Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 15. díl 1/2

20.05.2009 (13:00) • Jitulka963 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3782×

15.Nákupy

Edward Cullen (úterní vyučování po obědě)

Jak já nesnášel tento den, tuto hodinu. Pokaždé jsme se museli přetvařovat ještě více, byl tělocvik. Po nástupu do školy jsme dostali na výběr. Buď tělocvik, nebo další jazyk. Celá naše rodina souhlasila s dalším jazykem. Bylo ovšem plno a my se museli podřídit a chodit na hodiny tělocviku. Pokoušeli jsme se propadnout, poté jsme se vymlouvali na astma, epileptické záchvaty. Nic z toho nezabralo a dnes čekám spolu s Jasperem na další hodinu.

„Nástup!" zavelej učitel. Řada byla na mě. Odříkal jsme naučenou frázi a zařadil se do zástupu. Hodina „přetvářky" začala. Napřed pět koleček na zahřátí. S Jaseperem jsme se snažili běžet co nejpomaleji, i přesto nám patřily první místa. Učitel zavelel podruhé „Dnes budeme skákat do výšky." Celou třídou proběhl nesouhlas. Co si co měli oni stěžovat. Zatímco se snažili ostatní vyskočit co nejvýše, Jas a já jsme skákali co nejníž. I přesto pro nás nebyl problém skočit metr šedesát. Celá hodina probíhala v podobném duchu.

***

První věta kterou Alice pronesla po příjezdu do domu byla „Rose pojedeme nakupovat?" to s nadšením souhlasila a tak obě vyrazily na nákupy. Asi po třech hodinách přijela Rose sama a s naštvaně práskla dveřmi. „Já ji zabiju!" křičela pořád dokola."Je to pitomej člověk, co na ní pořád vidí!" rozčilovala se a ani Jasper ji moc napomohla,když jí poslal vlnu klidu. „Zlatíčko pojď, posaď se všechno nám pověz." Snažila se zachránit situaci Esme. Rose se zklidnila a začala vyprávět. „no, zrovna kdyžjsem si zkoušela úplně krásný tričko, takmě Alice vytáhla z obchodu se slovy že musíme jít, což je u ní neobvyklé." S tím jsme všichni souhlasili a tak pokračovala. „vyšli jsme z obchodu a Alice si to namířila na nějaké parkoviště. A tam seděla ona!" Rose zase začala ječet a praštila do konferenčního stolku, který se nárazem rozpůlil. „Víš co? Půjdeme na lov." Navrhl jí Emmett a v mžiku až na sedačce neseděli.

Všichni se rozešli do pokojů.

Bella Swan (úterní odpoledne, Bella jede na nákupy)

Proč bych vlastně neměla jít nakupovat? Vždyť Charlie toho pro mě dělá tolik. No zase tolik ne, jen mě přihlásil na školu a odvezl od sestry, taky mě tu nechává bydlet...

Vzala jsem si autoatlas a začala pilně studovat nejbližší obchody. Ve Forks jich moc není, v Port Angeles jich je daleko víc. Po chvíli přemýšlení bylo rozhodnuto, jedu do Port Angeles.

S autoatlasem po boku jsem vyrazila na cestu. Cesta ubíhala poněkud rychle, zvláště když jedu svou oblíbenou stovkou. Ještě že se mnou nejezdí Charlie, ten by mi asi napařil pokut, že bych to nesplatila do konce života.

Když jsem dorazila do města, bylo něco kolem páté. Jenže jsem nějak jela mimo mapu a teď nevím kde jsem. „Sakra! Já jsem ale husa, jak se teď dostanu domů? Hlavně že jsem Port Angeles! Proč jsem sem jenom jezdila, mohla jsem nakoupit i ve Forks." S tímtéo pomyšlením jsem vystoupila z auta a posadila se na lavičku, která byla nedaleko.

Nyní jsem se mohla plně oddat mému vzteku. Když už nevím kde jsem, tak ať jsem ztracená pořádně. Atlas skončil v koši s roztrhanými stránkami. Zrovna jsem se chystala zničit můj mobil, na který jsem přes slzy skoro neviděla. Zabránil mi v tom důvěrně známý hlas. Byla to Alice „ Bello!" křičela a běžela přímo ke mně. Rychle jsem si otřela slzy. Zastavila těsně přede mnou. Mezitím došla i Rossaline, která tu byla očividně s ní. „Co tu děláš?" ptala se Alice, jen co popadla dech. „No já jsem se tak trošku ztratila. Chtěla jsem nakupovat a -„ Alice mě přerušila „Nakupovat? Tak to můžeš pokračovat s námi. Rose to nebude vadit že ne?" S prosbou se na ni otočila. Ta se jen ušklíbla. „No já tady nebudu překážet. Stejně mě už čeká doma Emmett." Otočila se a odešla pryč. „Hmm nevadí. Nakupovat můžu s tebou." Povzdechla si a už mě táhla k obchoďáku H&M.

Zastavila jsem se. „Jak víš co mám kupovat?" zapřemýšlela a spadl jí úsměv. „Ty nejdeš kupovat oblečení?" tvářila se ještě zmučeněji. „Ne. Já mám nakoupit jídlo." Zatvářila se sklíčeně, ihned poté se jí obličej zase rozzářil. „Tak nakoupíš jídlo a pak půjdeš se mnou nakupovat oblečení že jo?" udělala dokonalé psí oči. Těm nešlo odolat. Přikývla jsem.

V obchodě s potravinami jsme strávily asi jenom deset minut. Poté se dočkala mého slibu. Vzala mě do prvního butiku který uviděla. Nabrala hromadu oblečení a podala mi ji se slovy „Tohle si vyzkoušej, mělo by ti to pasovat." Nestihla jsem ani protestovat. Zatlačila mě do kabinky. Každý kousek oblečení jsem jí na sobě musela předvést. Musím uznat že má vkus. Jenže to oblečení je hrozně drahé a já tady zase tolik peněz nemám. Když jsem měla asi deset triček, patery kalhoty, dvoje sukně a jedny boty musela jsem ji zastavit. „Alice, víš to oblečení je vážně hezké, ale já tady zase nemám tolik peněz." Nechápavě se na mě podívala a odložila další hromadu oblečení. „Já jsem ale řekla že jdeš nakupovat, ne že to budeš platit." Oponovala mi. Zakroutila jsem hlavou „Alice to oblečení je moje, nemůžeš ho platit ty!" jen se pousmála a zašmátrala v kapsy. Vytáhla zlatou kreditu „To nebudu platit já, ale tatínek." Neunikl mi úšklebek „Jenomže tatínek jak mu říkáš platí za vás, nemůže platit za mě." Alice vypadala, jakoby jí už docházely argumenty. „Hele Bello, platí za pět dětí, kteří ani nejsou jeho, tak proč by ti to nemohl zaplatit?"už jsem jí neodporovala, stejně to nemá cenu. Poctivě jsem se jí předvedla v dalších kouscích oblečení, které jak sama řekla mi hróózně sluší a taky si je musím přidat do svého šatníku. Můj plán byl naprosto jednoduchý. Vzít oblečení a zaplatit si ho sama. Jenže Alice jakoby to věděla a stoupla si s ním tak, abych ho nemohla ukořistit zaplatit ze svého.

Vyšli jsme před obchod, až nyní jsem si všimla co Alici donutilo ukončit nákupy. Venku byla tma a ihned po našem odchodu otočily cedulku na dveřích nyní už tam bylo „Closed". Podívala jsem se na Alici, ta si užívala pocit, že je venku as taškami plnými nového oblečení. Trošku jsem si do ní rýpla „Připomínáš mi mou sestru,ta je v obchodech taky vždycky až do zavírací doby." Její obličej se rozzářil. "Tak s tou půjdu někdy na nákupy." Pronesla si skoro jen pro sebe. Na parkovišti stálo už jen moje auto. „Myslím že pojedeš se mnou. Jinou možnost stejně nemáš. Leda že by se ti tělo běžet." Jen přikývl a s pousmála se. Na zadní sedadla jsme naházely tašky s oblečením kterých bylo opravdu požehnaně. Alice si sedla na sedadlo spolujezdce a navigovala mě, kudy mám jet abych se dostala ven z města. Šlo jí to bravurně.

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek

Autor: Jitulka963 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 15. díl 1/2: