Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zúčtování s láskou - 3. kapitola

18.12.2010 (18:15) • MisaBells • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2027×

Překážka

Vypnula vodu a omotala si osušku kolem těla. Vlasy si dlaní ulízla dozadu a z tváře si utřela kapky. Když se po půlhodině konečně dostala do postele, byla unavená jako kotě. Našlapala toho tolik… V jednu chvíli v tom lese by přísahala, že není sama. Slyšela hlas. Možná hlasy. Smích? Křik? Halucinace, nic jiného. Zavrtěla se a polštář ji objal kolem hlavy. Deku si přitáhla k bradě. Bylo ticho. Takové to divné a hrozně hlasité – pro ni. Byla zvyklá slyšet z přízemí zvuk televize. Když si uvědomila, že je v celém domě sama a bez jediné šance proti nezvaným hostům, otřásla se.

„Nech toho,“ sykla sama pro sebe. Zavřela oči a počítala do desíti. Pomáhalo jí to. Pokaždé usnula, než došla k osmičce – kromě dneška. Převracela se a s každým zaúpěním domu se tyčila do sedu. Vždyť není srab, přece! Ale ten telefonát…

„Spi a nemysli na to. Jedna, dva, tři…“ Dech se jí po chvíli uklidnil. Nechala mozek, ať se naladí, na co chce, a jen těmi obrazy proplouvala. Černá se změnila v tmavě fialovou, fialová v růžovou a růžová v duhovou. Začala převládat hráškově zelená a její sen dostával přesné obrysy. Listí? Hm, podzim v New Yorku… Chicagu… bílé kousky vaty jí halily zelený sen do sněhu. První sníh… park a oblázková cesta v něm. Velká brána. Tepaná. A ohnivé slunce – vlasy – Edward…

„Isabello Marie Swanová, tady a teď si před tebou klekám a žádám tě o tvou ruku. Nikdy už nikoho nebudu milovat jako tebe. Jen s tebou chci být navždy a napořád. Miluju tě snad od první chvíle, kdy jsme se objevili v Chicagu. Vezmeš si mě a prokážeš mi tu čest?“ šeptá medový hlas… „Ne, nechci tě ve svém životě už nikdy vidět, Edwarde. Ty nejsi tou správnou volbou. Jsi lhář a podvodník. Zítra se odstěhuju a prosím, abys mě nehledal. Nikdy,“ slyší se říkat a její vidění slábne. Odchází pryč, ale když se blíží k rohu – k tomu místu, které zná – něco se mění, je to jinak. Otáčí se. Ano, otoč se! – slyší se křičet. Vrací se a jeho tvář se zvedá v tichém úžasu. Ve tváři má bolestný výraz, ale rozevírá náruč a ona se v ní ztrácí. „Ano, ano, ano! Vezmu si tě! Nikdy bez tebe nechci být! Potřebuju tě, miluju tě!“ vzlyká mu do náruče. „Ach, Bello moje milovaná,“ šeptá jí. Je jí nádherně. Takhle to mělo být. Takhle to je! Je to pravda! Není to sen! „Edwarde,“ vzdychne a přes slzy nevidí…

„Edwarde.“ Ten hlas ji vytrhl ze spánku. Vzbudila sama sebe, jak jinak. Jako kdyby mohla mít klidnou noc. Otřásla se. Na holou kůži jí dýchl ledový vítr a okenice se vrzavě rozevřela. Bella svraštila čelo. Vždyť neměla otevřené okno. Ví to jistě. Zavírala ho, když ji posedla paranoia, tak… Starý hloupý dům. Přinutila se vylézt z vyhřáté postele a naboso přeběhla pokoj. Když zavírala okno, zaujal ji černý stín. Otřásla se nanovo. Přibouchla okno a zmizela pod dekou. Jen zvíře. Jen zvíře. Jen zvíře! Pomoc! Ječela v duchu a tichounce odříkávala Otčenáš. To, co viděla rozhodně nebylo zvíře, uvědomila si. Mělo to dvě nohy. Na to by klidně přísahala.

A vyhrála by, protože ten stín byl Edward. Rozplýval se nad jejím spánkem tak moc, že nepostřehl okamžik, kdy se Bella probouzí ze sna. Uchvátila ho jen její slova. Připadal si jako po injekci neředěného adrenalinu, když zašeptala ano a jeho jméno. Jeho! Ne Jacobovo nebo cizí, ale jeho! Běžel po lese jako omámený. Jen ho štvalo, že v tom spěchu a šoku zapomněl zavřít okno. Dalo mu práci se do jejího pokoje vkrást, ale výčitky si nechal na později. Viděl ji s úsměvem na tváři, zabalenou v dece a její hnědé svatozáři dlouhých vlasů. Vypadala jako samotná Afrodita. No a pak se probudila a on práskl do bot. Ne, nebude se zase schovávat mezi stromy. Už ne. Vždyť ji kvůli tomu minule ztratil. Prostě tam přijde, vzbudí ji a promluví si s ní. Teď nebo nikdy! Otočil se uprostřed kroku, a aniž by zpomalil, vyběhl z lesa. Vyskočil na okenní římsu a lehce se opřel do okna. Nepovolilo. Ona ho zavřela? Zase! Necouvej, nabádal se v duchu. Lehce zaklepal na správné místo a okno povolilo jako předtím. Když vstoupil, sevřel se mu žaludek. Připadal si, jako zloděj, jenže on tu nebyl krást, pokud se rozhovor a omluva nepovažuje za krádež. Zajímalo ho, co by mu asi právě teď řekla Bella, kdyby jej viděla, jak se vkrádá do její ložnice – sakra, nevkrádá. Jde na návštěvu. Spala a ze snu hlasitě vzdychla. Edwardovi zatepalo v rozkroku. A dost, jde pryč, rozhodl se.

Bella se zavrtěla a několikrát spokojeně zamlaskala. Zdálo se jí, že sen pokračuje tam, kde ji předtím vzbudil vlastní hlas. Sen nádherný a v živých barvách. Viděla duhu a jeho tvář. Tentokrát se ale scéna změnila. Neklečel v prvním sněhu, stál u okna v jejím pokoji a vztahoval ruku jejím směrem. Vnímala pod sebou měkké podušky a měla pocit, že leží ve své posteli a nečeká na nic, než na něj.

„Edwarde,“ zašeptala stejně jako předtím a otevřela náruč.

„Bello,“ zašeptal konsternovaně jeho hlas a najednou seděl u ní a skláněl se nad jejím obličejem. Zvedla ruku a pohladila jej po tváři. Její duha zmizela a viděla svůj pokoj, přesto jí to nevadilo. I tak měla pocit, že on je neuvěřitelně barevný a živý.

„Edwarde,“ vzdychla znovu a v pěsti sevřela límeček jeho košile. Přitáhla si ho k sobě. Nebránil se. Zakryl její křehké tělo svým pevným a svalnatým. Byli jako skládanka. Pasovali k sobě přímo neuvěřitelně. Ve tmě vyhledala jeho rty a přitiskla k nim svá ústa. Zasténal a sevřel ji v náruči. Projela jí elektrická vlna, která její prsty přiměla k razantnímu činu. Omotaly se kolem látky na jeho hrudi a s trhnutím odhalily prsní svaly. Dlaněmi mu zajela za kusy rozervané látky a cítila, jak jí její tílko mizí v nenávratnu. Edward se nedokázal ovládat. Chtěl ji. Toužil po ni a ona tu byla a očividně prahla po tom samém.

„Chci, abys mě miloval,“ vzdychla.

„Bože…“ vyhrkl a zbavil je oba zbytku oblečení. Vklínil se do jejího klína a zaváhal. Bella se pod ním zavrtěla a nehty mu přejela po zádech. Hladově ji políbil a konečky prstů zkoumal každičký kousek jejího těla. Svíral ji v náruči. Možná, že kdyby se Bella nevrtěla a nevzdychala, stačilo by mu to, ale takhle ne. Mužská část v něm křičela hrubé nadávky, že ještě váhá. Upír se kamsi vypařil. Bella si jeho zaváhání všimla. Otevřela oči a pohlédla do těch jeho. Nedokázal se odtrhnout a nezvládal ovládat svou touhu. Nadzdvihl se na loktech a volnou ruku ji vsunul pod zadeček. Tekutá čokoláda v jejím pohledu ho lákala v tuto chvíli víc než krev. Přemístil svou paži výš, a když se dostal mezi její lopatky, zatlačil. Prohnula se v zádech a on měl jedinečný přístup k jejímu hrdlu. Slyšel tlukot jejího srdce v hrudi a pulzování její krve. Vtiskl jí letmý polibek do jamky pod klíční kostí a Bella zasténala. Nevydržel to. Přestože si nebyl jistý, co dělá, jeho hormony převzaly vládu nad tělem. Znovu se nad ní naklonil a poté přitiskl své boky k jejímu klínu. Bella vytřeštila oči stejně jako on. Překážka. Zalapal po dechu a sledoval malou slzu v koutku Bellina oka. Než stihl uhnout, zaryla mu nehty do boků a hlasitě polkla.

„Ne, počkej,“ prosila třesoucím se hlasem. Konečně jí došlo, že už dávno nespí a Edward tu vážně je. Miluje se s ní a… je to poprvé. Poprvé pro ni. Jacob… lhal. Ale teď, v tuhle chvíli, jí to bylo jedno.

„Zabiju ho,“ sykl Edwardův hlas a zaskřípal zuby.

„Miluj se se mnou,“ zopakovala Bella a jeho tvář při jejím lehkém úsměvu zjihla. Přitiskl jí dlaň na krční tepnu a vnímal zklidňující se bouři v jejím těle. Udělal to nejhorší, co mohl. Vzal jí duši, ale už to nevrátí. Bella ho chce. Chce, aby s ní byl, a on bude. Přiměl se pohnout. Bella tiše sykla a vzápětí slastně vzdychla. Tentokrát to byl on, kdo prožíval vnitřní hurikán. Jeho tělo řvalo vášní a upír se vrátil. Jen natolik, aby mu dodal sílu. Pohyboval boky pomalu a přesně. Bella přerývavě dýchala a něžně ho hladila po zádech. Zavřel oči a celý svět se s ním točil. Co… Jeho tělo sevřela křečová vlna a Bella vzápětí vyjekla, prohnula se v zádech a zaryla mu prsty do prsou. Naposledy přirazil a ztuhl v nekonečné křeči.

„Neubliž si,“ prosil šeptem a neovládl nutkavou touhu zlíbat její tvář. Přestože měli na tváři oba spokojený a láskyplný výraz, Edward i Bella měli vztek. Nechtěli si tuhle chvíli kazit, proto téma Jacob a Chicago odsunuli. Edward se vyprostil z jejího sevření a lehl si vedle ní. Konečky prstů jí přejel kolem pupíku, až se Bella rozesmála.

„Neublížil jsem ti?“ zvážněl.

„Dnes ne,“ usmála se a sklopila oči.

„Kéž bys věděla, jak mě to všechno mrzí.“

„Mě taky, ale…“ Do Belliny mysli se vkradl opět ten divný hlas. Až přijde, pošleš ho pryč a řekneš mu, že ho nechceš. A pěkně peprně, ať to má šťávu, Isabello. Zatřásla hlavou.

„Jsi v pořádku?“ zpozorněl Edward.

„Asi bys měl jít,“ zašeptala a její tělo protestovalo.

„Udělal jsem něco?“ nechápal. Tvář se mu zlomila v bolestné grimase.

„Byla to chyba, nemělo se to stát,“ vydechla. Co to říká? Tohle nechce! „Jdi, prosím.“

„Bello?“ zaúpěl. Raději by dostal desetkrát kulkou do srdce, než tohle.

„Jdi,“ zvážněla a zkusila vstát. Nohy se jí stále třásly v dozvuku té krásné chvíle. Klopýtla. V tu ránu byl u ní. Omotal jí ruce kolem těla a zezadu jí přitiskl rty mezi krk a rameno. Zasténala a v Edwardovi se opět probudil chtíč.

„Vážně mám jít?“ prosil.

„Něco tu je špatně a já nevím… Ach,“ zavrněla, když jí přejel prsty po podbřišku.

„Ne, není. Všechno je tak, jak má být, jsme spolu. Miluju tě,“ šeptal, zatímco ji otáčel čelem k sobě a pokládal ji na postel. Byl jako utržený ze řetězu. Nedokázal tu touhu potlačovat. Ne teď, když už ji konečně pustil ven.

„Já tě nemiluju,“ řekla přesně to, co jí našeptával ten hadí jazyk.

„Mám lásky dost pro nás oba,“ sykl a znovu do ní pronikl. Belle se zatmělo před očima a ztratila dech. „Probůh, dýchej!“ vyhrkl a úlevně vypustil vzduch z plic, když se zhluboka nadechla. Pohyboval se v jejím klíně zběhleji a razantněji. Vychutnával si každičký pohyb, záhyb a ohyb v jejím těle i vně. Když se duší a srdcem dotkli nebe, zapřel se na rukou, aby ji nerozmáčkl. Celá jeho odporná upíří schránka vibrovala a lehoulince mravenčila s odcházejícím adrenalinem. Bella vztáhla paže a strhla ho k sobě do náruče. Nejkrásnějšího místa na světě, napadlo Edwarda. Hladil ji na boku a přemáhal přicházející třetí vlnu. Její dech ho uklidňoval. Vnímal každou sekundu jejího usínání. Musí ji nechat vyspat. Přehnal to. Kdyby jen věděl… tentokrát Edwardovo tělo uchvátila úplně jiná emoce. Vztek na Jacoba Blacka. Počkal, až bude jeho víla opravdu spát, a oblékl se. Vyskočil svým soukromým vchodem a rozeběhl se k La Push. Kašlal na hranice. Chtěl ho sevřít pod krkem za tu odpornou lež.

Prosmýkl se mezi stromy a jediným mohutným skokem skolil silnici uprostřed lesa. Přeběhl prašnou cestu a znovu se vymrštil do vzduchu. Než však stačil dopadnout na nohy, zaslechl v hlavě hlas. Upír! Ve vzduchu udělal přemet a odrazil se špičkou nohy od stromu, aby se nedostal na zem.

Stůj, ty bastarde! Překročil jsi hranice! Ječel hlas. Spíš myšlenka. Rozhlédl se a zastavil připraven k obraně. Tupé dusání v mechu mu ukázalo směr, odkud přijde majitel těch myšlenek. Zpoza stromu se objevil obrovský vlk. Byl menší než tenkrát Jacob. Jeho srst byla pískově žlutá a vrčel.

Co si o sobě myslí? Tady nemá co dělat.

„Kde je Black?“ sykl Edward. Vlk štěkl a vycenil zuby.

Měl bych svolat ostatní, vypadá nasraně.

„Jsem nasraný. Kde je Black?“ zopakoval Edward a všiml si, že vlkodlak nepatrně ztuhl.

Čte… Blbost, to nejde…

„Jsi si tím jistý?“ zavrčel Edward a vlk sebou trhl.

Hm, tak fajn. Alespoň to bude jednodušší. Táhni odtud, upíre. Jsi v La Push. Jestli neodejdeš, tak…

„Tak co? Uklidni se. Kdo jsi?“ řekl jednu z naučených frází Edward a věděl, co nastane. Vlkodlak mu nevědomky poskytne odpověď. Popelavý vlk si vybavil své jméno a tvář, jako kdyby si to chtěl připomenout, že sám ví, kým je.

„Takže, Sethe. Hledám Blacka. Hodlám mu urvat hlavu a zbytek těla vhodit do moře. Je mi jasné, že s tím nesouhlasíš, ale nezdržuj mě,“ promluvil a Seth zavrčel.

Tak o tom si nech jenom zdát, sykl v duchu a vymrštil se do vzduchu. Edward jedinou otočkou přesunul svou polohu a dal se na útěk. Nebude se zdržovat rvačkou s nějakým psiskem, které zjevně přecenilo své síly. Nehodlal čekat, až se tohle štěně vydovádí, a rozhodně mu nechtěl ublížit. Chtěl Blacka.

Seth se za ním vrhl a začala honba na upíra.

Předchozí

Mé shrnutí

Další

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zúčtování s láskou - 3. kapitola: