Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 13. díl

Stephenie Meyer


Můj osud - 13. dílDalší kapitolka. Pro větší přehlednost jsem se rozhodla dávat ke jménům kdo přívěh vypráví i místo, popřípadě čas. Bude tam také bitka Alice versus Matt.

 

13. Další den, další Cullenovi

Bella Swan (úterý ráno, chystá se do školy)

Celou noc jsem nemohla usnout. Můj strach, se že je to jen sen mě neopouštěl. Nikdo o té novině nevěděl. Charlie byl v práci a volat to Alici bylo naprosto zbytečné. Až k ránu byl spánek nepřekonatelný, usnula jsem skoro vyčerpáním. Vzbudil mě opět až budík. Myslím že z něho něco nepozorovaně vytáhnu a budu dělat, že je rozbitý, do školy se mi totiž vůbec nechce. Co když už tam Alice nebude? Co když si všechno jen nalhávám? Z mého přemýšlení mě vyrušil opětovný zvuk budíku. Tentokrát to bylo jeho poslední zazvonění. Nedalo se ovšem nic dělat, do školy se musí. Vyšla jsem do koupelny a připravila se. V kuchyni jsem již měla nachystanou snídani a u ní vzkaz od Charlieho. Stálo v něm že se moc omlouvá, ale že musí být práci kvůli dalšímu případu. Snídani jsem nechala na stole, neměla jsem na ni chuť, nasedla do svého auta a vydala se směr škola.

Přijela jsem tam brzy, tentokrát ale schválně. Potřebovala jsem do kanceláře. Najít ji podle plánku nebyl problém, byla označena velkou číslicí - 1. došla jsem ke dveřím a zaklepala. „Dále."ozvalo se zevnitř. Musela jsem se paní Dullové omluvit za to,že jsem včera nepřišla. Mou výmluvu o tom, že mi nebylo dobře spolkla snadno. Obvykle mi nikdo nevěří, protože neumím lhát. Těsně před zvoněním mě propustila z kabinetu. Podívala jsem se na rozvrh. První hodinu byla španělština. Na plánku byla učebna označená pod číslem patnáct. Když jsem otevřela dveře zazvonilo. Do třídy jsem se vřítila jako blesk. Žáci se mezi sebou bavili, ale jen než jsem vstoupila. Všechny hlasy zmlkly. Španělština asi nepatřil mezi nejoblíbenější cizí jazyk, třída byla poloprázdná. Skoro všichni mi ukazovali, ať si sednu k nim. Odmítala jsem je a procházela uličkou k poslednímu volnému místu. Cestou jsem si všimla chlapce. Myslím že to byl Jasper. „Můžu si za tebou sednout?" zeptala jsem se ho. Přitakal. Celá třída se na mě podívala výrazem naznačujícím větu. „Zbláznila se." To že se tady na škole s Culeny nikdo nebaví ale neznamená, že i já budu dodržovat toto pravidlo. „Jak se máš?" zeptal se mě ihned po dosednutí. „Jde to, nějak si tu začínám zvykat." Pousmál se. „ Ty kamarádíš s Alčou co? Neunavuje tě ještě její ukacanost?" nad oslovením Alice jsem se musela zamyslet. Jmenovala se tak andulka babičky, potom ji snědla kočka. „Ne, Alice je v pohodě. Nevím co bych si bez ní počala." Zase se usmál. „Hele ale neříkej Alici Alča, ona by mě nejspíš zabila. Tuhle přezdívku totiž nenávidí. A dej si bacha, až s tebou bude chtít jít na nákupy." Tentokrát jsem se zasmála já. „No molestar usted?"zeptal se učitel, který zničil naši konverzaci. Snažila jsem si vybavit co to znamená. Poté my vyšlo něco jako „Neruším vás?". Jasper zareagoval pohotově. „Está nos esto mucho pena, ya con esto habrá repetier."odpověděl učiteli. Ten se na něj jen nevěřícně podíval."Co jsi mu proboha řekl?" ptala jsem se. Chvíli přemýšlel. „Něco v tom smyslu, že je nám to velice líto a že se to již nebude opakovat." Musela jsem uznat, že španělštinu ovládá. Až do zazvonění ohlašující, že hodina skončila jsem si sním povídala. Poté mě doprovodil do další učebny na hodinu angličtiny. Tam jsem si všimla Alice a Edwarda. Alice na Jaspera zamával a mě ukázal na volné místo za ní. Místo vedle Edwarda. Myslím, že by mi to záviděla celá spousta holek na škole. Já jsem na něj ale měla opačný názor. Podle mě je to nafoukaný spratek, který si myslí, že když je hezkej, tak že může všechno.

Edward Cullen ( pondělní obědy, Alice s Bellou sedí u jiného stolu)

Celou dobu seděla Alice s Isabellou na oběděch a poslouchala ji. Bella, jak jsem ji začal říkat, ale nevěděla, že ji celou dobu poslouchá i naše rodina. Všem se v hlavě rodily zajímavé myšlenky.

 

Jasper

„Chudák děvče. Myslím, že se s ní skamarádím. Alči by určitě vadilo, kdybych se nesnášel s její nejlepší kamarádkou."

Rose

Ježiši jak vypadá. Ty vlasy, make-up. Vlastně ona ani žádný nemá! No prostě hrůza. Nechápu, jak se může Alice kamarádit s něčím takovýmhle. Ale musím zjistit, kde koupila ten svetr. Ten je božský!"

Emmett

„Je s ní sranda. S tou se budu bavit."

Za chvíli mělo zvonit. Vyzval jsem je tedy, aby odešli na posední dvě hodiny a nebyli moc nápadní. V jídelně jsme zůstali totiž jen mi, Bella, Angela a pár studentů.

Konec školy pro mě znamenal utrpení. Chtěl jsem na lov. Vlastně jsem už musel na lov. Ale jen do té doby, než jsem přijeli domů.

Všichni se rozešli do svých pokojů. Až na Alici s Rose. Rose šla Alici oznámit a ukázat v jakém hrozném stavu se její auto nachází. Chudák se bála, jak Alice zareaguje, tento proslov, který ji nyní přednášela si plánovala celou školu. „Alice, je mi to hrozně líto. Vím že jsi to auto měla opravdu ráda, ale nejde to. Už to nespravím. Je po něm." Sotva to dořekla, couvla o dva kroky dozadu. Udělala správně. Alice s z garáží vyřítila jako střela přímo do pokoje Matta. Praštila s ním o zem a začala ho vší silou škrtit. Všichni jsme se přišli podívat, bylo na co. Ne zemi ležel Matt a kopal nohama bezmocně do země. Na něm seděla Alice a hlavou mu mlátila o zem, přitom ho stihla ještě škrtit. Opravdu zábavné. Emmett se rozhodl jednat. Chytil Alici kolem pasu a pokoušel se ji servat z Matta. Až se k němu přidal i Carlisle a Jasper, podařilo se mu to. Já s Rose jsme Matta odtrhávali z druhé strany. Alice se ho držela jako klíště. Klíště, které se vás chystá rozcupovat na tak malé kousíčky, že by jste k opětovnému složení potřebovali hodně silnou lupu. Opravdu velice zábavné. V myšlenkách Alice jsem viděl jediné. Pohřeb, všichni předstírají pláč Alice se loučí s autem, pro které vykapala vlastnoručně hrob. Vedle hrobu leží kbelík a v něm ostatky Matta. A vedle kbelíku nápis.

„Můžeš si za to sám, tak teď pikej. Alice"

 

Hodinu poté, co jsem Matta zachránili od jisté smrti byla Alice zavřená s Jasperem v pokoji. Ten se ji snažil pokusit uklidnit. „Alicemi ti koupím to žluté Porsche jak jsi chtěla. Hlavně se už uklidni." Zaprosil jsme. S vroucím obětím se mi vrhla kolem krku. „Díky bráško."zašeptala.

***

Další den. Zase škola. Zase Bella. Zase ta její vůně a moje neschopnost číst ji myšlenky. Těsně před odjezdem do školy jsem si skočil na lov. Na snídani mi postačily dva medvědi a srnka. První hodina uběhla v pohodě. Myslel jsem, že to tam bude i další hodinu, ale jen do doby, než se ve dveřích objevila Bella s Jasperem.

 

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 13. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!