Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zúčtování s láskou - 4. kapitola

19.12.2010 (19:45) • MisaBells • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1692×

Lepší pomsta

Dal si záležet, aby zůstal v rezervaci. Hodlal se k Blackovi přiblížit co nejvíc, a pokud to štěně zalarmuje jmenovaného, tím líp. Už jednou se s ním porval a to se držel zpátky, protože kousek od nich spala Bella. Nemluvě o tom, že by jí asi nevysvětlil, proč je Jacob mrtvý. Jenže! Teď a v tuhle chvíli toho rozhodnutí litoval. Kdyby mu zakroutil krkem už tehdy, měli by klid. On a Bella. Zase na druhou stranu… Edward se na poslední chvíli vzpamatoval a pohybem hodným lasičky se stočil doprava. Seth hrábl tlapou do prázdna… Na druhou stranu by si teď nemohl vylévat svůj vztek, kdyby ten pes minule zemřel. Možná by si měl přestat fandit, sám utržil dost ran a jen díky tomu, že neměl modřiny, nevypadal jako Jacob s ovázanou rukou a monoklem pod okem.

Z myšlenek a útěku ho vytrhlo vlčí zavytí. Trhlo to s ním. Ten zvuk byl plný agónie a strachu. Seth se něčeho lekl. V jeho myšlenkách viděl obrovské ostré zuby zahryznuté v jeho tlapě. Otočil se a zastavil kus od něj.

Tak mě doraž, dělej! Úpěl hlas v Sethově hlavě a vlk si lízal raněnou nohu. Chytil se do pytlácké pasti na medvědy.

„Pomůžu ti,“ navrhl Edward a vykročil k němu. Seth varovně zavrčel.

Do hrobu to zvládnu sám, dík.

„Přestaň dělat hrdinu a drž,“ sykl Edward. Přes vlčí vrčení k němu vykročil a sehnul se u jeho nohy.

V klidu bych ti teď mohl ukousnout hlavu, pijavice.

„A pak by ti upadla noha a ty bys vykrvácel, ale jak je libo,“ namítl Edward a zvedl hlavu, aby viděl Sethovi do očí. „Trochu to bude bolet, štěně,“ dodal a trhnutím rozevřel past. Seth sebou škubl a z hrdla mu uniklo lehké kvíknutí. „A je to. Měl by ses vrátit do vesnice, aby se ti na to podíval nějaký doktor. A hlavně by ses měl proměnit zpět.“

Nestarej se.

„Jak je libo. Teď mě omluv, jdu najít Blacka.“

Počkej! To fakt nejde! Nemůžeš tam jít! Edward si všiml v jeho myšlenkách ostatních vlků, kteří by se z jeho selhání váleli v trávě do příštího jara. Seth měl nejspíš první hlídku a tím, že by ho pustil dál, by selhal.

„Mrzí mě, že budeš za neschopného, ale vážně s ním potřebuju… mluvit,“ omlouval se Edward.

Nech to na zítra. Hele, říkám to nerad, ale pomohl jsi mi. Máš u mě jeden dobrý skutek. Předám tvou zprávu Jakeovi a někde se zítra sejdete, ale nemůžu tě pustit dál.

„Stejně mě ve tvé hlavě uvidí, Sethe.“

Alek když odejdeš, tak nebudu tak špatný.

„Upřímně mi je jedno, jestli budeš ty ten špatný, ale dobrá. Nehodlám rodinu vystavit nebezpečí kvůli tomu, co ten deb… Jacob udělal. Vyřiď mu, ať je zítra na hranicích,“ požádal Setha Edward a otočil se k němu zády.

Děkuju. Edward zkameněl. Pak se potutelně usmál sám pro sebe, ale když se k Sethovi otočil opět čelem, měl na tváři neproniknutelně kamenný výraz.

„V pohodě, jdi se nechat ošetřit.“

Říkali, že jste zlí.

„Asi jsme, když to říkají.“

Nezdá se mi. Přijdeš mi milý. Teda – víš, jak to myslím. Pomohl jsi mi a…

„Sethe, v klidu. Přeci nechceš, aby se ti ostatní smáli, že jsi vděčný upírovi.“

Je mi to fuk. Jsem vychovaný, a když mám potřebu děkovat, tak děkuju. Máš to u mě. Sam nedal žádný rozkaz, že se s vámi nesmíme bavit.

„Měl bys být alfou. Jsi rozumný a… jsi moc mladý na tenhle život.“

Je mi patnáct! Obořil se vlk a zavrčel.

„Tak dobře, jsi už hodně starý pardál. Vyřiď vzkaz a nezapomeň na doktora,“ dodal Edward, když Seth přenesl nevědomky váhu a zavyl bolestí. Edward na nic nečekal a zmizel mezi stromy. Snad bude v pořádku, přemýšlel. To malé štěně mu vzalo všechen vztek. Asi bude muset najít nějaký spínač, aby byl schopný oddělit zítra Jacobovu hlavu od těla. Sotva však překročil hranici, mihl se kolem něj stín rezavé srsti.

„Přišel jsi mě vyprovodit?“ sykl a otočil se čelem k vlkovi.

Nech toho kluka být, pijavice. Co mi chceš, že otravuješ v rezervaci? Za to, co jsi udělal, bych tě mohl ihned poslat do horoucích pekel.

„Tak tomu říkám vděk. Vytáhl jsem tomu vašemu štěněti tlapu z medvědí pasti a ty mi chceš rvát hlavu? Když jsi takový hrdina, tak pojď. Milerád ti vytrhám všechny chlupy z těla a zašiju rozkrok,“ vrčel Edward a s tichým zadostiučiněním cítil, jak jeho tělo zaplavuje nový vztek.

A co jako? Chceš za záchranu Setha medaili? Je blbej, když nekouká pod nohy. Lesy jsou plný lovců. Měl s tím počítat. A copak že jsem ti udělal? Rok jsme se neviděli. Nevím o ničem, co by se ti od rána mohlo nelíbit.

„Lhal jsi. Nechal jsi Bellu, aby si myslela, že už není panna. Jsi odporný chcípák.“ Jacob sebou trhl a při Edwardových slovech se mu vybavila ta chvíle, kdy seděl s Bellou na gauči.

Bella byla opilá, vášnivá a sladká. Jemně mu třela tělo a opětovala polibky. Sundala mu košili a pak slastně zavřela oči. Jake se zrovna zbavoval svého oblečení a stále ještě nedokázal uvěřit svému štěstí, když najednou uslyšel tiché zachrápání. Strnul a napjatě se zadíval Belle do obličeje. Usnula! Přehnal to s tím chlastem a ona mu tu pod rukama usnula! No, to se tedy jako milenec vyznamenal. To se Edward potrhá smíchy! Ale kde vlastně je? Jak to, že ho ještě od Belly neodtrhl?

A pak ho něco napadlo. Zablýsklo se mu zlomyslně v očích, rychle si sundal všechno až na trenýrky a zalezl k Belle pod deku. Ještě jí sundal ramínka od podprsenky, aby nebyla vidět, a stulil si ji do náruče. Zavřel oči a čekal.

A co jako, sykl v duchu, když Edward vztekle zavrčel.

„Vzal jsi jí sebeúctu, ty parchante. Víš, jak byla v šoku, když zjistila…“

Tak moment! Jak by to zjistila! Ledaže… Děláš si prdel, pijavice!

Edward pocítil příval zadostiučinění a vychutnával si Jacobovy zběsilé a vzteklé myšlenky. Do chvíle, než se vlk vymrštil do vzduchu. Edward udělal úkrok stranou.

„Tak tohle je lepší, než ti rozbít hubu, pse,“ vrněl blahem Edward.

Ty bastarde! Jak jsi mohl!

„Vážně to chceš popisovat?“ sykl Edward a znovu před jeho skokem uhnul. „Jenže máš smůlu, já nejsem jako ty. Nebudu ti říkat, co se dělo. Je to dost intimní a soukromé a Bella si to nezaslouží. Ty tvoje nechutný a falešný fantazie ji pošpinily o to víc. Tou lží jsi ztratil nárok, a aby bylo jasno… Belle to taky došlo, že jsi jí lhal.“ Jacob zarazil svůj další pokus o oddělení Edwardovy hlavy od těla a svezl se do trávy. Fakt to podělal. Nikdy by ho nenapadlo, že se Bella bude milovat s upírem.

„Splnila se ti noční můra?“

Ona tě nechtěla! Odešla od tebe a nechtěla tě! Co jsi jí udělal, že změnila názor? Jak jsi ji obelhal? Nemohla být při smyslech!

Při těch slovech sebou pro změnu trhl Edward. Jacob měl v něčem pravdu. Přišel za ní a ona si ho spletla se snem. V podstatě nebyl o nic lepší než ten pes před ním. Dostal vztek. Zase. Tentokrát sám na sebe, ale přešlo ho to, když si uvědomil, že se spolu milovali i poté, co Bella věděla, že už dávno nespí. Nadechl se k peprné odpovědi, ale zaváhal. Viděl Jacoba, jak leží v trávě a tupě zírá do prázdna.

„Původně jsem přišel, abych se ti pomstil za to, cos jí udělal, ale teď vidím, že jsi to zvládl sám. Nestojíš mi za to, a víš co? Je mi tě skoro líto, Jacobe,“ řekl monotónním hlasem Edward a pomalým krokem se vydal pryč. Jake mu neodpověděl, ale Edward věděl proč. Sám si nadával za tu pitomost, jakou udělal. Edward si pamatoval, jak bylo před rokem jemu, když ho Bella opustila. Nemluvě o tom, jak se cítil při pohledu na ty dva pod dekou. Jacob se potrestal sám a to Edwardovi stačilo. Zatím.

Když po dlouhé procházce nebo spíš běhu lesem dorazil domů, spokojeně si naposledy vzdychl.

„Kam ses poděl?“ rozlehl se domem Alicin hlas. „Myslela jsem, že je po tobě! Prostě ses vypařil!“

„Uklidni se. Byl jsem… na návštěvě a…“

„O tvé návštěvě vím. Ale pak ses ztratil z mých vizí. Bylo to, jako kdybys neměl budoucnost,“ panikařila.

„A mám ji snad?“ zaváhal Edward.

„Jistěže ji máš!“ oponovala mu.

„Jsi hodná, že si to myslíš.“

„Ale jdi! Nehraj to na mě. Já ti do hlavy taky vidím, jestli to nevíš. Kdybys nevěřil v budoucnost, proč by ses hnal k Belle a pokoušel se jí to vysvětlit?“ dobírala si ho. Edward se už chystal k nějaké jízlivé odpovědi, když se Alice zarazila a vytřeštila oči do prázdna.

„Alice?“ znejistěl Jasper, který procházel s plnou náručí knih k Carlisleovi do pracovny. „Jsi v pořádku, zlato?“

„Nech ji,“ zamumlal Edward a sledoval její vizi. Když to skončilo, vymrštil se na nohy a zapnul okamžitě počítač v rohu místnosti.

„Co se děje?“ dožadoval se odpovědi Jasper.

„Edwarde, ty je znáš?“ znejistěla Alice.

„Jo. Vydrž,“ odbyl je oba a čekal, až se monitor rozeběhne. Klikl na ikonku internetu a zadal email. Heslo a…

Drahý příteli,

píšu ti, abych tě informoval o naší cestě. K cíli jsme dorazili a našli ho, jenže nám opět utekl. Zjistili jsme ale znepokojivou věc. Než zmizel z Chicaga, pohrál si s Bellinou myslí. Netušíme, co já vnuknul, ale jak znám svého bratra, nebylo to moc hezké. Bohudíky alespoň musel přiznat, že cítil, jak to není na sto procent. Nejspíš je u Belly něco jinak. Ozvi se co nejdřív, budu sledovat email každý den. Možná bys ji měl najít a napravit jeho podlost. Hodně štěstí. Stefan

Edward složil hlavu do dlaní. Takže se moc nespletl. Nebyla to její iniciativa, co ho poslalo pryč, ale jak to z ní dostat? Jak ji přimět, aby pochopila, že to není její přání, co ho odhání, ale Damonovo kouzlo.

„To půjde,“ tišila ho Alice a jemně mu stiskla rameno. Zakryl její drobnou ruku svou velkou dlaní a zkusil se usmát. „Věř mi,“ vybídla ho a poslala mu jednu ze svých vidin. Při tom promítání v Edwardovi cosi opět ožilo. Víc než kdy dřív. Možná dokonce víc, než dnes v noci. Dnes v noci! Bella! Probudil se jako ze snu a zvedl se k odchodu.

„Kam jdeš zase?“ vyjekla Alice. „Aha, už vím,“ culila se a uvolnila mu cestu.

„Nechal jsem ji tam samotnou, co když se vzbudí?“ panikařil a vyběhl z domu. Slunce se právě probouzelo do nového dne. Bella se v posteli zavrtěla a natáhla ruku do prázdna. Její úsměv z tváře zmizel a po očku se rozhlédla po posteli.

„Ne, ne,“ vzlykla. Takže se jí to celé zdálo? I to, že to byl jen sen, se jí zdálo? Bože! Proč mě tak trestáš? Zabořila hlavu do polštáře a potlačila zuřivý výkřik. Místo toho se ozvalo jen přidušené chroptění.

„Lásko?“ Bella zvedla hlavu a vymrštila se do sedu. Edward seděl v otevřeném okně a zkoumal ji pohledem.

„Vrátil ses!“ vyhrkla dřív, než to mohla zarazit. Na jeho tváři se rozlil radostný úsměv, až Belle poskočilo srdce.

„Pokaždé se vrátím, když budeš chtít,“ slíbil a seskočil z okna. Pošli ho pryč. Nechceš ho, vzpomínáš? Odpálkuj ho. Bella trhla hlavou.

„Nechci,“ vzdychla automaticky.

„Mám pro tebe novinku,“ začal a ignoroval její nesouhlas.

„Edwarde, měl bys odejít, já tohle nechci.“

„Bello. Bojuj s tím. Vím, že je něco špatně, ale to není tvoje vina. To dělá Damon. Vzpomeň si. Nemluvila jsi s ním v Chicagu? Sama? Beze svědků?“ vyzvídal. Bella se zamračila a pokoušela si vybavit Damonovu tvář.

„Asi ano, já… Možná ano. Myslím… Tedy, nejspíš… Proč?“

„Vnuknul ti myšlenku a ta tě teď ode mě odhání. K jeho smůle však dokážeš částečně potlačit ten druhý hlas.“

„Tak tomu fakt nerozumím,“ vzdychla Bella a Edward se nadechl. Tohle bude dlouhé. Jak má člověku vysvětlit upíří talenty a přimět ho, aby věřil jeho slovu?

Předchozí

Mé shrnutí

Další

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zúčtování s láskou - 4. kapitola: