Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Do skonání světa - 8 a 9.kapitola

16.04.2009 (18:39) • IsabellaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5092×

8.Kapitola - Nevzdám se ho

- Z pohledu Edwarda

„No vlastně jsem to zjistil až teď, takže nevím jak je to možné" Bella se ušklíbla a nad něčím přemýšlela. Když sem měl tu možnost tak jsem nahlédl do její mysli:

ALE JAK TO, TO NE VŽDŤ TEĎ BUDE VĚDĚT CO SI MYSLÍM. WOW TO NEMŮŽU UŽ MYSLET NA NIC...

„Bello, nad čím si přemýšlela, že jsem to nemohl dřív vědě, nebo stále nesmím vědět co přede mnou skrýváš?" naštvaně se na mě podívala.

„Hrab se ve své hlavě a ne v té mé ano?" Sesunula se mi z klína vedle mě na sedačku a zkoušela vstát. Emmett se uchechtl„Je tady něco směšného?" zeptala se.

„Taky se ti nelíbí když ti hrabe v hlavě" a znovu se uchechtl.

„Emmette dost, pokuď sis nevšimnul Belle je špatně."

Bella už byla u schodiště, když znovu padala k zemi. Rychle jsem za ní běžel abych ji chytl.

„Lásko, kam si to šla?" Bella přimhouřila oči, aby na mě lépe viděla

„Na záchod, ale zatočila se mi hlava." vzal jsem ji do náruče a odnesl jsem ji do mého pokoje. Před týdnem jsem koupil velkou postel tak jsem ji do ní položil. A chystal jsem se jít dolů promluvit si s ostatníma. Ale chytila mě za ruku.

„Edwarde, lásko... prosím zůstaň tu se mnou." Přikryl jsem ji ještě jednou peřinou a lehl jsem si vedle ní. PROČ MI JE ŠPATNĚ.? CO SE TO SE MNOU DĚJE? JE V POŘÁDKU? To bylo jediný na co myslela.

Do pokoje vešel Carlisle.

„Bello, Edwarde už je čas."

„Čas a na co?" zeptala se Bella.

„Abychom to vyndaly z tebe." nechápavě se na něj podívala.

„Tak zaprvé není to žádné to, ale moje a Edwardovo dítě a zadruhé se ho nikdo ani nedotkne." Bella se snažila tvářit přísně a rozhodně jak jen to šlo, ale po chvilce zakřičela bolestí až se z toho posadila.

„Bello, musíme ho vyndat" řekl sem jí.

„Ne... ne... ne Edwarde, to nemůžeš udělat." když to říkala po tváři jí stékaly slzy.

„Lásko, neplač. Všechno bude dobrý, ale teď ho musíme vyndat jinak to nezvládneš." zavrtěla hlavou na nesouhlas a pak mě zasáhly její  myšlenky. NE TO NEMŮŽOU. TO PROSTĚ NEJDE TO JE MOJE DÍTĚ. JESTLI SE MI HO POKUSÍ VZÍT SPÁCHÁM SEBEVRAŽDU, ALE PRVNĚ PROZRADÍM JEJICH TAJEMSTVÍ.

„Bello klid a nemysli na to na co jsi myslela teď ano? Jinak tu sebevraždu spáchám sám."

„Co to nemyslíš vážně. Edwarde musíme to udělat hned." řekl mi nervózně Carlisle.

„Carlisle, promiň, ale já jí ho jen tak vzít nemohu. Ona to nechce." omluvně jsem se na něj podíval.

„Ale je to nebezpečné Edwarde a nejen pro ni ale pro všechny. Pro lidi, pro upíry mysli na to." podíval jsem se na Bellu a potom zpět na Carlisle

„Bella se rozhodla a já s tím nic neudělá." Carlisle se otočil a šel pryč po cestě jsem zachytil jeho myšlenky : EDWARDE ONA ZEMŘE A TY S TÍM NIC NEUDĚLÁŠ. Když Carlisle odešel Bella pomalu usínala. Když konečně usnula přikryl jsem ji pořádně a šel za rodinou do obýváku. „Edwarde to nemyslíš vážně" koukla se na mě zlostně Rosalie.

„Edwarde my nechceme ztratit Bellu." řekla Esme.

„Bude zítra teda ta svatba?" zeptala se Alice.

„Jak na tohle můžeš myslet?" zeptal se jí Carlisle.

„Bella si to přála." odpověděla smutně.

„Tak dost!" zakřičel jsem.

„Svatba zítra bude. Ano myslím to vážně, respektuji rozhodnutí  Belly, a Bellu nechci ztratit ani já, ale pokuď jí ho vezmeme tak spáchá sebevraždu a prozradí naše tajemství." shrnul sem jim všechny odpovědi tak stručně, jak jen to šlo.

„To nemyslíš vážně ona to vážně chce udělat?" zeptal se Carlisle.

„Přečetl sem si to v její mysli." odpověděl jsem mu.

„A Belle se za chvilku probudí, jdu za ní." a rychle jsem vyběhl schody.

Bella se pomalu znovu probouzela.

„Edwarde" řekla tiše.

„Miláčku jsem u tebe"

„Edwarde, lásko... já... já nedovolím, aby se mu... něco stalo." dal sem jí pusu na čelo a potom jí do ucha zašeptal

„Já vím, miluji tě." Polibek mi oplatila a řekla mi ty samý kouzelný slůvka.

„Miluji tě Edwarde a to se nikdy nezmění." Po chvilce přišel Emmett.

„Ahoj sestřičko, jak se máš?" zeptal se jí.

„Celkem to jde, až na ty kopance." Emmett šel k ní a chytil ji za ruku.

„Ty to zvládneš Bello. Bude všechno zas jak předtím, akorát teď budeš mít miminko." usmála se na něj a řekla

„Děkuji ti Emmette, že mi věříš."

„Víš že se na mě můžeš spolehnout a konec konců, ze mě bude strejda."

Usmála se znovu na něj ale tentokrát jí úsměv nevydržel dlouho chytla se za břicho a vykřikla sténajícím hlasem.

„Edwarde, Edwarde pomoc!" Chytil sem ji do náruč, ale nevěděl jsem jak ji mám pomoct. Emmett běhal kolem nás a Bella stále křičela. Za okamžik byly nahoře už všichni. „Edwarde co se děje?" zeptala se Esme. „Já - já nevím Esme, najednou začala křičet a... já nevím jak jí pomoct."

Alice přiskočila k Belle.

„Bello mluv to ho uklidňuje a nebude tě kopat."

„A co mám říkat?" zeptala se v bolestech.

„Cokoliv ale rychle jinak tu bolest nevydržíš."

„Dobrá, tak tedy. Carlisle jestli mi ho chceš vzít, tak se o to ani nepokoušej, protože bych tě za to asi zabila." Na jejím výrazu šlo vidět že to pomáhá.

„Bello, mluv dál." poručil jsem ji.

„Edwarde slib mi, že když to všechno nepřežiji, postaráš se o našeho syna." kývnul jsem hlavou na souhlas.

„Emmette, děkuji ti že jsi mi to nerozmlouval, moc si toho cením, ale bolest je pryč." zaradovala se.

„Bello do soboty ti bude dobře tak mohly bychom zkusit šaty, aby sis zítra mohla vzít Edwarda?" zeptala se Alice

„Jistě" odpověděla na její otázku.

9.Kapitola - Nevzdám se ho

- Z Pohledu Belly.

Šly jsme s Alicí k ní do pokoje a tam mě zavedla do její šatny. Byly tam patery svatební šaty a já nevěděla jaké si mám vybrat.

„Bello zkus si tyto." Alice mi podala krásné šaty s velkým výstřihem. Navlékla jsem si je na sebe a  Alice mě odnesla před zrcadlo. Neměla jsem slov byly nádherné a přesně mi padly.

„Tak co líbí?" zeptala se mě.

„ Blázníš..." Na chvíly jsem se odmlčela "... jsou nádherné, děkuji Alice" a objala jsem ji.

„Já to věděla" odpověděla mi.

„Tak to je vše, zbytek ti ukážu ráno teď jdi za Edwardem, už je netrpělivý a to je bez tebe jen deset minut." a usmála se. Hned jak to dořekla šla jsem za Edwardem, ten seděl u klavíru a něco si tam četl.

„Co to čteš?" zeptala jsem se ho.

„Zkouším vymyslet svatební pochod, který nám zahraje Rosalie" odpověděl mi a šel za mnou mě obejmout.

„Rosalie nám bude hrát?"  zeptala jsem se udiveně.

„Ano moc se na tu svatbu těší" usmál se. Chytil mě okolo pasu a vedl mě na pohovku.

„Tak co máš šaty vybraný?" zeptal se mě.

„Ano, Alice vybrala překrásné šaty." usmála jsem se na něj a on mi úsměv vřele oplatil.

„Bello, prosím tě mohl bych ti aspoň udělat nějakou prohlídku?" zeptal se starostlivě Carlisle.

„Ano" odpověděla jsem hned.

„Tak pojď se mnou." řekl mi.

„Edwarde jdeš s námi?" zeptala jsem se ho, ale než sem to dořekla už vstával.

„Jistě." Když jsme došli do ordinace, kterou měl v domě, všimla jsem si, že tam měl o několik přístrojů víc než ráno.

„Na co jsou všechny ty přístroje?" zeptala jsem se Carlisle.

„To je kdybychom něco potřebovali, abychom tě stihly zachránit." odpověděl mi a v jeho očích byla starost. Lehla jsem si na studený stůl a udělal mi ultrazvuk.

„Bello, všechno je v pořádku jen doufám, že nevzniknou žádné problémy." informoval mě o mém stavu a pomohl mi seskočit ze stolu. Jak sem byla na zemi zamířila jsem k Edwardovy který rozevřel náruč.

„Už můžeme jít?" zeptala jsem se.

„Ano" odpověděl mi na moji otázku.

Z pohledu Edwarda

Všechno bylo v pořádku a Bella seskočila ze stolu. Hned jak dopadla na zem tak sem jí rozevřel náruč aby mohla jít za mnou. Rychle ke mně přiběhla a pak se Carlisle zeptala.

„Už můžeme jít?" Carlisle jí na to odpověděl že už můžeme.

Když jsme vyšli z ordinace Bella se ke mně otočila a políbila mě. Polibek jsem jí opětoval, ale jak sem si po chvíly všiml tak jí to nestačilo. CHCI TĚ EDWARDE CULLENE HNED to jsem si přečetl v jejích myšlenkách. Rychle jsem se vymanil z jejího objetí.

„Bello, teď ne" řekl jsem přísně „Ale já tě chci hned" vzala mě za ruku a vedla mě ke mně do pokoje. Hned jak sem za sebou zavřel dveře, vrhla se na mě, přimáčkla mě na dveře a začala mě znovu líbat. Po chvilce ze mě strhla košili. Až sem se divil kde vzala všechnu tu sílu. Chytla mě za ruku a táhla mě na postelb,ani na chvilinku mě nepřestala líbat. Povalila mě na postel a skočila na mě. Už sem nemohl odolat a serval sem z ní tričko. Pomalu mi začala rozepínat kalhoty. Když mi je rozepnula, tak je pomalu sundávala a při tom mě po celém těle líbala.

Konečně mi je sundala a já z ní strhl sukni.

„Hej, tahle se mě líbila" řekla naštvaně.

„Mě se ta košile taky líbila" a ušklíbl jsem se na ni. Oba jsme byly ve spodním prádle a já jsem se na ní vyhoupnul takže sem byl nahoře já.

„Miluji tě" zašeptal jsem jí.

„A já tebe" odpověděla mi. Strhl jsem zní podprsenku a ona mi sundala trenýrky. Potom jsem z ní strhl i kalhotky. Vyhoupla se nade mě takže teď byla nade mnou a já ležel pod ní. Líbala mě na krku a já ji na prsou a bříšku. Potom jsem se vyhoupnul zpátky nahoru a něžně jsem do ní vsunul penis. Začala sténat a já viděl v jejích myšlenkách radost.

„Edwarde" Sténala moje jméno a já jsem pomalu zrychloval. Na chvilinku jsem zpomalil a obrátil jsem se takže byla nahoře ona. Byla jak utržená z řetězů, ale mě se to líbilo. Když už sem dosahoval vyvrcholení, tak ona také. Asi po půl hodině našeho dalšího milování který nabíral na intenzitě jsme oba dosáhly orgasmu.

Lehla si vedle mě a hlavu si položila na můj hrudník.

„Edwarde to bylo... nádherné " řekla

„Jo taky se mě to líbilo." Někdo zaklepal na dveře a hned vtrhnul dovnitř.

„Edwarde můžu..."

Autor: IsabellaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Do skonání světa - 8 a 9.kapitola: