Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Life With Them - 7.kap.

09.06.2009 (13:30) • blondeTeru • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1516×

"You are so kind." <Jsi tak milá.> ironicky se ušklíbne. Mlčela jsem, nevěděla jsem co říct.
"But you was always kind."<Ale ty jsi byla vždy milá.> mrkl na mě. Nechápala jsem, jak to myslel. Tázavě jsem na něj zírala.
"You´re still same. Maybe different colour of hair, but still gorgeous. How many years it is? 35 years? God, unbelievable. Remember? You had a lot of crazy ideas and I owe apologize to you." <Jsi stále stejná. Možná jiná barva vlasů, ale stále nádherná. Kolik let to je? 35 let? Bože, neuvěřitelné. Pamatuješ? Měla jsi tolik šílených nápadů a já ti dlužím omluvu.> zahleděl se do země. Co? Byla jsem absolutně mimo.
"Er, I´m 16, you know? So you don´t owe me anything." <Ehm, je mi 16, víš? Takže mně nic nedlužíš.> objasnila jsem. Zvedl ke mně zrak.
"I must to apologize, obviously. I missed you so much." <Musím se ti omluvit, samozřejmě. Tak moc jsi mi chyběla.> příblíží se ke mně a chytne mě za ruku, co jsem měla položenou v klíně.
"I must tell you a truth. I didn´t know you for a few hours ago. But style of your speaking, how you move. I am so glad to see you again." <Musím ti říct pravdu. Před pár hodinama jsem tě nepoznal. Ale styl tvého mluvení, jak se hýbeš. Jsem tak rád, že tě znovu vidím.> dořekl a přimáčkl si mě k sobě.
"What are you doing this? I don´t understand. You was very kind on me. When you helped me" <Co to děláš? Nechápu. Byl jsi ke mně moc milý. Když jsi mi pomohl> ukázala jsem na ruku. "Or when you told me you want to see me again. But I see you for first time today. So, that´s all. Anything else?" <Nebo když jsi mi řekl, že mě chceš znova vidět. Ale dnes tě vidím poprvé. Takže, to je všechno. Ještě něco?> nechápavě jsem na něj pohlédla a začínala jsem mít zlost, jelikož jsem naprosto nevěděla, o čem to mluví.
"Annie, I know you still love me." <Annie, vím, že mě stále miluješ.> řekl. Teď jsem už rozhodně musela vypadat jak šílenec. Jednak proto, že mě mým druhým jménem nikdo nenazýval a navíc ho moc lidí ani neznalo a taky že ho miluju? Ehm, to snad ne?! Já miluju Edwarda z příběhu, ne tohodle tajemného sebevědomého hezouna.
"Stop!" řekla jsem potichu.
"Honey, I am so happy I am here with you. Maybe we should buy our own house. Somewhere on the beach, hm?" <Zlato, jsem tak šťastný, že jsem tu s tebou. Možná bychom si měli koupit náš vlastní dům. Někde na pláži, hm?> pohlédl se zájmem na mě. Věnovala jsem mu jeden z mých nechápavých pohledů. Bylo toho na mě už moc. Odtrhla jsem se od něj.
"Stop! I don´t know what you think. House, that sounds great, but you get mad, right? <Přestaň! nevím, co myslíš. Dům, to zní skvěle, ale ty jsi zešílel, že?>
"Come on, darling." <No tak, miláčku.> řekl a natáhl ke mně ruku. Couvala jsem od něj. Topila jsem se ve svých myšlenkách. Nerozuměla jsem tomu, začala jsem se pomalu bát. Co to má sakra znamenat?! Když jsem se rozhlédla okolo, hodně zvědavých očí na nás zíralo. Edward mezitím změnil pohled ze "zamilovaného" na "nechápavého". Nevěřícně jsem na něj hleděla.
"Who are you?" <Kdo jsi?> tiše jsem se zeptala, se strachem v hlase.
"The silly question. I´m Edward, we lived together for long time. It were beautiful times." <Hloupá otázka. Jsem Edward, dlouhou dobu jsme spolu žili. Byly to krásné časy.> zasněně se na mě podíval. Začala jsem se hystericky smát a stále jsem od něj ustupovala pryč. Nechápala jsem ho a ani jsem o to nestála.
"Do I look like 35 years old woman?" <Vypadám jako 35letá stará ženská?> zeptala jsem se mezi zoufalým smíchem.
"You don´t grow up, you don´t get older. But you know it!" <Nerosteš, nestárneš. Ale to ty víš.> zmateně se na mě podíval.
"No, I don´t." <Ne, nevím.> kývala jsem halvou do stran.
"I thought you are Edward Cullen. This one from books and movie. But not. You are only madman, right?" <Myslela jsem, že jsi Edward Cullen. Ten z knížek a filmu. Ale ne. Jsi pouze blázen, co?> vzdalovala jsem se od něj dál a dál.
"Annie, wait." <Annie, počkej.> zavolal na mě a míříl ke mně.
"Don´t mont to me. Actually, I don´t know you. So, go away, please." <Nepřibližuj se ke mně! Vlastně, tě neznám. Tak, jdi pryč, prosím> křičela jsem na něj a utíkala po schodech ke svému pokoji. Rozrazila jsem dveře a zalezla do koupelny.
Co je vlastně zač?! Jak může říct, že jsme spolu před 35 lety žili?! Jak vůbec může říct, že ho miluju?! Sesypala jsem se na podlahu, přitáhla si kolena k tělu a objala je rukama. Takový blázen! opravdu z něj mám strach! Absolutně mi vyvrátil mou představu o dokonalém Edwardovi, kterého jsem tolik zbožňovala.Už to nebyl on. Stále se mi v hlavě rojily otázky, co je zač, proč zrovna já.
Natáhla jsem se pro zrcátko. Zahleděla jsem se do svého odrazu a pohladila se po váři. Je mi 16, přesvědčovala jsem se. Stále jsem si prohlížela obličej. Žádné vrásky, nevypadala jsem na 35. Proč se sakra snažím sama sebe přesvědčit?! Je mi 16! Myšlenky mě unášely dál a dál až sjem podlehla spánku.
Ráno jsem se probudila s hlavou na zemi. Pomalu jsem se snažila vstát, ale byla jsem celá polámaná. Podívala jsem se na hodinkyy. Půl osmé. Páni, třeba stihnu i snídani. Při představě na jídlo, mi začalo hlasitě kručet v žaludku. Zalezla jsem do sprchy a pustila na sebe proud vody. Jak osvěžující. Vyčistila jsem si zuby, namalovala se, převlékla se. Bylo přesně osm hodin, když jsem pomaličku scházela schod po schodu do jídelny. Byla to vlastně taková menší restaurace. Vybrala jsem si stůl u okna a posadila se.
"Excuse madam?" <Promiňte slečno?> někdo na mě promluvil a já k tomu hlasu zvedla hlavu. Poslíček.
"Yeah?"
"This packet was send to you." <Tento balíček vám byl poslán.> a natahoval se ke mně s papírem o převzetí. Podepsala jsem to a nakonec mi podal i balíček.
Zkoumala jsem ho pohledem. Nebyl nijak velký. Rozbalila jsem ho a byla v něm nějaká krabička. Otevřela jsem ji a zírala jsem na to s otevřenou pusou. Nádherný řetízek. Byl stříbrný a na tom malinké kytičky s kamínky. Byl skutečně neobyčejný, byl dokonalý. Všimla jsem si přiloženého poskládaného papírku. Otevřela jsem ho. "Remember? It's kind of fun to do the impossible. E." <"Vzpomínáš? Je docela zábavné dělat nemožné. E.">
E? E jako Edward? Doufala jsem, že tohle všechno je jen sen, vždyť za pár hodin odjíždím. Musí mi i teď dělat peklo? Znovu jsem si prohlédla ten řetízek. Byl opravdu neskutečně krásný. Prohlédla jsem si ten vzkaz. Dělat nemožné? Co je to za hloupost?
Docela mě přešel i hlad. Sebrala jsem se do pokoje s myšlenkou, že naposledy zavítám do Forks.

6.kapitola

Autor: blondeTeru (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Life With Them - 7.kap.: