Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené dcery - 13. kapitola

16.06.2011 (21:45) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1260×

„Ty bláho, kolik je hodin?“ vylezla z postele Baryk a došla k nim.

„Bude sedm,“ odpověděl Emmett.

„Sakra, to si děláš srandu?“ vztekala se Vevi, neboť nesnášela brzké vstávání.

„Super, tak vypadni!“ vyhodila ho Baryk rovnou.

„A já myslel, že bude sranda.“

„Bude, neboj!“ ujistila ho Vevi.

Emmett odešel a holky se oblékly. Když nakoukly před dveře, zjistily, že tam stojí jen Demetri.

„Kde jsou naše krámy, co jsme tu kdysi dávno měly? Demetri?“ zajímala se Baryk.

„Oblečení? A nebylo by vám malé? Jinak ostatní věci jsou v truhlicích,“ odpověděl jim okamžitě.

„Já chci svoje brusle!“ rozkřikla se Baryk. Ihned poté se vrhla k truhlici a otevřela ji. Nejprve se vznesl oblak prachu a až potom do ní mohla nakouknout. Bylo tu všechno haraburdí, co tu měly z pradávných dob.

„Jenom doufám, že mi nebudou malé, já si sekat palce nebudu!“ rozkřikla se Baryk.

„Kde mám ten skate?“ rozčilovala se z druhého pokoje Vevi.

„Ty jo, mně ty brusle jsou. A ani myšičky si je nedaly k obědu.“ Smála se Baryk a vplula do pokoje Vevi.

„A co ty? Červotoči nic?“

„Ne, je v pořádku,“ usmála se Vevi.

„Hej, ty tam venku, uhni! Jdeme ven!“

„Jo, a až se budeš vracet, dones mi sváču,“ křikl nazpátek Demetri, neboť dostali jasný úkol, nepustit je ven. Navíc se k němu právě přidal Felix.

Jenom obě pokrčily rameny a Baryk pomocí svého daru rozrazila dveře.

„Uvidíme se dole!“ křikla Vevi a profrčela mezi dveřmi, které praštily Felixe.

„Hej! Čekej!“ zasmála se Baryk, ale jí se do cesty postavili Felix s Demetrim.

Jelikož se jí nechtělo zastavovat, přikrčila se a projela mezi nimi.

„Chce to pozorovat úhoře i ti jsou mrštnější!“ Koukla raději před sebe. Schody!

Těsně před nimi hodila rychlou brzdu smykem.

„Jak jsi to sjela?! Si namelu kokos!“ optala se Vevi.

„Úplně normálně a co? Dole tě najdeme! A navíc ovládáš vzduch! Jo a pohni, já chci jezdit.“

Baryk si tedy popojela zpět na rozjezd. Když zjistila, že se na ni Felix s Demem dívají, co bude dál, moc velký rozjezd si nedala. Raději se rychle otočila a s bojovným křikem se pustila ze schodů. Asi polovinu sjela, čtvrtinu sjela po zábradlí a ten zbytek strávila ve vzduchu.

A pak bylo slyšet jenom dunivý náraz. Baryk ležela hlavou dolů, nohy na schodech a zadržovala smích. Jenže jakmile se podívala na smějící se Vevi, začala se nahlas smát.

„Já ti říkala, že si ten kokos namelu!“ vyhrkla během smíchu Baryk a začala se sbírat ze země.

„Budeš se tu smát nebo jedeš!“ obořila se na Vevi.

Nic neřekly a dál si to pádily po hradu, kolem síně, ve které byly dveře dokořán, a tak jenom zamávaly rodince a svištěly si to dál.

„A ven!“ zakřičela Vevi. Na to se obě vydaly ke dveřím, ale v nich stáli Alec s Jane.

„Být tebou, tak uhnu!“ křikla Vevi a s Barykem ještě více zrychlily.

Jenže dvojčata si myslela, že si z nich dělají srandu a pořád tam stála. Potom bylo slyšet jenom bum, bác, prásk a křup (Hrad se otřásá v základech – poznámka autorek).

„Ty prcku jeden, tys mi zlomila nos! Ti takovou natáhnu, že poletíš na Měsíc na měsíc!“ zavrčela na Jane Vevi a u toho si držela nos z kterého jí tekla krev.

„Ty… dvojče jedno blbé, teď mě ten, to, ta hlava bolí ještě víc.“ Baryk koukala na Aleca, který hypnotizoval Vevi.

„Nečum tak hladově a ty mi pomož.“ Vevi křikla prvně na Aleca a potom se otočila na Baryka.

„Wow, tobě teče červená.“

„Ty ses konečně naučila barvy?“ rýpla si Vevi a Baryk ji v půlce pohybu pustila. Ale Vevi to vybrala a stoupla si naproti ní.

„Obě ke mně!“ uslyšely křik Caiuse.

„Slyšeli jste, papá, tak padejte.“ Baryk se otočila na dvojčata.

„To bylo na vás a být vámi, pohnula bych zadkem!“ křikla zlostně Jane.

„Pohnout zadkem? Chceš pomoct?“ zavrčela Vevi a napřáhla se k dosti pěknému kopanci. Jane to nečekala a tak dostala pořádný nášup.

„Veronico!“ ozval se znovu neústupně Caius.

„Jdeme!“ zatáhla Baryk Vevi, než by si stihla ještě víc ublížit.

„Carlisle! Máš práci!“ naklonila se do síně Baryk a koukla na doktora.

„Co se stalo?“ optal se Carlisle, ale vykročil k nim.

„O Jane se říká, že je jako šutr, ale že bude tvrdá jako korund (diamant je moc pěkný :D), nikdo nevěděl.“ Baryk se smála, když Carlisle uviděl Vevi se zlomeným nosem.

„Já ti jednu natáhnu!“ štěkla po ní Vevi vztekle.

„Pojď, ošetříme to. Barbaro, zajistíš nám led?“ Otočil se na jmenovanou a odcházel s Vevi do nitra hradu.

„Kolik ho chceš? Jedna sklenka bude stačit?“ optala se ho Baryk.

„Sklenka?“ pozastavil se, ale Baryk ho popadla za ruku a táhla dál do pokoje k Vevi.

„Bude to bolet,“ upozornil Carlisle Vevi a začal jí napravovat nos.

Mezitím Baryk donesla sklenku vody, a když se na ni nechápavě Carlisle díval, skleničku otočila a její obsah vylila, ale ve vzduchu ho zmrazila, takže doktorovi mohla podat kus ledu. Carlisle ho zabalil do látky a dal ho Vevi na napravený nos.

„A co bude do třetice?“ optala se Baryk.

„Jsi na řadě!“

„Cože? Co máte v plánu?“ nechápal Carlisle a rozhodně se mu to nelíbilo.

„Jako vždy nic.“

Najednou jim do pokoje vlétla Alice, Emmett a Jasper.

12. kapitola ** 13. kapitola ** 14. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracené dcery - 13. kapitola: