jsem o čem se baví. „Hmm pěkný drby Angelo. Šíří se pěkně rychle.“ Spustil na ni klidným hlasem. Angela se jen ušklíbla, ale nemluvila. „Schválně, za jak dlouho se rozšíří, že se ti něco stalo. Třeba že tě někdo omylem zabil?“ Vykulila oči, stále ho poslouchala. „No za jak dlouho bude všude rozneseno, že jsme tě zabili?“ „Já nevím o čem mluvíš!“ bránila se. „Nepovídej, takže ty drby o tom že se včera Bella s Edwardem vyspala nejsou od tebe? Tak tomu nevěřím!“ Angela se narovnala a založila si ruce na prsou. Já jsem jen udiveně zírala z okna. Cože jsem měla udělat? No je pravda že si ze včerejška vůbec nic nepamatuju, ale tohle se nestalo určitě. Aspoň si to myslím. To přece nemohla udělat Angela, vždyť není taková. Nebo je? Třeba je ještě horší než si myslím. Tím by se vysvětlovalo, proč na ni ráno křičel i Jasper. Ale proč by mě bránili? ……Emmett na ni stále křičel. „Jestli nepřestaneš vynášet drby po celý škole věř mi, že ti ublížím.a jestli si ještě někdy něco o Belle vymyslíš, ublížím ti taky!“ sotva to dořekl, poplácal Angelu po zádech. Ta pod tíhou úderů upadla na zem, obličejem do sněhu. „Emmette! Seš normální! Co kdybys jí ublížil? Výš jak by se Carlisle zlobil. Já bych ji zabil už dávno, ale když jsme to vydržel já, tak to vydržíš i ty!“ mluvil další hlas. Za chvíli se mihly okolo okna bronzové vlasy. Byl to nejspíš Edward.

Lehla jsem si na postel a zavřela oči. Opravdu by mi něco takového Angela udělala? Proč by si vymýšlela takovýhle blbosti? Otočila jsem se na posteli čelem ke stěně a brzy na to mě pohltil spánek. Částečně to bylo určitě i vlivem léků od doktora Culena.

Edward Cullen (Položil Bellu na postel a spěchá ven k Emmettovi)

Po položení Belly na postel jsem vyběhl otravnou lidskou chůzí ven. Tam právě probíhala hádka velice naštvaného Emmetta a Angely. Když je naštvaný na upíra stejnou velikost jako je nyní naštvaný na Angelu, dotyčný upír odchází s vážnými následky, ne-li smrtí. Musím ho zastavit. Právě jsem rozrazil dveře a uviděl Angelu ležící obličejem ve sněhu. Emmettovi v hlavě vířily myšlenky typu Táák, teď už jen jedna rána a je po tobě. Přešel jsem k němu a odtáhl ho za rukáv dál od Angely. V obličeji jsem mu viděl vinu. „Emmette! Seš normální! Co kdybys jí ublížil? Výš jak by se Carlisle zlobil. Já bych ji zabil už dávno, ale když jsme to vydržel já, tak to vydržíš i ty!“ s těmito slovy jsem ho chytil za ucho a táhnul k pokoji Rossaline. Když jsem rozrazil dveře, Rose seděla na posteli a četla si. „Můžeš si laskavě hlídat manžela? Nerad bych se ZASE stěhoval!“ Rose se zvedla a přeměřila si ho pohledem. Než Emmett stihnul podat vysvětlení, Rose mu zasadila takovou facku, že se posadil. „Tý jo zlato, seš čím dál lepší.“ Ušklíbnul se, když se zvedal. Přistála mu z druhé strany opět facka. Můj odchod z pokoje byl namístě. Nechci dostat taky facku.

Seděl jsem na posteli a zase usilovně přemýšlel. Ozvalo se zaklepání a dovnitř nakoukla střapatá hlava mé setry. „Potřebuješ něco Alice?“ ptal jsem se ihned, jakmile jsem spatřil její výraz. Měl neurčitou podobu. „No, víš já jen že by tě možná zajímalo, že Bella odjíždí.“ Vykulil jsem na ni oči. „Co? Kdy? Kde? Kam? Jak? Proč?“ nechápavě zakroutila hlavou a vstoupila dovnitř. „Ty máš opravdu dlouhý vedení. Díky Emmettovi přece spadla ze svahu a má naražený záda a nohu. Carlisle ji nařídil odpočinek ona si zavolá setře aby ji odvezla.“ „Já myslel že jí nevidíš budoucnost?“ podle výrazu jsem se dotknul jejího citlivého místa. To, že nevidí někoho budoucnost je stresuje. S viděním budoucnosti Belly je na tom stejně jako já se čtením jejích myšlenek. Nic nevidí jasně, vše

jen rozmazaně. „Ty zapomínáš že Bella je má kamarádka a tudíž mi to třeba mohla říct dobrovolně ne?“ „Musím si jít něco zařídit.“ S těmito slovy jsem vyběhl přímo do pokoje Belly. Seděla na posteli a balila si věci to tašky. Alice tedy měla pravdu. „Ahoj Bello, jak se cítíš?“začal jsem rozhovor. Vylekaně nadskočila z postele. Viditelně se lekla, až se její tep skoro dvakrát tak zrychlil. Rychle zamrkala a trhaně ze sebe vysoukala

„Aahhoojj. Trošku mi připomínáš tvého otce a Alici. Ta se mě taky pořád vyptává. Potřebuješ něco?“ jo to si piš že potřebuju. „No…víš… já jedu zpátky do Forks a tak jsem si říkal, jestli by jsi třeba nechtěla jet se mnou?“ usmála se a přikývla. „Pojedu a strašně ráda.“ „Chceš pomoct balit?“ záporně zakývala hlavou. „Už to mám, ale to pojedeme už dnes.“ „Jo, máš s tím problém, můžeme to odsunout?“ „Ne, ne to je dobrý, jen mě to překvapilo že tak brzy.“ Usmál jsem se a s omluvou odešel skákat radostí do svého pokoje.

Upír má srdce, i když kamenné. Může ale cítit pocity kamenným srdcem? Je to přece pořád srdce ne? Jestliže bych mohl cítit pocity, tak teď právě zažívám jeden z nich. Je nový a mnou ještě neobjevený, až doteď.

Bella Swan (leží na posteli a přemýšlí, co má dělat, přichází Alice)

Ozvalo se zaklepání a já vzhlédla. Ve dveřích stála Alice, na tváři ustaraný výraz. „Umřel někdo?“ zažertovala jsem. „Hahaha, moc vtipné, jak se cítíš?“ „Ale jo, zatím ži ju, ale zavolám Claudii ať pro mě přijede.“ Opáčila jsem, Alice nadhodila zadumaný výraz. „Musím si jít něco zařídit.“ Pronesla již napůl ve dveřích. Posadila jsem se a vytáhla spoza postele tašku, do ní jsem úhledně vracela oblečení, které jsem si sem přivezla.

„Ahoj Bello, jak se cítíš?“ ozval se hlas a já leknutím nadskočila. Byl to Edward. „Aahhoojj. Trošku mi připomínáš tvého otce a Alici. Ta se mě taky pořád vyptává. Potřebuješ něco?“ vykoktala jsem po chvíli. Zkoumal mě pohledem „No…víš… já jedu zpátky do Forks a tak jsem si říkal, jestli by jsi třeba nechtěla jet se mnou?“ „Pojedu a strašně ráda.“ „Chceš pomoct balit?“

Zakývala jsem na nesouhlas„Už to mám, ale to pojedeme už dnes.“ „Jo, máš s tím problém, můžeme to odsunout?“ „Ne, ne to je dobrý, jen mě to překvapilo že tak brzy.“ Usmál se a odešel.

Měla jsem sbaleno a jen jsem čekala, až mi přijde oznámit, že odjíždíme. Ozvalo se váhavé zaklepání a Edward nejistě vešel jako by si snad myslel, že jsme změnila názor. „Jedeme?“ zeptala jsem se vesele a chystala se zvednout. Edward byl mžiku umě a bral mě do náručí. Ne že by se mi to nelíbilo, jen si připadám trapně, když mě pořád nosí v náručí. „Já mám nohy.“ Zaprotestovala jsem. On mě ale nepustil a vyšel se mnou ven z pokoje. Všichni studenti se za námi na potkání otáčeli. Až když jsme vyšli před hotel, pustil mě na zem. Bylo to ovšem u lavičky a tak mi nakázal, ať si sednu. Poslechla jsem a on odešel.

Za chvíli se ozvalo kvílení brzd a já se otočila za zvukem. Před hotelem zabrzdilo šedé auto.

Myslela jsem, že je to Edward, když jsem ale zaostřila svůj pohled na muže vycházejícího z auta, zjistila jsem že to Edward není. Byl to on …

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek

Autor: Jitulka963 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 21. díl :