Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward Anthony Masen- Prokletí či osud? 14. Kapitola

1.Yasmine-Rozbřesk

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Edward Anthony Masen- Prokletí či osud? 14. KapitolaTak přinášíme další díl naší společné povídky. Po pravdě jsme chtěly s vydáním ještě chvíli počkat, ale slíbily jsme, že bude dnes další díl. Tak ho tady máte a teď pozorně čtěte... na konci se vyjádřete, jak bysme měly pokračovat. Oznamujeme předem, že bez vašeho vyjádření nepokračujeme... Vaše Reni21 a Ejdriana

25.10.2009 (18:30) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1312×

 


Srdce se jí trochu rozbušilo, ale snažila se vypadat klidně, ale její myšlenky také mluvily za vše.

Měla nekalé úmysly. Nemohl jsem si pomoci, ale chtěl jsem vědět, jak mě hodlá svést. Moje zvědavost byla silnější než zdravý rozum. Možná, že jsem už ani ten zdravý rozum v její přítomnosti moc neměl. Nechápal jsem, co se se mnou děje. Nepoznával jsem se. Jakoby mě někdo vyměnil.

Šli jsem pomalu dál tou temnou uličkou. Sem tam jsem se po Gině koukl, abych se ujistil, že jde pořád za mnou. Její myšlenky utichaly, tak jsem se prvně lekl, jestli jí něco není, ale byla v pořádku a šla pořád v těsném závěsu a sledovala každý můj pohyb, stejně tak jako já ten její.

Konečně jsme došli na místo, které jsem pro náš projekt vybral. Byl to hřbitov. Padlo mnoho lidí a zde jsou pochováni. Kde jinde by bylo ideálnější místo než tady, kde se střetává tolik různých příběhů?

Podíval jsem se na Ginu a viděl její počáteční šok.

“To…to se budeme potulovat teď v noci po hřbitově?” Vyšlo z ní vyděšeně. Došel jsem těsně k ní a naklonil se k její tváři. Její srdce se divoce rozběhlo a tím mi na tváři vykouzlil úsměv.

“Ano, snad se nebojíš?” Pošeptal jsem ji svůdně do ucha a viděl, jak ji po celém těle naskočila husí kůže. Zvedla hlavu a sváděla mě svým nevinným, ale přesto provokativním pohledem. Musel jsem se od ní vzdálit, protože nevím jestli bych se v její blízkosti ovládal a já nechtěl podlehnout. Nevím jestli by to bylo správné a navíc co kdybych ji nějak ublížil. To bych si neodpustil.

Udělal jsem pár kroků vzad a narazil na stěnu vchodové brány. Ona také udělala pár kroků, ale směrem ke mně. Téměř se mě dotýkala, ale pak se najednou stáhla a šla k bráně. Nepochopil jsem, co tohle mělo znamenat. Ona na nic nemyslela, jakoby měla v hlavě naprosto prázdno, jakoby se od všeho osvobodila. I pro mě to bylo osvobození pro jednou nic neslyšet.

Párkrát se po mně otočila a oči´jí ve svitu měsíce nádherně svítily. Nemohl jsem se od nich odtrhnout. Byla nádherná, kouzelná. Narazil jsem do ni, protože se prudce zastavila a já nedával pozor. Kdybych ji nezachytl, tak by spadla. Držel jsem ji v náruči a měl nutkání ji nepustit a hlavně jí políbit. Pomalu jsem se přibližoval k jejím plným rtům a skoro už jsem ji políbil, když v tom nad námi zakrákala vrána, která mě vrátila zpět do reality.

“Promiň, já…nechal jsem se unést. Už se to nestane.”

“Ne to já bych se měla omlouvat, že mi to je líto, ale…není.” Došla až ke mně a chytla mě za ruku. Nevěděl jsem co dělat. Jestli ji odradit nebo ji nechat. Chtěl jsem a zároveň i nechtěl obojí.

Sklopil jsem hlavu a podíval se na naše propletené ruce. Nechal jsem to být a vydal se ke kobce a za sebou ji táhl. Aspoň nemohla utéct, možná by neuškodilo ji trochu postrašit, když mě ona tak škádlí.

Zastavil jsem před velkou starou  hrobkou z černého mramoru. Jen pohled na ní jí rozrušil. Šel jsem ke dveřím, ale byly zavřené. Slyšel jsem jak si oddychla. Přece bych ji nemohl tak zklamat a ušetřit ji toho zklamání, že by o to přišla. Jedným rychlým a jednoduchým pohybem jsem zámek ztrhl a odhodil. Její uklidněné srdce se opět rozbušilo. Nechtěla tam jít, ale snažila se na sobě nedát nic znát.
"Pojď ať tady nejsme do půlnoci. Víš, že tady straší?" Srdce ji běželo maratón. Začínal jsem se trochu bát, aby třeba nedostala infarkt. Vtáhl jsem ji za sebou dovnitř a zavřel za námi dveře. Byla tu tma, ale já viděl dokonale. Na boku byla pochodeň, tak jsem ji vzal a zapálil, aby tu bylo aspoň minimum světla. Vypadalo to tady opravdu strašidelně.

"Víš o téhle hrobce koluje jedna pověst. Prý zde zemřelo mnoho lidí a jejich duchové se zde pořád potulují a berou si duše živých. Odvedou je s sebou, aby nebloudily samy. Duše tohoto člověka pak nikdy nenajde klid. Většinou se to děje o půlnoci, což bude tak za půl hodinky řekl bych. Zůstaneme tady?"

Viděl jsem ji na očích, že je vystrašená strachy, ale viděl jsem v nich i něco jiného. Něco co jsem nedokázal rozpoznat. Natiskla své tělo na to mé a tím způsobila, že jsem se opřel o stůl, který tam byl. Moc místa tam nebylo a v tuto chvíli mi přišlo, že je zde ještě těsněji než kdy jindy. Rukama mi vjela pod košili a políbila mě na krk, byl jsem z toho natolik zaskočen, že jsem se nezmohl na sebemenší odpor. Jen jsem tam stál opřený o stůl a čekal co dál. Byl jsem jako její osobní loutka, se kterou si mohla dělat v tuto chvíli cokoli chtěla.

Vytáhla ruce zpod mé košile a přesunula je k okraji, kde byly knoflíky. Přímo jí vybízely, aby je rozepnula a ona se nenechala dlouho pobízet. Začala pomalu a pro mě to byla příšerná muka. Při rozepínání se mi dívala hluboce do očí, úplně mě jimi hypnotizovala. Naše rty se přibližovaly, až překonaly tu poslední vzdálenost a splynuly. Slyšel jsem trhavý zvuk látky a dopadající knoflíky. Poté mi košili sundala a putovala k mým kalhotám, ale to už jsem ji trhal její tričko a posadil ji na stůl místo sebe. Hladově jsem se tiskl na její tělo a chtěl ji pořád víc a víc. Položil jsem ji na stůl a rty přejížděl po její nahé kůži a pak se zase vrátil k jejím rtům. Líbal jsem jí a hladil po těle, šílel jsem z její blízkosti, z její ho těla. Rozum šel stranou a nahradil ho chtíč, tak silnou touhu jsem nikdy necítil. Byl jsem naprosto mimo. Každý její dotek mě rozpaloval, líbal jsem jí vášnivě a hladově. Ona nezůstávala pozadu, jazykem mi zkoumala ústa její ruce mi jezdili po hrudi. Pomalu se dostávala k mému nejcitlivějšímu místu,  pohladila mé vyboulené místo a já zaúpěl rozkoší.Přiváděla mě k šílenství a já se přestával ovládat. Chtěl jsem ji jako nic na světě.

Když v tom jsem uslyšel srdceryvný výkřik plný bolesti, postavil jsem se a překvapeně jsem zamrkal. To není možné, to nemůže být pravda, pomyslel jsem si. Přede mnou stála Bella, moje Bella. Když v tom náhle zmizela a na jejím místě byla polonahá roztoužená Gina. Díval jsem se na ní a pocítil jsem odpor, odpor k sobě samotnému. Veškerá touha zmizela.

„Promiň, nemělo se to stát“ zašeptal jsem jí a oblékl jsem si košili bez knoflíků. Gina na mě nevěřícně hleděla

„Tak to teda ne chlapečku“ uslyšel jsem její myšlenky. Díval jsem se na ní a nechápal své jednání. Jakoby zmizelo to kouzlo které měla Gina.

„Edwarde, měl by jsi dodělat co si začal.“ řekla svůdným hlasem, tentokrát to na mě  nemělo sebemenší účinek. Pořád jsem před sebou viděl Bellu a její bolestný výraz, co se mi zařízl do srdce. Otočil jsem se na patě a vyběhl pryč z tohoto prokletého místa. Chvíli jsem běžel, než jsem si uvědomil, že jsem ji tam nechal, tak jsem se tam pro ni vrátil, ale ona už tam nebyla. Nechápal jsem kam mohla zmizet, její triko tu stále leželo, dal jsem si hlavu do dlaní, zlubok jsem se nadechl a ucítil čerstvou krev. Podíval jsem se okolo a viděl díru která když jsem odcházel, tu jistě nebyla

„Gino?“ zvolal jsem, zaposlouchal jsem se do nočního ticha, slyšel jsem bijící srdce. Skočil jsem do díry a viděl Ginu jak leží na zemi v bezvědomí. Vzal jsem jí do náruče a vyskočil , podíval jsem se na její zranění, ze rtu jí tekla krev. Díval jsem se na kapku krve co jí stékala z koutku, moje žízeň byla probuzená, chtěl jsem jí ochutnat, pomalu jsem se sklonil a…

 

<< SHRNUTÍ (Reni21)         SHRNUTÍ (Ejdriana) >>

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Edward Anthony Masen- Prokletí či osud? 14. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře